Kořenov, neděle 9.8.2015

Kořenov, neděle 9.8.2015

4.den

Po umírněné snídani vyrovnáváme účet, vřele se loučíme s obsluhou a odjíždíme směr Liberec. Navigace nás správně zavedla na záchytné parkoviště, odkud jsme procházkou došli ke spodní stanici lanovky. Kabinkou jsme vyjeli nahoru na Ještěd. Je neuvěřitelné, že někteří šílenci šli v tom vedru ten krpál pod lanovkou pěšky. Nahoře byl výhled trochu zamžený, Liberec byl schovaný v oparu. Celý vrchol jsme dokola obešli a pak jsme se posadili na oběd do restaurace. Je vidět, že byla nedávno pěkně zrekonstruovaná. Bramboračka i kafe byly dobré, obsluha nečekaně kmitala. Spokojení jsme se zase svezli lanovkou dolů a nastartovali jsme auto směr Patokryje.

Co říci na závěr? Norsko to sice nebylo, ale jinak bezva dovolená s pěknými výlety a vynikajícím jídlem. Bohužel shodou nepříznivých okolností moc krátká. No a to vedro – i v Kořenově ve výšce 700 m nad mořem každý den 32 stupňů, fuj!

A fotky jsou TADY.

Kořenov, sobota 8.8.2015

Kořenov, sobota 8.8.2015

3.den

Dneska jsme se se snídaní mírnili, protože jsme se ještě nemohli hnout od večeře. Včas jsme vyjeli zase do Harrachova a zaparkovali rovnou u hornického muzea. Prohlídka bývalé štoly na fluorit nás velmi mile překvapila, protože byla docela dlouhá a zajímavá. Paní průvodkyně byla příjemná a vtipná. Po skončení jsme pokračovali ve vzdělávání a přejeli jsme k muzeu ozubnicové dráhy na nádraží v Kořenově. Sice nám místo vstupenek vydali pěkné klasické vlakové jízdenky, ale jinak nás to zklamalo. Celé muzeum bylo v podstatě výstavou obrázků a tiskovin, bohužel z vlastní zubačky tam nebylo téměř nic. Tak jsme pokračovali stejným směrem dále pořád do kopce, až jsme dojeli k záchytnému parkovišti u osady Jizerka. Ta se vyznačuje meteorologickou stanicí s nejnižšími teplotami, ale i tady bylo přes 30 stupňů. Po krátké cestě pěšmo po silnici zjišťujeme, že vlastní osada je ještě dost daleko a v tom horku se nám nechce šlapat. Vracíme se tedy zpátky do hotelu, dáváme si pouze bramboráčky (což bylo naprosto dostačující) a moc a moc pití, a ukládáme se k odpočinku.

Vyjíždíme až později odpoledne, tentokrát na starou protrženou přehradu v Desné. Sice selhala navigace, ale vlastním orientačním smyslem jsme se dostali na výchozí bod silničky podél řeky Bílá Desná. Po 3 kilometrech ostré chůze, abychom unikli ostatním turistům, jsme dorazili do cíle. Na vykáceném prostoru je vidět veliká sypaná hráz uprostřed s věží. Protrženým místem teče čisťoučká říčka Bílá Desná, a protože nám už došla voda, tak se statečně napájíme z potoka (naštěstí jsme to bez problémů přežili). Když jsme si všechno přečetli, prohlédli a vyfotili, tak jsme se stejnou cestou vrátili k autu. Cesta zpět z kopečka se zdála snad ještě delší než předtím do kopce. V autě jsme se rozhodli vybrat nějaký peníz z bankomatu. Naštěstí se navigace již umoudřila, takže jsme v Tanvaldu dokonce našli správný bankomat. No a když jsme měli dost peněz, tak jsme se v hotelu rozšoupli a dali si se servírkou nějaké panáčky. Večeře opět luxusní – Kája vepřovou panenku (jinou než minule, ještě lepší), já tataráček z lososa s toustíkem. Pak jsem to zazdila čokoládovým fondánem se zmrzlinou a malinami, a opět jsem se nemohla hnout. V pokoji už je takové horko, že spíme přikrytí mokrým tričkem…

Kořenov, pátek 7.8.2015

Kořenov, pátek 7.8.2015

2.den

V pátek po bohaté snídani jsme vyrazili do kopce na starou kamennou rozhlednu Štěpánku. Stavba i výhled byly super, v dálce se blýskala věž na Ještědu. Před vchodem do rozhledny je umístěna pamětní deska Cimrmanovy expedice ze Štěpánky na Altaj. Vedle rozhledny se nachází i kamenný maltézský kříž, připomínající oběti 2.světové války. Z rozhledny jsme pokračovali přes dvě horské boudy nově založenou alejí stromů dolů do Kořenova. Naším cílem byl Maják Járy Cimrmana a jeho malé muzeum. Dřevěný patrový maják stojí na stráni, která v zimě funguje jako sjezdovka. Nahoře jsme se mohli rozhlédnout nejen po okolí, ale i směrem k Oslu ( kde bychom měli být, kdyby dovolená v Norsku klapla podle plánu), nebo třeba směrem do Podolí,do lékárny…Muzeum bylo hezké, ale hodiny již ukazovaly dávno po poledni, my jsme měli žízeň a čekalo nás ještě pár kilometrů ve vedru zpět do hotelu. Vrátili jsme se celí splavení, až nás servírka politovala. Dali jsme si panáčka, hodně pití a bezvadnou česnečku. Poté jsme se odebrali na zasloužený odpočinek do pokojíčku.

Později odpoledne jsme jeli autem do vedlejšího Harrachova a nechali jsme se lanovkou vyvézt na Čertovu horu. Z lanovky byl krásný výhled na skokanské můstky. Na doskočišti se zrovna odehrávala Keltská noc, takže jsme měli vyhlídku doplněnou poslechem rockové hudby. Nahoře nic moc nebylo, takže jsme za chviličku sjeli zase dolů a zalezli pod slunečník do kavárny, kde jsme si vychutnali výborné latté a ještě Kája ze servírky vymámil informace, kudy na Mumlavský vodopád. Autem jsme popojeli ven z Harrachova, a protože na centrálním parkovisku byli vydřiduši, tak jsme zaparkovali jen tak u silnice a vyrazili do lesa na vodopád. Takový nápad mělo více lidí, ale protože vodopády tvoří delší úsek, tak se nějak podél rozprostřeli a docela to šlo. Nějací odvážlivci si ve vodě dokonce chladili celou basu piva. Já jsem si ochladila alespoň nohy. Ale vodopád a vůbec celá Mumlava byly fakt krásně romantické! Cestou zpátky jsme narazili na hornické muzeum, které jsme si naplánovali na sobotu. A večer zase děsné kvantum jídla –řízek jako kovářova zástěra…

Kořenov, čtvrtek 6.8.2015

Kořenov, čtvrtek 6.8.2015

1.den

Po zrušení zájezdu na ryby do Norska jsme hledali místo, kde bychom mohli strávit pár dní dovolené. Bohužel se Kája uvolil jet jenom od čtvrtka 6.8. do neděle 9.8.2015. Šumava byla zcela plná, tak jsme zvolili hotel Na vyhlídce v Kořenově v Jizerkách – a dobře jsme udělali. Po příjezdu na hotel jsme se ihned seznámili s ochotnou obsluhou a s lákavým jídelním lístkem. I pokojík vypadal slušně, hlavně byl orientován na sever, což bylo v těch vedrech příjemné. Ve čtvrtek odpoledne jsme si prošli blízké okolí, ze kterého byl nejzajímavější kostelík v Kořenově. Večer jsme dostali obrovské porce jídla (Kája plněnou panenku,já strapačky se zelím), až nám to lezlo i ušima.