Ráno jsem byl jak přetaženej pádlem, nebo spíš, jako když na mě spadnul raketoplán. A to jsem měl včera jen dvě sklenky vína. Nebo právě proto?  Zcela nečekaně jedeme opět k Ostravě. Nejdříve se stavujeme u dolu Gabriela, který skončil těžbu v devadesátých letech, ale vypadal hodně zachovale. U dolu jsme se přemístili ke kostelu sv. Petra z Alkantary. Mimo to, že má divný jméno, je také pozoruhodný tím, že poddolováním kopečka, na kterém stál, klesl o 37 metrů, čímž se dostal do roviny se sousedním terénem, a zároveň se naklonil o šest stupňů doprava. Kostel opouštíme, a přesouváme se k opět uzavřenému dolu Barborka. I ten je hodně zachovalý, a dokonce v areálu sídlí několik firem, takže ho nikdo nerozebírá. A od Barborky jedeme opět k Ostravě na důl Michal. I ten skončil v roce devadesáttři. V jeho části pak bylo vybudováno muzeum povrchové části hlubinného dolu. Opět nás provázejí bývalí zaměstnanci dolu, a ne žádná Pamela, která se naučila říkanku. Takže parádička paráda! No a pak už jedeme domů. Dneska to byl opravdu klidný výlet bez šplhání, i když časově stejně náročný, jako ty z předchozích dnů. A následuje každodenní večerní klasika!