Ráno, teda vlastně v noci jsem se vzbudil a čumákoval do tmy. Na věži kostela bimbali tři a já měl vyspáno. Chvilku jsem si četl a pak jsem dopisoval deník za pondělí. Pak jsem zavřel oka, a nebýt v devět telefonu, spal bych do oběda. Snídaně na terase, pak chvilka čtení a vyrážíme do Capo Di Conca. Dále pak do Furore a Praiano. Jestli jsem si včera myslel, že mám zamotaný ruce, dneska jsem je měl jako vánočku. Jedeš po silnici, kam se pohodlně vejdeš s autem, když míjíš auto v protisměru, tak to tak nějak vyjde, a když potkáš autobus, couváš tak daleko, než se tam vejdete oba. Odkládáme auto u krajnice a jdeme se podívat na starou věž, možná to dříve býval maják, možná obranná věž. Pak pokračujeme dolů k moři, až docházíme do zátoky Marina di Praia. Je tu pláž, asi pět restaurací a jezdí odtud lodě k Smaragdové jeskyni, Grotta dello Smeraldo. V jedné hospodě si dáváme těstoviny, já s krevetama, Ivana s rajčaty. Pak skáčeme na člun a jedeme do jeskyně. V jeskyni sedáme na lodičku a necháme se vozit. V jeskyni je pěkná krápníková jeskyně, která je s mořem spojená tunelem, přes který se do jeskyně rozlévá krásné modré světlo. Následuje cesta zpět a autem pokračujeme po Praianu. Když se u krajnice objevilo místo, opět odkládáme auto a jdeme na kávu do restaurace nad mořem. Z ní je krásný výhled na ostrov s kapry. Vlastně na ostrov Capri 🙂 . Po kávě jdeme ještě dál do města. Na silnici je hustej provoz, že se tam sotva vejdeme. Docházíme ke kostelu San Genaro. Po pokoukání se se obracíme zpět a jdeme k autu. Jedeme zpátky na barák. Cestou se stavujeme v marketu pro jídlo a hned vedle na dvojku vína a limoncello. A potom domů už je to jen kousek. Dáváme odpočinek na terase, pak večeři a pak zase odpočinek 🙂 . Už je tma jak v pytli, v dálce blafe pes, a zítra nás čeká Amalfi…
Jo, jen tak pro zajímavost, náš barák leží v nadmořské výšce 330 metrů…