V úterý si bereme kousek dovolený a vyrážíme do Prahy. Ovšem pozor, žádný koncert, žádné divadlo, ale nýbrž na Hrad, kde je umístěna výstava pana Štýse s názvem „Země znovuzrozená“, který šedesát let fotografoval rekultivace v Podkrušnohoří. Vznikl tak světově unikátní soubor, který byl od roku 1995 již čtyřicetkrát doma i za hranicemi úspěšně vystavován. Prokazuje, že rekultivační proměny nejsou pouze kosmetickou úpravou, ale i plastickou operací krajiny. Staví před oči diváka často až neuvěřitelnou proměnu zcela konkrétních území fotografovaných ze stejného místa v dlouhém časovém odstupu desítek let. Na jedné straně jen obtížně definovatelná  území „měsíčních krajin“, na straně druhé nová krajina od přírodní k nepoznání. Výstava byla pěkná, ale byly jsme tam jen my a ještě jeden dědula. Možná, kdyby se výstava umístila spíše do centra města, byla by návštěvnost větší. Navíc byl vchod zakryt lešením a ochranou sítí, takže procházející návštěvní si ho ani nevšimne. Po výstavě se ještě šplháme na Velkou jižní věž katedrály sv. Víta. Strmá cesta do výšin chrámu vede po 287 schodech, je tedy určena pro fyzicky zdatnější jedince. A to my tedy jsme! Ze shora jsou vidět všechny zásadní pražské památky, budovy a místa, například Karlův most, Petřín, Úřad vlády a v zorném poli se z ptačí perspektivy klikatí Vltava.

Potom hupkáme dolů na parkoviště, kde se rozdělujeme na dvě skupiny. Skupina A se vrhá do víru velkoměsta, a skupina B jede na letiště vyzkoušet foťák, a pak domů do dědiny.

Fotky z Prahy jsou k vidění ZDE. Přikládám ještě fotky z výstupu na Zlatník, kam jsem se vysápal s kamarády osmého května. A ty jsou TADY.