Vánoční putování

Vánoční putování

Jednou mi Ivana povídá: zůstali jsme už sami dva, že si chce začít taky trochu žít, nech si to projít palicí a nepiš si furt  s tou vopicí, snaž se mě hochu trochu pochopit… (díky Ivane!). Jinými slovy: přestaň se už válet na tom gauči s mobilem a pojeď někam na vejlet. A tak tedy jo! V úterý (27.12.2022) vyrážíme do míst, kde jsme v dávných dobách našeho mládí prožili spoustu nádherných okamžiků s dětmi i bez. Jedeme tedy do Brusova, což je malá vesnička kousek nad Úštěkem, kde mají Habadů snad od nepaměti chalupu. Podle úvodní fotky by se ani nezdálo, že je prosinec. Dáváme kafčo, trochu poklábosíme, a po více než hodince pokračujeme dál. Předem jsme jim hlásili, že nebudeme zůstávat na oběd. Přes Úštěk jedeme do obce Ostré, odkud je nástup na vrchol kopce, na něm je barokní poutní místo Kalvárie. Cestu lemuje patnáct zastavení (křížů). Vrchol jsme zdolali bez problémů. Těch dvěsta metrů se dalo fakt ujít, akorát ty polobotky tam moc nepasovali. Ze shora perfektní výhled, ale kaple byla docela dost poničená. Cestou dolů se stavujeme na oběd v penzionu Pod Kalvárií. A pak již míříme do Mostu za babičkou.

Ve středu se opět vypravujeme na výlet, tentokrát do Teplic. Jak už se u nás stalo tradicí, naše cesta nejdříve vede do botanické zahrady, kde, a teď pozor, dostáváme slevu pro seniory! Venku je výstava ozdobených vánočních stromků a jeden slaměný čuňas. Od minulého roku zahradu zrekonstruovali, udělali nové vstupní centrum, prostě paráda. Snad jen, že cukrárna byla bohužel zavřená. Jdeme pro automobil, a pokračujeme k vrchu Doubravka. Popravdě, hrad nahoře byl trochu dál a vejš, než jsme předpokládali. I když bylo oproti včerejšku pod mrakem, stejně byl z kopce pěkný výhled. Bufík však byl bohužel také zavřen, i když měli venku lákací ceduli. Takže slaňujeme do údolí k autu a frčíme domů na pozdní oběd…

Fotky z obou dnů jsou TADY.

A kdyby to někoho zajímalo, tak už máme naplánovaný skoro všechny dovolený, a akce na rok 2023!!!!! A ty jsou zase TADY.

Kulturní smršť

Kulturní smršť

Tak se nám ta kultura v listopadu nějak nahromadila. Nejdříve informace od Mariana, že v pátek 18. listopadu zpívá s paní Kalivodovou v Citadele v Litvínově. No, co se dalo dělat. Během několika minut jsem měl lístky v ruce. Kdo by se chtěl zeptat, jestli v první řadě, tak ano. V první řadě! A koncert? Opravdu perfektní. Oba protagonisty doprovázelo Moravské trio, a byl to prostě luxus. Navíc bar v zrekonstruované Citadele může divadlo v Mostě jen tiše závidět!
Hned následující den, tedy sobota 19. listopadu se stěhujeme do Prahy. Cestou tam se stavujeme o obci v Panenských Břežanech, kde je kaple sv. Anny, kterou projektoval Santini. Bohužel jsou tam i vily, kde bydlel Karl Herman Frank a Reinhard Heydrich. Asi nemusím ani připomínat, že po kulturních akcí v Praze se mi nechce v noci řídit domů, takže spíme V Maštali. Tentokrát jdeme do divadla Ungelt. To jméno samozřejmě znám, ale fyzicky jsem tam nikdy nebyl. Divadlo se nachází v bývalé kotelně hotelu Ungelt. A to doopravdy! Hraje se v uhelně představení Dovolená paní Josefy, kde hrají Tereza Nekulová, Jitka Smutná a Radek Valenta. Opravdu vtipná komedie. JO, v divadle bylo sedm řad a v každé maximálně čtrnáct míst.
No, a jedeme dál. V pondělí 21. listopadu jedeme do divadla v Lounech. Hraje tam náš kamarád Martin Holeček, a jeho divadlo – Ďivadelní soubor Klouzák (to Ď je správně!). A hrál se kus Ty si náš Mesiáš. No, co o hře napsat? Nejraději bych napsal, že to byla strašná prdel. Ale ne, to se nehodí. Takže jinak: smáli jsme se ještě cestou na parkoviště!
A je tu závěr listopadu, a my jedeme dvacátého třetího opět do Prahy, abychom zhlédli představení Ztráta třídní knihy v divadle Járy Cimrmana. Opět paráda a dobré obsazení: Svěrák, Rumlena, Čepelka a Reidenger. No a jak jinak, spíme V Maštali. Už jsme tam tak nějak jako doma. Při příchodu na večeři nám obsluha rovnou přinesla klíče od pokoje… A ráno ta snídaně!
Mňo, uvidíme, čím nás překvapí prosinec!

Fotky z Bergama

Fotky z Bergama

Táááááák, podařilo se mi dokončit sestříhání videa a upravit fotky z naší krátké, ale o to víc luxusnější dovolené v Bergamu, takže se v sobotu při kávě můžeme na to dílo podívat. Jako předkrm můžu zatím nabídnout fotky, které jsou TADY. No, a video níže si necháme na sobotku…

Jo, a také jsem dorazil fotky ze Slovenska a Moravy. Je to sice už dlouho, co jsme tam byli, ale stojí to za to. Jsou TADY.

18. září – neděle

18. září – neděle

No tak dobrá, já z tý postele teda vylezu. Dáme snídani, hodíme pár hadrů do kufrů, natáhneme zase rifle a bundy, a jdeme na autobus. Stanice je od nás tři minuty, tak jsme tam docela s předstihem. Město dál slaví své výročí, a všude je plno lidí už takhle po ránu. Poblíž zastávky se pořádá sraz veteránů, tak jdu chvilku očumovat. Pak skáčeme do busu, a asi pětadvacet minut jedeme na aeroporto. Když jsme viděli tu frontu na odbavení, tak jsme si chtěli objednat hotel do úterý, ale svítila tam cedule, že budeme čekat maximálně sedmnáct minut. A klobouk dolů. Jsme tedy odbavený a čekáme v hale s výhledem na plochu a Alpy. Ten pohyb, jaký tam byl, by Ruzyně jen záviděla. Tak proč si nedát poslední dobrou Italskou kávu??? Máme pár minut zpoždění, ale pak pro nás přijíždí B737 – MAX Air Malta, tak doufáme, že to ti kucí Americký pořádně opravili, a že už si ta automatika v kokpitu nebude dělat co chce, a my doletíme v pohodě. Přistáváme o pár minut dříve, a nastává klasika. Tedy Goučko a cesta domů. A odpo ještě stíháme návštěvu u babočky. Nebo babičky? Dovolená sice krátká, ale o to víc jsme si jí užili. Ještě dorazím video a fotky a je to komplet.
Kdyby někoho zajímalo, kolik a kam máme nalétáno i s touto dovčou, tak statistika je tady https://my.flightradar24.com/rehakk

17. září – sobota

17. září – sobota

Ráno klasická colazione all’italiana, pak se díváme z okna, jak do kostela naproti přivezli svěcenou vodu, a potom vyrážíme na lanovku do dolního Bergama. Překvapilo nás množství lidí, které se houfovalo před budovou lanovky. Pak zjišťujeme, že město slaví výročí vzniku, a veškerá MHD, tedy i lanovky jsou free. Sjíždíme dolů, a jako první navštěvujeme kostel Chiesa di San Leonardo ( https://mapy.cz/s/dofohenuho ). Opět krásně vyzdobený. Pokračujeme dál, a potkáváme zahrádku patřící ke kavárně, tak co se dá dělat, jdeme si dát dobrou kávu. Pak pokračujeme dál po Via Sant’Alessandro až ke kostelu Monastero di San Benedetto ( https://mapy.cz/s/hepopovero ), a opět neskutečná paráda. Couráme se uličkami dolního Bergama a pomalu směřujeme zpátky ke stanici lanovky. Tam ovšem bylo obrovské hejno lidí, takže se přesouváme na nedalekou autobusovou zastávku, a nahoru jedeme busem. Cestou domů si kupujeme oběd i večeři, a jdeme to sezobnout. Následuje odpočinek, a po něm cesta na stanici lanovky, která nás dopraví do horního města. Jen podotýkám, že od rána je zase pařák, a tak rifle a bundy spinkají v bytě. Nahoře ani nemáme žádný cíl, jen se pokoukáme po okolí, a pak pomalu scházíme uličkami zpět dolů. Kdo zná italské uličky ve staré zástavbě tak ví, o čem píšu. Dole na nás čeká opět luxusní káva, a my se pomalu couráme městem, až dojdeme na náměstí Piazza Vecchia. Výjimečně si nedáváme kafe, ale jdeme do kostela Duomo di Bergamo, kde už jsme sice byli, ale teď se jdeme podívat do katakomb, na které jsme posledně neměli čas. Celou tu prohlídku jsme měli otevřená ústa nad tou nádherou, až nás z toho bolela celá huba. No a pak už se pomalu vracíme domů. Čeká tam na nás večeře, láhev vína, výhled do uličky, a pak Tři tygři na YouTube. Dneska noční výpravu nechystáme, protože zítra vstáváme docela brzo…