Patnáctý den

Vyrážíme na rozhlednu na Hoře sv. Kateřiny. Výhled je OK. Pak se dva členové výpravy vydávají na houby. A houby. Potom se jedeme podívat na větráky na Novou Ves. Jsou tam dva kousky vysoké 60 metrů a vrtule mají průměr sedmdesát pět metrů. Nikde žádnej chcíplej pták, nedělaj randál:-) Kde to ti ekologové viděli?????
Tohle byl poslední den naší dovolené po vlastech českých.

čtrnáctý den

čtrnáctý den

Dneska jedeme do západního Německa, do muzea dobývání rud. Hranice projíždíme bez zastavení a za chvilku zastavujeme u těžní věže. Ale prd, dělaj tam knoflíky a ne rudu. To je metafór :-))) Tlumočnice zjišťuje, že musíme jet ještě dál, ta šipka na muzeum je tam jen proto, že je hezká. Asi po třech kilometrech dorážíme do skanzenu. Je pátek, je zavřeno! Ale to nás, stálé návštěvníky zavřených expozic nemůže rozházet. Kuba se sveze na závodním praseti a jedeme na Komáří vížku.
Před náma tam dorazil zájezd důchodců (2 autobusy). Mají na prohlídku jednu hodinu. 2×15 jízda, 2×20 fronta, nestíhaj:-) Lanovka tak drncá, že jedný babičce vypadli zuby a jednomu dědovi umělé oko, jak se nakláněl dolů. Kuba dělal na lanovce pštrosa. Nahoře si dáváme občerstvení, procházku a jedem dolů. Ivana se nás snaží předjet, ale prd.
Závěr dne je tradiční. Pečeme!

Dvanáctý den

Dvanáctý den

Na dnešek máme naplánováno muzeum/skanzen hornictví a muzeum mašinek. Světe div se, všechno vyšlo. Na šachtě to bylo super, Kuba řídil těžní stroj. Jo, zlaté časy na Kohinooru. Pak jedeme na mašinky, zavzpomínat na dětství u babičky. Takovejch čmuchaček na jednom místě jsem ještě neviděl, ani Kuba, ani Sloník.
Po prolezení všech mašin zjišťujeme, že tam nemají kantýnu. Jdeme tedy na pár piv o kousek dál. Následuje cesta domů.
Večer měla Chelzina nějakej záchvat, přestala chodit a jen ležela. Během chvilky přijel doktor ze Svinčic, ale nedokázal jí pomoct. Dal jí jen injekci proti bolesti. Jedeme všichni do Ústí na pohotovost. Honza to smažil, co to šlo. Po prohlídce lékař konstatuje, že otočený žaludek, ani zpřeházená střeva to nejsou. Ještě tedy podrobné vyšetření, rentgeny a antibiotika v injekci, prášky a domů.
Kolem půlnoci jsme doma, ukládáme psa i sebe.

Jedenáctý den

Jedenáctý den

Startujeme do Varů! Bobeš pro střevní potíže NEVZDAL, takže poznal dost různých toalet!!! Nejdříve kráčíme na kolonádu. Nejdříve na kamennou, pak na dřevěnou. Nikdo však neochutnal a třináctý tam nebyl. Pak jdeme k Vřídelnímu prameni. Tam se chvilku ometáme a potom jdeme do hlubin vřídla. V jejich útrobách pracuje pokameňovací četa. Vlhko, horko, smrad, ale hezký. Dále naše kroky směřují ke grandhotelu Pupík. Polévka za osmdesát, menu za dva tisíce.
Následuje úprk do muzea becherovky. Už nás nechtějí. Nakupujeme oplatky, bumbání a jedeme domů, péct 🙂