Dovolená 2005 (II. – Řím)
Fotky z dovolené v Římě jsou tady.
Fotky z dovolené v Římě jsou tady.
Budíček! Někdo nás s Honzou přivázal k posteli. No nic, tak tu hold zapustíme kořeny. Bohužel, Ivana nás rozvázala. Jdeme na poslední snídani s tučňáky. Cestou zpět se schovám na záchodě. Marně, našla mě. Honza se mezitím převlékl za otce Josefa a zametá dvůr. Poznala ho!
Jdeme tedy na poslední procházku Vatikánem. Honza se ještě jednou pokouší o útěk, ale marně.
Bereme kufry a tradá na šedesát čtyřku. Tou na Termini a pak taxíkem na Čampíno. Tady tvrdneme jako trubky, páč let byl odložen.
Do letadla vstupuji jako první a zabírám nejlepší místa. Máme dvě okénka. Vzlet byl pod úhlem asi šedesáti stupňů a nad městem letěl jen na dvojku. Pak přidal, vylétl nad mraky. Chvilku čučíme z oken, pak střídavě spíme. Při klesání před Prahou prolétáme hejnem mraků. Letadlu se to asi líbí, protože bláznivě poskakuje a kymácí se ze strany na stranu a nahoru dolů.
Pak se již přibližuje k dráze třicetjedna. Asi padesát metrů nad zemí najednou buch, buch, podvozek se zatáhl, pilot zařadil trojku a během dvaceti vteřin se ocitáme zpět pod mraky a míříme zpět. Letuška (moc pěkná stehna) zvesela odhupkala za piloty. Když se vrátila, pilot ohlásit, že má všechno pod kontrolou, že se tam jen připletlo jiné letadlo a že si přiblížení zopakujeme ještě jednou.
Přistáváme, bereme kufry a jedeme domů.
Ráno, stejně jako každé jiné, otevřu oči:-) Po snídani jdeme na místní rail station. Koleje jsou natažené do Fiumicina na letiště, kam nás Honza pozval. Prý to musíme vidět. Mňo, po shlédnutí asi patnácti procent všech budov a areálů, se už nedivíme, že si vzal tenkrát taxíka. Je to nesrovnatelné. V kavárně si dáváme kávičku a croisant a čumíme a čumíme. Pak jedem busem do Fiumicina. Hezké městečko u moře. Dlouho si medíme na molu, pozorujeme rybáře, lodě a letadla. A opékáme se. Pak pětkrát obejdeme město, než najdeme zastávku autobusů. Řidič z radosti, že mu Ivana nechala padíka, udělá s námi okružní jízdu po městě, pak ale na konec zamíří na letiště.
Odtud jedeme rychlíkem na Termini, a pak linkou kapsářů (64) domů. Následuje obědo-svačina a pak cesta na Navonu. Ještě za sluníčka přicházíme na náměstí. V restauraci je místo, číšník přiskakuje a připravuje nám stůl. Pak přichází s kouskem papírku, že udělá objednávku. Bobeš ho posílá pro á-čtyřku. Máme objednáno: já mozzarelu s prosciuttem, pivko, a červenou dvojku. Bobeš si dává pizzu a colu a Ivana havajský salát. Pak následoval vanilkový doutníček. Potom jsme třikrát obešli náměstí, aby se do nás vešla ještě zmrzlina. Bez té přeci nemůžeme odejít! Dáváme si sice malé porce, ale i tak jsme najedený na tři dny dopředu. Odcházíme. Na poslední chvíli se s Honzou zakusujeme do okapu. Ivana nás táhne za nohy však dál. Docházíme domů a padáme břichem napřed do postele.
Ještě před tím zjišťujeme u svatého otce, kde mají nocležnu v Benátkách.
Dneska se Betmeni rojili již od šesti hodin. Z krypty se ozývalo: “Andělíčku můj strážníčku:-)”. Po snídani vyrážíme ulicí Via Nuova delle Fornaci na pahorek Gianicolo. Je to vršek nad naším hotelem, odkud je rozhled na Vatikán a historický střed města Říma. Pak jsme se přes botanickou zahradu vrátili na místo, odkud jsme před půl hodinou vyšli :-))). Nakonec jsme sešli podél nemocnice ulicí Passegiata del Gianicolo až ke břehu Tibery. Podél Tibery jsme došli k mostu Ponte Sisto a po něm pak na trh na Campo di Fiori nakoupit kýbl koření. Pak nás osvítil nápad, najíst se na Navoně. Nikdo mě nemusel dlouho přemlouvat, nakonec, byl to můj nápad a během chvilky sedíme v naší zahrádce. Bob s Ivanou si dávají pizzu, já těstoviny s mořskýma potvorami. Potvor bylo půl na půl s těstovinami, tak že jídlo bylo OK! Při jídle pozorujeme, jak černoši ovládají skládání a rozkládání svých kartónových obchůdků, vždy podle toho, jak daleko jsou právě poldové.
Po vydatném obědě a dvojce červeného, odcházíme do nejlepší zmrzlinárny na Navoně, v Římě, na světě:-) Slečna si nás (Boba) pamatuje od posledně a zmrzlinu nandává zednickou lžící a zvesela se směje.
Pak jdeme hledat slona na náměstí Minerva. Trvalo to dlouho, ale pak zjišťujeme, že je to vlastně na druhé straně Pantheonu. Slon tam byl, vlastně dva.
Pak na můj, opakuji na můj popud, se vydáváme přes vykopávky nad Koloseem do města budoucnosti, do “EUR”. První zjištění: mají tu stejné horko jako v centru. Druhé zjištění: když tu nejsou památky, tak se musí postavit. Musíme ale uznat, že i nově postavená stará bazilika je postavena s vkusem. Pro oddych místních je tu přes celé centrum vytvořeno umělé jezero a spousty parků. Ulice se tu jmenují po vědcích, vědeckých oborech nebo po význačných osobnostech. Po prolezení města jedeme zpět.
Na náměstí Ottaviáno dostávám volno a můžu si dělat, co chci. Já chci jít pomalu domů:-) Cestou nadělám ještě pár fotek. Ivana s Honzou se zastavují u Armaniho. Ráno vyhlásil bankrot.
Po večeři vyrážíme podle Tibery okouknout místní budovu soudu. Vracíme se, ani se nezouvám a spím.
Ráno probíhá normálně. Kolem deváté vyrážíme ztéct kopuli Svatopetrského chrámu. Na náměstí není ještě ani noha, a tak kontrolou procházíme rychle. Čeká nás, i Bobeše třista dvacet schodů do nebe. Stoupáme, funíme, stoupáme a zase funíme. Jsme na střeše chrámu. Vyhlídka je zatím zavřená, pokračujeme tedy na zdoláváním kopule. V půl metru široké chodbičce šplháme na vrchol. Konečně! Ne ještě ne, ještě kousek. Už? Ještě kousek, UŽ!!!
Božský výhled je trochu na východě zahalen do oparu. Bobeš konečně zdolal bobříka odvahy a může nám dál dělat průvodce.
Na kopuli mě opustila sada baterek, kterou jsem si dal před měsícem do foťáku a nafotil na ní přes čtyřista fotek, z nichž více než třetina byla s bleskem.
Pomalu lezem z kopule na střechu chrámu. Tam si chvilku medíme a pak slaňujeme dolů, do chrámu. Asi ve dvou třetinách hlavní lodi nacházíme značku, kam až sahá hlavní loď chrámu Svatého Víta (123 metrů). Zvolna procházíme pod klenbou, fotím Svatého Péťu a odcházíme.
Venku stíháme výměnu stráží. Odcházíme na metro přes náměstí Ottaviáno. Nasedáme a jedeme na Circo Massimus. Přesedáme na autobus číslo 118 a jedeme po starobylé Via Appia ven z města ke katakombám Svatého Callista. Spolu s Italskou výpravou se noříme do hlubin země. Katakomby jsou tři patra hluboké, ukládalo se od shora, a když nebylo místo, podlaha se prohloubila. Průvodce vždy deset minut hovořil a Bob nám to během dvaceti vteřin přeložil. Už je nám jasné, proč jsou Italové tak ukecaný. Vylézáme ven a pěšky přecházíme ke katakombám Svatého Sebastiána. Venku je zase pětiset na slunci a dvacet pět ve stínu. Bohužel, akorát krmí mumie, tak mají zavřeno.
Jdeme a pak jedeme zpět do města. Průvodce přidal k Italštině ještě angličtinu. Zastavujeme u lázní Caracalla. Jsou rozlehlé, veliké, obrovské. Dříve je využíval obyčejný lid. Dáváme malou svačinku vlastních zdrojů a dokonale je prolézáme.
Pak se metrem přesouváme na kulaťák, abychom do sebe nacpali zase něco dobrých hamburgerů. Pak procházíme kolem Císařských fór přes Benátské náměstí na fontánu Di Trevi. Pořád pěkná, jako za mlada.
Pak nás průvodce provází kolem Španělských schodů až na náměstí Popolo.
Ivana z posledních sil vylézá nahoru, odkud si pak všichni společně prohlížíme náměstí. Pak už hupky dupky (Ivana pajdy, šmajdy) na metro a frčíme zpět. Na Svatopetrském náměstí se smaží tuny lidí:-) V suproši doplňujeme zásoby a směřujeme na pokoj do kláštera (17:30).
Po večeři odcházíme na noční okruh Vatikánem. Příchod těsně před zavíračkou:-)
Budíček v 7:15, snídaně v 7:45. Pak úklid na pokoji, v devět rozchod (pochod) do města. Vyrážíme přes Svatopetrské náměstí, které je prostě fantastické a ohromující, k Andělskému hradu. Pak přecházíme Tiberu (přes Andělský most) a směřujeme na náměstí Navona, které se teprve probouzí do nového dne. Jedna z fontán je zahalena do lešení, stejně jako kostel svaté Anežky. Z tohoto překrásného náměstí, na které se k večeru určitě vrátíme, směřují naše nohy na tržiště.
Cestou jsem si vzpomněl na film Šakalí léta a na Ivana Hlase. Mě však neposral sako, ale foťák!
Ne však na takové tržiště jako je “blešák”, ale na tržiště se zeleninou, ovocem a masem. Dále se na Piazza Farnese zúčastňujeme jako kompars natáčení videoklipu “Jela na kole”. Na teploměru odečítáme teplotu dvacet tři stupně ve stínu. Na slunci je asi třista!
Následně okukujeme vykopávky na Pizza Sacra Argentina. Jak později zjišťujeme, jsou to jediné vykopávky, kde jsou ještě kočky. A kdo zná římské kočky, ví o čem píši. Po dalším putování jsme došli na Pizza Venezia. Je to náměstí před památníkem Viktoria Emanuela II. Tentokrát jsme ho prošťourali i uvnitř, i z venku. Ulicí Dei Fori Imperiálu přicházíme ke koloseu. Tady rozbíjíme “obědní” tábor. Já mám hamburger jako koňská hlava (tedy ne ten od nadnárodní společnosti), Ivana si cpe do hlavy něco jako picu, průvodce a tlumočník má picu Margaritu.
Pak oblížíme Koloseum, ale dovnitř se necpeme, příliš mnoho lidí a němců. Jdeme raději do “Foro Romano”. Strašný horko, ale dobrý. Napráskal jsem tam spoustu fotek, snad z toho něco bude.
Uličkami se proplétáme až k “Circo Massimo”. Z dob dávných tu nezůstalo nic, jen reliéf kdysi obrovského závodiště, které se dalo i napouštět vodou.
Pak se vracíme k řece kolem “Úst pravdy”. Tu se asi nedozvíme, protože tam byla tak velká fronta, že :-)..
Po mostě přecházíme na ostrov Idoly Tiberina. Bohužel na něm byla jen nemocnice a kostel :-))). Šlapeme si to tedy podle řeky zpět na Campo Deifiori. Po trhu ani památky, za to bordel:-)
Přemísťujeme se zpět na Piazza Navona, která se již probudila k životu. Hejna černochů tu na černo :-)))) prodává různé cetky, ale dva policisté stačí na to, aby tu byl během chvilky pořádek.
Kotvíme v naší oblíbené restaurační zahrádce na kávičku, colu a záchod. Ze stínu pozorujeme život. Pohoda. Pak nás průvodce směruje do jeho oblíbené (a naší taky) cukrárny. Kupuje zmrzliny velikosti kyje na mamuty, které pak blízáme na jedné z Navonských fontán. Tedy, mozoly na jazyku jsme ještě neměl.
Celý zničený se uličkami přesouváme k Pantheonu. Ohromná stavba, i člověk rozměrů jako já se tam ztratí.
A odtud se již (18:00) pomalu vracíme kolem Tibery přes Andělský most, přes Svatopetrské náměstí a přes supermercato na ubytovnu.
Tam hezky papáme, chvilku odpočíváme a pak vzhůru ke Svatému otci.Vatikán je již ve tmě, jen pár světel je namířeno na památky.