Ráno probíhá normálně. Kolem deváté vyrážíme ztéct kopuli Svatopetrského chrámu. Na náměstí není ještě ani noha, a tak kontrolou procházíme rychle. Čeká nás, i Bobeše třista dvacet schodů do nebe. Stoupáme, funíme, stoupáme a zase funíme. Jsme na střeše chrámu. Vyhlídka je zatím zavřená, pokračujeme tedy na zdoláváním kopule. V půl metru široké chodbičce šplháme na vrchol. Konečně! Ne ještě ne, ještě kousek. Už? Ještě kousek, UŽ!!!
Božský výhled je trochu na východě zahalen do oparu. Bobeš konečně zdolal bobříka odvahy a může nám dál dělat průvodce.
Na kopuli mě opustila sada baterek, kterou jsem si dal před měsícem do foťáku a nafotil na ní přes čtyřista fotek, z nichž více než třetina byla s bleskem.
Pomalu lezem z kopule na střechu chrámu. Tam si chvilku medíme a pak slaňujeme dolů, do chrámu. Asi ve dvou třetinách hlavní lodi nacházíme značku, kam až sahá hlavní loď chrámu Svatého Víta (123 metrů). Zvolna procházíme pod klenbou, fotím Svatého Péťu a odcházíme.
Venku stíháme výměnu stráží. Odcházíme na metro přes náměstí Ottaviáno. Nasedáme a jedeme na Circo Massimus. Přesedáme na autobus číslo 118 a jedeme po starobylé Via Appia ven z města ke katakombám Svatého Callista. Spolu s Italskou výpravou se noříme do hlubin země. Katakomby jsou tři patra hluboké, ukládalo se od shora, a když nebylo místo, podlaha se prohloubila. Průvodce vždy deset minut hovořil a Bob nám to během dvaceti vteřin přeložil. Už je nám jasné, proč jsou Italové tak ukecaný. Vylézáme ven a pěšky přecházíme ke katakombám Svatého Sebastiána. Venku je zase pětiset na slunci a dvacet pět ve stínu. Bohužel, akorát krmí mumie, tak mají zavřeno.
Jdeme a pak jedeme zpět do města. Průvodce přidal k Italštině ještě angličtinu. Zastavujeme u lázní Caracalla. Jsou rozlehlé, veliké, obrovské. Dříve je využíval obyčejný lid. Dáváme malou svačinku vlastních zdrojů a dokonale je prolézáme.
Pak se metrem přesouváme na kulaťák, abychom do sebe nacpali zase něco dobrých hamburgerů. Pak procházíme kolem Císařských fór přes Benátské náměstí na fontánu Di Trevi. Pořád pěkná, jako za mlada.
Pak nás průvodce provází kolem Španělských schodů až na náměstí Popolo.
Ivana z posledních sil vylézá nahoru, odkud si pak všichni společně prohlížíme náměstí. Pak už hupky dupky (Ivana pajdy, šmajdy) na metro a frčíme zpět. Na Svatopetrském náměstí se smaží tuny lidí:-) V suproši doplňujeme zásoby a směřujeme na pokoj do kláštera (17:30).
Po večeři odcházíme na noční okruh Vatikánem. Příchod těsně před zavíračkou:-)