Poslední snídaně Páně, a to doslova. Na snídani jsme šli totiž do místních lázní, a stálo to za to. Pak se vracíme na apartmán, a během chvilky máme zabaleno a nanošeno v autě. Není to úplně vtipné, ale kdyby byla mobilizace, tak jsme první u vlaku… Vyrážíme, a první zastávka je na pumpě na dopolední kávě. A druhá je v Chlumci nad Cidlinou na zámku Karlova Koruna, který v letech 1721 – 1723 realizoval Santini pro Františka Ferdinanda hraběte Kinského rodinný zámek původně pojatý jako monumentální lovecký pavilon. Na prohlídku nejdeme, ale procházíme park a vypouštíme dron. Pak následuje nákup v místním Lidlu na večer a ráno, a pokračujeme do Podzámecké restaurace na vynikající a luxusní oběd. No a pak už rovnou domů. Cestou projedeme několik průtrží, ale když dojíždíme do Pato, svítí sluníčko. A to byla vlastně letošní poslední dovolená. I když, ještě nás čeká Amerika a Řím!!!!!!!!!!!!!!!!!
Teď musím dát dohromady fotografie ze všech letních vejletů, a video alespoň z dronu, když jsem přišel o kameru!
Ráno jako každé jiné, akorát, že leje jako prase! Než se nasnídáme, tak se to trochu umoudří, a vydáváme se do terénu. Nejdříve jdeme do muzea Zdeňka Buriana („No, s tím tě mohu seznámit, se Zdenkem Burianů, to je můj kamarád.“ – jasně, znalci poznali, že jsou to slova pana Krause z legendárních Pelíšků). Tam se ale dozvídáme, že je otevřeno až od jedné. Operativně měníme plán, a jdeme se podívat na řezbářské sympozium. No, ale začalo pršet tak silně, že i statní řezbáři to vzdali. No nevadí, opět upravujeme plán, a jdeme na kafe do lázní. Pak se počasí trochu umoudří, a přesouváme se k Mladečské jeskyni. Tam už neprší, a my zalézáme do podzemí. Prohlídka byla super, a samozřejmě tam měli skřítka a jeskynní tmu. Ale fakt dobrý. Po vyfárání je už slušné počasí, a tak se přesouváme do Loštic, do města, kde vznikají Olomoucké tvarůžky. Před námi je rozhodnutí, zda jít nejdříve hladoví do muzea a prodejny, či se jít nejdříve najíst do místní restaurace, kde vaří speciality z tvarůžků. Velkou většinou hlasů vítězí varianta B, a jdeme se tedy najíst. Tedy, smažené obalované tvarůžky s opečenými bramborami je skutečně mistrovské dílo! Pak tedy vyrážíme do muzea, kde je perfektní multimediální ztvárnění historie a výroby tvarůžků. I já tam vydržím abnormálně dlouho, až jsem z toho sám překvapen. Následuje nákup ve firemní prodejně, a cesta na hrad Bouzov. Ale byli jsme časově velmi omezeni, protože muzeum Zdeňka Buriana má otevřeno pouze do pěti. Tak hrad okukujeme pouze z povzdáli, a uháníme zpět do Slatinic do muzea. Při příchodu zjišťujeme, že na dveřích přibyla cedule, že z důvodu nemoci je tento víkend muzeum uzavřené. Dopr…kýnka, to je ale nepříznivá situace. A tak opět improvizujeme, a jdeme se podívat na ono řezbářské sympozium, když už neleje. No, řezbáři v akci tam byli pouze dva, zbytek byl zalezlej ve stanu s občerstvením. Improvizujeme tedy znovu, a vyrážíme k památníku, který je věnovaný čtyřem vojákům 331. letky z Přerova, kteří zahynuli při havárii vrtulníku Mi-24V 10. listopadu 1998 při návratu z leteckého dne v Severním Irsku. Památník, který je částí havarovaného stroje s vyobrazením českého lva, je situován zhruba kilometr a půl od obce na žluté turistické trase na úpatí Velkého Kosíře. Jenže cesta po dvou deštivých dnech byla fakt o tlamu, a navíc jsme neměli hůlky. Zpátky se vracíme oklikou, ale zato lepší cestou. Končíme v centru, kde jde Ivana pro pivo a kafe, a já mezitím vypouštím dron, aby zmapoval lázně. Pak pokračujeme k nám do cukrárny, kde si dáváme na závěr všech dovolených Heffrona. Mimochodem, název tohoto pět let stařeného panamského rumu je podle americké dopravní lodi USAT Heffron, která odvezla poslední sibiřské legionáře z Vladivostoku po skončení první světové války. Pak se přesouváme do penzionu. Já psát deník, Ivana se zušlechtit. A teď už máme před sebou večeři v nedaleké restauraci, a pak zkusíme asi telku nebo čtení…
Ráno prší, tak úplně v klidu snídáme, pak se jdeme podívat do místního muzea veteránů, v jehož objektu bydlíme. A že tam mají pěkné kousky! Pak jdeme prošmejdit zázemí penzionu, ke kterému patří velká zahrada, a krytá a prosklená pergola. Pak jdeme do místní cukrárny, které též patří do objektu penzionu. To je náhodička. Dáváme si kafoně a zákusek. Pomalu začíná svítit slunce, a my vycházíme na seznamovací procházku po lázních Slatinice. Musíme uznat, že to tu mají krásné. Po okruhu se vracíme zpět na penzion chvilku si odpočinout, Ivaně není přeci jenom ještě úplně dobře. Pak už nás čeká oběd v blízké restauraci. Ne, ta už nepatří k našemu objektu 🙂 . Pak následuje opět odpočinek, po kterém vyrážíme do obce Příkazy, kde je Hanácké muzeum, a hlavně výstava krojů. Jsme tam sami, tak nám slečna dělá soukromou prohlídku jak po statku, tak po výstavě krojů. Byla strašně zapálená, a jak jsem z ní vytáhnul, sama má kroj a tanči v nějakém souboru ve vedlejší vesnici. Fakt super. Ivana si kupuje knihu o krojích, a vyrážíme dál. Další cíl je Svatý kopeček u Olomouce, a zdejší bazilika Navštívení Panny Marie, kterou navštívil i papež Jan Pavel II. Jo, dneska má svátek. Ne papež, ale Panna Marie. Ivana jde hned dovnitř, já ale využívám perfektní osvětlení baziliky zapadajícím sluncem, a vypouštím dron. Jo, fotky i video je super! Cestou k autu se stavujeme v místní restauraci na polívku, a pak už frčíme domů. Bereme víno, a jdeme si sednout do pergoly. A pak už apartmán, telka a psaní zápisků několik dní zpět…
Je to divný, ale my ve čtvrtek vyrážíme na další dovolenou. A co je ještě divnější, že na tu dovolenou jedeme zase na Moravu 🙂 . Ale tentokrát k Olomouci. Ovšem cesta sem, do Slatinic, byla fakt tragická. Pět a půl hodiny. Praha jedno velké parkoviště, dálnice téměř to samé. No nic, na penzión dojíždíme ve tři hodiny, bleskurychle se převlékáme, a pokračujeme dál, na zámek Čechy pod Kosířem. První den dovolené je tak trochu pracovní, neboť nás pozvala firma Presskan, se kterou už nějaký rok na obci spolupracuji, na oslavu 30. výročí založení firmy, která probíhala v oranžérii zámku a v přilehlém parku. Perfektně organizované, super catering, i doprovodné akce. Musel jsem všechno ochutnat, jak to, co bylo k jídlu, tak i to, co bylo k pití. Bylo nás tam tak do padesáti, včetně zástupců firmy. Takže taková pěkná rodinná oslava. Součástí oslavy byla i komentovaná prohlídka zámku. Akce se vyvedla, a my po půl desáté odjíždíme do penziónu.
