Trvalo to dlouho, hodně dlouho, ale konečně jsou tady fotky z dovolené z New Yorku. Nejdříve mě trápil software na výrobu fotogalerie, pak zas nebyl čas… Ale než se mi podařilo fotogalerii vyrobit, podařilo mi alespoň udat všechna koťata. Zůstalo nám jen jedno, které až nápadně připomíná Luckyho, který nás předloni opustil po sedmácti letech…
Fotky z New Yorku jsou TADY. Takže nalejt sklenku červeného a může se prohlížet…
Je šest odpoledne, půlnoc Patokryjského a sotva jsem trochu zabral, sedíme na trojce jen dva, takže jsem ležel, je tady večeře. Dneska maso se zeleninou, salát, rohlík s máslem a jako dezert jahoda s perníkem a krekry. A k tomu červené víno a káva. A od této chvíle budu zase čas uvádět ten náš, Patokryjský. Je osm minut po půlnoci…. Jsem po večeři, do Frankfurtu zbývá pět hodin a letuška přinesla brandy. Dopiju kafe, šlehnu do sebe brandy, Ivana baileys (vždycky jsem myslel, že se na to chytaj kapři) a půjdu zase chrupat… Kapitán vyhlásil noc, zhasnul světla a šel spát. Za okny ale stále svítí slunce jako prase!
Je čtvrt na pět, do Frankfurtu zbývá něco přes hodinu a je tady snídaně. Vedle nás sedí ženská s třemi dětmi, a to jedno celých pět hodin co letíme, prořvalo. Nemyslím proplakalo, prořvalo jako tur!
Pět hodin a začínáme klesat. Do cíle zbývá třicet minut a fakan furt řve!
Je za deset půl šestý a fakan usnul!
Je půl šestý a jsme ve Frankfurtu a mlha jako vepř…
Po přistání se přesouváme k bráně, ze které poletíme do Prahy. Jdeme skoro půl hodiny, ale odměnou je nám klidný kout, kde jsem se natáhl na sedačky a skoro dvě hodiny dřímal. Teď je lehce po půl devátý a sedíme v letadle směr Praha. Odlet je naplánován na za pět minut devět. Tak uvidíme… A viděli jsme. Vypálili jsme přesně na čas a teď už svištíme ku Praze. A je třičtvrtě na deset a sedíme na Havlovi…
Dnes poslední snídaně, tak si jí jdeme užít na terasu. To jsme ovšem netušili, že venku už je skoro osmdesát stupňů a bezvětří. Rychle to do sebe hodíme a letíme se schovat do bytu. Přeci jen klimatizace je klimatizace. Následuje balení, káva a sledování zpráv v telce. Úderem jedenáctý za sebou zavítáme dveře. Klíče jsme měli nechat na stolku u televize, takže opravdu jen zaboucháváme. To by asi nebylo nic divného, kdyby byla z venku klasická pevná koule. Tady sice je koule, ale taková, co se s ní normálně otevírají dveře..
Metro máme hned u nosu, takže kufr těžkej jako prase, táhnu jen kousek. Teď sedíme v metru a míříme na letiště JFK.
Na letiště se dostáváme za neuvěřitelně krátkou dobu. Jen za hodinu a čtvrt. Nejdříve se jdeme zbavit kufru, a pak couráme po hale. Nakonec si stylově koupíme ve vinárně Manhattan. Od pití občas odmítám fotit letadla, parkujou čumákem pár metrů od haly. Docela to uteklo a my už (15:50) sedíme v letadle. Zdá se zatím, že vyletíme na čas… Svítí sluníčko, žádný bouřky, jak ráno předpovídali, tak snad to vydrží… Tak jsme se opravdu odpíchli na čas. Bohužel jsme neletěli přes město, takže žádný vyhlídkový let se nekonal. Teď stále stoupáme, momentálně jsme ve výšce necelých deset tisíc metrů a stále stoupáme. Do Frankfurtu nám zbývá šest a půl hodiny a něco přes šest tisíc kilometrů…
A je tady první jídlo, malá svačinka v podobě pidi preclíků a červeného vína. Následuje horký vlhký ubrousek, ale ten fakt nesním…
Celou cestu letíme ve dne, protože noc před námi utíká do Ruska.
Dopoledne se jdeme nejdříve podívat, jak vypadá z blízka mrakodrap Empire State Building. Popravdě, z blízka, když není vidět špička, nic moc. Jdeme se ale podívat do vstupní haly, a to nám tedy spadla čelist. Prostě ty baráky z počátku minulého století nemají chybu. Uvidíme ještě, jestli se sem vypravíme večer na noční New York. Z jednoho mrakodrapu přejíždíme na druhý. Na One World Center. To je pravý opak toho předchozího. Čisté linie, prostě moderna. Ivana mě dlouho ukecává abych jel nahoru. Nakonec podlehnu a během chvilky stojím u výtahů. I zde, stejně jako v Rockefellerově mrakodrapu, promítají ve výtahu vizualizaci okolí či stavby při cestě nahoru i dolů. Nahoru jak rostl New York tuším od roku 1880 až do současnosti, dolů pak ukazují současné město. Nahoře nás čeká další promítání. S překvapením. Když končí promítání, plátno se zvedne a před námi se odhalí překrásný pohled na New York. Ze 102 patra, ze 451 metru. Úchvatné! Vyhlídková terasa je podél celého patra. Bohužel však je zasklená a místy jsou skla hodně upatlaná. A tam, kde svítí slunce proti, tam je to úplně na prd. Ale celkový dojem je hodně dobrý!
Asi po hodině sjíždím dolů a jdeme podél pobřeží do přístavu. Cestou kupujeme oběd, který si ale bereme sebou, abychom mohli jíst a přitom se dívat na řeku. Jídlo mě tak zmohlo, že se v parku na půl hodiny natáhnu na lavičku a tvrdě usnu. Když se probudím, mám foťák, hodinky, telefon i zlaté zuby. Jdeme dál do přístavu, kde nasedáme na trajekt a jedeme na ostrov Staten. Pikantní na této cestě je, že za půl hodiny plavby s překrásným výhledem na New York, Brooklyn, New Jersey a sochu Svobody, se neplatí ani kačka. Natož dolar. Na ostrově si sedneme do zahrádky poblíž přístavu, dáme si kafe a kolu, a čumíme na lodě. Pak následuje cesta zpět. Cestou domů kupujeme víno a večeři…
Poslední večer nakonec trávíme na terase…
Dnešní den pořádáme výpravu do muzea. Až v průběhu dne ale zjišťujeme, že to bude návštěva celodenní. Muzeum se jmenuje Intrepid a rozkládá se na břehu řeky Hudson. Jedná se o muzeum vojenské námořní techniky, vesmírného programu raketoplánů a je zde také umístěno nadzvukové dopravní letadlo Concorde.
Nejdříve však naše kroky vedou do ponorky. Nejdříve si ale vystojíme pěknou frontu a hezky na sluníčku. Venku je hezkých 86 stupňů Fahrenheita (30 Celsia) a mě tečou po zádech potoky potu. Asi po dvaceti minutách se dostáváme do klimatizované haly, kde už je čekání příjemnější. A pak už scházíme do útrob ponorky. Je velká jako prase, však tam taky sloužila spousta námořníků. Všechno tam vypadá, jako by si námořníci jen na chvilku odskočili. Po prohlídce ponorky se jdeme podívat na Concorde. Tam zjišťujeme, že se každou hodinu pořádá komentovaná prohlídka. No co se dá dělat, když musíš, není co řešit. Ivana jde pro vstupenku já letím nadzvukovou rychlosti na záchod. Sotva z něj vylezu, začíná prohlídka. Letadlo je velmi zachovalé. Průvodce sice hodně povídá, ale spíše podává takové informace kdo kde seděl, co se servírovalo. To ještě doprovází obrázky. Konečně nastala chvíle, kdy se šlo na prohlídku kokpitu. Pěkný a opravdu hodně zachovalý. Bohužel ale byly prázdný nádrže, tak jsme zůstali na zemi.
Po letadle se vrháme na letadlovou loď. Nejdříve jedeme na horní palubu, kde je vystaven neskutečný počet bojových letadel a vrtulníků. A to včetně neviditelného letadla Lockheed F-117. Pak pokračujeme na kapitánský můstek a po něm do podpalubí, kde jsou další ohromné expozice včetně kina. A pak už nás čeká kosmický program. Tedy raketoplán Enterprise. Je ohromný, je obrovský, je krásný. Bohužel se nesmí dovnitř. Po prohlédnutí raketoplánu a doprovodných výstav kolem se loučíme s muzeem a odcházíme do přístavu. Cestou ještě sledujeme obrovskou výletní loď, která právě odplouvá z přístavu. Domů jedeme vodním taxi s vyhlídkou, pak následuje dobrodružná cesta metrem, protože linka přímo k nám má výluku. Ale zmákli jsme to v pohodě. Ještě jídlo a hup na terasu. Bytná nám nadělila novou televizi, velkou jak výloha. Hned jí testujeme a pouštíme si Krotitelé duchů.
Dnes nás čeká cesta do zahraničí. Přesněji do Číny a Itálie. Úplně přesněji je to cesta do čínské a italské čtvrti v jižní části Manhattanu. Frčíme metrem a během pár desítek minut jsme na místě. Nejdříve máš čeká italská čtvrť. A dojem je opravdu stoprocentní! Na ulicích stojí před restauracemi předzahrádky a v nich stoličky a a židle. A nebo jen tak u silnice, opravdu jako v Itálii. No co můžeme dělat než si do jedný předzahrádky jít sednout. Buongiorno, dáme si kafe a dvojku chardonay. A hupky dupky, třesou se pupky a během chvilky je to na stole. Opravdová Itálie v ceně dovolený do USA…
Pak přecházíme do čínské čtvrti. To nemohu nijak porovnat, ale je tam dost krámků s různejma cetkama, kabelkama, mořskejma potvorama… Itálie byla lepší.
Z čínské čtvrti jdeme do přístavu a za pár kaček kupujeme jízdenky na třičtvrtě hodinovou okružní jízdu po řece East River. Teda, ona to byla normální říční tramvaj, která ale kopírovala trasu lodě Hop On Hop Off, ale asi za čtvrtinovou cenu. Po projížďce jedeme metrem domů nechat se zchladit klimatizací, protože být celé dopoledne na sluníčku a 28 stupních, to je fakt záhul.
Lehce po páté jdeme znovu na metro a míříme do Centrál parku podívat se na vzpomínkové místo na Johna Lennona a najít budovu, ve které bydlela Dana z Krotitelů duchů. Doma jsme si prohlédli fotku, ale bohužel jsme si jí neuložili do mobilu. Fotíme si skoro každý barák v ulici, protože všechny jsou takové zajímavé. No byl to až ten poslední, jak jinak… Pak se jdeme kouknout ještě k hospodě, která leží naproti té budově, kde se schovával Louis Tully před Gozerem.
A pak už následovala trochu komplikovanější cesta domů, protože metro, co nám staví u nosu má pár dnů výluku.