8. den – středa (a kousek čtvrtka)

8. den – středa (a kousek čtvrtka)

Bazén na střešeDneska jsme si užili dlouhý spánek, protože nás čeká dlouhá noc na letišti a v letadle. Po pozdní snídani jsme si pomalu sbalili a kufry jsme si uložili k recepci. Pak jsme šli vyvalit se k bazénu na střechu hotelu, kde jsme lenošili až do dvou hodin. Taxíkem jsme potom vyrazili ke Creeku a navštívili jsme muzeum, hovorově zvané šejkův rodný dům. Obsahuje hlavně fotky z Dubaje v různých dobách. Sice nejsou multimediálně zpracované jako v muzeu Dubaje, ale i tak to bylo docela zajímavé. Obědvali jsme zase na terase nad Creekem (a zase rýži 😛 ) v nejstarší obchodní budově v Dubaji z roku 1935. Pak jsme dojeli metrem k Dubai Mall a snažili jsme se obejít bazén s fontánami z jiné strany. V obchočáku jsme našli supermarket a nakoupili jsme suvenýry pro rodinu a kamarády. Vyhrály to hlavně různě balené datle a rýže. A pak poslední pohled na obrovské akvárium (a já do krámů- ulovila jsem jeden řetízek na památku) a poslední cesta metrem. U hotelu potkáváme naše známé Brňáky, kteří nadšeně líčili odpolední čaj v hotelu Burj Al Arab. A v recepci už na nás čeká osobní šofér, takže rychle vyzvednout kufry a už nás veze k Chelsea Tower, kde je kancelář Etihadu. Za chvíli je připraven i autobus a přesně načas odjíždíme na letiště do Abú Dhabí. Po nezbytné pasové kontrole (tentokrát máme oba pasy :-P) jsme si dali večeři v Mekáči. Kája si dal alespoň stylové Mc Arabian Menu, ale já jsem snědla úplně evropský hamburger. A ty hranolky, ty byly:-) Trošku se pozdržel přejezd autobusem z brány do letadla, ale jinak let proběhl v pořádku. Akorát jsme se moc nevyspali, a pak jsme ani neměli chuť na snídani. V 6:15 přistáváme v Praze a jsou asi jen 4 stupně. Slitovala jsem se a vyndala jsem Kájovi bundu z kufru. Letmo zkontrolujeme Kubovo byt a po deváté už jsme doma. Je nám hrozná zima a jsme nevyspalí, tak to jdeme dohnat.

A fotky jsou TADY.

Postřehy, které jsme v deníku zatím neuvedli:

  • bezobslužné metro, 1.vagon-gold class, 2. vagon- jen pro ženy, cena jízdy je závislá na délce jízdy, zprovozněno 9. 9. 2009
  • silnice mají 4-7 proudů v jednom směru, jsou osvětleny po celé délce i mezi městy, na křižovatce je možné se otočit o 360 stupňů do protisměru, proto semafory pouštějí do křižovatky auta vždy jen z jednoho směru
  • klimatizované taxíky, všechna auta jsou nová a s automatickou převodovkou
7. den – úterý

7. den – úterý

Burj al ArabRáno vzbudme a zjistíme, že se nám nechce ještě vstávat. Tak vypneme budíka a noc si prodloužíme o hodinu a půl :-). Po snídani kráčíme na metro, dobíjíme si týdenky a jedeme na stanici Nakheel, která je nejblíže palmě. A palmou myslím úmělé souostroví The Palm Jumeirah, které vzniklo nasypáním moc a moc písku do moře, pak to uplácali a kolem nasypali kameny, aby jim ostrovy neodnesla velká voda. Na každém listu palmy jsou dvě řady rodiných domků a mezi nima vede silnice, kterou hlídá domovník, takže se tam nedostane nikdo cizí. A každej domeček má taky svou plážičku. Paráda. Po ostrovech mi normální přibližovadla jezdí také monorail na magnetickém polštáři. No a samozřejmě bez obsluhy. Takže od metra k zastávce monorailu taxíkem, pak hup na vlak a jedeme až na konečnou, tedy k hotelu Atlantis. Hotel je nádherná, a asi i hodně náročná stavba na špičce vlnolamu , který chrání palmu před mořem. Projdeme se po okolí hotelu, nakoukneme do akvaparku, projdeme se po nábřeží a šupky hupky do taxíka a necháváme se znovu převést do Jumeirah Madinat Soukh. Tam uděláme krátkou prohlídku a ženeme se do restaurace, ze které je pěkný výhled na hotel Burj al Arab. Dneska je o něco menší opar, tak dělám nové fotky. Po výborném jídle se necháme tágem odvést na nejbližší metro a jedeme se podívat do muzea o Dubaji. Dle průvodce je to „multimediální ráj“. Ale jo, bylo to zajímavé podívat se, jak se Dubaj proměňovala od třicátých let do přelomu tisíciletí z hromádky písku na supermoderní velkoměsto. Pak zase taxík a zpátky do hotelu trochu si odpočinout. Ještě nesmíme zapomenout vyfotit náš hotel za tmy. Už se nám nikam nechtělo jít, tak jsme si dali večeři v hotelové restauraci a jen jsme se malinko prošli po okolí. Vycházkou jsme zamířili k bankomatu, abychom zítra nemuseli hledat směnárnu. A pak zase odpočinek (už jsme dost utahaní). Dneska se nám s taxíkama dobře vedlo, jestli to nebylo tím, že jsem měla názvy napsané na lístečku:-).

6. den – pondělí

6. den – pondělí

Tak je tady další ráno a před náma další den. Naplánovali jsme si výlet vodním autobusem po Creeku, ale bohužel waterbus jel jenom dvě stanice po druhé straně zálivu a pak konečná. Na tom místě už jsme byli včera, tak hupsneme do abry a zase zpátky na náš břeh. Pak ťapy ťapy pěšky k nejbližší stanici metra a pozor! nacházíme se na zelené trase, takže přestoupit a hurá na mrakodrapy. Samozřejmě fotit, co jiného… hlavně Chelsea Tower, která je nám kvůli názvu nejsympatičtější. Vyfotili jsme všechny mrakodrapy v dohledu (což nebylo daleko, protože zase je opar nebo písek ve vzduchu nebo co) a šli jsme pěšky podél nich, až jsme došli blízko-blizoučko k Burj Khalífa a Dubai Mall. Jenže tam byly silnice ve výstavbě a nadjezdy a podjezdy, takže jsme si potupně museli vzít taxíka a nechat se do Dubai Mall dovézt. Vyšlo nám to hezky akorát a byli jsme připraveni vystoupat až do výše 124. patra mrakodrapu Burj Khalífa. Prohlídli jsme si výstavku u vchodu, prošli jsme celní a pasovou kontrolou a pak jsme během několika vteřin vyjeli výtahem až na vyhlídku. Bylo to super, ačkoliv nebyl daleký výhled. Vylepšily to teleskopy, které ukazovaly okolí mrakodrapu ve dne, v noci a v dřívějších dobách před výstavbou. Jo a taky live, ale to právě nebylo nic moc :-). Nejkrásnější byl pohled na Dubai Mall a bazény s fontánama. Když jsme se nabažili, tak jsme sjeli dolů a dali jsme si v „naší“ indické restauraci oběd (jedno jídlo stačilo bohatě pro oba). Metrem jsme pak pokračovali na Mall of Emirates a tam jsme si vystáli frontu na taxíka. Odvezl nás k akvaparku Wild Wafi a hlavně k Burj al Arab. Z té strany nic moc, vypadal jak normální věžák. Tak jsme ho začali obcházet směrem k Madinat Jumeirah. Tam odtud už byla plachetnice vidět dobře, až na ten opar… Uděláme fotky a jdeme si dát kávičku na terasu s výhledem právě na plachetnici. Celý objekt vybudován jako tržiště. Jako moc hezké tržiště. Pak chytáme taxíka a chceme se jet podívat k Dubai Marina, ale ten tatar nás vysadil jinde, takže hupáme na metro, a jedeme zpět, na naší domácí stanici Al Karama. Tam jsme udělali obhlídku restaurací. Vyhrála to restaurace indická. Objednali jsme si dlabanec na rožni. Přišel číšník, odklopil uprostřed stolu víko a přinesl gril na dřevěné uhlí, který do vzniklého otvoru zasunul. A grilovalo se přímo na stole. Pak už nezbývalo než zaplatit, a hupkat domů.

5. den – neděle

5. den – neděle

Na pouštiRáno jsme se probudili v takovém stavu, že to vypadalo, že nedojdeme ani do koupelny. Proto jsme rychle přehodnotili dnešní výpravu. Místo na Burj Al Arab se v klidu vypravíme na zlatý trh a dopoledne tedy pojmeme jako odpočinkové. Po snídani skáčeme do tága a opět jedeme k přívozu, který nás hodí na druhý břeh Creeku. Tam se jdeme nejdříve podívat do nákladního přístavu, kde bárky sotva držící pohromadě odvážejí rozličný tovar. Od koberců přes rýži počínaje a ledničkama a LCD televizema konče. Potom se přes trh s kořením a látkama dostáváme na zlatý trh. No…, no…, jak je vidět, došla mi slova. Kdo neviděl, neuvěří. Těžko to popisovat, musí se vidět fotky. Necháme se přepravit na druhý břeh, aby jsme zalezli do jedné z místních restaurací s výhledem na Creek. Nutno podoknout, že jsme za celou dobu pobytu neměli ani jedno evropské jídlo. Pak jdeme ulovit nějakého taxíka do hotelu a cestou si ještě kupujeme kokos. Prodavač mu zručně odsekne vršek, pak do něj zarazí brčko a dílo je hotové. Není v tom klasické kokosové mléko, ale taková osvěžující nakyslá tekutina. Dorážíme na hotel, ale máme jen hodinovou pauzičku. Pak nás nakládá jeep a jedeme do pouště. Nejdříve jedeme asi šedesát kiláků do vnitrozemí, kde zastavujeme u posledních krámečků a autoservisu. Pak už je jen poušť. Řidič upouští kola zhruba na polovinu tlaku, aby se rozšířila třecí plocha a zapíná náhon na čtyři kola. My si zapínáme pásy a jdeme na to. Sedli jsme si až dozadu, abychom si jízdu po dunách užili. Kdo si myslí, že poušť je rovná placka, je na omylu. Jedeme. Střidavě po předních, po zadních, po pravých i po levých kolech. Po čtyřech opravdu málo kdy. Také sklon auta se stále mění. Něco jako hodinová jízda na pořádné horské dráze. Ale dobrý. Tímto stylem jízdy dojedeme do oázy, kde nás čeká občerstvení a kulturní vložka. Šel jsem fotit západ slunce, ale než jsem vyšel před oázu, přihnala se písečná bouře (spíš bouřička, ale to by nebylo tak dramatické) a slunce bylo pryč. Tak už to bohužel zůstalo do konce. I ten vítr a pěkná kosa (ještěže máme bundy). A začalo kulturní vystoupení. Nejdříve vystoupil tanečník v ženském obleku, asi místní travesťák – svítící derviš. Ale to co předváděl, dělal dobře. Potom ho vystřídala blončatá prsatá tanečnice, typická arabka :-). Ta ale asi chodila při hodinách tance za školu, tak že jí šlo nejlépe houpání prsama, o břišním tanci neslyšela. To však ani moc nevadilo, protože následující večeře dala na její vystoupení zapomenout. Po véče lezu na nejbližší dunu, že vyfotím naše ležení. No to byl nápad. Už zhruba ve třetině kopce bych se na to vyfláknul, páč jsem se bořil do půli lýtek do písku. Ale protože jsem věděl, že na mě ze zdola kókajů, hrdinně jsem vyšlapal kopec až nahoru. Udělám pár fotek, a najednou jako když střelí, všichni se zvedli a mažou k autům. Nazouvám boty a bravurně sjíždím dunu jak na lyžích. Naskakujeme do auta, a pak již normální jízdou se vracíme k hotelu. Už v devět hodin. Takhle brzo se nám to ještě nepovedlo. Skáčeme do sprchy a necháváme ze sebe smejt kila písku. Konečně jednou píšeme deník včas a neusínáme u toho.

4. den – sobota

4. den – sobota

MešitaTak dneska to bylo ráno hodně krutý. Budík troubil už v sedm hodin. Ne, že bych ho nechtěl zabít! V koupelně na sebe skoro nevidím, ale holit jsem se zvládnul. Tak tedy snídaně, a nástup na seřadiště, před hotel, kde nás vyzvedává osobní řidič. Hupsneme mu do auta a vyrážíme na okruh Formule 1, Yas Marina v emirátu Abu Dhabi. Jelikož je to těsně před městem Abu Dhabi, po několika kilometrech upadám do tříše snů, a budím se, když ze šesti proudé dálnice sjíždíme na čtyřproudou, a z ní pak na parkoviště před okruhem. Trochu se občerstvíme, a už je tu průvodce, který se o nás bude starat. Nasedáme do připraveného mikrobusu a vjíždíme do objektu okruhu. První zastávka je u jedné z hlavních tribun. Ze sedaček sledujeme trénink budoucích závodníků. Sice to nejsou F1, ale i tak to dělá randál jako kráva. Potom se přesouváme kolem věží pro VIP hosty k vilám závodníků a jejich týmů. Průvodce nám jednu (tu, v které sídlí Vettelovo tým) odemyká, a můžeme si jí prošmejdit od přízemí po terasu na střeše. Každá vila má svojí velkou kuchyni, jídelnu, pokoje, pressroom a nádhernou terasu s výhledem na moře a hotel Yas.Každý tým si před závodem naveze své vybavení včetně nábytku. Po prohlédnutí zázemí jezdců přecházíme přes uličku do boxů. Ty sice zejí prázdnotou, ale úplně cítíme tu atmosféru, když tam jsou zaparkované monoposty a kolem nich pobíhají mechanici. Průvodce otevře protilehlá vrata, a rázem se ocitáme v boxové uličce, neboli v pit-line. Okolo nás sviští budoucí piloti F1, prostě dokonalá atmosféra. Uděláme několik fotek, a průvodce říká, že se jdeme podívat tam, kde závody končí. No nic, jdeme za ním a uvidíme. A to tedy koukáme. Vyběhneme do prvního patra, a rázem se ocitáme u „bedny“. U té, na kterou vystupují taková esa, jako je Vettel, Alonso a další. Dostali jsme do ruky repliku poháru a můžeme se každý vyfotit na bedně. Akorát vlajky a hymny chybí. Když se podíváme na druhou stranu stupínku, tak je nám jasné proč. Inu chybí tam ručičky, které by jí vlajku růčo klikou vytáhly. Procházíme uličkou vítězů (nyní bez hostesek) a dostáváme se do patra, do místa Race control, odkud se na desítkách obrazovek sledují všechny úseky závodu. Bohužel průvodce mluví moc rychle, takže mu moc nerozumíme. Další zastávka byla v závodnické autoškole, kde jsme si mohli vyzkoušet, jak se sedí ve formuli. Blbě! A ještě hůř se z ní vylézá… Pak zpátky do autobusu, a najednou koukáme a my závodíme na okruhu! Projeli jsme část okruhu, pak jsme vylezli a pěšky po dráze jsme se dostali pod známý hotel Yas. Tam naše prohlídka bohužel končí. Hodina a půl utekla strašně rychle. Mikrobus nás odváží k „vrátnici“, průvodce se s námi loučí, a my se jdeme převléknout do muslimského, protože nás čeká návštěva největší mešity světa. Řidič už na nás čeká, takže šup do auta, venku se mezitím udělalo děsný vedro, a vyrážíme. Po příjezdu bohužel zjišťujeme, že se jdou bubáci zrovna modlit, a že nás tam tedy nepustí. Nevadí, jedeme se zatím najíst do blízké Abu Dhabi Mariny. Jen pro pořádek dodávám, že slovo „blízko“, má zde v Emirátech jiný význam, než v Čechách. Když se tedy asi po dvou hodinách najedený vracíme, je mešita již otevřená. Než však dojdeme z parkoviště k ní, jsme téměř upečený na uhel. Ve stíny mešity už je to o něco lepší. Ivana se musí navléknout do stejnokroje bubáků, to aby jí nebyla zima. Tedy, že by mě ta stavba uvnitř nějak moc uchvátila, to ne, ale Ivaně se tam líbilo. Mě se mešita víc líbila z venku. Tak asi po hodině koukání sedáme do auta, a vracíme se na hotel. Hned jak se auto rozjede, okamžitě usínám a budím se až na začátku emirátu Dubaj. V zapadajícím slunci jsou ty mrakodrapy božský.

Na pokoji si dáváme kávičku, bereme stativ a vyrážíme do „města“. Venku už se pomalu smráká a po příjezdu k Burj Kalifa je už tma jako v pytli. Chvilku zápasím s foťákem, než ho přinutím fotit ve tmě, ale pak už vyrážíme mezi věžáky. Postupně se dostáváme až k fontáně, kterou znovu natáčím na kameru, ale tentokrát ze stativu. Potom se pomalu přesouváme zpět k metru, ale nevracíme se na hotel, nýbrž pokračujeme dál, směrem z města ven. Jedeme se podívat do obchodního centra Mall Of Emirates. Ne, že by nás zajímali nějaké obchody (Ivanu trošku), ale jedeme se podívat na sjezdovku, která je umístěna v nákupním centru. Jo, není to překlep, opradu je v obchočáku. A jak tak koukáme, vládne na ní čilý ruch i v jedenáct večer. Sedneme si do restaurace, čínské, dáváme si večeři a koukáme na lyžaře. A venku je dvacetčtyři stupňů. Plus. Po jídle se vydáváme hledat cestu zpět k metru. Po překonání několika stovek metrů se dostáváme ke stanici. Domů se vracíme po půlnoci. Začnu psát deník, ale zavírají se mi oči, takže já zavírám notebook, a jdu spát.

3. den – pátek

3. den – pátek

Koráb pouštěVstávačka tak truchu později než normálně, aby jsme se vyvarovali frontám u snídaně. Pak následuje fernet na cestu a taxíkem vyrážíme na nábřeží Creeku. Tam se chvilku procházíme a snažíme se dostat k velkým lodím. No ale, kdo ještě nezkoušel přeběhnout dvakrát čtyřproudovou dálnici, tak ať to raději nezkouší. K lodím jsme se stejně nedostali, tak se alespoň procházíme palmovou alejí. Když jsme došli na konec, opět ladně přehupkáme dálnici, a vydáváme se kolem bývalého obydlí nynějšího šéfa emirátu Dubaje, Muhammada bin Rashida Al Maktouma. Po „jejich“ psáno asi takhle: محمد بن راشد آل مكتوم. Slunce začíná opět pekelně připalovat, tak se snažíme co nejrychleji dostat se na druhou stranu zátoky. K tomu se používá člun „abra“. To jsou staré bytelné dřevěné lodě, které dříve sloužily k lovu ryb. Během pěti minut jsme na druhé straně. Konečně nacházíme veřejné záchody. Jenže držet si na tureckém záchodě kabelku, dlouhou šálu a pásek od kalhot – to je opravdu machrovina… Po úspěšném zvládnutí tohoto úkonu pak procházíme kolem trhovců s kořením. Moc jich tu ale není, protože je pátek, tedy jejich sobota, tedy zavíračka. I zlatej trh má zavřeno, takže nezbývá nic jiného, než se sem vypravit ještě jednou. Opět se naločujeme na loďku a jedeme zpět. Snažíme se najít nějakou restauračku, ale ti Dubajci snad nejí, nebo co. Tak tedy opět hup do tága, a frčíme zpět k hotelu. Tam jdeme do čínské restaurace, kde si nádherně pochutnáme.

Po obídku následuje krátká pauzička, a pak už čekáme u vchodu na příjezd džípu. Čekáme, ale nedočkáme se. Průvodce nám totiž včera poslal sms, že se prohazují džípy s výletem na lodi Dhow, po Dubai Marina. Rychle měníme plán. Jdeme na pokoj, bereme si plavky a odpoledne krásně proválíme na střeše hotelu u bazénu a baru. Na večer scházíme dolů, zahazujeme plavky a jedeme na Dubai Marinu. U hotelu nás vyzvedává mikrobus, který nás veze k zátoce. Tam přelézáme na loď a vyrážíme. Byla to asi dvouhodinová jízda kanálem mezi mrakodrapy, a k tomu ještě večeře. Mrakodrapy byly různě osvětlené, i různě vytvarované. Pecka. Tady asi nepoužívají úsporné žárovky. Budeme se sem muset vrátit ještě za světla.

Pak následoval návrat do přístavu a cesta mikrobusem zpět k hotelu. Jdeme si ještě do suproše koupit vody a pivo (bez alkoholu, jak je tady nakázáno) a nanuky. A potom už jdeme na pokoj. Zítra nás čeká Yas Marina Circuit.