Tři neděle jsou již koťatům, která se narodila, naší vykastrované kočce 🙂 . Ano, nemožné se stalo skutkem. Jdu si takhle do práce a v garáži se divím, že mi přišla naproti jen jedna kočka. Říkám si, že by se té druhé něco stalo??? V tom ale vidím z pelechu koukat uši, tak jí jdu obhlídnout, co s ní je. Spokojeně vrní, tak jí pohladím, ale pozor… Na hřbetě má nějakou bouli. Ucukávám rukou v domnění, že nějaká poraněná. Dívám se pozorně do pelechu a ta boule je černé kotě. A kolem jsou další dvě 🙂 . Nejdříve jsem si myslel, že je někde švihla, když je vykastrovaná. To by znamenalo, zajet s koťaty k doktorovi, aby je uspal, protože by pomalu zemřela hlady 😥 . To se m zrovna moc nechtělo, tak jsme se rozhodli, že je tam pár dnů necháme a uvidíme, jestli je zase někam neodnese. Po několika dnech zjišťujeme, že rostou a přibývají na váze. A Ivana zjišťuje, že je ta vykastrovaná kočka normálně kojí 🙂 🙂 🙂 . Je tedy rozhodnuto, kočky si necháme!!! Jen to volám doktorovi. Ten je z toho na větvi, ale přiznává, že už se mu to jednou za ta léta praxe stalo. A to ročně kastruje kolem dvou set koček. Jednoho tygrovaného číčana si vezmou sousedi, dva si necháme. A myši, třeste se!!!