Je šest odpoledne, půlnoc Patokryjského a sotva jsem trochu zabral, sedíme na trojce jen dva, takže jsem ležel, je tady večeře. Dneska maso se zeleninou, salát, rohlík s máslem a jako dezert jahoda s perníkem a krekry. A k tomu červené víno a káva. A od této chvíle budu zase čas uvádět ten náš, Patokryjský. Je osm minut po půlnoci…. Jsem po večeři, do Frankfurtu zbývá pět hodin a letuška přinesla brandy. Dopiju kafe, šlehnu do sebe brandy, Ivana baileys (vždycky jsem myslel, že se na to chytaj kapři) a půjdu zase chrupat… Kapitán vyhlásil noc, zhasnul světla a šel spát. Za okny ale stále svítí slunce jako prase!

Je čtvrt na pět, do Frankfurtu zbývá něco přes hodinu a je tady snídaně. Vedle nás sedí ženská s třemi dětmi, a to jedno celých pět hodin co letíme, prořvalo. Nemyslím proplakalo, prořvalo jako tur!

Pět hodin a začínáme klesat. Do cíle zbývá třicet minut a fakan furt řve!

Je za deset půl šestý a fakan usnul!

Je půl šestý a jsme ve Frankfurtu a mlha jako vepř…

Po přistání se přesouváme k bráně, ze které poletíme do Prahy. Jdeme skoro půl hodiny, ale odměnou je nám klidný kout, kde jsem se natáhl na sedačky a skoro dvě hodiny dřímal. Teď je lehce po půl devátý a sedíme v letadle směr Praha. Odlet je naplánován na za pět minut devět. Tak uvidíme… A viděli jsme. Vypálili jsme přesně na čas a teď už svištíme ku Praze. A je třičtvrtě na deset a sedíme na Havlovi…