Ráno nás kolem šesté budí alarm od auta. Naštěstí to nebylo naše, ale nějaké za olivovým hájem. Ale řvalo to jako prase. Už jsem myslel, že neusnu, ale najednou se přiblížil Jupiter k Merkuru, a bylo devět hodin. Nenecháme se vykolejit, v klidu se nasnídáme, sbalíme a vyrážíme na jih. Rozhodli jsme se totiž, že dnes navštívíme nejjižnější místo v podpatku Itálie, tedy město Santa Maria di Leuca, a hlavně jeho maják. Vybrali jsme si cestu podél pobřeží. A udělali jsme velice dobře. Náhledné výhledy na moře, krásná cesta. U jednoho krásného výhledu se stavujeme na kafe. Bar u cesty byl přesnou kopií baru ve Furore. Tam jsme chodili na kávu k Papá Franciscovi. Pak se jdeme podívat k zálivu na moře, koupíme si sušené fíky a pokračujeme dál na jih. Skoro každých deset minut zastavujeme, abychom se pokoukali na moře. Po dvou hodinách parkujeme Santa Maria di Leuca. Nejdříve se jdeme napápnout, a pak nás čeká výstup na kopec, kde je umístěný maják. Ivana chtěla jet nejdříve autem, pak autobusem, ale nakonec jsem jí ukecal, a stoupáme spolu do schodů. Ze shora je krásný pohled na město a na přístav, a také na místo, kde se stýkají dvě moře. Jaderské a Jónské. Když se dosyta vykoukáme, jdeme pomalu dolů. Chceme se projít přístavem, ale bohužel jsou tam cedule, že tam suchozemci nesmí. Vracíme se zpátky k autu, a míříme domů. Čekají nás opět dvě hodiny jízdy, ale s autem které máme, je to paráda. Když se zapnou všichni pomocníci, mým úkolem je jen udržet směr. Jinak o rychlost, pruhy, vzdálenost od předchozího auta a směr se stará auto. No paráda. Domů přijíždíme lehce po sedmé. Jdu rozdělat oheň do grilu, a pak grilujeme pravé italské salsiccia. A k nim avokádo, meloun, víno…
A jako vždycky, fotky jsou TADY.
