Konečně se počasí umoudřilo a já mohl zalézt do pracovny pod střechou, abych doplnil zápisky na blogu a dodělal fotky z dovolené a z výletů. Takže první várka fotografií je z Martinského Mlýna, a z cest po okolí. Z fotek je dobře vidět zelené trávníky a spousta rybníků. No, a my tu máme krásnou step.
Takže fotky si můžete prohlédnout TADY.
Tak máme před sebou poslední snídani Páně a po ní jdeme balit. Naposled se projdeme po mlýně, rozloučíme se, a opouštíme ráj na zemi. Ale vůbec se mi tam odtud nechtělo… Ještě než opustíme tento kraj, jedeme se podívat k Honzovi Hossingrovi do Kájova u Českého Krumlova. Pokecáme, dáme kávičku a buchtu a pokračujeme dál. Chtěli jsme se stavit ještě v grafitovém dole, ale skupina na prohlídku ve dvanáct byla plná, a hodinu se nám čekat nechtělo. Rozhodli jsme se tedy, že vyrazíme na Kleť. Přijíždíme do obce Krásetín, kde necháváme na parkovišti auto a odkud vede lanovka na rozhlednu. Cesta nahoru byla docela dlouhá, trvala skoro 20 minut, takže se vyšplháme na rozhlednu, dáme česnečku a zase frčíme dvacet minut dolů. Vlezeme do pěkně vyhřátého auta a jedeme pro babičku do Záhoří. Cesta děsná, na hodinu cesty připadlo půl hodiny čekání v zácpě. Pak už ale nakládáme babičku a tradá směr Most. Tentokrát cesta ubíhala, nikde žádný problém. Vysazujeme babičku v Mostě a honem domů. Tam už na nás čeká babička s vyplazeným jazykem a Dixina nám přinesla řízky. Nebo tak nějak 🙂 .
Snídaně a frčíme směrem Třeboň. Parkujeme u rybníka Svět a jdeme se podívat na Schwarzenberskou hrobku. Procházka pěkná, ale plný boty písku. Hrobka ještě hezčí, ale vedro jak vepř a nikde žádná lavička. Jdeme se kouknout kousek do města, ale stavíme hned na kraji u pivovaru, kde se pořádají exkurze. No, nebylo to špatný, ale už jsme viděli lepší… Pak jdeme do centra a šplháme na radniční věž. Se shora zjišťujeme, že tu mají moc pěkné náměstí i okolní domy. Když se vrátíme na zem, jdeme naproti do restaurace na polívku. Zatím co jíme, pěkně sprchne. Že by se ochladilo, to ale ne. Jdeme ještě očíhnout zámek a pak už do auta a pokračujeme do Budějovic za Danem. Protože nám Dan poslal přes messenger polohu v souřadnicích, přistáváme přímo u jejich zahrady, kterou mají asi třista metrů od baráku. Zahrádka má kouzelné rozměry. Je vidět na druhou stranu 🙂 . Mají jí nádherně upravenou, a mají tam pěknýho hafáka, a dobře udělané zázemí. Dan samozřejmě nezklamal a zapálil gril a vytáhl naložené maso. Grilujeme, kecáme, grilujeme, kecáme, popíjíme. Kolem osmé se loučíme a uháníme na mlejn. Tam ještě asi hoďku sedíme s ostatními osadníky, a pak jdeme chrundit!
Ráno normálně výkrm jako předchozí dny a vyjíždíme na výlet. Nejdříve navštěvujeme Buškův hamr. Samostatně stojící stavení, ve kterém je zrekonstruována kovárna, která byla poháněna mlýnskými koly. A hned třemi. Jedno pohánělo buchar, druhé brus a třetí kompresor. Pěkný. Taky tu měli malý kozlíky, kteří hopkali mezi lidmi jako na péru. Do navigace dáváme cíl „Památník Jana Žižky z Trocnova“ a pokračujeme v krasojízdě. Opět nádherné místo, a v parku poblíž, Honzovo socha v nadživotní velikosti. Procházíme se parkem, trošku sbíráme houby, prostě relax… Dále pokračujeme do obce Borovany, podívat se na zámek a trochu se nadlábnout. Nakonec jsme si role rozdělili, já jsem jedl a Ivana šla na prohlídku zámku. I když, taky trochu jedla… Po prohlídce opět sedáme do automobilu a jedem do Dvorce, kde mají Park exotických zvířat. Konečně vidíme vodního bůvola! A také jsme tam viděli krmení hrošího kluka a ještě jsme k tomu měli přednášku. Pak už máme namířeno na mlejn, kde máme domluvenou schůzku s Danem a Šárkou Kopálovými. Mimo jiné domlouváme grilovačku ve čtvrtek u nich na zahradě. Následuje večeře, a pak jdu zase mrskat vodu prutem. Je to marný, je to marný. Ty ryby jsou prostě vypnutý!
Po ranní výkrmě jedeme směr Lipnenská nádrž. Sváťa s Jitkou tam totiž mají apartmán nebo co. To ale zjistíme na místě. Jedeme asi hoďku a jsme v Lipně. Protože máme ještě čas, jdeme se kouknout na stezku v korunách stromů. Hup na lanovku a jedeme. Nahoře je opravdu narváno. Ale nevadí. Pomalu vyjdeme nahoru, rozhlédneme se po okolí a zase pomalu jdeme dolů. I z kopce jsme jeli lanovkou. Na pohodu. Skáčeme do auta a během čtyř minut jsme u Sváti. Z apartmánu se nakonec vyklubal rodinný domek. A na docela hezkém místě. Dostáváme oběd a kávičku, a klábosíme. Mají tam na hlídání vnoučata, a oba se shodujeme, že vlastně nevíme, jestli se na ně těšíme 🙂 . Pak se jdeme cournout k přehradě a pomalu lezeme do auta a frčíme na mlýn. Ivana jde chvilku na houby, já na ryby. Ivana uspěla, já ne. Následovala večerní výkrmna a šel jsem zase na ryby. No, asi měli dovolenou nebo co. Kolem deváté to balíme a jdeme bydlet. A koukat na Ozzáka…
Po snídani, dáli se tomu tak říkat, možná paní hrála v té hře o Budulínkovi, a také náš chtěla přežrat a pak kuchnout, jsme se vydali do Nových Hradů, podívat se na místní hrad. Cestou se nám před frňák postavila stará kovárna. Byli jsme první dnešní návštěvníci, a tak jsme měli i luxusní komentovanou prohlídku. Potom jsme prolezli z venku hrad, udělali pár fotek a hupky dupky do cukrárny na kávičku. A klika cvakla, teda seděli jsme venku, a přichází známí z Ústí. Svět je fakt malej. Poklábosíme a jdeme se podívat do místního kostela, který má úplně úžasnou klenbu. Nasedáme do automobilu a míříme do Terčina údolí. Podle naší Terky to ale pojmenované není, to by tu museli mít sklípek, nebo tak něco. Na konci údolí je úplně božskej vodopád. Takže fotíme a relaxujeme. Cestou zpět se stavujeme v hospůdce, fakt se nejmenovala Terčina, na polívce a minerálce. Sedáme do auta a jedeme se kouknout do zemědělského muzea. Bohužel zavřeno. Nevadí, jedeme na rozhlednu Kraví hora. Po asi půl kilometru stoupání kolmo na vrstevnice, a po zjištění, že nás čeká ještě 400 metrů stejným směrem, rozhlednu vzdáváme. Nakonec, jsme na dovolený, a ne na galejích. A jedeme zpátky. Stavujeme se ještě v kostele v Dobré Vodě, nádherné místo s božským rozhledem, a v sýpce v obci Stropnice. Tady měli bohužel zavřeno, takže to zmákneme v pátek. Teď sedím na dvoře mlýna, popíjím víno a Ivana skotačí v lese. Když nebude pršet, půjdu večer na ryby…