Amsterdam
Fotky z dovolené v Amsterdamu jsou TADY
5.den
Ták a dneska vylézáme z pelechu už v půl devátý a po snídani začínáme balit. Pak hned jdeme odevzdat vstupní karty od hotelu, zaplatíme další skrytý poplatek (kurvy zrzavý) a pomalu jdeme na nádraží. V automatu kupujeme lístky a už uháníme vlakem směrem k Shipholu.
Na letišti se nejdříve zbavujeme kufrů, a pak jdeme courat po hale. Když procházíme kontrolníma rámama pasové kontroly, Ivaně začala pískat prsa. Teda kostice. Aspoň nějaká sranda, protože jsem si nechal palubní lístek poslat na mobil, ale nikoho to nerozhodilo. Ani pasovou kontrolu, ani holku co nás odbavovala u gejtu, ani letušku. Žádná sranda 🙂 .
Teč sedíme v letadle a čekáme na čas. Jestli to všechno klapne, tak přistaneme ve čtvrt na tři, zavoláme na GoParking, ty hned přijedou, vyzvedneme si auto a frčíme domů.
Doufám, že ty předcházející řádky nebudu muset opravovat 🙂 .
Tak a vypínám mobil, už se rozjíždíme:-)
Tak nic opravovat nemusím, ale jen doplním, že letíme s letadlem Fokker 70 (PH-JCH) z roku 1994 a startujeme z RWY 36C. Těsně před přistáním přichází letuška s lahví šampaňského na oslavu našeho 20. společného letu!
4.den
Vstáváme před devátou, posnídáme, trocha té hygieny a fernetu a šlapeme do brusírny diamantů. Cestou se stavujeme u internetu, zabukovat si nějaký epesní místa v letadle. Řada sedm se zdá dost super. Budeme sedět opět vlevo, jsou tu jen dvě židle, tak že se k nám nebude cpát nikdo jinej.
Pak tedy kráčíme k brusírně. Cestou potkáváme děvčata, co mají ráno šichtu a s holým zadkem zametají před “krámem”.
Brusírna je soustava ohromných budov, ale přístupná jsou jen dvě brusičská místa a hlavně obchod, což je hlavní účel prohlídky. Nestálo to za nic, ještě že to bylo zadarmo:-)
Naše kroky směřují tedy na nádraží. Kupujeme jízdenky, skáčeme do vlaku a jedeme asi do dvacet kilometrů vzdálené vesnice do skanzenu, kde jsou větrné mlýny. Po vystoupení z vlaku nás do frňáku udeří vůně horké čokolády. Čmucháme a pátráme, odkud se ta vůně line, ale žádnou kavárnu nevidíme. Nakonec zjišÅ¥ujeme, že za všechnu tu nádhernou vůni může továrna na zpracování kakaových bobů.Omámeni přicházíme do skanzenu. Slunce začalo pořádně pálit, tak že i Ivana odhodila bundu. Právě kvůli sluníčku začínáme prohlídku odzadu, abychom měli slunce v zádech. Někdo kdysi říkal v duši, no ale my v zádech 🙂 .
Nejdříve dopodrobna prolézáme mlýn na zpracování barviva. Místo mouky se tu mlel kámen a různá barviva. Mlýn, stejně jako ještě pár ostatních byl funkční a hodně dobře udržovaný. Pak se jdeme podívat na ostatní mlýny, kde se zpracovávalo třeba dřevo, nebo se lisoval olej:-)
Když to máme okouknutý, jdeme se podívat do výrobny a prodejny sýra, kde hojně ochutnáváme, ale také kupujeme. V další dílně zase sledujeme výrobu dřeváků. Hezký!
Po prohlídce se jdeme poohlédnout po nějakém jídle, ale mají tu jen ty jejich amolety, tak se jedeme najíst do Amsterdamu.
A v Amsterdamu to zcela nečekaně vyhrál kebab 🙂 . Jsou opravdu vynikající.
Když to zdlábneme, jdeme se podívat k námořnickému muzeu. Dovnitř se nám nechce a venku mají stát jen tři pramičky, tak se pomalu vracíme městem k hotelu.
Jenže se tu bude konat městskej maratón, ulice jsou zahrazený, tak to musíme vzít objížčkou. Nakonec ale ve zdraví dorazíme k fernetu a ke kávičce. Chvilku máme siestu, pak bereme stativ a zapalovač a vyrážíme do nočního velkoměsta.Nejdříve kupujeme trávu, a pak se jdeme kouknout po něčem k snědku, když je ještě vidět. Vybíráme Vietnamskou restauraci. Trošku se tam zamyslím a zjišťuji, jak je to na tom světě pomotané: jsme Češi v Holandsku, Ivana mluví Anglicky ve Vietnamské hospodě a jíme Pekingskou kachnu! Tedy ne jen kachnu, ale jako předkrm zapečené ústřice s česnekem, nudle s kuřecím masem a rejži s nějakou omáčkou. A Heinekeny! Venku se mezitím setmělo, tak jdeme něco nafotit. Když máme hotovo, vracíme se pomalu k hotelu. Cestou kupujeme ještě něco pro Kubu 🙂 . A těsně před tím, než zapadneme do hotelu, jdu vyhulit tu trávu od Ivany.
Tak uvidíme, jestli v noci obživne křeslo nebo budou lítat růžový sloni.
Dopíjím ještě ferneta a padám do postele!
🙂 V pokoji jsem za celou noc žádný slony ani živý křesla nepotkala, takže nic:-).vyhozený peníze:-)a jakej za to mohl být velkej kebab 🙂 …
3.den
Vstáváme ve třičtvrtě na sedm, není to přepis, opravdu vstáváme v 6:45. Po snídani vyrážíme na autobus číslo 172 a přesouváme se do vedlejší vesnice Aalsmeer na známou burzu květin. Jestli jsem o místní letištní hale psal, že je obrovská, tak jsem se hluboce spletl. To, co se před námi otevřelo, se ani nedá popsat a asi ani fotky nedokážou přiblížit ten zážitek. Ohromné, velké, nekonečné!!! A v tom prostoru milióny a milióny kytek a desítky makléřů, snažící se vydražit ty nejlepší kytky pro svého zákazníka. Kytky jsou naložené na vozíkách, které jezdí buč samy nebo je táhnou malá autíčka. Zdánlivě chaos, ve skutečnosti promakaná logistika.
Na závěr prohlídky se stavujeme na občerstvení v místní závodce, a pak šup na bus a kus cesty zpět k místnímu muzeu. Vlastně jsou tu tři. Prohlížíme si je jen z venku, na vycpanou veverku se můžeme kouknout doma.
Pak přecházíme k Heinekenům do pivovaru. Ivaně se moc nechtělo, ale pak byla ráda, že šla. Velice dobře a vtipně udělaná expozice, včetně 4D kina a litrů ochutnávek. Odcházím s brekem, protože Ivany příděl se už do mě fakt nevešel 🙁 .
Opouštíme tedy pivovar a jdeme do centra na květinový trh na Singlu. Cestou potkáváme restauraci s kebabem. Tak že si dáváme obídek a pak pokračujeme v cestě na květinový trh. Taky moc pěkný, převažují tu hlavně cibule a hlízy. Chtěl jsem si koupit obrovskou masožravku, ale Ivana se bála, že bych ji nekrmil a pouštěl bych ji na dvorek 🙂 .
Tak že táhnu do hotelu asi tunu cibulí:-)
Po čtvrté přicházíme na pokoj si odpočinout a zatím co Ivana spí, píšu deník. Po pauze vyrážíme směrem k nádraží, stavujeme se internetové kavárně, jestli mají i tiskárnu, aby jsme se mohli zítra odbavit po internetu a zabrat si tak dobrá místa. Nádraží podlézáme a jsme v přístavu. Tam skáčeme do trajektu, který zadarmo jezdí na protější ostrov. Tam uděláme okružní pochod a zase frčíme trajektem zpět. Opět podlejzáme nádraží a jdeme se juknout, jestli najdeme autobus, který by nás zavezl zítra ke větrným mlýnům. No uvidíme:-) Jdeme rovněž obhlídnout loď na zítra večer, kdyby zbyl čas.
Pak jdeme na večeři. Dávám si uzenýho salmona, Ivana polívku z rajčat. No, ještě že si nedala hruškovou 🙂 .
Po jídle jdeme večerním městem směrem k Mekáči, kde si Ivana dává “šejka” a pokračujeme uličkama lásky k hotelu. Víc než holek, tam byl ale puch z “trávy”, tak že na hotel přicházíme pěkně zkouřený,
Ivanu z toho bolí hlava, fernet piju tedy jenom já…
2.den
Vstáváme kolem deváté, v klídku snídáme a pak vyrážíme na prohlídku centra Amsterdamu. Od hotelu jde západně do čtvrti Jordaan, kde narážíme na hezký kostel. Každou půlhodinku se pořádá výstup na věž. A tady opravdu slovo výstup znamenalo lézt po skoro kolmých schodech a žebřících, a ne skočit do výtahu jako v Itálii. Ovšem výhled byl opravdu famózní!!! I když bylo lehce pod mrakem, byla nádherná viditelnost. Po slezení z věže pokračujeme na sever, směrem k přístavišti. Tam panoval čilý pracovní ruch. Pomalu se po nábřeží přesouváme k nádraží a vymejšlíme, co kde sníme. Ivaně se moc nechtělo do mnou vyhlédnutého kebab baru, ale hlad a vůně udělala své. Kebab byl obrovský a hlavně plný opravdového masa a ne té hmoty, co prodávají Vietnamci u Prioru. A když dojídáme, dostáváme ještě hranolky 🙂 . Pak sledujeme, jak policisté “odtahují” blbě zaparkovaná a zamčená kola. Stačí k tomu flexa a foťák a kolo letí na náklaďák!
Řádně nakrmeni vyrážíme na okružní plavbu lodí po kanálech. Senzační, parádní. Většina baráků u kanálů má šikmou čelní zeď, a to proto, aby se při tahání zboží do skladů neodřela fasáda.
Po návratu do přístavu si jdeme zjistit tramvaj a bus na zítřejší výlet a pak si jdeme odpočinout na hotel. Dáváme si kávičku a pauzičku a připravujeme se na večerní focení v terénu.
Házím na záda stativ a vyrážíme. Nejdříve jdeme západním směrem od hotelu a okukujeme baráky a kanály. A pošilháváme také po nějaké dobré hospůdce. Když už bylo kanálů dost, jdeme na večeři. Dáváme si rybu s hranolkama a salátem. Než to zdlábneme, tak se venku začíná šeřit. Na chvilku se ještě stavíme na Ramadan festivalu, ale nic moc. A pak už je tma a fotíme a fotíme… Pak Ivana koupila marjánku zabalenou do papírku a zapalovač. A čudíme. Teda já, Ivana jen jednou. No, žádný lítající sloni se nekonají, zejtra dáme něco silnějšího. Mezi šluky trávy stále vyrábíme noční fotografie.
Pomalu směřujeme k hotelu a dostáváme se do čtvrti červených lucerniček. Mňo, dneska mají co nabídnout! A už je tu hotel, koupel, deník a spánek!
1.den
Spinkáme do půl devátý, pak zlehka snídaně a jdeme balit. Chvilku si jdu hrát se psem, abych nepřekážel u vaření. Pak přijíždí babička Zdena, dáme obídek a chvilku po dvanáctý vyrážíme. Někdy kolem jedný jsme na parkovišti. Hned nás převážejí na letiště, kde se na přepážce drop-off zbavujeme kufru a jdeme courat po hale. Kolem půl třetí se naloďujeme a ve čtvrt na čtyři opouštíme Ruzyň z RWY 31. Jen pro pořádek: letíme letadlem Fokker 70 z roku 1995 (PH-WXD). Letušky mluví perfektně holandsky, anglicky šišlaj. Sedíme v dělnické třídě.
Vylétneme nad mraky, roznáší se svačina a sotva dosrknu merlot, pilot stočí čumák dolů a jde se na přistání. Měl jsem perfektně vybrané místo na focení, ale kapitán mi překazil hezké fotky, páč letěl celou cestu s vytaženejma klapkama na pětadvacet a tím mi zúžil místo na focení. Ivana prý při přistávání zahlédla větrný mlýn, no ale bůh ví, co měla v tý sušence 🙂 . Po vystoupení z letadla jdeme asi tři kilometry letištěm pro kufr, a když ho vyzvedneme, tak další dva k východu. Přímo z letištní haly odjíždí vlak rovnou do centra Amsterdamu. Kupujeme lístky a frčíme. Za patnáct minut vylézáme na hlavním nádraží. Podle GPS nám k hotelu zbývá 437 metrů, tak že vyrazíme a za pár minut jsme na recepci.
Dostáváme kartu od pokoje 324 a jdeme se ubytovat. Dáváme si uvítacího ferneta a vyrážíme do terénu na první obhlídku. Tak tady hlady určitě neumřeme. Takovou koncentraci hospod, hospůdek, barů a různých prodejen hamburgerů a kebabů, jsem ještě neviděl. A což teprve ty prodejny marjánky… Nevydržíme to a kupujeme si alespoň lízátka s marihuanou. Obcházíme centrum kolem dokola, po setmění se rozžínají červené lucerny u podniků nabízející děvčata. Škoda že tam dneska za ně byly jejich matky 🙁 . Kupujeme si na pokoj pití a hroznové víno a pomalu kráčíme na hotel. Srkáme fernet a pivko, pojídáme víno a píšu deník…
Ivana vyčetla, že hotel, ve kterém bydlíme, vlastnil starej Heineken. Tady začal vařit první pivo. Bohužel toho musel tady nechat, protože městská řada rozhodla, že omezí dopravu po kanálech, tak že nemohl dovážet suroviny na pivo. Dům pak koupili bratři Hulscherové, kteří tu postupně varnu piva přetvořili na restauraci, kde se prodával Heineken. Pak založili hotel a vinárnu. Při rekonstrukci budovy narazili na fresku s nápisem Die Port van Cleve. Odtud název hotelu.