Opět v Praze – kolaudace

Opět v Praze – kolaudace

A opět jedeme do Prahy. Nejdříve na procházku po Pražských pasáží, a potom na kolaudaci Kubovo a Michalovo bytu, a na závěr výletu vycházka do třetího tisíciletí… Tak popořadě. Jelikož kolaudace byla až večer a chtěli jsme se trochu cournout po Praze, zajistili jsme si komentovanou prohlídku po Pražských pasážích u společnosti „Praha Neznámá„. Prolezli jsme asi všechny pasáže v okolí Václavského náměstí se skvělou průvodkyní Kateřinou Rackovou, jejíž obrazovou upoutávku na putování můžete vidět níže. Po skončení prohlídky se jedeme ubytovat do Penzionu Emma, který pro tuto noc vybrala Ivana. Penzion má výhodnou polohu a poblíž staví tramvaje i autobusy. Chvilku dáváme čtecí pauzu a pak jdeme na tramvaj. Tou jedeme pár stanic, přestupujeme na metro a po pár stanicích opět hup na bambaj. Vypadá to složitě, ale u kluků jsme byli za 23 minut. Takže paráda! V bytě je už vše připravené na pařbu. Přicházejí Michalovi rodiče a vrháme se na flašky. Trošku mě překvapilo, že celá rodina Křepínských se vrhla na mléko. No, nemůže chlastat celá rodina 🙂 . Během večera přijíždí velice kvalitní a dobré sushi. Kolem desáté se pomalu loučíme a od Kuby dostáváme nabídku, jestli se chceme podívat v pondělí ráno do jeho nové kanceláře. Říkáme ano a jedeme do penzionu. Protože už jezdí noční linky, přestupujeme jen jednou a opět jedeme jen dvacet minut!!! Dám si trošinku červeného a jdeme spát. Ráno nás probudí zasněžené okno. Ale je to jen poprašek. Skáčeme do auta a jedeme za Kubou do práce. Vstupujeme do budovy a čumíme. Pořád čumíme, a ještě teď čumíme. Budova je velice luxusně a nadčasově zařízena. Jen tak mimochodem, to co jsem tipoval na dobře zařízený bar, je kuchyňka pro zaměstnance. No, třeba kafe si objednáte pomocí aplikace v mobilu než do kuchyňky odejdete z kanceláře. A po příchodu do kuchyně vás už vítá vůně čerstvé kávy. Nemá cenu to popisovat, lepší je se kouknout na fotky, které najdete ZDE. Po prohlídce jedeme do práce. Já na svoje rozervaný křeslo na radnici, Ivana na katastr. No, a to kafe mi bude dělat dál Romana…

Za Dvořákem do Prahy II

Za Dvořákem do Prahy II

Po druhé jsme se za Josefem Dvořákem rozjeli do Prahy na představení Čochtan vypravuje, které se hrálo opět v divadle Gong. Tentokrát jsme žádný jiný program neměli, takže výlet byl jen na otočku. Čochtan je divadelní postava z české verze původně amerického muzikálu Divotvorný hrnec, z původního irského skřítka jménem Og se v jeho české verzi stal jihočeský vodník Čochtan. Tuto postavu v 50. letech velice zpopularizoval spoluautor české úpravy tohoto muzikálu Jan Werich, který zde tuto postavu v Divadle ABC také sám hrál. Z jeho české úpravy muzikálu pak pochází jeden z jeho vůbec nejznámějších divadelních dialogů s názvem Čochtan vypravuje, jedná se o dialog vodníka Čochtana s dívenkou Káčou. Tento dialog byl několikrát vydán na gramofonových deskách, později byl vydán i na CD a poslechnout si ho můžete níže…

Za Dvořákem do Prahy I

Za Dvořákem do Prahy I

Dostal jsem k narozeninám lístky do divadla na Pepíka Dvořáka. A hned na dvě představení. První se jmenovalo s Pydlou v zádech a druhé Čochtan vypravuje. Obojí se hrálo v divadle Gong v Praze. Hra „S Pydlou v zádech“ měla premiéru v Divadle Semafor 4.6.1981, a prý se odehrálo přes 500 repríz. Ovšem divadlo se hrálo v neděli a my už byli v Praze v sobotu. A ne náhodou. V sobotu jsme byli domluveni s rodiči Michala, že prozkoumáme starou čistírnu odpadních vod, která se nachází ve čtvrti Bubeneč. Prohlídka byla hodně zajímavá, průvodce zhulenej jak kráva! Ale dobrý… Pak jsme se přemístili na výstavu fotografa Jiřího Píšy, která je umístěna na půdě Malostranské besedy. Výstava jako vždy luxusní. Prostě kdo umí, ten umí! Tady jsme se rozloučili, a jeli jsme se ubytovat do hotelu na letiště. Bydlení nám opět zajišťoval Kuba, takže jsme opět spaly na Ruzyni v hotelu Marriott. Takže opět zážitek a navíc výhled na dráhu. Dali jsme chvilku pauzičku, a pak už vyrážíme na Nový Svět, udělat pár nočních fotek. Když dorazíme na místo, zjišťujeme, že nás přepadl hlad. Kousek od místa, kde jsme zaparkovali, jsme objevili útulnou hospůdku U Ševce Matouše, kde si dáváme polévku, konfitovaného kačera s variací knedlíků, a štrůdlíček! No, a pak běžte fotit 🙂 . Ale focení dopadlo na výbornou, skáčeme do auta a jedeme na hotel. Jsme docela unavený, takže lahvinka červeného a spát.

V neděli se Ivana rozhodla, že trochu provětrá bankovní kartu. Ivana šla tedy na autobus do OC Šestka, a já jsem se vypravil na Ruzyň za plot fotit éra. Na to, že měla být mlha a mráz, bylo parádně a celé tři hodiny, co jsem fotil, jsem byl v tričku. Pak následoval sraz na střeše Šestky, přeložení nákupu z vozejků do auta a odjezd do Prahy do divadla. Tam do sebe naházíme chlebíčky a jdeme si kulturně užívat.

No, jak zhodnotit divadlo. Jedním slovem PECKA! Divadlo bylo od čtyřech do šesti, herci odešli a na jevišti zůstal jen Dvořák, který plynule přešel do téměř hodinového vyprávění různých příhod a zážitků. Pak už zbývala jen cesta domů, za zvířátky.

A fotky z výletu jsou TADY!

Výlet na Helenčiny vodopády

Výlet na Helenčiny vodopády

Na doporučení naší kamarádky (pravda, doporučovala nám to již loni), jsme se vypravili na krátký výlet po okolí. Vůbec jsme netušili, že poblíž může být ještě takto zachovalá příroda. Dokonce při nás stálo i počasí, a od rána svítilo slunce, jako by to bylo zadarmo! Jak je z nadpisu patrné, vypravili jsme se na vodopády. Helenčiny. Vodopády jsou zhruba 40 m od cyklostezky mezi Svahovou a Sluneční cestou na červené turistické značce. Před dřevěným mostkem (od Svahové) vede k vodopádům lehce vyšlapaná cestička. Dno údolí tu v jednom místě tvoří skalní práh, přes který potok přepadá. Vznikl tady tak čtyřmetrový vodopád, pod nímž jsou ještě další dva nízké stupně. Na starých německých mapách jsou označovány jako Aubachfall bei Neuhaus (vodopád Nivského potoka u Svahové), nověji se uvádí název Helenčiny vodopády.

A fotky z výletu jsou TADY.

Fotky z Číny

Fotky z Číny

Už to vypadalo, že fotky z Číny snad nikdy neudělám. Ale přes léto bylo takový horko, že se v pracovně, kterou mám pod střechou, nedalo být ani minutu. A to jsem zkoušel i větrák, a nepomohl ani ten! Po prázdninách se konečně zatáhlo a dalo se něco dělat. Nejdřív fotky prošli hrubým výběrem, kde jsem odstraňoval ty opravdu špatné. To co zbylo jsem nahrál do lajtrůmu (Adobe Lightroom), kde jsem je rovnal a upravoval co se týká expozice, a přitom jsem je stále probíral a vyhazoval. Takže z patnáctiset kusů jsem se dostal téměř na polovičku. Trvalo to opravdu dlouho, ale výsledek stojí za to.

A fotky jsou TADY.

4. den, neděle 16. 9. 2018

4. den, neděle 16. 9. 2018

Poslední snídaně Páně… No, že by se nám chtělo domů, to zrovna ne. Nechtěli jsme jet ale stejnou cestou domů, tak jsme se rozhodli, že pojedeme přes zahraničí. Z Lázní Libverda jsme se vydali přes Polsko do Německé Žitavy, ve které jsme si prohlédli centrum města a dali si kávičku a dortík, A zmrzlinovej pohár. Pak jsme vyrazili směrem na Neusalza-Spremberg. Těsně před městem jsme se vrátili do ČR, a pokračovali jsme přes jsme Šluknov, Velký Šenov až do Dolní Pustevny, kde jsme zase přejeli do Německa. Pak jsme jeli přes Bad Schandau směrem na Königstein. Pak odbočujeme na Altenberg, kde jsme si prohlídli kus města, bejvalou šachtu a dětský areál na svahu za městem. Tam jsme si dali vynikající řízek, a pak už nás čekala bohužel cesta domů. Dovolená to byla krátká, ale super, včetně vyhlídkové cesty domů.

A fotky budou co nevidět. Snad 🙂 –

3. den, sobota 15. 9. 2018

3. den, sobota 15. 9. 2018

Dneska jsem se u snídaně tak nenacpal, takže se v klidu vejdu za volant vyrážíme do Polska. Téměř v šedesáti se poprvé podívám k severním sousedům. Jedeme do obce Swieradow Zdroj, tedy Svěračův pramen. Ano, jedná se též o lázně a z názvu obce je hned jasné, jaké nemoci se zde léčí. Ovšem my se nejedeme léčit, nýbrž pojedeme lanovkou na vrch zvaný Stóg Izersky, tedy Izerův kopec. Lístky po zkušenostech z Číny kupujeme v automatu. Mají tu krásnou kabinkovou lanovku. Jedeme docela dlouho, ale zase je krásný výhled. A konečně vylezlo sluníčko. Na kopci si dáváme kapučíno, a pak se jdeme asi hoďku projít po hřebenu. Následuje cesta dolů, oběd a návrat na hotel. Do třech máme pauzu, a potom vyrážíme do Jindřichovic, kde je skanzen a větrný mlýn. Docela nás to zklamalo, protože to, co nabízely webové stránky, se vůbec nekonalo. Vypadalo to tam jak u Vojty Březiny od Sněžné řeky. Stavení bylo zrekonstruováno v roce 2007 za Evropské prachy a mělo klasickou dobu udržitelnosti pět let. No a podle toho to vypadalo. Po prohlídce jedeme zpátky a stavujeme se v Obřím sudu na čaj a kafe. Někdo si dává i pohár. Pak se vracíme zpátky do lázní a jdeme se trochu cournout parky. Následuje kuřecí stehno k večeři a v těsném závěsu teplá lázeňská oplatka. Den je opět zakončen vínem a knížkou.

2. den, čtvrtek 14. 9. 2018

2. den, čtvrtek 14. 9. 2018

Ticho, tma. Ticho, tma. Ráno! To snad neeeeeeeeee. Ale jo, po úplně luxusní noci se probouzíme do zataženého dne. Kousek od nás se válí mraky. Jdeme na snídani a zpátky se valíme do informačního centra načerpat nějaké informace. Pak chvilka soustředění na hotelu a vyrážíme k Obřímu sudu. Jsme tam příliš brzo, tak si dáváme horkou čokoládu vedle ve stánku. Jdeme se kousek projít, a když se vracíme, už má sud otevřeno. Nejdříve jdeme do mini zoo podívat se na papoušky a zakrslé kozy. A pak už sud, pivko a čaj. Pomalu se vracíme přes centrum lázní na hotel. Opět chvilku pauza následovaná cestou na oběd. Po jídle se opět potácíme na hotel a následuje hodinový ležing. Po odpočinku směřujeme do Frýdlantu na hradozámek. Zaparkujeme, zaplatíme parkovné a jdeme k památce. Mají už jen poslední prohlídku na dvě hodiny. To už by jsme nestihli, tak chceme jít jen na nádvoří. Nejde to, zamčeno. Takže se vracíme na parkoviště a jedeme do Hejnice podívat se na kostel. Ten byl pěknej! Vedle jsme ještě prošli výstavou jiřinek. A následovala cesta zpět do lázní, kde nás čekal kuřízek a vířivka. No a teď už stejně jako včera. Knížka a rudé víno!

1. den, čtvrtek 13. 9. 2018

1. den, čtvrtek 13. 9. 2018

Lehce po druhé skáčeme do auta a jedeme. Jedeme, a pořád jedeme. A po dvou a půl hodinách cesty jsme na místě. Lázně Libverda. Už na ortofotomapách jsem viděl, že to je malá prdelka, ale takováhle prdel?  Ne, vážně. Jsou to krásné malé lázničky, kde panuje klid a pohoda. Mimo dvou mladých párů mlíčňáků jsme tu zdaleka nejmladší. I slečna na recepci prohodila něco v tom smyslu, že nám ještě není sedmdesát, a že tedy musíme zaplatit lázeňský poplatek. Po ubytování se jdeme projít a zakousnout teplé lázeňské oplatky. Pak následuje večeře a opět teplé lázeňské oplatky. Potom ještě krátká procházka následovaná klidem na pokoji ve společnosti knížky a dvojky červeného vína.