No, tak tu máme poslední snídani na dovolené. Když to tak shrneme, tak první pobyt v Telči byl parádní. Překrásné město, super ubytování. Pobyt na jižní Moravě v Mutěnicích byl velmi luxusní po všech stránkách. Důležité je, že se Ivana se všemi loučila slovy: “Tak zase za rok”! Jupíííííííííííííííííííííííííííííí. Ale jo, já bych jí tu radost udělal! No, a pak přišla na řadu chalupa v Přívlacích, a s ní dětský víkend. Jasně, už to nejsou žádné děti a stárnou. Zatím co my… 🙂 🙂 🙂 . Byly to parádní tři dny, které jsme si užili jak my lidi, tak i pejsáci. Příště vezmeme kočku, aby byla větší sranda!
Zazvonil zvonec, a perfektní dovolené je konec. A zejtra zase do továrny k soustruhu… 🙁
Ráno snídáme v šesti, plus dva hafani. Zjišťujeme, že vířivka se již ohřála na hezkých třicetšest stupňů, ale necháme si jí až na odpoledne. Navlékáme postroje na psy, a celý tábor vychází na okružní poznávací výlet kolem části osady. Ivana našla žampióna, ale byl jediný, tak ho nechala růst. Po návratu do tábora se rozdělujeme na dvě skupiny, první skupina, s celkovým počtem nohou dvanáct zůstává v táboře, druhá skupina, s počtem nohou osm, vyráží do města Sázava. Do kláštera, nakoupit, a na oběd. Klášter jsme prohlédli jen zvenčí, park nebyl nijak velký, a ani hezký. Po prohlídce se jedeme najíst. Servírka nás upozorňuje, že budeme čekat minimálně třičtvrtě hodiny. Přesouváme se tedy do jiné hospody, kde už s obědem uspějeme. A bereme domů v krabičkách i obědy zbývající osádce, která střeží chalupu. Jdeme vykoupit Tesco, a pak se vracíme do tábora. Tam někteří zůstávají vzhůru, já se jdou lehce natáhnout. Odpoledne vyrážejí děti na výlet bez rodičů a psů. My tedy lezeme do vířivky, a pesani blbnou na zahradě. Mládež se mezitím přesunula na protější kopec, odkud na nás békali. Než se vrátili do chalupy, rozdělal jsem oheň a nalil si první sklenku vína a proháněl jsem bílého a hnědého. Po návratu výletníků jsme klábosili u stolu, pak pomalu grilovali a pili, grilovali a pili, grilovali a pili. A pak mi popřáli k narozkám. A potom jsme grilovali a pili, grilovali a pili, grilovali a pili, až jsem tam zůstal jen Terkou. A s tou jsme pili, pili, pili… A najednou byla neděle!
Poslední snídaně naše. V Mutěnicích. Dnes nás čeká přesun do obce Přívlaky na dětský víkend. Nejdříve ale dopisuji deníky za dva předcházející dny, následuje kafčo, a pak balení, a naskládání vína do auta. S tím vínem to vyšlo akorát, nemít kombíka, musela by ho mít Ivana na klíně, a asi i na střeše. Cesta po dálnici ok, akorát kolem Brna byla trochu tlačenice. Cestou si na pumpě dáváme oběd, a do Přívlak přijíždíme jako první. Potkáváme se tu s pronajímatelem, vyřizujeme formalitky, a jedeme nakoupit do Sázavy. Po návratu vybalujeme, já rozdělávám oheň. Pak si nalévám sklenku veltlínu od Franty Floriana. Jako první přijíždějí Pražáci. Pak následovala delší pauza, než přijeli psové z Koňského vršku. Nejvíc nás asi překvapilo, že řídila Didina 🙂 . Večer pak zlehýnka, ale opravdu zlehýnka koštujeme dovezené víno, a grilujeme maso a klobásy.
