od Karel Řehák | 3. 7. 2022 | Dovolená 2022 - Čechy, Dovolená 2022 - Morava
Poslední snídaně ve sklípku 🙁 ! Venku teplota jako nenormálně, jíme tedy uvnitř. Pak trochu váleního, poslední cesta do vinohradu a jdeme balit. Což o to. Oblečení máme hned, protože jsme chodili pořád v tílku a kraťasech, ale musíme vymyslet, jak do auta poskládat nakoupené láhve. Ale i to nakonec zvládneme, a kolem dvanácté opouštíme sklípek, a přesouváme se do Žďáru nad Sázavou. Tam máme zajištěné ubytování v Penzionu v Kapli. Cestou si ještě Ivana vymínila, že musí ještě vylézt na rozhlednu Slunečná, která leží u Velkých Pavlovic mezi vinicemi. No, proč bych jí tu radost neudělal. Vyšplhali jsme na rozhlednu a kocháme se pohledy na okolní vinohrady a vsi. Velké Pavlovice, Bořetice, Němčičky, Zaječí, Velké Bílovice… Prostě paráda. Slezeme dolů a dáváme si ledovou kávu a nanuka. A pak již nasedáme do auta a směřuje do Žďáru. Ubytujeme se, a protože se nám cestou nelíbil žádný motorest, jdeme na pozdní oběd. Pak se jdeme podívat na kostel sv. Jakuba Nepomuckého na Zelené hoře. Na dnešek již nemají volná místa na prohlídku, tak si bookujeme místo na sobotu na jedenáctou hodinu. Zpátky se vracíme přes zámek, kde je nějaká trachtace, a tak si dáváme kávu a posloucháme koncert. Pak zalezeme chvilku do apartmánu, a někdy po sedmé hodině jdeme na večeři. Během večeře se spustí docela slušný slejvák s bouřkou. Než to zdlábneme, tak to jakž takž ustalo, a přebíháme do penzionu. Jan tam doběhneme, spustí se lijavec znovu. Ale to už nám je jaksi fuck. Chtěli jsme si po čtrnácti dnech pustit televizi, ale bouřka vyřadila převaděč, takže mobil, knížka a láhev vína. Ivana prostě bez ní nemůže být 🙂 !
od Karel Řehák | 30. 6. 2022 | Dovolená 2022 - Morava
Dnešní cesta nás nejdříve zavedla do Velkých Bílovic, za vinařem panem Františkem Floriánem. U něj jsme si audienci domluvili už v týdnu. Je to kamarád Ády Sigmunda, a už jsme od něj nějaký ten žejdlík vypili. A teď se jedeme podívat, jak vypadá naživo. Po příjezdu vedou naše kroky nečekaně do sklípku. Ten starý, kvelbený, je o hodně menší než ten, co máme my. To už jsme si ale všimli i u nás na vesnici, že ten náš sklep je poměrně dlouhý. Zřejmě je to dáno tím, že za námi leží vinice a majiteli nebránilo nic v jeho rozšiřování. Potom přecházíme do nového sklepa, který je uzpůsoben pro skladování již nalahvovaného vína. Ten byl obsahem obzvlášť zajímavý. Vezmeme tři láhve na ochutnání a lezeme nahoru. Po hodince povídání si kupujeme pár lahví a pokračujeme do téměř rodných Habánských sklepů. Tam si dáváme kávičku, pokecáme a opět si kupujeme pár lahví vína. Přesouváme se do obce Kobylí, kde si žádné víno nekupujeme 🙂 . Ale jdeme tam do místního muzea, kde si chtěla Ivana prohlédnout krojované družiny. Odtud už míříme do Mutěnické restaurace na oběd, a domů do sklepa. Z něj vylézáme po páté, abychom také chvilku viděli denní světlo. Teď je 18:10 a teploměr umístěný ve stínu ukazuje 37 stupňů. Jupíííí! Kolem půl osmé se prudce ochladilo na třicetšest stupňů, a my vyrážíme do našeho oblíbeného sklípku U Tesaříků. Já tam ani nechtěl, ale potřeboval jsem koupit nějaké vínko naší milované snaše. No, a když už jsme tam byli 🙂 . Odjíždíme těsně před desátou, se spoustou informací, co se krojů týká. Paní majitelová byla děsně komunikativní, a dozvěděli jsme, tedy hlavně má manažerka, spoustu zajímavých věcí. Já si myslím, že příští rok jde s nimi do krojovaného průvodu. No, a doma náš sklípek, dneska rosé, večeře a odchod o patro výše do pokoje. Zítra nás čeká přejezd na Zelenou horu.
od Karel Řehák | 30. 6. 2022 | Dovolená 2022 - Morava
O počasí nebudu psát, jen by mě zajímalo za co?!?!?! První cesta nás vedla do Mikulčic, kde je památník Slovanské hradiště. Jedná se o obrovskou plochu, na které jsou zbytky, nebo lépe základy, původních staveb, převážně pak kostelů. Bohužel, jak už to tak v Česku bývá, prohlídky jsou jednou za dvě hodiny, takže do expozic, které jsou kvůli počasí ukryty v halách, jsme se nedostali. Jediné co nezklamalo, byla třicetimetrová rozhledna, ze které byl rozhled na téměř všechny vykopávky. Možná bychom zůstali i déle, kdyby se bylo kde alespoň napít. Takže opatrně lezeme do pece, jinak se tomu autu nedá říct, a uháníme do Hodonína, do muzea Dobývání ropy. Prohlídka začala dobře, prováděl nás ředitel muzea, který pak musel ale služebně odjet mimo budovu, a převzal nás jeho kolega. A to byl takovej… Nevím jak to napsat, ale kdyby to byla ženská, tak bych napsal, že nás prováděl kosočtverec. Takhle je to na fantazii každého, kdo to čte. Když jsme prohlídku dokončili, šli jsme se podívat ještě na venkovní část muzea. Tam to bohužel vypadalo jako na šroťáku, takže jsme byli velice rychle hotovi. Takže do auta a domů do Mutěnic do hospody na oběd. Teploměr v autě vesele ukazoval 37 stupňů. A zkuste v tomhle hicu obědvat. ale dali jsme to a vítězoslavně dojíždíme do sklípku. Z něj vylézáme až kolem sedmé a jdeme do vesnice ochutnat nějaké víno. Vracíme se po deváté, jdu si do sklepa pro lahev na dobrou noc a už nevylezeme!
od Karel Řehák | 29. 6. 2022 | Dovolená 2022 - Morava
No, jak začít??? V deset hodin bylo třicet stupňů, tak po snídani zalezeme zpátky do chalupy a necháváme se ovívat ventilátorem. V jedenáct si říkáme, že už jsme dost vyležený, a že to půjdeme zkusit ven. Žádný dálkový pochod, jen na rozhlednu, která je kilometr a půl od nás s převýšením devadesát metrů, a za padesát minut by jsme tam měli být. Už ve třetině cesty zjišťujeme, že to byla pěkná hovadina! Ale jdeme dál. Pořád jdeme, ještě kousek, už jsme tam! Na vrcholu úplné bezvětří, ta troška oblečení, co máme na sobě, by se dala ždímat. Když tak nějak oschneme, jdeme zpátky, ale jinou cestou, abychom viděli něco nového. a ano, podařilo se: vinice, vinice, vinice. Dojdeme do spodní části vesnice, kde nám do cesty skočila hospoda. Dáváme si obědové menu, a než ho sníme, jsme stejně mokrý, jako když jsme vylezli na rozhlednu. Po obědě se jdeme ukrýt a nechat se ofukovat. Vtipně jsme usnuli a kuk, je pět hodin. Pod okny teče silnice, a my se jdeme cournout po vesnici za jediným cílem: sklípek! Ne, že by ten náš byl špatnej, ale chceme, chci, ochutnat i nějaké jiné víno, než domácí. Ivana měla tip kam zajít, a vybrala exkluzivně. Při ochutnávkách a povídání s majitelkou jsme tam nějak zapustili kořeny, takže odcházíme ve čtvrt na deset. Doma ještě točíme upoutávku pro Terku, pak večeře, jeden hibernal k posteli a byl konec dne 🙂 .
od Karel Řehák | 28. 6. 2022 | Dovolená 2022 - Morava
Poslední ráno v Bratislavě. Cestou na snídani nás sežehlo ve výtahu slunce. Výtah je totiž přidělán na jihovýchodní stěně hotelu, a je celý prosklený. Nepucneme se, a jdeme balit. Následuje přesun do auta a odjezd směr Mutěnice. Z Bratislavy jedeme na sever, abychom přijeli na jižní Moravu 🙂 . Cestou se stavujeme ve skanzenu ve Strážnici. Ale ouha, v pondělí je zavírací den. To bych pochopil, kdyby to bylo třeba v restauraci, kde je potřeba vydesinfikovat prostory, kde se zdržují normálně hosté. Ale domečky? Navíc ve skanzenu nebyla ani nožka, a domečky byly zavřené. Jdeme se podívat alespoň k Baťovu kanálu. Je tu přístav, a v něm docela dost lodí. Bohužel už je takové horko, že to to nepřežil ani Neo s Trinity z Matrixu. Jedeme tedy o kousek dál, do sousední vesnice Petrov, kde je v části Petrov umístěn soubor šedesátitřech vinných sklepů. A nejsou to žádné sklípečky, jejich délka dosahuje 10 až 17 metrů. U sklípků si dáváme oběd a pokračujeme do Mutěnic. Tam už na nás čeká majitel sklípku. Ubytování zahajujeme ve sklípku degustací jeho vlastních vín. Pak se ubytujeme a padneme. Ivana má ještě pořád oči jako brambory, protože mi nevěřila, že budeme mít, aspoň na týden, vlastní sklípek. Když už slunce začíná zapadat, a venku se dá chodit aspoň v protiatomovém obleku, jdeme se cournout vesnicí. Nejdříve na pivko a limču, a potom cikcak po vesnici. Sklípky tu jsou opravdu nádherné. Večer bychom rádi poseděli na terase, ale bohužel zapadající slunce vidí i sem. A tak zalézáme do domů, a sledujeme Specialisty.
od Karel Řehák | 27. 6. 2022 | Dovolená 2022 - Morava, Dovolená 2022 - Slovensko
Kdyby bylo na mě, tak úvodní věta dnešních zápisků začíná: počasí se posr***! Už když dopoledne sedáme do auta, je venku 29 stupňů a neskutečné dusno. Zkoušíme trik z Tater, a jedeme do „hor“. Myšleno na televizní vysílač vysílač na kopci Kamzík. No ale nic moc. Jednak teplota klesla jen o dva stupně, a když jsme se dostali na vyhlídku, tak jsme zjistili, že se nedá vyjít ven, a musíme být jen za sklem. To by také nebylo úplně nejhorší, kdyby ta skla nebyla zasraná jak jetel. Ale něco jsme viděli, tak pokračujeme dál. Dalším cílem je UFO, což je rozhledna na mostě SNP. Tam už je to o hodně lepší. Oproti poslední návštěvě, v minulém století, tady přidali otevřenou vyhlídku nad restaurace v UFO. Takže úplně perfektní výhled kolem do kola. Akorát že tam bylo šedesáttři stupňů. Asi po deseti minutách to vzdáváme a úplně promočení slaňujeme dolů. Další cíl je kostel sv. Martina. Těsně před ním ale brzdíme v hospodě na oběd a doplnit tekutiny. Pak tedy kostel a smekám před věřícími. Poprvé jsem v kostele viděl čtečku karet na milodary. Nevím tedy, kolik staroušků má platební kartu, ale když chce přispět turista, je to super. Musím uznat, že Slováci mají čtečky karet hodně rozšířené. Někdy kolem poledního, nemohli jsme si vzpomenout na přesný čas, uplynulo přesně 14.600 dní, co jsme si řekli na Národním výboru v Mostě „ANO“! Procházíme pěší zónou ve starém městě a pomalu se vracíme k autu. A pak už to vzdáváme, a prcháme na hotel, do klimatizovaného pokoje. Sprcha a na tři hodiny sebou flákneme do pelechu a spíme (večer za odměnu čumím do jedný jako tukan, a ne, a ne usnout). Potom se přesouváme na Štefánikovo nábřeží. Tam už to tak nepraží, dáme si něco k pití a večeři. A pak ještě do Billa pro základní večerní potraviny a domů. A abych nezapomněl: bylo mi již zakázáno kupovat lístky na koncerty, jako že už jsme si jich užili až až. Ivana ale na nábřeží vytáhla obálku, prý jako k tomu výročí. A co myslíte? Byly tam! Ano, byly tam vstupenky na stý koncert 4 Tenorů na Karlštejně, včetně ubytování v Penzionu U Dubu!
