Dnes poslední snídaně, tak si jí jdeme užít na terasu. To jsme ovšem netušili, že venku už je skoro osmdesát stupňů a bezvětří. Rychle to do sebe hodíme a letíme se schovat do bytu. Přeci jen klimatizace je klimatizace. Následuje balení, káva a sledování zpráv v telce. Úderem jedenáctý za sebou zavítáme dveře. Klíče jsme měli nechat na stolku u televize, takže opravdu jen zaboucháváme. To by asi nebylo nic divného, kdyby byla z venku klasická pevná koule. Tady sice je koule, ale taková, co se s ní normálně otevírají dveře..

Metro máme hned u nosu, takže kufr těžkej jako prase, táhnu jen kousek. Teď sedíme v metru a míříme na letiště JFK.

Na letiště se dostáváme za neuvěřitelně krátkou dobu. Jen za hodinu a čtvrt. Nejdříve se jdeme zbavit kufru, a pak couráme po hale. Nakonec si stylově koupíme ve vinárně Manhattan. Od pití občas odmítám fotit letadla, parkujou čumákem pár metrů od haly. Docela to uteklo a my už (15:50) sedíme v letadle. Zdá se zatím, že vyletíme na čas… Svítí sluníčko, žádný bouřky, jak ráno předpovídali, tak snad to vydrží… Tak jsme se opravdu odpíchli na čas. Bohužel jsme neletěli přes město, takže žádný vyhlídkový let se nekonal. Teď stále stoupáme, momentálně jsme ve výšce necelých deset tisíc metrů a stále stoupáme. Do Frankfurtu nám zbývá šest a půl hodiny a něco přes šest tisíc kilometrů…

A je tady první jídlo, malá svačinka v podobě pidi preclíků a červeného vína. Následuje horký vlhký ubrousek, ale ten fakt nesním…

Celou cestu letíme ve dne, protože noc před námi utíká do Ruska.