6.den

6.den


Vstáváme v půl osmé, dobalujeme, pak rychlá snídaně a odchod na autobus. Následuje poslední okružní jízda a vystupujeme na autobusovém nádraží, kde už čeká spoj na letiště Treviso.
Při průchodu bezpečnostním rámem houkám jak zběsilej. Nakonec se ukazuje, že za to mohou sandále z kůže, s kterýma jsem bez problémů dorazil do Austrálie.
Odlétáme o něco později, let je ok, až těsně před Prahou, při přistávání, se éro párkrát slušně propadlo, ale přistání bylo v pohodě. Voláme mikrobus od GoParkingu, sedáme do auta a uháníme k domovu.

5.den

5.den


Po snídani vyrážíme na zastávku vaporeta, a protože přijíždí linka číslo 2, operativně se rozhodujeme pro zopakování včerejší okružní trasy, tentokrát však za vydatného slunečního svitu. Vystupujeme ale pár stanic před konečnou, na jižní straně Benátek, ve stanici „Zattere“. Přímo proti zastávce je zmrzlinárna. No co se dá dělat, když měl ten zmrzlinář tak smutné oči… Dáváme si dvakrát jeden kopeček, což vypadá tak, že ten člověk dvakrát máchne do lavoru se zmrzlinou a to co nabere, nám kydne do kornoutu. Tedy ne do, ale všude kolem, kde ta zmrzlina může držet, tak že výslednou porci si odnášíme v obou rukou, aby jsme to unesli.
Pak jdeme po nábřeží „Fondamenta Zettere Pointe Lungo“ směrem k loděnicím. Cestou se zastavujeme v Bille pro něco k snědku, a pak si to šněrujeme ke kostelu „San Sebastiano“ a odtud ke kostelu „Angelo Raffaele“. Potom ve strašném vedru, potí se mi i nehty na nohou, pokračujeme k rybímu trhu, kus lodí, a odtud do prodejny těstovin. Po naplnění tašek se ploužíme k zastávce „Rialto“ a nabíráme směr „San Marco“ a pak směr domovský ostrov Lido-jedo.
Hravě slupnu půl kila „prošuta“ a tentokrát usínám na hodinu já. Pak jdeme naposledy k moři. Na cestu si nacpu plnou pusu oliv (asi 20 deka) a pecky plivu až téměř na pláž. Moře je jako každý den těsně před bodem varu. Asi po půl hodině máčení se odcházíme trochu opálit na „kolo“ do moře. Pak kvačíme na pokoj, sprcha a odchod na večeři. Pizza, špagety, ryba a vínko. A pak šup na vaporeto. Vystupujeme na zastávce „Accademia“ a procházíme čtvrť „San Marco“ směrem k divadlu „Fenice“.
A pak už šlapeme na zastávku a odjíždíme na Lido-jedo. Sprcha, balení, spánek.

4.den

4.den


Po snídani odcházím nafotit panoráma pláže, ale tentokrát z moře. Pak vyzvedávám Ivanu a přejíždíme do Benátek. Vystupujeme na zastávce Rialto a vydáváme se prozkoumat východní část Benátek. Nejdříve prohlížíme ovocný a rybí trh. Dost dobrý, spousta rozličných mořských potvor. Z trhů jsme se propletli na náměstí San Polo a pak dále, kolem kostela „Frazi“ a dál uličkama až k autobusovému nádraží na náměstí „Roma“. Odtud jsme za příšerného vedra došli na parkoviště „Tronchetto“, kde jsme po vykoukání na parníky nasedli na trajekt a přímou cestou, bez zastávek jsme jeli na ostrov Lido-jedo. Následovala chvilka opalování a pak zpět do vily. Po převlečení do večerních kraťasů odcházíme na večeři na bulvár „Elisabetta“, kde si dáváme špagety, vínečko a kávičku.
Potom nasedáme na vodní bus číslo 2 a vyrážíme na okružní jízdu kolem Benátek. Trasa vede kolem jižního pobřeží, pak loď vjíždí do kanálu „Grande“, kterým projede až k autobusovému nádraží, pak projíždí doky a přístavem a zpět se vrací kanálem „Della Guidecca“ a trasa končí na náměstí „San Marco“. Přecházíme na jinou linku a vracíme se na ostrov Lido přečkat noc.

3.den

3.den


Po snídani odcházíme na zastávku vaporeta „LN“, která překvapivě nejede do Loun, ale na otrovy Burano a Murano. Cestou na Burano objíždíme severovýchodní část ostrova, kolem golfového hřiště  a kolem místního letiště. Pak míjíme dlouhé vlnolamy zasahující hluboko do moře a projíždíme okolo stavby, která bude po dostavbě bránit zatápění Benátek při přílivu. Těsně před Buranem je omezaná rychlost pro lodě, aby vlny nenarušovali břehy travnatých ostrůvků. Již při přistání zjišťujeme, že i věž zdejšího kostela to má pěkně nahnutý.
Je tu spousta barevných domečků, čím divočejší barva, tím lepší. Sobotků by sem se svou nudnou fasádou ani nevzali. Jo, to taková fialová, to je jiné kafe! Každý krámek, který tu je, prodává buč místní nádherné krajky a nebo sklo ze sousedního ostrova. Dáváme si malou svačinku a pokračujeme na ostrov skláren, na ostrov Murano.
Je tu spousta větších i menších skláren, spousty obchůdků a místama i spousty turistů. A taky horko jako prase, protože uličky tu nejsou tak úzké jako v Benátkách, ale pěkně široké a tedy i prosluněné. Poflakujeme se tedy tou saunou, pak ale skáčeme na loď a frčíme do Benátek. Vystupujeme na zastávce „Madonna dei Orto“. Nejdříve si prohlížíme stejnojmenný kostel a jeho okolí, pak se proplétáme podle kanálů až k židovskému ghetu. Pak opět následuje cesta podél kanálů na zastávku „Ferrovia“ a vodním busem jedeme přes kanál Grande zpět na ostrov Lido-jedo.
Následuje koupel ve vařícím moři, pak návrat na pokoj. Ivana zůstává, já beru stativ a jdu fotit panorama pláže ze břehu. Kolem osmé vyrážíme zpět do Benátek. Na večeři a na noční focení. Obojí se daří. Večeříme v restauraci s výhledem na moře a na kanál. Bílé ubrusy, neustále se lámající číšníci v pase hovoří jasně, že jsme si vybrali dobře. A i jídlo: jako předkrm „prošuto“ na oranžovém melounu, pak každý pizzu jak kolo od žebřiňáku a k tomu sladké bílé víno, voda a houstičky.
Pak se pomalu stmívá, jde se fotit. Utíká to strašně rychle, nakonec i my utíkáme na poslední vaporeto. Hup do autobusu, hup do sprchy, hup do postele (Ivana usnula už ve sprše). Je 23:50.

2.den

2.den


Vstávám něco málo po sedmé, troška té hygieny a teč sedím na balkoně a dopisuju deník. Po snídani chceme jet do Benátek, večer chci jít fotit západ slunce nad Benátkami, tak uvidíme!
Tak že, odjíždíme do Benátek, vystupujeme na náměstí San Marco. V tu dobu je tam už tolik turistů, že chodí po vrstvách na sobě. Chvilku se procházíme po náměstí, pak se necháme vyvést na zvonici. Výhled opět nezklamal. Je modré nebe, úplně jasno, tak že si vidíme až na záda. Pak sjíždíme dolů a severní uličkou opouštíme dav turistů na náměstí. Uličkami se proplejtáme ke kostelu „Santa Maria Formosa“, po prohlídce okolí a focení nabíráme směr k chrámu S.S. Giovanni e Paolo. Tady je turistů jen malinko. Podél kanálu Rio de Mendicanti (je u něj nemocnice s vjezdem vodních sanitek až do budovy) docházíme až nábřeží „Fondamenta Nuove“, po kterém přicházíme k přístavu „Sacca della Misericordia“, kde odpočíváme a sledujeme provoz na moři.
Pak se vracíme kousek zpět a v nábřežní restauraci obědváme. Po obídku nasedáme na vodní autobus a přesouváme se o dvě stanice na východ. Procházíme další část Benátek, kde není ani živáčka. Kolem kostela „San Francesco della Vigna“ procházíme spletí uliček, prázdných náměstíček a podél kanálů jdeme ke čtvrti Arsenale, kde sídlí námořní posádka. Zastavujeme se u vstupní brány, kterou tvoří dvě věže „Torri dell Arsenale“. Po krátkém odpočinku přecházíme po nábřeží „Riva dei Sette Martiri“ do parku/expozice Bienale. V roce 2007 tu byla mezinárodní výstava, dnes je to zanedbané a zarostlé.
Jdeme tedy na zastávku a přesouváme se na ostrov Lido-jedo. Busem jedeme do vily, bereme plavky a tradá do moře. Po vykoupaní skáčeme do večerních šatů a jdeme do restaurace, kterou nám doporučili švagři, ale vaří se tam jen přes den, tak pokračujeme do té naší na „Gran viale San Maria Elisabetta“. Tam si dáváme lasagne, špagety s mušlemi, směs ryb a hranolky. Bylo mi divné, proč mi servírka přinesla citronovou šťávu na ryby v sáčku, když se běžně podává kus citronu, ale nakonec se ukázalo, že je to ubrousek na ruce s vůní citronu 🙂 .
Po návratu jdu ještě fotit západ slunce, pak plánujeme trasu na další den. Po celý den jíme pravidelně zmrzlinu!

1.den

1.den


Vstávám v sedm hodin, Ivana mnohem dříve, inu průjem je průjem. Poslední instrukce Kubovi a v osm odjíždíme. Před devátou odstavujeme auto na parkovišti GoParking, přesedáme do přistaveného mikrobusu a za pět minut vylézáme před Terminálem 2. Bez fronty si vyzvedáváme letenky, procházíme bezpečnostní kontrolou. Dáváme si kávičku a po desáté se usazujeme v letadle (B737-700, OM-NGN). Startujeme o pár minut později. Piloti jsou nesmírně ukecaný, tak že nám neustále komentují let, což bylo ovšem super. Letěli jsme po trase Praha -> Mnichov -> Insbruk -> Treviso. Kvůli hustému provozu nad Rakouskem začali klesat už před Alpama, tak že to byl krásný vyhlídkový let!
Treviso! Ivana odrovnává svojí angličtinou holku v „informacích“, co nám prodává lístky na autobusy. Venku už čeká autobus do Benátek. A tam už zase na nás čeká vaporeto, které nás veze na ostrov Lido. A tam už čeká další autobus, který nás veze k vile. A aby to bylo úplně dokonalé, čeká tam na nás „děžurnaja“, která nás ubytovává. Tedy výsledná známka za cestu: 1*****.
Ubytováváme se, v klidu zkoukneme Formuli 1, a pak se vydáváme na okružní pochod po západní části ostrova. Cesta na západní cíp vede po nábřeží, odkud je super výhled na Benátky. Zpátky se vracíme po jižní straně ostrova, která je celá pokrytá plážemi. Zjišťujeme, že voda má 28 stupňů, tak mažeme pro plavky a za chvilku už se válíme v moři! Cestou k moři si ještě dáváme první italskou zmrzlinu, která je italská nejen podle názvu. Po vykoupání si bereme večerní oblek a vyrážíme autobusem do centra ostrova Lido-jedo na večeři. Máme pizzu, špagety a smažené kalamáry. Pivko a vodu. Zpátky se vracíme po jižní straně podél pláží, kupujeme si vodu a zmrzlinu. Na pokoji pouštíme klimošku, Ivana chvilku předstírá, že studuje cestu na zítra, ale pak rychle odhazuje brýle a spí.
Já píšu deník, koukám na fotbal, jak hrajou „naši“ a pak taky padám do říše snů…