Ve dvě hodiny nakládám babičku Zdenu, o něco později Lucku a doma pak Ivanu a vyrážíme užít si do velkoměsta tanečních.
Cesta do Prahy trvala padesát minut, tedy ke Štefánikovu mostu. Zbývající jeden a půl kilometru ke kotvišti Florentinaboat jsme jeli čtyřicet minut… Někteří členové výpravy nevydrželi vražebné tempo a zbytek cesty došli pěšky. A někteří zase chtěli jet s autem po schodech.
Konečně parkujeme u parníku, kde už na náš čeká obsluha a manažer v jednom. Babička si prohlíží loď, pak objednáváme a pak jíme. Následuje převléknutí do šatů a metrem vyrážíme na Vinohrady. Přijíždíme akorát včas.
Stůl máme na velkém sále, ale asi jenom deset minut. Pak se ukazuje, že máme sedět jinde. Začala hrát tvrdá dechovka. Sál se naplnil k prasknutí, nic není vidět. Konečně se mi podaří vyfotit Kubu s Karolínou, oba mají z toho radost 🙂 .  Pak se ukazuje, že Kubovi není dobře, zvrací. Balíme. V metru opět zvrací. Venku z metra zvrací. Na parníku zvrací. Dlouho. Jedeme domů, za Lounama zvrací. Jsme doma. Zvrací až do rána!

Fotky z opravdu vypečeného výletu jsou tady.