17.den

Po snídani nás Petr odvezl na vzdálenou pláž jak Jeníčka s Mařenkou do lesa. Lezli jsme po kamenech a courali si nohy ve vodě. Krásně svítilo sluníčko, ale foukal vítr a na pláži jsme byli téměř jediní. Pak jsme zabočili na poloostrov s nádherným výhledem na moře. Nejednou víc zafoukal vítr a uletěla mi má nejoblíbenější kšiltovka F.B.I. někam 30 metrů dolů a zmizela. Pak jsme museli obejít půl vesnice, přelézt skály a málem přeplavat moře, než jsme se dostali pod ten sráz dolů – ale kupodivu jsme čepičku mezi šutrama našli!!! Přestal jsem tedy brečet a šli jsme na další pláž. Byla taky nádherná a prázdná, až jsme z toho dostali hlad na ústřice. Zafungovala telepatie a najednou zavolal Petr, že pro nás přijede a zve nás na oběd = na ústřice. To bylo radosti! Každý jsme dostali 12 velikých ústřic “kilpatrick” zapečených se slaninou a řecký salát, ňam, ňam!
Po obědě jsme se vypravili na zpáteční cestu. Doma jsme vyleštili Leeann auto, aby měla radost. Asi měla, protože se nám odvěčila výborným pečeným jehněčím, bramborovou kaší, zapečeným květákem, dušenou zeleninou a salátem. Tady se pořád žere !!! 🙂
Po večeři se hovořilo a my jsme se zase hezky usmívali.

16.den

Dneska ráno jsme i bez sluníčka vyrazili k moři, ale v bundách a čepicích. Vyfotili jsme si všechny papouchy a pelikány co tu mají. Prošli jsme se po nábřeží podél moře. Ve dvanáct jsme měli sraz s Petrem a Ančou a zase nastala žranice!!! V rybí restauraci jsme si dali grilovanou a smaženou rybu a P. + A. si objednali ústřice. Pak jsme každý z nás ochutnal jednu syrovou a jednu zapečenou se slaninou. Bylo dobré, ale Ivana říká: fish je fish.
Po kávě jsme jeli projet další pláže mezi hejno kakaďáků. Po odpolední odpočinku jsme odjeli do vedlejšího města ze známými. Vlastně to ani nebylo město, ale v lese v pustině. Zajeli jsme autem do lesa a málem jsme se z té prdky už nikdy nevrátili. Nakonec nás zachránil jeden telefonát a zase jsme se našli. Noví známé se jmenovali Stano (Slovák) a Stefani (Anglicanka), kteří bydlí v příšerné garáži a vedle prý už 10 let staví krásný prosklený dům. Taky mají ochočené kukubary, které chytali uherák ve vzduchu, pak ho omlátili o zem a pak ho dnesli do hnízda mláďatům. Důležité bylo, že na venkovním ohništi uvařili výborný guláš. Pak odjíždíme zpátky na chatu.
Pustili jsme si na videu Světáky a poslouchali jsme, jak se venku nádherně rozpršelo. Prý tři měsíce nepršelo, ale co jsme přijeli, tak leje snad obden. Aspoň Anča má z toho radost!