Pardubice, Seč, Poděbrady, Praha, Čestlice
Ve čtvrtek po šichtě nasedám do zeleného medvěda, natankuju benzín a vyrážím směr Pardubice, kde se má milovaná ženuška ředitelka účastní semináře. Do Prahy cesta OK, po Praze cesta OK, ale běda na Hradecké dálnici. Kamióny se snaží navzájem předjíždět, tak že se tvoří kolony, prostě běs. A navíc silnice byla jak ementál a zkuste si někdo ve stošedesáti něco nacvakat na navigaci:-) z dálnice odbočuji těsně před Pardubicemi, navigace mě zavedla krásně na parkoviště za hotelem. Chvilku jsem přesvědčoval pikolíka, že bych se potřeboval dostat před hotel, ale on mi neustále tvrdil, že tam už jsem. A já jemu zase že jsem na druhé straně. No, nakonec se to vysvětlilo. Tam kde dříve bylo před hotelem stojí obchodní centrum, a tem kde bylo za hotelem je teč před hotelem. Ivana akorát doráží za hotel/před hotel, ubytováváme se (pokoje pamatujou začátky socialismu, ale co, stejně tam budeme jen přes noc) a vyrážíme do města za Jitkou. Žádné velké chození, zapadáme hned do nejbližší hospody. První dvě hodiny si připadám jako na geodetickém sympoziu, pak už jsem si zvyknul. Ale, dobře vaří a mají vynikající víno. Po poklábosení se ubíráme na hotel, sprcha a pád do postele.
Ráno klušeme na snídani, tak zabalit a jedeme se kouknout za Jitkou na katastr. Tam dáváme kávu, loučíme se a jdeme nakoupit pár kilo perníků a opouštíme Pardubice. Jedeme se podívat do sanatoria vSeči na tetu z Hrádku. Teta akorát dodlábla oběd, tak že jsme přijeli včas. Sice jezdí na vozejku, ale jinak je vpohodě. Asi po hodině se loučíme a jedeme směr Poděbrady. Cestou začala Ivana básnit o tom, že bychom měli začít jezdit na kolech. Že by to bylo proto, že kamarád ze školy pořádá výlety na kole??? Uvidíme, jak dlouho jí to vydrží.
Přijíždíme do Poděbrad. Jedeme hned do penzionu se zabydlet. Máme k dispozici obrovský apartmán obložený dřevem. Jen si tam hodíme věci a jdeme do města na polívku. Nakonec si dáváme polívku, pizzu, víno:-) Pak se vyvalíme ven a jdeme se podívat, jestli nepojede parník. Nepojede, není zájem. Nevadí, jdeme se podívat na vodní elektrárnu a na zámek. Ten stál z prd, tak pokračujeme do lázní. Jo, tak ty jsou super. Květinové hodiny se mi zdají sice trochu malé, ale hezký. Dáváme si lázeňskou kávičku a couráme se parkem. Pak si jdeme chvilku odpočinout do penzionu. A večer vyrážíme se stativem na lov večerních fotek. Město není až tak hezky nasvětlené, za to lázně jsou super. Stavujeme se na večerní pivko na břehu řeky, a pak se couráme domů. Stavujeme se ještě v restauraci vpenzionu na palačinku a utopence. A pak už spíme až do rána.
Ráno pak špičková snídaně a tradá do Postřinského pivovaru. Jenže:-) Exkurze sice dělají, ale musí být aspoň deset lidí a musí se objednat. Tak že prd, kupujeme dvě basy Postřižinského piva, fotíme si Hrabalovu pamětní desku a uháníme do Prahy, ke Kubovi do bytu. Tam provádíme měření všech zdí. Potom se vydáváme na Žižkovskou věž, odkud zjišťujeme, že Kuba bydlí vlastně u patu věže. Potom se přesouváme do středu města na oběd a za Bobešem na parník. Jenže nám akorát frknul, tak se loučíme s Kubasem a jdeme na plavební komoru, kde nám prý parník cestou zpět zastaví. A taky jo. Když blížilo Porto, ozval se z repráku komorník, že až loč najede do komory, může vstoupit do objektu a nalodit se. Povozíme se, letos už snad po desáté, ale furt je to pěkný. Pak opouštíme i Boba a jedeme do Čestlic. Tam jako vždy vládne pohoda, tak že kecáme, pijeme (Ivana a Sváťa), jíme:-) Pak se bohužel musíme rozloučit a upalujeme domů. Cestou nám ještě volá Láča, abychom se stavili vBělušicích na akci Loučení s létem. No co se dá dělat. Dám si tedy jedno nealko piva, Ivana tři panáky a jedeme domů. vdeset jsme doma. Sprcha a spánek.
Jo, a fotky jsou TADY.