Cagliari – fotky

Cagliari – fotky

Tak už to vypadalo, že fotky z Cagliari nikdy neudělám (předvolební guláš, volby!, topení na úřadě) a hle, jsou tady!!!

Musel jsem je hodně probrat (původní počet byl 426), protože jsem fotil na foťák i na mobil, a pak byl z toho docela slušnej guláš.

Takže odkaz na fotky z dovolený jsou TADY.

Docela zajímavý je taky přehled letů. Ještě dva a slavíme padesátku 🙂 .

Cagliari, neděle 28.9.2014

Cagliari, neděle 28.9.2014

Před snídaní, která je jako celý týden na terase, ještě dobalujeme, a pak už se loučíme pohledem přes střechy domů s mořem a s bytem. Kufr mě málem stáhnul ze schodů, ale přepral jsem ho. Nakládáme věci do auta a uháníme na letiště Elmas. Tam předáváme auto do půjčovny a jdeme se odbavit. Teď, 10:45, už čekáme u gejtu. Ve čtvrt na dvanáct přelétáváme do Říma. Můj včerejší pokus někam zašít pas, abych se nemusel vracet byl Ivanou bohužel odhalen. Hodně pomoc mi chtěl klučina u kontroly palubních vstupenek. Když jsem mu jí podal, tak mu při kontrole ulítla a ne a ne jí chytit. Nakonec všechno špatně dopadlo. Chytil jí a upocenej mi jí předal. Odlétáme na čas. A přistáváme o pět minut dříve. Těsně před přistáním to s námi lehce zašejkruje, a už sedíme. Jdeme si pro palubní vstupenky a vystát frontu na celní odbavení. Mají tu transparent, že devadesát procent odbavení stihnou do pěti minut. Proč zrovna my jsme v těch deseti procentech?! Nakonec jsme čekali 35 minut. Jdeme se najíst a pomalu přecházíme ke gejtu. Tentokrát sedíme u vocasu, ale u oken. Odlétáme o něco později, tak snad nám to v Curichu nefrnkne. K sváče máme zmrzku a já láhev vína. Tedy lahvičku dobrého merlotu.
Tak v Curichu všechno klaplo jak mělo, už sedíme v dalším letadle a čekáme, až nás pustí do vzduchu. Odletěli jsme s dvaceti minutovým zpožděním a přistáváme s pětiminutovým. Kdo umí ten umí. Za sedm minut jsme na Ruzyni, vyzvednout kufr, pokud tedy přijel s námi, zavolat na Go parking a tradá domů…
Tak kufr s námi nepřiletěl, jedeme domu bez něj a zítra ho přivezou… Snad, možná, asi… No nic, dovolená byla super!!!

Cagliari, sobota 27.9.2014

Cagliari, sobota 27.9.2014

Po snídani máme rozdělený program. Ivana jde do muzea, já si ještě trochu zchrupnu. Jsem si tedy myslel. Jenže ve vedlejším bytě začali uklízet po hostech, co už odjeli ráno. Dělali děsnej bengál, tak že ze spánku nebylo nic. Tak jsem alespoň dočetl časopisy, co jsme si sebou přivezli. Pak přichází Ivana a vyrážíme. Nejdříve vyrážíme do asi padesát kilometrů vzdálené vesnice Domusvilas, kde je obří jeskyně, kterou se dá projít do bývalé „průmyslové“ zóny z dob, kdy se tu dobývalo stříbro, olovo a zinek. Jenže… Je po sezóně a nikde nikdo, před jeskyní zákaz vstupu. Tak se jdeme do jí jen čouhnout na okraj na mažeme pryč. Škoda. Pokračujeme dále do města Iglesias, do místního muzea. Muzeum se buhužel na udané adrese nenachází, tak do navigace zadáváme vesnici Siliqua, kde se nachází kostel Castello Aquafreddo. Ten nacházíme hravě, páč je na obrovském kopci a je vidět z daleka. Jenže tam není ani lanovka na tož silnice a škrabat se na kopec v osmadvaci stupních ve stínu se nám opravdu nechce. Zadáváme město Pula a tradá na pláž. Cestou jedeme kolem salin, kde právě „sklízejí“ sůl. Před pláží si ještě oba dáváme picu jako kolo od žebřiňáku. A pak následuje vyvalování na pláži, zakončené vynikající kávičkou. Cestou domů ještě nakupujeme. Doma jen vyhazujeme nákup a jdeme fotit noční fotky. Pak už následuje večeře a pohoda na terase. A balení 🙁

Cagliari, pátek 26.9.2014

Cagliari, pátek 26.9.2014

RajčePo snídani vyjíždíme na obhlídku pláží a salin do čtvrti Poetto. Pláže jsou luxusní, ale nedokážeme si představit ten mumraj při plné sezóně. Pokračujeme podél salin až zahlédneme plameňáky. Házíme kotvu, berem foťák s dlouhým okem a vyrážíme je fotit. Ptáci jsou mnohem blíže než ty, které jsme fotili ve středu při cestě do města Pula. Tak uvidíme co u toho bude, až vyvolám fotky… Pokračujeme dál na ostroh Capo Carbonara.  Než tam dorazíme, tak asi patnáctkrát zastavujeme a fotíme opuncie, pláže nebo panorámata. Pane Bože, někdo ze sousedů tady v baráku vaří, ale to je vůně!!! No dál… Než dorazíme na místo, zastavujeme se ještě u dvou věží Nuraghi. Levá, pravá, nahoru, dolu a jsme tam. Dojíždíme téměř na místo. K majáku na špičce ostrohu se však nedostaneme, tak se kocháme krajinou. Kochání přerušuje jen kručení našich břich. Tak se spouštíme z kopce do přístavu do restaurace. Je z ní nádherný výhled na jachty a i jídlo vypadá a chutná dobře. Zrovna když se peru s krabem, volá babička Hana. Oba zkameníme, já polknu lžíci, Ivana překousne vidličku! Babička mi nikdy nepíše, natož aby volala. Vylosoval jsem si kratší špagetu, telofon tedy beru já, v očekávání toho nejhoršího. Ufff, kočkám došel kočkolit. Pro celou hospodu objednávám panáky a pokračujeme dál na pláž Campus. Nádherná voda i písek. Když vylezeme z vody, plácnu sebou na deku a hodinku si schrupnu. Ivana se učesala, svůdně si uvázala ručník kolem pasu a šla lovit chlapy. Po hodině se vrátila, řekla blbečkové, a skočila do moře. Před odjezdem si dopřáváme kávu. Pak se serpentinami vracíme zpět. Cestou domů se stavujeme ještě na kopci Sella del Diavolo, který se tyčí nad čtvrtí Poeto a jsou z nádherně vidět pláže a saliny.

Cagliari, čtvrtek 25.9.2014

Cagliari, čtvrtek 25.9.2014

KamenyTak dneska jsem si přichrupnul já. Sice mě ráno vzbudila bouřka a ceďák, ale znova jsem usnul, a když jsem se po devatý vzbudil, už jen poprchávalo. No a než Ivana přinesla snídani, svítil slunec. Dnes nás čeká prohlídka hornaté části jižní Sardinie. Nejdříve jedeme do vesnice Dolianova na prohlídku katedrály. Tu sice nenalézáme, ale za to jsme objevili nadherný žrací trh. Teda, bylo tam i oblečení, ale to nás nezajímá. Ani kabelky. Ivana dobře ví, že ty nejhezčí maji v Římě proti Termini. Na trhu si kupujeme vynikající, ale opravdu luxusní, čerstvě smažené kroužky z chapadel chobotnic. Rvačka se sice nestrhla, ale dvacet deka zmizelo za pár minut. V autě navolíme další cíl, a tím je na severu vesnice Goni, kde jsme navštívili archeologický park Prani Muttedu. Tam jsme poprvé viděli, jak rostou špunty do Habánů. Byla tam alej dubů korkových. Z těch se loupe kůra, z které se následně vyrábějí špunty. V parku se ale hlavně nacházejí menhiry, což jsou kameny různých velikostí, pocházející z doby 3000 let před naším letopočtem. Kameny se používaly k církevním účelům. Řady z kamenů sloužily i k měření času. Dále naše cesta vedla do vesnice Orroli, kde jsme navštivili Nurakskou věž Arrubiu ze 14 století před naším letopočtem. Z nuly metrů nad mořem jsme se dostali až do výšky více než šestset metrů. Pak následovala cesta zpět mezi masivy hor dolů k moři. Cestou se stavujeme doplnit zásoby jídla. Řídil jsem dneska po dálnici, po křivolakých cestách v horách, po okreskách a díky starým mapám v navigaci, tak i uličkami, kde se zrcátka z obou stran téměř dotýkala zdí okolo stojících domů. Ale dojeli jsme v pohodě. A večer opět pohoda na terase!

Cagliari, středa 24.9.2014

Cagliari, středa 24.9.2014

NohyTak, někdo vstává v půl osmé, někdo až po deváté… Snídaně, posezení na terase a jedeme se koupat. Cestou se stavujeme fotit plameňáky, ale byli dost daleko, takže uvidíme, co z toho bude. Přijíždíme na stejnou pláž jako včera, tedy do oblasti Nora. A jako včera je nás tu jen pár. Voda luxusní, sluníčko také. Až moc. Po třech hodinách odcházím červenej jak spařený prase. Navigaci nastavím na hrad San Michel a vyrážíme. Cestou nás chytla průtrž, ale pořádná. Než ale dojedeme k hradu, opět paří slunce, jako by se nechumelilo. Na hradě nic moc, spíš nic. Jak říkával Vláďa Menšík: jako když koukáš z okna a nikdo nejde. Z hradu zůstalo jen obvodové zdivo a dovnitř byla vetknuta budova z trubek. Jako výstavní síň byto bylo dobré, ale takhle… Cestou dolů Ivana ukradla plod opuncie. Ta se jí za to pomstila tím, že jí napíchala trny do prstů. A jak si je chtěla zubama vyndat, tak i do jazyka. Nařizujeme navigaci na kopec Monte Urpino, ze kterého jsou vidět obrovské saliny na jižní části města. Pak už do autopilota zadávám souřadnice garáží a ubíráme se k domovu. Odnášíme věci do bytu a jdeme si dát martini s výhledem na přístav při západu slunce. Dneska večeříme doma na terase…