Den třetí, konečník

Den třetí, konečník

Opět snídáme po Švédsku. Pak sebou praštím na stůl u masérky. Ta si se mnou dělá, co chce, chvílemi usínám, chvílemi jsem v bezvědomí. Pak si pamatuju, jak jdu na pokoj a spím. Pak kde se vzal, tu se vzal Slon. A padá do postele a spí taky.

Následuje rychlé balení a odjezd do Písku. Parkujeme na náměstí a jdeme se projít po starém centru. Město hezký, ale hlad je hlad. Takovou jsme měli chuť (Emanuele Ridi říká kuť) na rybu, ale bohužel. Je otevřená jen picérie. Ale v pohodě, hodně dobře vaří. Normálně si po jídle jdu lehnout, v práci néééé, ale tady sedám za volant, a přesouváme se do Kluk. Opět do míst mého mládí. Chvilku si nejsme jistí, zda to najdeme, ale nakonec v pohodě nacházíme Věry barák. No přeci, je to jasný, je to kousek od křížku!!!! Teta je lehce pochroumaná po pádu do sklepa, ale jinak je v pohodě. Barák je taky pořád stejný. Pod záminkou, že jdu na záchod, se vytratím na dvorek, kde jsem prožil pár chvil svého života. Jo:-):-):-)..

Loučíme se a vyrážíme domů. Cesta v pohodě, doma vše ok. Babička Zdena je k nezaplacení:-)

Jo, a fotky jsou TADY.

Den druhý:-)

Den druhý:-)

Celou noc jsem se potil jako prase, a to jsme měli otevřené okno. Ale nakonec, chtěli jsme teplo, tak nám ho naložili:-) Snídaně superiózní, švédský stůl ala Hluboká:-) Po snídani chvilka odpočinku a jedeme na zámek Hluboká. Chceme se vnutit na první prohlídku od deseti hodin. Super, jsme tam včas, dokonce až příliš. První prohlídka je totiž až od jedenácti. No, ale to nám co? To nám nevadí!!! Jedeme se podívat na zámek Ohrada, nebo spíše do jeho zoologické zahrady. Tady jsme byli poprvé s dětmi v roce 1986. Když jsme tam vlezli, tak dělám jako by nic, ale měl jsem slzy ve vočích. Ivana si ničeho nevšimla, tak procházíme zahradou, která se o hodně zvětšila, ale pořád zůstává malou rodinnou zoo. Zdravíme se s medvědem, který jako jediný si nás pamatuje. Cestou ještě potkáváme vtipnýho havrana, který umí aportovat kousky ledu nebo sněhu. Taky tam mají oslíka a klokany. Teda jenom ty malý, červenokrký, nebo tak nějak, ale hezký.

Loučíme se se zvířátky a uháníme zpět na zámek. Tam dorážíme akorát na čas. Jdeme zimní prohlídkovou trasu. Průvodkyni to moc nebaví, ale jo, dobrý:-) Asi za třičtvrtě hodiny jsme venku, pár fotek a jdeme hledat něco k snědku. Nacházíme hostinec s divným názvem Solidní šance. Jméno divný, ale jídlo excelentní. Nechtěli jsme velké jídlo, tak si dáváme jen bramboračku, a pak bramborák. Už když mi přistála na stole polívka, tak jsem věděl, že ten bramborák sotva zmůžu. Ale bojoval jsem statečně. A Ivana, to je ta paní, jak jsem si jí v minulém století dobře vybral, taky!

Posouvám si sedačku v autě dál od volantu, a vracíme se na hotel. Po příjezdu nastává ležing a sledování golfu. Po sotva hodince osobního volna se jdeme nechat namasírovat. Ivana má jen máčení rukou v horkém vosku, lymfatickou masáž břicha a záda šíje, kdežto já měl masáž kamenama z lávy. No, když je na mě vyklopila, připadal jsem si jak Charlie Sheen v tom filmu (ach ta paměť), jak na jedný babě smažil volský voka. Nakonec jsme se domluvili, že mezi mě a ty šutry dá prostěradlo. Ale i tak jsem měl večer na zádech vypálený šutry. Když mě zmučila, vrhla se na Ivanu, zatímco já jsem se na pokoji oddával spánku.

Po masáži, vlastně po spánku, se vydáváme do kempu Křivonoska. Ne, že bychom se tam chtěli ubytovat, ale zase ta nostalgie. Bohužel se nedalo zajet dovnitř, tak šnejdíme jen okolo. Jo, bejvávalo:-)

Vracíme se zpět na základnu, dáváme si kafčo, a jdeme zkusit venkovní wellness. Tak to bylo hodně hustý! Byla to taková káč o průměru metr padesát, v tom sedátka a voda 44 stupňů. A o patro níž do samé, ale ve vodě plaval led. Tak, led jsem nechal tučňákům, vlezl jsem jen do tý horní. Bylo to asi dost horký, protože jinak by mi nevytekly amalgánový plomby ze zubů:-) Když jsem na sebe hodil ručník, abych se utřel, tak shořel:-)

Jdeme tedy na pokoj, za námi vypálený stopy v koberci. Tam se chladíme, bereme si kvádro a jdeme na večeři. Rozhodujeme se, co si dáme. Vyhrává Hlubocká štika. Servírky se ptáme, co k tomu. A ona, karlovarský knedlík. Koukáme jako puci, ale poslechneme. Po jídle navrhuji kuchařku na Hrad! Stěhujeme se na pokoj, hygiena a pád do postele.

Edit: jen pro ty, kteří ví… Během večera se dozvídám zprávu, že umřel “Efa” 🙁 🙁 🙁

Ano je to tak, jako by spadli z nebe:-)

Ano je to tak, jako by spadli z nebe:-)

Jako by spadli z nebe, a už jsou na první dovolené. Kdo? No přeci my, my dva a pes. Vlastně bez pes. Ten byl doma a hlídal ranč a babičky.

V pátek odpoledne, po šichtě, vyrážíme směr Hluboká nad Vltavou. Odjezd provázejí lehké komplikace, kdy se mi babička Zdena ztratila v Centralu. Ale nakonec se našla. Předáváme jí tedy ranč a odrážíme. Cesta byla v pohodě, ale docela dlouhá. Tak tedy za tři hoďky jsme na místě. O proti Patokryjím, u hotelu leží souvislá vrstva sněhu. Hupky na recepci, fasujeme klíče a tradá na pokoj. Venku sníh, na pokoji čutňáci. No nic, vybalíme se a jdeme do wellness. Cestou se stavujeme na recepci a slušně poprosíme, aby nám zatopili na pokoji.

Nejdříve jdeme do malé sauny s malou teplotou šedesát stupňů. Dobrý, ale nuda. Asi po dvaceti minutách se přesouváme do whirlpoolu. Na ceduli je napsáno, že nemáme zvedat teplotu nad čtyřicet stupňů, ale v nádrži je sotva pětatřicet. No ale, za ty prachy:-) (to je oblíbené pořekadlo mých kolegyň v práci, které raději chodí do školní jídelny, než by si zaplatili něco kvalitního, inu: žrát se to nedá, ale za ty prachy:-)). No ale pak k nám do vany vlezla ještě jedna slečna (teda i s přítelem), a hned se mi tam začalo líbit víc. Pravda, jak se časem ukázalo, byla to ředitelka zeměkoule, co zeměkoule, vesmíru, ale všechno měla tam, kde to má být.

No, pak následovala cesta na pokoj, kde už tučňáci nejsou, a místo nich je nádherné teplíčko. Bereme si sváteční obleček, a jdeme na večeři. Jestli jsem do tečka psal ve stylu, jako že nic moc, tak restaurace a kuchařka se servírkou zvedají pomyslnou laťku hodně vysoko. Objednáváme kachní prsa na medu s bramborem z Ameriky a nějaký pitivo k tomu. Tramtadadá, a večeře je tady. Už při pohledu na jídlo se zamiluju do kuchařky. A co teprve když schramstnu první sousto. Dobrý, hodně dobrý. Tak jsme napucnutý, a co teč? No, něco sladkého. Tak si dáváme horkou belgickou čokoládu. Opravdu sladká a hodně dobrá tečka. Na pokoji si pak už jen chvilku čteme, a pak následuje spánek:-)