8.den

8.den

Z postele vylézáme v devět. Venku opět slunce a Italové. Jdeme se naposledy nasnídat ze stříbra. Po návratu vyhazujeme přebytečné věci a balíme. Potom ještě návštěva několika krámečků s hadrama, skáčeme po kufru, aby šel zavřít, a zavíráme za sebou dveře do pokoje.

V recepci ještě platíme jednu vypitou vodu z lednice a kráčíme na Garibaldiho náměstí na autobus. Cestou potkáváme demonstraci, asi ohlášenou a povolenou, protože je doprovází eskorta policistů. účastníci vykřikují hesla jako třeba ‚Nechceme práci, ale peníze‘, ‚Český cikán náš vzor‘, nebo tak nějak podobně. Přijíždí Alibus, naskakujeme a na letišti vyskakujeme. Já běžím rovnou do kanceláře, která je označena nápisem WC 🙂 . Několikrát! Jsme tu poměrně brzo a check-in ještě nejede, tak se poflakujeme po letišti. Až ho otevřou a zbavíme se ‚kufru‘, tak vyrazíme na obhlídku okolí.

Ukázalo se, že letadlo bude mít trošilinku zpoždění. Nejdříve místo plánovaného odletu v 16:30, naskočil odlet v 18:40, pak v 19:20 a nakonec ve 20:05. Nakonec pro nás přilétá Boeing 737-500 (LY-AWG).
Až doma na internetu zjišťuji, že v Paříži zablokovali SkyEurope jedno letadlo, prý kvůli neplacení dluhů.

Domů přijíždíme v půl dvanácté a jdeme hned chrnět!

7.den

7.den

Tak dneska se po snídani na stříbře vydáváme do přístavu na loď. Jedeme na Ischii. Cesta do přístavu utíká rychle, nejdříve u černého Smartu zatáčíme doleva, podél modro-stříbrného jdeme rovně, u šedivého zahýbáme vpravo a červený míjíme u přístavu.

Dneska si vybíráme místo v podpalubí: klimatizace, koberečky a z více než stovky křesel jsou obsaženy jen čtyři. Moře je dneska nějaké veselé, tak parník také zvesela hopká po hladině. Nikdo nezvrací, nuda!

Vylézáme v přístavu, lehce ho okukujeme a vyrazíme na místní hrad Castello Aragonese. Opět nás čeká výtah ražený ve skále, ale tentokrát vyjíždíme na první pokus. Rozhled z hradu je nádherný na všechny strany! Celý ho obcházíme a pak se procházíme zahradama. Pěstují tu víno, pomeranče, citróny, pod citrónama slepice:-) Když jsme se dostatečně vynadívali, tak sjíždíme dolů a jdeme na oběd. Těstovinový salát s mořskejma příšerama a pak zapečený ryby a chobotnice a krevety. Mňaaaaaaaam!

Potom se pomalu přesouváme k přístavu, cestou nakupujeme v sámošce olivové oleje. Chvilku se ještě couráme přístavištěm, pak opět slézáme do podpalubí. Okamžitě usínám 🙂 . Po přistání v Neapoli chvilku prší, tak čekáme v čekárně. V tu ránu se vyrojí černoši s deštníkama. Teplota klesla na 15 stupňů, pak vylezla na 18. Jdeme k hotelu, je duha. Ještě vlezeme do jednoho krámu, olivy, pivko a jsme na hotelu. Kávička, sprcha a znova do města!

Původně jsme měli jít na véču do restaurace Mořský svět, ale byl jsem nějakej línej, tak jsme restauraci vyměnili za zmrzlinu a za pozorování mládeže na motorkách (Ivana prohlásila, že Smart je roztomilé auto!), za procházku po městě, za kebab a ještě za další courání uličkama. Nějak dneska nelítaj přes město letadla, divný, divný. Že by stávka? Nebo tenoristi???

Dojíždíme fernet, pivo, víno, olivy. Poslední noc!

6.den

6.den

V noci strašná bouřka, hromy divo bijů. Ani se mi ráno nechce vytáhnout rolety, tak se obětuje Ivana a mačká čudlík. Pak hlásí: slunce a dva mraky! A tak šup rychlá hygiena, rychlá snídaně a rychle na vlak do Ercolano, máme totiž v plánu zdolat Monte Vesuvio! Cestou na nádraží se brodíme závějema krup. Velikost odhadujeme tak na jeden centimetr. Tentokrát to není vtípek, ale holá pravda! Fotky máme jako důkaz.

Tak tedy nalézáme do vlaku a vyrážíme. Ukáže se, že to je zrychlený vlak, tak že z devíti zastávek staví jen na třech 🙂 . Vylézáme na nádraží a tam hned nějaký domorodec ukazuje, odkud jezdí autobus na kopec. Kupujeme jízdenky, sedáme do mikrobusu a jedeme na kopec! Cesta hore trvá asi dvacet minut, řidič předjíždí na tři metry široké silnici i autobus. No má to v ruce!

Vystupujeme na záchytném parkovišťátku pod vrcholem a vystupujeme ke kráteru. A vzpomínáme na Sváťu, jak nám líčil, s jakou lehkostí se dostal nahoru. Funíme dál a pozorujeme blížící se mraky, které nás na chvilku zahalí. Konečné jsme u kráteru a čumíme! Na to, jak veliký má obvod, na to jak je hluboký, na to jaký je z něj výhled. Občas nás s poryvem větru praští do frňáku pach síry. Peklo je blízko!

Fotíme a fotíme, pak fotíme nějaké ženy, pak ony nás:-) Obešli jsme kráter asi ze dvou třetin, dál to stejně nešlo a sestupujeme dolů na parkoviště. Cestou ještě házím do tašky kousek lávy. Řidič už je na svém místě a tak tradá dolů. Cestou ještě staví na vyhlídce, abychom si mohli udělat fotky Neapole.

Vystupujeme zase u nádraží a hned pokračujeme na vykopávky Herkulanum. Co do rozlohy jsou vykopávky mnohem menší než Pompeje, ale stavby jsou o hodně víc zachovalé. Prolézáme domeček po domečku, palác po paláci. V hodně domech jsou dobře viditelně původní malby v místnostech a také ohořelé trámy. Vykopávky opouštíme štolou, kterou se začaly v osmnáctém století objevovat.

Jdeme na vlak a tentokrát courákem se vracíme do hotelu na lehký odpočinek, sprchu a kávičku.

Po přestávce vyrážíme na metro a jedeme na zastávku Amedeo. Tam přelézáme do Funicolare di Chiaia, tou jsme ještě nejeli, a vylézáme poblíž hradu Castel San Elmo. Odtud se pak uličkama proplétáme dolů ke hradu Castel Nuovo. Některé byty v těchto uličkách měli vstup do obýváku či kuchyně rovnou z uličky, tak že si člověk připadal, že prochází bytem domorodců. Potkáváme také jeden páreček turistů, který zvolil obrácenou cestu a jdu proti nám do kopce. Ještě se ptají na cestu a mizí v dáli. My jsme zatím došli k hradu Nuovo a jdeme do restauračky na večeři. Už před vstupem víme, co si dáme: já salát s mozarellou a Ivana pizzu. A pak, protože se nám nechtělo hned do pokoje, couráme se ještě městem. V jednom jediném otevřeném supermecatu (Polskie produkty) kupujeme láhev vína pro mě a pendreky pro Ivanu. Když se konečně přesouváme na hotel, potkáváme ony dva turisty, co se proti nám šplhali do vršku k hradu Castel San Elmo. A pak že je ten svět velkej.

Po návratu na hotel mám na mobilu sms od Dášenky. V televizi prej ukazovali strašný záběry z bouřky v Neapoli, tak měla starost, chudinka:-)

Ted už mám otevřené víno a olivy, Ivana se cpe tím smradlavým pendrekem.

Zítra, pokud nebude venku nějaká divočina, se chceme vypravit na Ischii!

5.den

5.den

Dobré ranko, říkáme si v půl deváté,když zazvoní budík… Večer jsem zase zatáhnul žaluzie tak, že do pokoje nepronikl ani kousek světla. Po vytažení zjišťujeme,že jsou venku mraky, tak hned telefonujeme do recepce, co to má jako znamenat 🙂 . Otevřu tedy dveře na balkón, aby k nám pronikl čerstvý mořský vzduch, a rychle je zase zavřu. Prádelna!! Je sobota a Italové normálně makaj, akorát černoši nejsou vidět. Asi mají silné odbory!
Po snídani na stříbře vyrážíme ulicí Corso Umberto k hradu Castel Nuovo. Okukujeme ho pouze z venku, po expozicích se nám nechtělo běhat. Potkáváme tam svatbu, nevěsta je stejně stará, jako ženichovo babička!

Pak cestou na funicolare (pro ty, kteří jsou menší Italové než my, tak funicolare = lanovka) se stavujeme v pasáží Galleria Umberto. A pak hned hup na lanovku a jedeme na hrad Castel San Elmo. Po vystoupení z lanovky zjišťujeme, že jsme ve spodní stanici nechali ležet naší zlatou mapu!!! Cestou na hrad tedy improvizujeme. Kupujeme lístky a jdeme k výtahu, který nás vyveze na hradby. Tedy měl vyvést. Netrpělivý anglicky mluvící turista ale zahrál na klávesnici od výtahu Beethovenovu Devátou, výtah se sice rozjel a vyjel nahoru, ale hned sjel zase dolů a tím to skončilo. Tak nás pikolík odvedl k náhradnímu stroji, kde už cesta vzhůru dopadla dobře. Na rozloze asi dvou fotbalových hřišť se nás turistů pohybovalo asi osm. Výhled byl ale nádherný. Tedy až na ten Neapolský opar.

Následuje cesta dolů a procházka městem. Jenže:-) Začalo pršet, tak musíme zalézt do restaurace 🙂 . Objednáváme si gnochi a slečna nám ještě doporučuje salát s mozarellou. No co se dá dělat, když má tak krásné oči! A udělali jsme moc dobře. Takou mozarellu jsme ještě nejedli!!! Mezitím přestalo pršet, tak jdeme courat městem. Navštívili jsme kostel San Francesco di Paola a přilehlé náměstí. Potom se pomalu přes přístav, kde ještě zjišťujeme, jak jezdí parník na Ischii, vracíme na hotel. Než přístav opustíme, dáváme si zmrzku a pozorujeme ruch. Když už se chceme zvednout, přisedne si k nám kapitán z lodi, která právě přirazila a Ivana se nechce hnout z místa. Když jsem ji konečně odtrhnul, a jdeme na hotel, potkáváme zaparkovaný autobus Čedoku s cedulí ‚Nejkrásnější místa Itálie‘. Chtěli jsme dát řeč se šoférama, ale jedli párky z konzervy, tak jsme je nechali odpočívat.

Na pokoji jsme odpočívali i my. Pak kávička, fernoušek a znovu do města. Nejdříve na nádraží, podívat se, jak nám jede zítra vlak k Vesuvu a pak taky, odkud nám v úterý pojede autobus na letiště.

Kupujeme lístky na místní ‚jako metro‘ a vesele čekáme dvacet minut, než se přiřítí. ‚Jako metro‘ proto, že to není metro jak ho známe z Prahy či Říma, ale jsou to vlastně tunely, kde jezdí normální vlakové soupravy.

Vystupujeme na zastávce Cavour a ulicí Via Foria jdeme směrem k botanické zahradě. Cestou potkáváme ‚mořskou restauraci‘. Ani nás nemuseli nahánět a už sedíme. Dáváme si salát z mořských zvířat a melouna s prošutem. Kdo by si myslel, tak jako my, že ten salát budou těstoviny posypané krevetama, tak se šeredně seknul! číšník donesl lavor, kde byla jen ta zvířata! Mušle, chobotnice, kalamáry, ústřice, langusta… To vše jen ‚opařené‘ vařící vodou a zakápnuté olivovým olejem!!! Během večeře se před zahrádkou restaurace vytvořila fronta z více než dvaceti jídlo chtivých turistů. Aby se nehádali, kdo přišel dříve, rozdává jim obsluha pořadová čísla. Mají to prostě vychytané! Bohužel jsem si nevzal na večerní procházku foťák 🙁 .

Pak už se vydáváme kolem náměstí Garibaldi pomalu k hotelu.

Cestou křižujeme uličky, do kterých bych nevkročil ani v pravé poledne! Ale bezpečně docházíme na náměstí a pak již známou silnici k hotelu. Cestou ještě potkáváme houf betmenů, vlastně betmenek. Asi mají den otevřených dveří z kláštera.

A už jsme na pokoji, Ivana balí na zítřek bundy na Vesuv, já upíjím fernet a píšu a píšu:-)

4.den

4.den

Budíček v půl osmé, snídaně ze stříbra a v půl deváté vyražíme do přístavu. Kupujeme lístky na parník a vyplouváme podél pobřeží Neapolského zálivu do města Castellammare di Stabia, odkud jezdí autobus do Pompejí. Starou Blažkovou autobus, vlak to byl, ale chvilku to trvalo, než jsme na to přišli (musela jsem se italsky domlouvat s jednou prodavačkou, fakt žúžo, ale naučila jsem se několik základních italských slovíček – dopl. – Ivana) No, aspoň ta výprava byla trošku dobrodružná.

Nádraží jsme našli během chvilky (další domluva s policistkou v italskoangličtině – dopl. – Ivana) a vlak se přiřítil téměř hned. Jedeme asi pět stanic do Pompei Scavi. Zastávka je hned u vchodu do vykopávek. Ještě před vstupem kupujeme ledový pití, protože je takové horko, že se i žulové dláždění rozpouští. Vstupujeme a zíráme.

Bylo to obrovské město se spoustou domů a domečků, paláců, hospod. Jsou tu jak široké bulváry, tak uličky, kam se vejde sotva člověk. Nacházíme také známé odlitky těch, kteří se před katastrofou nedokázali zachránit. Práce na obnově města stále pokračují, tak že vidíme i obnovené vinice, které ležely pod pětimetrovou vrstvou popela. Snad z každého místa města je vidět Vesuv.

Po více než třech hodinách opouštíme mrtvé město. Mimo areál si sedneme na lavičku a vstřebáváme dojmy, když  kolem nás proběhla skupina organizovaných a upocených turistů, hnána průvodkyní s jasným sloganem vytetovaným na čele: Čas jsou moje peníze, tak sebou koukejte hodit bando!.

Zpátky jsme rozhodli jet vlakem. Na cestu si kupujeme bagetu a jdeme na nádraží. Ve vlaku střídavě usínáme, protože prohlídka Pompejí byla opravdu vyčerpávající. Vystupujeme na Hlaváku a jdeme se osprchovat a odpočinout na hotel.

Po přestávce vycházíme na podvečerní prohlídku města. Jelikož nebydlíme v turistické čtvrti, jsou zážitky vskutku jedinečné! Obzvláště provoz na silnicích 🙂 . A pak ještě, když jsem si koupil peprmintovou ledovou tříšť. Brzo jsem zjistil, že ty pohledy kolemjdoucích nebyly závistivé!

Do hotelu přicházíme po deváté s ošoupanýma nohama a koukáme na Brutální Nikitu v italštině. Stejně je to kočka!