Aby bylo jasno

16. 6. 2024

Aby bylo jasno

Říkala Ivana: pojedeme v neděli na “Aby bylo jasno”. Říkal jsem si jupí, občas na ten pořad od Jany Bobošíkové koukám, ale nevěděl jsem, že jsou u natáčení lidi. No ale, všechno špatně. Co špatně, úplně jinak. To “Aby bylo jasno” bylo správně, ale nebyl to pořad Jany Bobošíkové, nýbrž představení v divadle Palace na Václaváku. Takže opět Praha. A protože už moje milovaná manželka a manažerka rodinného života dobře ví, že když jedeme do Prahy, tak nechci jet na “otočku”, vyrážíme již v sobotu před obědem. Ten si dáváme až v čp. 184 na Staré silnici v Kněževsi. Ano, je to naše přechodné bydliště penzion V Maštali. Šéf nás vítá mezi dveřmi, dáváme oběd a jdeme sebou plácnout do “našeho” pokoje číslo 14. Pak se s Ivanou musíme rozloučit. Ona jede provětrat karty do POPu, a já pokračuju na letiště Václava Ruzyně Havla. Jdu fotit na plochu, a samozřejmě při průchodu rámem troubím jako jelen v říji. Ne, že bych měl sebou něco zakázaného, ale byl jsem náhodou vybrán na test na výbušniny. No, a nic… Focení ok, počasí také. U Maštale se potkáváme kolem půl šesté, a jdeme před večeří ještě na procházku. Pak chvilka odpočinku na pokoji a v půl osmé kráčíme na véču. A na pivo. Furt jim říkám, nejsem pivař, ale ta plzeň co tam točí je prostě luxusní. Zvlášť když nám jí točí “Kuba”, ambasador pivovaru Plzeň a vítěz několika soutěží v péči o pivo. Původně jsme si chtěli dát po véče ještě panáka, ale zjistili jsme, že už se do nás nic nevejde. Takže pokoj, a pád do postele. Dal jsem si sluchátka, ale asi po pěti minutách je sundávám a usínám jako poleno! Přestože ráno před probuzením odjeli hosté z osmi pokojů, neslyšeli jsme ani živáčka. Dáváme snídani, pak pokecáme se šéfem a míříme na Václavák. Ivana tam totiž našla garáže, které jsou ani ne pět minut od divadla Palace. To mě velice překvapilo po všech stránkách. Z titulního obrázku je zřejmé, kdo hrál. A musím uznat, že takhle jsem se nezasmál už hodně dlouho. Po skončení jdeme na malý obídek, pro auto, a směřujeme na Zličín ke klukům. Ti mají zrovna návštěvu od sousedů. Ale je příjemná, a chce si hrát. Po kávě vyrážíme do pečovateláku za babičkou, pak na hřbitov podívat se na nový pomník (Ivana, já už ho viděl), a pak k Bobešákovi a dvoum hafanům. Potom už následuje cesta domů, kočky už čekají s příborem. Vybalíme, já jdou grilovat, manažerka zalévat. Pak večeře, po večeři já dopisuju deník, Ivana se seberealizuje. A mám to, je za pět minut třičtvrtě na deset.

Zámek Stekník

Zámek Stekník

A je tady sobota, a my vyrážíme na zámek Stekník, který leží kousek od Postoloprt. Zámek, obklopený italskou terasovitou zahradou, patří k nejvýznamnějším rokokovým stavbám v Čechách. Vytváří jedinečnou a monumentální kompozici v krajině spojené s tradicí pěstování...

Dvakrát do Prahy

Dvakrát do Prahy

Tento týden se opravdu vyvedl. V pondělí (3. 6.) vyrážíme na Žofín na koncert s názvem Králové muzikálu. Ivana radostí skákala, že sedíme opět v první řadě přímo proti mikrofonům. Ona totiž strašně zbožňuje, když Marian oznamuje publiku, že jsme dorazili na koncert...

Vaňovský vodopád

Vaňovský vodopád

Jednou nám dala známá takovej slušnej tip na výlet. Jenže, několik týdnů bylo hnusně, a tak to vyšlo až dnes. Náš cíl se jmenoval Vaňovský vodopád. Nechtělo se nám hned ze začátku šlapat do kopce, a tak jsme na šli od lesa. Vlastně od Podlešína, kde jsme nechali auto,...