od Karel Řehák | 23. 7. 2023 | Dovolená 2023 - Stříbro
Poslední den! Vstávačka, snídačka, balení, úklid mlejna, a odjezd. Loučíme se s majitelem, a hen héééééén. Cestou domů se stavujeme na zámku Nečtiny, a následně na zřícenině Preitenštejn. První zámek, na kterém se dá bydlet přímo v zámku, a ne v domečku zahradníka či kováře. To je dobrý si pamatovat! Na zříceninu se jde zcela klasicky. Tedy, nejdříve strmě dolů, a pak prudce nahoru. Samozřejmě, že zámek má kavárnu, kdy si dáváme káfe a nanuka. A pak už frčíme domů, abych stihnul start formule 1. Televizi jsem zapínal minutu před startem!
Těch pět fotek z dneška je TADY.
od Karel Řehák | 22. 7. 2023 | Dovolená 2023 - Stříbro
Dnešní den je tak trošku odpočinkový, protože jsem si do mlýna přivezl sebou moribundus klimatus, a bylo mi fakt blbě. Horečka, kašel, nemohl jsem polykat, a ještě mě bolelo břicho jako prase. Takže jsem měl téměř všechny smrtelné nemoci, které muž může mít! Dopoledne tedy vyrážíme jen na krátký výlet, který se ale zásluhou navigace docela protáhl. Skončili jsme s autem v údolí na lesní cestě, a nemohli jsme se vyškrabat zpátky na kopec. No ale, když je spolujezdec zeměměřič, cesta se vždycky najde! Dojíždíme tedy k hornickému muzeu, který provozuje parta nadšenců. Prohlídku štoly jsme už prošvihli, a tak se jdeme projít jen po place. Potom pokračujeme podél řeky Mže, podle které jsem rozesety zrekonstruované řopíky. Potom se vracíme na mlejn, a já zalejzám do pelechu. Když se odpoledne proberu, vyrážíme do blízké vesnice Svojšín, kde mají zámek a cukrárnu 🙂 . Nejdříve jdeme na prohlídku cukrárny, a pak zámku. S námi jde ještě asi patnáct dětí z tábora, ale byli v pohodě. Průvodkyně nebyla škrobená, a dalo se s ní normálně mluvit, takže jsme měli perfektní prohlídku. Tak ještě nahlédneme ke kostelu, no a uháníme domů, umlejt trochu dvounulky 🙂 .
A fotky jsou TADY.
od Karel Řehák | 21. 7. 2023 | Dovolená 2023 - Stříbro
Dnešní úkol zněl jasně: navštívit další objekt, vlastně dva, na kterém se opět podílel Santini. Nejdříve jdeme na snídani. Z ložnice do kuchyně. Krásně se najíme, venku azuro, sedáme do auta, a vyrážíme do dvacet minut vzdálených Kladrub. Zde se nachází klášter a kostel Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta. I když jsou to tři jména, jedná se jen o jeden kostel. A na obou těch stavbách makal Santini. Což je také samozřejmě poznat na první dobrou! Klášter prochází rozsáhlou rekonstrukcí, ale část se dá navštívit, včetně rajských zahrad, kam chodili mniši meditovat. Klášter byl postaven pro cca padesát mnichů, ale žilo jich tam do třiceti, takže byl silně předimenzován. No, a pak přišel na řadu kostel. Řekl bych klasika, ale klasika odpovídající Santinimu. Po prohlídce se přesouváme na mlýn, protože následoval polední klid. Po odpočinku vyrážíme do lázní mládí, tedy do Konstantinových Lázních. Parkujeme u nádraží, a děláme kolem nich okruh. Samozřejmě první místo které navštívíme je kemp, kde jsme prožili s dětmi několik perfektních prázdnin. Dáváme si pivko, projdeme kemp, a jdeme se podívat na nedaleké koupaliště. To je sice zavřené, ale pořád pěkně udržované. Obcházíme kemp z druhé strany, a do města přicházíme tak, že jsme se ocitli v samém centrum, kde stojí socha Šviháka lázeňského. Dál naše kroky vedou kam? No přeci k Prusíkovi. Nejdříve ke prameni, a pak k lázeňskému domu, přesněji do cukrárny 🙂 . Potom se vracíme opět na mlýn, vypřaháme automobil a jdeme se podívat podél Mže do blízké chatové osady. Vypadá hodně podobně jako je ta, co měl Vláďa chatu u Ohře. Na úplném konci jsme potkali o něco staršího pána než jsme my, který nás pak cestou zpátky seznámil s historií osady. Hezky jsme si pokecali. No, a pak už zazvonil zvonec, a šli jsme na večeři do mlejna…
Nějaký fotky jsou TADY.
od Karel Řehák | 20. 7. 2023 | Dovolená 2023 - Stříbro
Čtvrteček, ze země vylezl krteček, a my nemusíme do továrny. Takže dovolenková snídaně, balení, dáváme kočce instrukce ohledně skladování myší, a vyrážíme. Babičce už instrukce dávat nemusíme, protože se naším věčným cestováním už dokonale zocelila, a péči o dům a zvěř má v malíku, a je na ní spoleh! Sedáme tedy do vozidla a vyrážíme na západ republiky. Dnešní cíl je Isabelino (též Máchovo) údolí, kde máme ve mlýně rezervovaný apartmán. Cestou máme ale naplánovány dvě zastávky. První u strýčka Adolfa v Kožlanech, a druhou v klášteře Mariánská Týnice. Cesta byla ok, akorát bylo dost náklaďáků. U Ádů si dáváme kafoňě, a Ivana buchtu a chlebíčky. Já jsem ráno snídal jablko, takže jsem sytý, a jíst budu až v sobotu 🙂 . Asi po hodince a půl odplouváme z Kožlan, a přemísťujeme se do Mariánské Týnice, kde je další zastávka našeho putování po stavbách, jejich architektem byl Santini, celým jménem Jan Blažej Santini-Aichel. V Týnici stojí nově zrekonstruovaný klášter, kolem kterého jsme dlouhá léta jezdili do Konstantinek. Jdeme na prohlídku, a samozřejmě to bylo něco úžasného. Jak celková stavba, tak i samotná rekonstrukce. Něco je je vidět na fotkách, ale ty nenahradí prohlídku na vlastní bulvy! S ještě vyvalenýma očima nasedáme do auta, a pokračujeme směrem ke Stříbru. Nejdříve jsme chtěli stihnout ještě oběd, ale tlačí nás čas, tak se stavujeme jen v marketu a frčíme do mlýna. Leží úplně mimo civilizaci, ale našli jsme ho. Mlýn je v rekonstrukci, takže z venku vypadá, jako by ho obývala tlupa bubáků, ale vnitřek nám vyrazil dech. Náš apartmán má 75 metrů čtverečních! Je tu obrovská místnost, která je z části obývák, a z druhé části ložnice. K tomu je obyvatelná kuchyň, kde kromě klasického vybavení je ještě velká roztahovací pohovka. A samozřejmě sociálka. Takové apartmány jsou na mlýně zatím dva, ale připravují se další dva. K apartmánům patře ještě terasa a pergoly. Mlýn, který se jmenuje Kostěný, má bohatou historii. V přilehlých budovách byl jak mlýn, tak pila, drtili se tu kosti na kostní moučku. Pod mlýnem je štola, a za mlýnem zbytky pětadvacetimetrové věže, kde se v předminulém století odlévali broky. A to tak, že na věži se roztavilo olovo, a to se lilo dolů do štoly, v které je po kolena vody, přes síta, která měla různě veliká oka, dle požadavků zákazníků. No, a o zbytek se postarala gravitace a voda ve štole. Navečer jsme jeli ještě okouknout město Stříbro, a kde jsme si také dali předvečeřovou polévku. A pak už zpátky na mlýn, kde je klasická večerní pohoda a klid.
Fotky z dnešního dne jsou TADY.
