Dnešní den vyrážíme do hor. A nejsou to hory ledajaké, jsou to hory Tiské! Nebo vlastně stěny. V teplicích je tradiční zácpa před Hypernovou, pak dojíždíme náklačák z roku 1936 a nakonec ještě traktor. Móóóóc pěkný!
No ale už jsme tam. Odkládáme auto na parkovišti (sedni, zůstaň) a vyrážíme vzhůru za novým dobrodružstvím. Je divné, že to je do kopce a bez lanovky. V budce na začátku si kupujeme průvodce (tištěného, Ivana chtěla živého, ale to neprošlo).
Nejdříve se vydáváme projít Malé stěny. Zeleno-bílá značka je náš kamarád. Je absolutně jasno, z vrcholků je vidět i moře. Dole, u paty skal, je zase super chládek. Za půl hoďky máme tuto část projitou.
Pak vcházíme do Velkých stěn. Tady už nám trvá prohlídka déle, ale je také moc zajímavá. Na kontrolním stanovišti máme hlad jako stádo vlků. Ale krásná zrekonstruovaná restaurace má v pondělí zavřeno 🙂 Najednou se zjevila babička z pohádky a poudá: „běžte rovnou za nosem dva kilometry a tam narazíte na hospodu“. Nastartujeme botky a vyrážíme směle dál. A skutečně, po cestě krásným lesem se před náma objevila hospoda „Pod císařem“!
Dáváme si oběd a pití. Maso je dva centimetry vysoké, ale ukrojit moc nejde… Potom vycházíme na zpáteční cestu. Motáme se kolem hranic, chvilku v Evropě, chvilku doma. Cesta je trochu zdlouhavá, ale dá se vydržet. Přicházíme na kontrolní místo a po vrcholcích Tiských skal se vracíme na parkoviště. Auto tam čeká (hodná holka, volno), dáváme si trochu tekutin a vyrážíme domů. No a doma zase štípeme dříví 🙂