Za perníkem
Je pátek, my vyrážíme směr Praha. Nikoliv však do Maštale, nýbrž na „teplickou“ D8, Prahu jen tak lízneme, a pokračujeme dál na Pardubice. Tam je totiž cíl naší cesty. A důvod? Setkání s kamarádkou ma koncert 4 Tenorů! Cesta krásně uběhla, až těsně před Pardubicemi byla trochu tlačenice. Do Pardubic přijíždíme z nějaké jiné strany a přes čtvrť připomínající naše Velebudice. Ale náš TomTom nás bezpečně přivádí až před hotel U Anděla, který leží v samém centru Pardubic, tedy pár metrů od Pernštýnského náměstí. Dobře to ta má ženuška vybrala… Bydlíme v nově zrekonstruované části hotelu, takže paráda. Chvilku si dáváme oddych, a pak vyrážíme na obhlídku centra, tedy na již zmiňované Pernštýnské náměstí. To je pěkně vyzdobené, a dost připomíná Staromák s tím, že je tu tak desetina lidí. Dáváme svařáček a další pochutiny, pečený kaštany byly tedy pěkně hnusný, a máme vánoční náladu. Že by po tom svařáku? 🙂 Pak jdeme kolem hotelu na hradby místního zámku, kde je výstava vánočního osvětlení. Moc pěkný, ale drahý jako vepř, a zima jako prase. Cestou zpět jdeme kolem stromu, na kterém rostou pávy. Fakt, asi dvacet jich tam bylo. Jde se znovu juknout na náměstí, a pak zalézáme na večeři do indické restaurace. Měli jsme štěstí, ještě jsme chytli místo. Deset minut po našem příchodu bylo plno. Jídlo super, a domů co by kamenem dohodil!
V sobotu po snídani vyrážíme k naší kamarádce Jitce, která bydlí kousek od náměstí. Pokecáme, poklábosíme, a jdeme do prostoru tak zvaných automatických mlýnů. Dříve se tam mlela mouka, dnes je to kulturní centrum. A pěkné! Tam také obědváme u stánku „dorohliku.cz“. Já to znal, Ivana ještě ne. Místo aby vám cpali do rohlíku párek nebo klobásu, tak vám tam šoupnou, pravda ten rohlík je větší než klasický, kuře na paprice, španělského ptáka, divočáka se šípkovou, nebo třeba kuře kung pao. Neuvěřitelné, ale božské! A pak už se jdeme kouknout na nedaleký zámek a na vánoční prohlídku. Jako moc hezký, ale ten zámek nemá žádný pohádkový název. Prostě zámek Pardubice. A přitom by mu třeba slušelo „Zámek pánů Pernštýna“, nebo tak něco… Pak následuje výměna garderoby, natočit vlasy, namalovat oči, a vyrážíme do Enteria areny na Vánoční koncert 4 Tenorů. Chvilku bloudíme po hale, ale nakonec trefujeme správné místo ve čtvrté… No, celou dobu jsem Ivanu ujišťoval, že sedíme ve čtvrté řadě, protože Ivana nemá ráda, když na ní mistr mluví z jeviště, no ale asi jsem si to spletl s jinými lístky, a nakonec jsme přistáli v řadě první, přímo před Marošem 🙂 🙂 🙂 . Ale byl hodnej, jen zamával a udělal pár posunků 🙂 . Po vynikajícím koncertu se zcela nečekaně vracíme opět na náměstí, a zapadáme do vietnamské restaurace, protože sem během koncertu dostal strašnou chuť na sushi. A trefili jsme se dobře. Takhle jsem si na sushi už dlouho nepochutnal! No a pak do hotelu a spát…
Po poslední snídani si jdeme prohlédnout blízký kostel Jana Křtitele, náměstí za světla, bereme kufry a frčíme domů. No domů, přeci jenom do Maštale, kde máme schůzku s „kluke z Prahe“, jak říká Bobeš. Po příjezdu do penzionu obsluha nevěřícně kouká do rezervačního systému, a pak se přijde zeptat nevěřícně zeptat, jestli tam fakt nespíme 🙂 . Pokecáme s kluke, dobře se najíme, a teď už opravdu frčíme domů. Hezký víkend to byl!