Ještě než začnu popisovat mou cestu za lázeňským pobytem, musím sem vložit informaci, že se mám v sobotu narodila tři koťátka!!! Jelikož máme ještě jednu nevykastrovanou kočku, dočkáme se možná dalšího překvapení!

Nu a teď k mé cestě na západ republiky. Než jsem mohl vyrazit do lázní, musel jsem si samozřejmě nejdříve rozflákat levé rameno, aby byl důvod sem cestovat. To my šlo celkem snadno. Pak obvoďák vyplnil žádost, já absolvoval několik vyšetření a VZP se otelila a já dostal poukaz do Františkových Lázní na 28 dní. To místo jsem si vybral sám, protože… O tom až později.

V neděli (24. 4. 2016) jsem tedy v deset vyrazil užívat si života lázeňského šviháka. Když jsem ale přijel, spadla mi brada. Ne z ubytování, ne z jídla.

Po příchodu do recepce lázeňského hotelu Pawlik jsem si myslel, že jsem ve škole nedával pozor a ten člověk, co se vysápal na horu Říp se nejmenoval Praotec Čech, ale Praotec Němec! S odstupem jednoho dne mohu konstatovat, že rozložení sil je následující: 3/5 Němci, 1/5 Rusové a 1/5 Češi.

Další co mě překvapilo je věkové složení hostů v lázních. Myslím si, a to nepřeháním, že v okruhu deseti kilometrů jsem tady nejmladší obyvatel (nepočítám do toho tedy servírky a sestřičky). Včera mi dokonce ve frontě na knížku s procedurami jeden děda řekl „mládenče“. Takže mi nezbylo nic jiného, než vyrazit do centra shánět rádiovku, hůl a umělý zuby, abych mezi ně zapadl.

Co tu mají ale luxusní je jídlo. Jednak styl podávání a jednak kvalita. Každé jídlo je připravené jako raut, takže si každý vybere na co má chuť a kolik toho sní. I deset minut před koncem jídla jsou hrnce i mísy plné. K obědu i k večeři je na výběr z osmi jídel, zrovna tolik salátů a na závěr ještě nechybí sladký.

Co mě zatím točí, je neustálé sněžení a teplota kolem čtyř. Stupňů. No uvidíme, jak se to vyladí.

Právě jsem dokončil poslední dnešní proceduru, čtvrtou…

Dneska musím jít večer plavat, jinak už neprojdu futrama!