Baveno

Baveno

V pátek dopoledne jsme vyrazili ku Praze, ku Go parkingu, ku letišti, protože nás čekala poslední letošní zahraniční dovolená. Letos se po pauze vracíme do milované Itálie – tentokrát do severní části k jezeru Lago Maggiore. Ani dvouhodinové zpoždění letadla nám nezkazilo náladu. Hop a skok a za hodinku letu jsme vystupovali na letišti Milano-Malpensa. Vyzvedli jsme si (téměř) objednané červené Clio a krátce jsme se zahloubali do studia arabštiny na displeji navigace. Nakonec jsme řešení přenechali profíkovi z Europcaru, ale pak už jsme směle vyrazili po italských silnicích a dálnicích. S krátkou zajížďkou na jinou dálnici jsme v půl sedmé večer dojeli do Bavena a po chvilce konverzace s místní obyvatelkou jsme našli i domluvené ubytování ve Via Panoramico čp.4. Matteo nám předal apartmán ve velikém prázdném domě, s nádhernou terasou a s ještě nádhernějším výhledem na jezero a okolní hory. Akorát teda s palandami, no ale co… Apartmánový dům měl vlastní bazén i parkoviště. Protože se už setmělo, sjeli jsme k pobřeží do centra Bavena a bravurně jsme našli Carefour Express s potřebnými potravinami (prosciutto, ricotta, meloun, víno, croissanty apod.). Inu, Vietnamci jsou i zde… Pak už jsme se usadili na nábřeží, objednali si pizzu a Aperol a radovali jsme se, že jsme zase v Itálii. Jenom bylo zvláštní, že servírka měla zimní bundu a šálu 🙂 .

V sobotu jsme se vzbudili a nad jezerem se válel opar. Vzali jsme si snídani na terasu a než jsme se najedli, tak se počasí trochu vylepšilo. Autem jsme se přesunuli do střediskové obce Stresa. Odtud vede asi 5 km dlouhá lanovka na kopec Mottarone, která překonává 1300 metrový výškový rozdíl (Stresa 200 m n.m. – Mottarone 1491 m n.m.). Z Mottarone je prý vidět 5 okolních jezer. Soustava dvou kabinkových a jedné sedačkové lanovky nás vyvezla na vrchol, ale bohužel jsme byli v mracích. Jenže než jsme vypili kafe, tak se mraky trochu roztrhaly a my jsme viděli naše jezero, vedlejší jezero Varese a v občasných trhlinách mraků i vysoké skalnaté štíty Alp. Užili jsme si zblízka i paragliding – naštěstí jen jako diváci.  Stejnou formou – jako diváci – jsme si užili i smrtící bobovou dráhu pod sedačkovou lanovkou. Pak jsme stejnou cestou sjeli dolů k jezeru, přikoupili jsme si parkování a změnili jsme dopravní prostředek. Lodí jsme se převezli na Isola Bella, kde jsme se naobědvali a pak jsme jen prolétli palác rodu Boromeů a zastavili jsme se až na nádherných terasovitých palácových zahradách. Super výhled! Krátký přesun lodí na další ostrov Superiore dei Pescatori a náhle ubyla spousta lidí a iprohlídka ostrova byla mnohem příjemnější. Ostrov Pescatori je mnohem menší a má v podélném směru jen tři uličky. Dvě po nábřežích a jednu uprostřed, a ta byla úplně kouzelná. Čas do odjezdu lodi jsme využili na kafíčko a potom tradá do Stresy. Bohužel jsme si nevšimli, že naše parkoviště s autem je na druhém konci Stresy, tak jsme to pak museli dojít pěšky. Den se už nachýlil, takže jsme v Bavenu rovnou zaparkovali u včerejší restaurace a odměnili jsme se zase pizzou a Aperolem.

V neděli ráno bylo po dešti, ale stejně jsme si dali snídani na terase, abychom si ji užili. V jedenáct jsme předali zpátky apartmán, sjeli jsme k přístavišti v Bavenu a hned jsme nasedli na loď na Isola Madre. I tento ostrov má menší palác a krásné zahrady s pávy. Jenže k lepšímu prožitku chybělo to včerejší sluníčko…Pak jsme lodí pokračovali až na konečnou do města Intra. Tady jsme si dali k obědu rizoto a rybu, doplnili jsme to zmrzlinou a dívali jsme se, jak odjíždějí trajekty do jiných částí jezera. Pak znovu do lodi a vrátili jsme se do Bavena. Zcela bezproblémově jsme dorazili autem zpátky na letiště, včetně nákupu benzínu ( ujetých 150 km, 4,9 litrů, 9 euro). Následovala veselá vsuvka s kontrolou melounu – naštěstí stěry na střelný prach dopadly negativně – a pak už jsme jen otráveně čekali na opožděné letadlo. Opět hodinový skok přes Alpy, Go parking a v pondělí v 0:15 hodin jsme byli doma. A protože mladý odpoledne nepřijeli, tak jsme ten meloun snědli sami 🙂 .

A fotky z výletu jsou TADY (některé fotky jsou panoramatické a dají se myšákem otáčet).

Výměna rozvaděče

Výměna rozvaděče

No, a málem bych zapomněl. Po zabudování klimatizace, jsem se dal ještě do výměny elektroměrového rozvaděče. A to proto, abychom si mohli zažádat o změnu tarifu elektriky, kvůli tepelnému čerpadlu. Asi bych o tom možná ani nepsal, ale bylo téměř nemožné sehnat elektrikáře, který by přehodil elektroměry do nové bedny. Nakonec jsem ho sehnal. Mladej, šikovnej, prostě sekáč. Akorát že učtípnul i cejchovní plomby. Takže elektrikář, který přijel zapojit HDO, musel práci ukončit, a poslat sem speciální oddělení z ČEZu. Přijeli dva Ferdové ověšeni fotoaparáty a kamerou a provedli výměnu elektroměrů. Ty původní poslali na expertizu, jestli se v nich někdo nerejpal. No nerejpal, ale ze začátku se tvářili, jako bych ukradl chladící věž z Temelína…

A když to tak zhodnotím, kolik jsme investovali za posledních pár měsíců do baráku a okolí, vychází to na pár hodně slušných dovolených. Tak třeba ještě někdy na shledanou, klokani 😀 😀 😀 .

Okapy

Okapy

Okapy, které firma provádějící rekonstrukci namontovala na barák, byly pěkné tak dva roky. Pak vybledly, začali se kroutit a praskat. Přeci jenom, po sametce ještě nebyl k dostání kvalitní materiál, tak se není čemu divit. No, a když už jsme rozrejpali ten barák, tak jako poslední investici jsme naplánovali právě výměnu okapů. Již vyzkoušená firma to zvládla za den a půl, a jsou pěkné a funkční.

Opravdu jenom pár fotek je TADY.

Po paměti

Po paměti

Když už jsem měl rozdělanou fasádu, tak jsem si řekl, že by bylo dobré najít místo, kde je ukončen nově připravený odpad, který se zbudoval při rekonstrukci baráku. Tedy před pětadvaceti lety. Jenže, „…nikdo nic neví, málokdo tuší…“, a tak jsme vycházeli pouze z mé vzpomínky, když jsem jednou přišel na stavbu, a v místě kde je dřez, byla díra ven. Naštěstí pod dřezem byla udělaná příprava na přepojení odpadu, tak jsme do trubky nejdříve zasunuli kameru, aby jsme viděli, kam to vede. A opravdu našli jsme nově položenou trubku. Jen připomínám, že v dokumentaci ke stavbě novej odpad není zakreslen. Provedli jsme ještě nějaké měření, pak jsem vzal krumpáč a rýč, a začal hloubit díru před barákem. Potom jsem začal postupovat k baráku, odstranil jsem obklad a narazil na ztracené bednění. Ale trubka nikde. Napustili jsme tedy do nového odpadu vodu, a venku číhali, jestli někde poteče. A ejhle, tekla. Hned to bylo veselejší. Usoudili jsme tedy, že je trubka ukončená ve ztraceném bednění. Vzal jsem majzlík a kladivo, a rozflákal jsem bednění. A prd. Pustili jsme tedy znovu vodu. Začala vytékat víc, a jakoby za bedněním. Rozflákal jsem tedy i zadní stranu bednění, a trubka tam byla. Huráááááááááá! Takže nakoupit kolena, trubku, a vykopat rýhu na položení pokračování odpadu. No, a pak už zbývalo uvést vše do původního stavu. Jo, ještě jsem z elektroměrového rozvaděče natáhl kabel jako přípravu pro připojení jímky s tlakovým čerpadlem. No, ještě že vlastním jen tu silnici, aspoň nemám žádné starosti 😀 😀 😀 .

A fotky z pátrání a hloubení a budování potrubí jsou TADY.

Klimatizace

Klimatizace

Letos na jaře, po dvou letech úmorného vedra, padlo v Čestlicích rozhodnutí, že budeme mít klimatizaci. Uvažovali jsme o ní několik let, ale nějak mě od ní odstrašovala představa bílé bedny visící pod okny. Sváťa nám ale vysvětlil, že kompresor nemusí nutně viset pod okny, natož v prvním patře. Takže jsme vybrali umístění, a v polovině května nastoupila firma, která nám za jeden den klimatizaci zabudovala. Není to vlastně klimatizace, ale tepelné čerpadlo s funkcí chlazení. A kompresor má v sobě tzv. inventor, tedy běží jenom s takovým výkonem, který je právě potřeba, a ne systémem start/stop jako tepelné čerpadlo u bazénu. A na závěr hodně příjemné zjištění: při provozu v létě se spotřeba čerpadla téměř neprojevila v celkové spotřebě domu. Takže jupíííííííííí.

Pár fotek z montáže je TU.

Prdnul nám dům

Prdnul nám dům

Už to bude skoro pětadvacet let, co nám pomalu, ale jistě, praská barák mezi kuchyní a obývákem. Ne jenom, že jsou praskliny v bytě, ale jsou i na omítce. Postupem času jsme přišli na to proč. První důvod je ten, že původní majitel, když přistavoval obývák, vybodnul se na základy, a zdi postavil na jílu. Druhý důvod se ukázal během posledních pár let, kdy nastala doba suchá. Jíl začal vysychat, a barák se propadat a obývák se začal oddělovat. No třetí důvod je ten, že ti machři, co rekonstruovali dům, nějak zapomněli dát „železo“ do věnce, takže se roztrhl i ten. Pozval jsem tedy statika, který barák prohlédnul a zkonstatoval, že nespadne, ale je potřeba udělat určité úpravy. A Ivana mohla opět v klidu spát.
Úpravy spočívaly v tom, že sem musel do fasády vysekat po půl metrech kapsy, do nich vyvrtat díry, a do nich vložit železné skoby. Skoby se navíc upevnili chemickou kotvou. Pak následovalo zakrytí celého díla, a to velkoformátovým obkladem, který se lepil na silikon, kdyby se to náhodou trochu hnulo. No a když už jsem byl v tom lepení obkladu na fasádu, vyšvihl jsem takovou parádičku kolem okna do kytkárny.

A fotky z opravy jsou TADY.

Vysoké nad Jizerou

Vysoké nad Jizerou

1.den
A opět další prodloužený víkend! Vyrazili jsme dopoledne a s malou kávičkovou přestávkou jsme dojeli do Vysokého nad Jizerou. Dali jsme si oběd v hospodě na náměstí a pak jsme popojeli 150 m k impozantnímu Kramářovu zámku. Bohužel jsme nebydleli přímo tam, ale v podstatně skromnější depandanci Prvosenka. Takové dost retro ubytování, ale jídelna v zámku a krásná terasa s výhledem byly otevřené pro všechny. Odpoledne jsme prošli blízké okolí městečka a narazili jsme na nádhernou, nově postavenou čtvrť roubených chalup. 24 dřevěných chalup v horském stylu, vymakaných do nejmenších detailů a s velkými zahradami. Úplně dokonalé!

2.den
Po snídani jsme navštívili blízké Bozkovské dolomitové jeskyně. Průvodce nám ukázal spoustu záclonek, Rumcajsů, permoníků, ježibab, velbloudů, želev a podobně. Na závěr prohlídky jsme se ocitli v krásném skalním dómu s průzračným jezerem. Tak aspoň kvůli tomu stála prohlídka za to. Mezitím se rozpršelo a tak jsme namířili do sklářské hutě. Místní majitel-výtvarník nám vysvětlil, jak se v huti pracuje, i když teď zrovna nebyla zapálená. Po obědě jsme za vydatného deště navštívili Fiedlerův mlýn. Průvodce – 87-letý potomek mlynářského rodu – nám předvedl, jak mlýn fungoval a spustil nám i funkční stroje. Super prohlídka! Večer konečně přestalo pršet.

3.den
Po snídani jsme vyjeli do Poniklé do firmy Rautis, která vyrábí vánoční ozdoby z foukaných perel. Během hodinové exkurze nám podrobně a zblízka ukázali, jak se klauče (řádky korálků) vyfouknou, pak se stříbří, barví, malují a nakonec se z nich sestavují ozdoby. Taky jsme si mohli něco sestavit, ale to bychom tam asi byli doteď… Pokračovali jsme směrem k domovu a zastavili jsme se ve Svijanech. Bohužel prohlídky pivovaru se bez předchozího objednání nekonají, tak jsme se spokojili s obědem a s prohlídkou zámku. Celý víkend jsme zakončili velikým zmrzlinovým pohárem v Kněževsi a jak jinak – focením letadel.

A fotodokumentace je ZDE.

Písecko

Písecko

1. den
Díky babičce Zdeně jsme se tento víkend ocitli v jižních Čechách. Babičku jsme odvezli do Záhoří, kde už na nás čekala teta Věra, Věrka s Honzou Průšů a rajská z divokého selátka – mňam. Po obědě jsme se s nimi zajeli podívat do Struh k Honzovo sestře a pak už jsme pokračovali k Českým Budějovicím do obce Kvítkovice. Apartmán stál na konci mrňavé vesničky a poblíž byl pouze veliký rybník s divokými kachnami, jinak nic. Ten jsme obešli hned první odpoledne.

2. den
V sobotu dopoledne jsme vyrazili na objednanou prohlídku grafitového dolu v Českém Krumlově. Naše očekávání byla veliká, ale slečna průvodkyně byla blbá jak punštok. Aspoň jsme viděli, jak vypadá grafitová žíla, ale jinak děs běs. Museli jsme si spravit náladu kafíčkem u Hosingerů v Kájově. Pak jsme zeširoka objeli kopce (v Křemži byl bankomat) a z Krásetína jsme vyjeli lanovkou na Kleť. Ani jsme se nenamáhali vyjít na rozhlednu, jenom jsme si dali výbornou česnečku se sýrem (stejně jako loni) a zase jsme sjeli lanovkou dolů.Protože ještě zbývalo dost času, tak jsme navštívili vesnickou památkovou rezervaci Holašovice, zapsanou v UNESCO. Opravdu parádní náves! A jako bonus mají na louce za vesnicí holešovické StonehengeJ. Paní majitelka nás dohnala na skútru, vyinkasovala vstupné a poučila nás, abychom nekřičeli, že tam lidi meditují na kamenech 🙂 . Tak jsme jenom šeptali, ale žádné zázraky jsme stejně nepocítili, tak jsme se vrátili zpátky do penzionu.

3. den
Ráno jsme se vzbudili a lilo jak z konve. Operativně jsme se tedy rozhodli pro exkurzi do budějovického Budvaru. Byla však neděle a lidi i automatické linky se moc nepřetrhli. Dorazili jsme zpátky do Záhoří, popadli jsme babičku a mazali směr k domovu.

Fotografie jsou tůdlenc

Karlštejn

Karlštejn

1. den
Cílem našeho víkendového pobytu je tentokrát Karlštejn. Prvotním důvodem naší návštěvy byl koncert 4 tenorů na hradě. Po kratším bloudění jsme nakonec projeli pěší zónou a ubytovali jsme se až na úplném konci vesnice, v hájovně U dubu. Odpoledne jsme procházkou došli k blízkému lomu Malá Amerika a večer nás už čekalo pošušňáníčko – koncert Mariana Vojtka, Pavla Vítka, Michala Bragagnola a Jana  Kříže na nádvoří Karlštejna. Jako hosté vystoupili Bohuš Matuš, Michaela Gemrotová a Monika Absolonová. Bylo to super, ale uteklo to moc rychle.

2. den
Vyrazili jsme na Velkou Ameriku, ale viděli jsme z ní jenom část. Kája nechtěl, aby o něm psali v černé kronice, případně v Blesku, tak jsme jí raději obešli z uctivé vzdálenosti. Potom jsme se po několika letech znovu vrátili na prohlídku Solvayových dolů u Bubovic. Pak jsme přejeli do Chrustenic a hodinu jsme čekali na prohlídku zdejší šachty. Nic se nedělo, a když nakonec do šachty odešla i holka (byla divná) z recepce, tak jsme tam zůstali sami. Už jsme se rozhodli odejít, když tu najednou z chodby vyběhl malý fousatý permoník v montérkách. Lekla jsem se, ale sdělil nám, že uvnitř vykolejil bagr, nasedl do vozíku a zase zajel dovnitř… tak jsme jeli zpátky do hájovny. Večer jsme se prošli jako správní turisté po pěší zóně a dali jsme si černou zmrzlinu.

3. den
Dopoledne jsme absolvovali kratší prohlídkový okruh na hradě s výhledem z nejvyšší věže. Fuj, přes 100 let stará rozeschlá podlahová prkna bylo vidět z výšky dolů. Po kafíčku v hájovně jsme se přesunuli do Chrustenic, kde se z permoníka vyklubal kolega horník a zároveň skvělý průvodce. A z recepční zase permoníkovo dcera a dobrá mašinkářka, která nás provezla část trasy důlní mašinkou. Nakonec se tedy vše v dobré obrátilo… Po obědě na Šestce jsme si ještě prohlédli působivý památník v Lidicích.

A fotky jsou TADY!

8.den, sobota 8. června 2019

8.den, sobota 8. června 2019

Dneska jdeme doprohlédnout zbývající stanice metra, a pak pokračujeme do finanční čtvrtě, kde je v jednom z mrakodrapů zpřístupněna v 89. patře vyhlídková terasa. Kromě výhledu je tam též výrobna zmrzliny. Po pokoukání si dáváme kafčo a zmrzlinu kterou jsme dostali. A pak už následuje cesta dolů a metrem na byt. Ještě se stavujeme v suvenýrech pro nějaké drobnosti. Bereme si věci a jdeme na metro, pak na vlak a hop, jsme na letišti. Tam celkem ok až na odbavení, kde měli zavedený nějaký divný systém. Tři odbavovali, jeden podával pasy k orazítkování a jeden razítkoval. A stejnou cestou se pasy vracely zpět těm, co odbavovali, a ty pasy zase vraceli cestujícím. No ale, přežili jsme to. Ve stánku si dáváme kafe, a pak už se suneme ke gejtu. Zaslechli jsme, jak rozhlasem shánějí nějakého Karla 🙂 . Bordujeme s malým zpožděním, tak uvidíme, jestli zná nějakou zkratku. Když jsme letěli kolem Ještědu, zjišťuji že nemám peněženku. Vzpomínáme na to hlášení na letišti… Zpoždění jsme téměř dohnali, ale zasekli jsme se na Goučku, protože se nám na parkovací šek nechtěla otevřít závora. Domů přijíždíme lehce po deváté…