Zahrádky a chata

Zahrádky a chata

Dneska není úplně počasí na výlet, ale potřebuji najet nějaký kilometry, a tak vyrážíme do Zahrádek u České Lípy. Nachází se tam chalupa, na které jsme se setkali s Ančou a Petrem, když přiletěli z daleké Klokánie. A jednou jsme tam trávili Vánoční svátky. Velice nás překvapilo, že je chalupa udržovaná, a vypadala stejně jako před lety. Potom následovala návštěva  města Úštěku, tedy spíš jeho jedné restaurace, kde jsme si dali parádní oběd. A pokračujeme do Brusova k Habadům na chatu. Co kdyby tam náhodou byli. A byli! Sice jen Radka s dětmi, ale i tak dobrý. Dáme si kafčo, pokecáme, koukneme se, jak zvelebyli chatu, a frčíme domů. Opět podařený výlet.

A fotky jsou ZDE.

Panenský Týnec a Zichovec

Panenský Týnec a Zichovec

Je sobota, za oknem svítí slunec, tak co si neudělat alespoň malý výlet, že? Vyrážíme do Panenského Týnce, obhlédnout nedostavěný chrám Panny Marie. Jedná se o nedostavěnou vrcholně gotickou stavbu s dokončenou barokní zvonicí, jejíž založení inicioval pravděpodobně roku 1316 Plichta ze Žerotína, ale po požáru sousedního kláštera z roku 1382 musela být stavba podle upravených plánů znovu vystavěna. Byla zamýšlena v koncepci trojlodního dvouvěžového klášterního kostela, do dneška se dochovaly pouze kněžiště, a tři klenební pole trojlodí s portálem. Nekoncepční zvonice pochází z pozdější doby. Chrám je součástí komplexu, který je ohroženou nemovitou kulturní památkou. Podle některých psychotroniků je chrám postaven na silné zóně s pozitivní energií. I kvůli tomu je nejznámější památkou v městečku a ročně ho navštíví stovky lidí,[5] oblíbený je také jako místo svatebních obřadů. No já nevím. Motal jsem se tam dost dlouho, ale koleno mě bolet nepřestalo.

Potom jsme popojeli do obce Zichovec, kde mají nejenom vlastní pivovar a skvělou restauraci, ale i pomník veliteli 310. perutě RAF Jiřímu Hartmanovi, ve tvaru letadla.

Fotografie z malého výletu si můžete prohlédnout TADY.

 

 

Změna v garáži

Změna v garáži

Od prvního listopadu bydlí v garáži KIA Ceed. Přeci jenom, Oktávka ještě sloužila, ale už jí bylo osmnáct let, a tak když už byla čerstvě po technické prohlídce, vydala se do světa. Ani jsem netušil, že bude o ní takový zájem.

Pár fotek auta je TADY.

Praha a okolí

Praha a okolí

Máme pře sebou víkend v Praze, a v kapse lístky na Evitu a rezervaci na ubytování v hotelu Courtyard ze skupiny Marriott. A nejen to. Abychom víkend prožili opravdu na 100 procent, stavujeme se cestou do Prahy na zřícenině hradu Okoř. Ten nás překvapil hlavně tím, že je cca deset kilometrů od dálnice a deset kilometrů od Prahy. Prohlídka je bez průvodce, jen s papírem v ruce. Ale dobrý! Po prohlídce si dáváme gulášovku a pokračujeme směrem ku Praze. Zastavujeme ještě v OC Premium Outlet Prague Airport, kde Ivana trochu provětrala kartu. A co jsme tam potkali známých lidí!!! 🙂 🙂 🙂 A pokračujeme dál, auto necháváme na GoParkingu, a necháváme se odvést před letiště, kde je hotel. Ubytujeme se, naleju si do hlavy trochu červeného a busem a metrem jedeme na Václavák do Studia 2, kde se hraje Evita. Cesta trvala pouhou půlhodinku. Palec nahoru. Po skončení se jdeme nadlábnout a stejnou cestou se vracíme na hotel.

Jelikož je hotel vedle letiště, je absolutně odhlučněn, takže ráno jsem spal do třičtvrtě na deset 🙂 . Venku je mlha jako prase, takže v klidu snídáme a nikam se neženeme. Potom se necháme odvézt pro auto. Cestou do centra se stavujeme v OC Šestka. Následující program je jasný: Bertramka, výstava fotografa Jiřího Píši, a exkurze do hotelu International. Až na malou nehodu, kdy si Ivana cestou z výstavy podvrtla kotník, je celý víkend zachycen na videu níže.

Baveno

Baveno

V pátek dopoledne jsme vyrazili ku Praze, ku Go parkingu, ku letišti, protože nás čekala poslední letošní zahraniční dovolená. Letos se po pauze vracíme do milované Itálie – tentokrát do severní části k jezeru Lago Maggiore. Ani dvouhodinové zpoždění letadla nám nezkazilo náladu. Hop a skok a za hodinku letu jsme vystupovali na letišti Milano-Malpensa. Vyzvedli jsme si (téměř) objednané červené Clio a krátce jsme se zahloubali do studia arabštiny na displeji navigace. Nakonec jsme řešení přenechali profíkovi z Europcaru, ale pak už jsme směle vyrazili po italských silnicích a dálnicích. S krátkou zajížďkou na jinou dálnici jsme v půl sedmé večer dojeli do Bavena a po chvilce konverzace s místní obyvatelkou jsme našli i domluvené ubytování ve Via Panoramico čp.4. Matteo nám předal apartmán ve velikém prázdném domě, s nádhernou terasou a s ještě nádhernějším výhledem na jezero a okolní hory. Akorát teda s palandami, no ale co… Apartmánový dům měl vlastní bazén i parkoviště. Protože se už setmělo, sjeli jsme k pobřeží do centra Bavena a bravurně jsme našli Carefour Express s potřebnými potravinami (prosciutto, ricotta, meloun, víno, croissanty apod.). Inu, Vietnamci jsou i zde… Pak už jsme se usadili na nábřeží, objednali si pizzu a Aperol a radovali jsme se, že jsme zase v Itálii. Jenom bylo zvláštní, že servírka měla zimní bundu a šálu 🙂 .

V sobotu jsme se vzbudili a nad jezerem se válel opar. Vzali jsme si snídani na terasu a než jsme se najedli, tak se počasí trochu vylepšilo. Autem jsme se přesunuli do střediskové obce Stresa. Odtud vede asi 5 km dlouhá lanovka na kopec Mottarone, která překonává 1300 metrový výškový rozdíl (Stresa 200 m n.m. – Mottarone 1491 m n.m.). Z Mottarone je prý vidět 5 okolních jezer. Soustava dvou kabinkových a jedné sedačkové lanovky nás vyvezla na vrchol, ale bohužel jsme byli v mracích. Jenže než jsme vypili kafe, tak se mraky trochu roztrhaly a my jsme viděli naše jezero, vedlejší jezero Varese a v občasných trhlinách mraků i vysoké skalnaté štíty Alp. Užili jsme si zblízka i paragliding – naštěstí jen jako diváci.  Stejnou formou – jako diváci – jsme si užili i smrtící bobovou dráhu pod sedačkovou lanovkou. Pak jsme stejnou cestou sjeli dolů k jezeru, přikoupili jsme si parkování a změnili jsme dopravní prostředek. Lodí jsme se převezli na Isola Bella, kde jsme se naobědvali a pak jsme jen prolétli palác rodu Boromeů a zastavili jsme se až na nádherných terasovitých palácových zahradách. Super výhled! Krátký přesun lodí na další ostrov Superiore dei Pescatori a náhle ubyla spousta lidí a iprohlídka ostrova byla mnohem příjemnější. Ostrov Pescatori je mnohem menší a má v podélném směru jen tři uličky. Dvě po nábřežích a jednu uprostřed, a ta byla úplně kouzelná. Čas do odjezdu lodi jsme využili na kafíčko a potom tradá do Stresy. Bohužel jsme si nevšimli, že naše parkoviště s autem je na druhém konci Stresy, tak jsme to pak museli dojít pěšky. Den se už nachýlil, takže jsme v Bavenu rovnou zaparkovali u včerejší restaurace a odměnili jsme se zase pizzou a Aperolem.

V neděli ráno bylo po dešti, ale stejně jsme si dali snídani na terase, abychom si ji užili. V jedenáct jsme předali zpátky apartmán, sjeli jsme k přístavišti v Bavenu a hned jsme nasedli na loď na Isola Madre. I tento ostrov má menší palác a krásné zahrady s pávy. Jenže k lepšímu prožitku chybělo to včerejší sluníčko…Pak jsme lodí pokračovali až na konečnou do města Intra. Tady jsme si dali k obědu rizoto a rybu, doplnili jsme to zmrzlinou a dívali jsme se, jak odjíždějí trajekty do jiných částí jezera. Pak znovu do lodi a vrátili jsme se do Bavena. Zcela bezproblémově jsme dorazili autem zpátky na letiště, včetně nákupu benzínu ( ujetých 150 km, 4,9 litrů, 9 euro). Následovala veselá vsuvka s kontrolou melounu – naštěstí stěry na střelný prach dopadly negativně – a pak už jsme jen otráveně čekali na opožděné letadlo. Opět hodinový skok přes Alpy, Go parking a v pondělí v 0:15 hodin jsme byli doma. A protože mladý odpoledne nepřijeli, tak jsme ten meloun snědli sami 🙂 .

A fotky z výletu jsou TADY (některé fotky jsou panoramatické a dají se myšákem otáčet).

Výměna rozvaděče

Výměna rozvaděče

No, a málem bych zapomněl. Po zabudování klimatizace, jsem se dal ještě do výměny elektroměrového rozvaděče. A to proto, abychom si mohli zažádat o změnu tarifu elektriky, kvůli tepelnému čerpadlu. Asi bych o tom možná ani nepsal, ale bylo téměř nemožné sehnat elektrikáře, který by přehodil elektroměry do nové bedny. Nakonec jsem ho sehnal. Mladej, šikovnej, prostě sekáč. Akorát že učtípnul i cejchovní plomby. Takže elektrikář, který přijel zapojit HDO, musel práci ukončit, a poslat sem speciální oddělení z ČEZu. Přijeli dva Ferdové ověšeni fotoaparáty a kamerou a provedli výměnu elektroměrů. Ty původní poslali na expertizu, jestli se v nich někdo nerejpal. No nerejpal, ale ze začátku se tvářili, jako bych ukradl chladící věž z Temelína…

A když to tak zhodnotím, kolik jsme investovali za posledních pár měsíců do baráku a okolí, vychází to na pár hodně slušných dovolených. Tak třeba ještě někdy na shledanou, klokani 😀 😀 😀 .

Okapy

Okapy

Okapy, které firma provádějící rekonstrukci namontovala na barák, byly pěkné tak dva roky. Pak vybledly, začali se kroutit a praskat. Přeci jenom, po sametce ještě nebyl k dostání kvalitní materiál, tak se není čemu divit. No, a když už jsme rozrejpali ten barák, tak jako poslední investici jsme naplánovali právě výměnu okapů. Již vyzkoušená firma to zvládla za den a půl, a jsou pěkné a funkční.

Opravdu jenom pár fotek je TADY.

Po paměti

Po paměti

Když už jsem měl rozdělanou fasádu, tak jsem si řekl, že by bylo dobré najít místo, kde je ukončen nově připravený odpad, který se zbudoval při rekonstrukci baráku. Tedy před pětadvaceti lety. Jenže, „…nikdo nic neví, málokdo tuší…“, a tak jsme vycházeli pouze z mé vzpomínky, když jsem jednou přišel na stavbu, a v místě kde je dřez, byla díra ven. Naštěstí pod dřezem byla udělaná příprava na přepojení odpadu, tak jsme do trubky nejdříve zasunuli kameru, aby jsme viděli, kam to vede. A opravdu našli jsme nově položenou trubku. Jen připomínám, že v dokumentaci ke stavbě novej odpad není zakreslen. Provedli jsme ještě nějaké měření, pak jsem vzal krumpáč a rýč, a začal hloubit díru před barákem. Potom jsem začal postupovat k baráku, odstranil jsem obklad a narazil na ztracené bednění. Ale trubka nikde. Napustili jsme tedy do nového odpadu vodu, a venku číhali, jestli někde poteče. A ejhle, tekla. Hned to bylo veselejší. Usoudili jsme tedy, že je trubka ukončená ve ztraceném bednění. Vzal jsem majzlík a kladivo, a rozflákal jsem bednění. A prd. Pustili jsme tedy znovu vodu. Začala vytékat víc, a jakoby za bedněním. Rozflákal jsem tedy i zadní stranu bednění, a trubka tam byla. Huráááááááááá! Takže nakoupit kolena, trubku, a vykopat rýhu na položení pokračování odpadu. No, a pak už zbývalo uvést vše do původního stavu. Jo, ještě jsem z elektroměrového rozvaděče natáhl kabel jako přípravu pro připojení jímky s tlakovým čerpadlem. No, ještě že vlastním jen tu silnici, aspoň nemám žádné starosti 😀 😀 😀 .

A fotky z pátrání a hloubení a budování potrubí jsou TADY.

Klimatizace

Klimatizace

Letos na jaře, po dvou letech úmorného vedra, padlo v Čestlicích rozhodnutí, že budeme mít klimatizaci. Uvažovali jsme o ní několik let, ale nějak mě od ní odstrašovala představa bílé bedny visící pod okny. Sváťa nám ale vysvětlil, že kompresor nemusí nutně viset pod okny, natož v prvním patře. Takže jsme vybrali umístění, a v polovině května nastoupila firma, která nám za jeden den klimatizaci zabudovala. Není to vlastně klimatizace, ale tepelné čerpadlo s funkcí chlazení. A kompresor má v sobě tzv. inventor, tedy běží jenom s takovým výkonem, který je právě potřeba, a ne systémem start/stop jako tepelné čerpadlo u bazénu. A na závěr hodně příjemné zjištění: při provozu v létě se spotřeba čerpadla téměř neprojevila v celkové spotřebě domu. Takže jupíííííííííí.

Pár fotek z montáže je TU.

Prdnul nám dům

Prdnul nám dům

Už to bude skoro pětadvacet let, co nám pomalu, ale jistě, praská barák mezi kuchyní a obývákem. Ne jenom, že jsou praskliny v bytě, ale jsou i na omítce. Postupem času jsme přišli na to proč. První důvod je ten, že původní majitel, když přistavoval obývák, vybodnul se na základy, a zdi postavil na jílu. Druhý důvod se ukázal během posledních pár let, kdy nastala doba suchá. Jíl začal vysychat, a barák se propadat a obývák se začal oddělovat. No třetí důvod je ten, že ti machři, co rekonstruovali dům, nějak zapomněli dát „železo“ do věnce, takže se roztrhl i ten. Pozval jsem tedy statika, který barák prohlédnul a zkonstatoval, že nespadne, ale je potřeba udělat určité úpravy. A Ivana mohla opět v klidu spát.
Úpravy spočívaly v tom, že sem musel do fasády vysekat po půl metrech kapsy, do nich vyvrtat díry, a do nich vložit železné skoby. Skoby se navíc upevnili chemickou kotvou. Pak následovalo zakrytí celého díla, a to velkoformátovým obkladem, který se lepil na silikon, kdyby se to náhodou trochu hnulo. No a když už jsem byl v tom lepení obkladu na fasádu, vyšvihl jsem takovou parádičku kolem okna do kytkárny.

A fotky z opravy jsou TADY.