Tak mám chvilku čas…

Staroměstské náměstíTak mám chvilku čas a pokračuji v psaní…

Ještě před úplným koncem listopadu nás čekalo pravidelné čtvrteční divadlo. Jelikož má první manželka byla toho dne zaneprázdněna, šel jsem na představení Hrátky s čertem s kamarádkou. Já bláhový jsem si myslel, že to bude parodie na tu pohádku, trošku sranda, ale ne. Byla to opravdu pohádka, a ty mě moc nebaví. Navíc se mi zdálo, že to nebavilo ani ty herce. Ale přežil jsem to.

První neděli v prosinci (1. 12.) u nás na vsi rozsvěcel strom Marian Vojtko. Kdo taky jiný, že? Po skončení akce jsme spolu s Marianem, Petrou a Pepíkem Kopřivů odjeli na večeři do restaurace U Ducha. Nebylo to tam špatný, majitel se lámal v pase, jídlo bylo ucházející. Akorát ten vrchní byl nějakej divnej. Už proto, že to byla ženská. Dokud tam byl majitel, tak předstírala zájem, jenže jak se za ním zabouchly dveře, zájem opadl. Nakonec mi ještě v šatně utrhla poutko u bundy 👿 .

Nu což, jelikož nás na návštěvu zval Karel Váleček, balíme, platíme a jedeme do Pato. Cestou ještě nabíráme Ivanu a v počtu pěti kusů dorážíme ke Karlovi. Tam už sedí Pavel s Láčou, a my mezi ně zapadáme. A pijeme a kecáme, a pijeme a kecáme, a pijeme a kecáme, a pijeme a kecáme, a pijeme a kecáme, a pijeme a kecáme, jen Petra je chudák o vodě. Inu, řidič, ten těžký chleba má. Druhý den zjišťuji, že mi vypadl z předchozího dne obraz i zvuk.

Náš mladý generální ředitel firmy ExxonMobile opět odlétá do úesá. V sobotu (7. 12.) jsem ho vezl na letiště. Vichřice, fujavice, sněžení, námraza. Přesto dorážíme na letiště Václava Ruzyně Havla v čas. Otáčím se a mířím zpět do Pato. Po cestě mi přichází od Kuby SMS, že let mají o čtyři hodiny opožděn. Nakonec to byly jen hodiny dvě.

Konec roku je tady, a i my (ale i v LN) máme vánoční večírek. Tentokrát se scházíme v restauraci Dublin. Jo, a bylo to dobrý. Jak obsluha, tak jídlo i ceny.

No a včera (14. 12.) jsem byl kolegyňkou na koncertě v kostele československé církve husitské v Jílovém u Prahy. Ani nebudu psát, kdo tam koncertoval :mrgreen: . Jako host tam byla taková exotická slečna a hrála na harfu. Pecka. Po skončení jsme se trochu zakecali s Marianem, až nám frnkla loď s Bobešem. Jdeme si dát tedy něco do rypáčku k večeři, a pak jdeme obdivovat strom a výzdobu na Staromák. Pak se vracíme na nábřeží, kde akorát přistál Honza s parníkem. Chvilku posedíme na lodi, a pak už se balíme a jedeme domů. I se slečnou Z. V autě všichni chrápou. Já jen na rovinkách. Domů přijíždíme v půl jedný. Dám si piváka a padám do peří:-)

Jedeme do Kadaně

Jedeme do Kadaně

Bylo to takové obyčejné sobotní ráno. Tedy až do té doby, než nám zavolal Pavel, že je v nemocnici v Kadani, a že tam bez objednání očkují proti covidu, a ať přijedeme taky, že tam není téměř žádná fronta, maximálně na hodinu. Chvilku nám trvalo, než jsme tu informaci...

Horní Hrad

Horní Hrad

Ani dnes nezůstáváme doma a vyrážíme směrem na město Ostrov. Tam ale nedojedeme, a za obcí Stráž uhýbáme z hlavní silnice. Jedeme asi kilometr a půl do kopce, kde odstavujeme na parkovišti auto. Dále pokračujeme pěšky až k samotné zřícenině hradu Horní Hrad, který je...

Dopoledne s Leontýnkou

Dopoledne s Leontýnkou

Ani dnes nezůstáváme doma, a hned po snídani vyrážíme na ikonické místo neméně ikonického filmu. Jedeme na zříceninu hradu Krakovce, který si zahrál jako hrad Brtník ve filmu Ať žijí duchové. A za Leontýnkou! Také se tu natáčela pohádka Princ a Večernice. Hrad...

0 komentářů