SlapyRáno před odjezdem jdeme nejdříve zrekonstruovat pomník válečným hrdinům. Myslel jsem si, že tam strávíme maximálně hodinku, ale nakonec se ukázalo, že to byla práce pro tři lidi na tři hodiny:-)
Po návratu domů házím do sebe oběd, a pak už frčím pro babičku Zdenu, aby nám pohlídala ranč. Cestou si ještě kupuji nový držák na GPS, protože ten původní mi slítnul na zem a rozložil se.
Pak už nic nebrání odjezdu na přehradu. Za necelé dvě hoďky jsme na místě. Naše parta obývá čtyři chatičky bývalého podnikového tábora, bez vody, bez elektriky, bez záchodu. Ale co na tom, důležitější jsou lidi. A že tu byla dobrá parta! Dáváme prvního panáka, a pak se hned připravuje večeře, protože místní jedli už v jedenáct, tak že mají hlad. Průběžně pijeme a jíme a kecáme až do půlnoci. Pak se Ivana snažila rozsvítit plynovou lampu, no a těsně před svítáním se jí to povedlo.