Pisa – fotky
Tak, konečně jsem se dokopal “vyvolat” fotky z dovolené v Pise a blízkém okolí.
Najdete je TADY nebo ve FOTOGALERII.
Tak, konečně jsem se dokopal “vyvolat” fotky z dovolené v Pise a blízkém okolí.
Najdete je TADY nebo ve FOTOGALERII.
Opět vstáváme do prosluněného dne, dnes bohužel naposled. Naposled snídám prošuto… Pomalu se balíme, děláme ještě pár fotek a pomalu se jde na autobus. Poslední pohled na šikmou věž, nástup do autobusu směr letiště. Odbavíme se a jdeme se ještě cournout po letišti. Pak už nastupujeme do letadla. Zdá se, že vypálíme přesně na čas. Ale prd. V čase, kdy jsme se měli odlepit od ranveje, přispěchala ještě jedna pipina s dítětem. Než se znovu přirazil nástupní most a než se usadila, letadlo prošvihlo slot, a hodinu jsme trčeli na ploše v zavřeném letadle, než na nás přišla zase řada.
Zpáteční let byl za naprosto čisté oblohy, tak jsme měli krásný výhled jak na Pisu při startu, tak na Alpy během letu i na Prahu při přistání.
PS: neděle – sice už doma, ale moje nejmilejší manželka tajně provezla z Pisy domů 30 deka prošuta – paráda!!!
Dneska vstáváme o trochu dříve, protože nemáme nic k snídani a budeme snídat ve městě. Dali jsme si kapučínko s croissantem přímo naproti věži. Po snídani jedeme rovnou na nádraží a do Livorna. To je město, které leží u moře, je tam velkej přístav a stará pevnost. A vedro jako prase. Velký prase. Tak pevnost nic moc a je ještě ke všemu zavřená. Může se jen do parku. No nevadí, přesouváme se do přístavu. Ten nezklamal. Jako žádnej jinej. Nejdříve procházíme místem, kde parkujou malé loďky a rybářské čluny. Potom jdeme po molu, kde stojí velké výletní lodě. Tam nalézáme restauraci se zahrádkou s výhledem na moře, a tam dáváme obídek. Pak pokračuje dál po molu a k majáku na vjezdu do přístavu. Tam parkují krásné a velké jachty. Chvilku se tam usadíme a pozorujeme cvrkot v přístavu. Když už jsme dost upečený, jdeme zpátky do města na autobus, kterým se svezeme na nádraží. Dáme kafe a už uháníme zpět do Pisy. Po příjezdu se rozdělíme, já jedu na letiště vyfotit nějaký éro, Ivana jede do muzea a do sámošky. Já se asi po hodině a půl vracím, protože se startuje nad moře a jsem na druhé straně. Ivaně zase zavřeli muzeum, tak se před šestou potkáváme na hotelu. Tady dáme něco do zobáčku a trošku odpočinku. Pak vyrazíme do centra na vínko a něco dobrého. Udělali jsme rozlučkovou procházku kolem historického centra, a pak jsme dlouho vybírali, v které předzahrádce zakotvíme na vínko. Měl jsem chuť na minestrone, ale tu v tomhle místě neměli, tak si dávám toskánskou polévku s toskánským vínem a Ivana si dává italskou fazolačku. Následuje cesta do hotelu. Musím dopít pivo, to zas není takový problém a musím ještě dopít skoro půlku ferneta. Tak uvidíme ráno, jestli stihneme tryskáč nebo jestli zaspíme a budeme tu muset “bohužel” zůstat déle. Dobrou s kobrou!
Aaaa, je tady ráno. Zase budu muset snídat croissanty, prošuto, sušený rajčata a panáka fernetu. Dneska máme před sebou výlet do Florencie. Ivana říká, že tam uvidíme Davida. Tak to je fakt super náhoda, že tam Michal bude taky. No nic, vyrážíme na vlak:-) Nejdříve se prodíráme davem návštěvníků šikmé věže k autobusu, a pak busem frčíme na nádraží. Kupujeme v automatu lístky a ještě jsme vyhráli pár drobnejch. Vlakem jedeme hoďku a už nás vítá Florencie. Kupujeme si mapu a vyrážíme do centra. Ač to ze začátku vypadalo, že netrefíme, trefili jsme 🙂 . Nejdříve obcházíme náměstí Piazza del Duomo, kde se nachází chrám Duomo di Santa Maria del Fiore a věž Campanile di Giotto. Ta věž je mnohem vyšší než ta v Pise, ale ani to nás neodradilo od toho, abychom na ní vylezli. Pravda, přiznávám, že posledních deset výškových metrů bylo hodně náročných. Ale ten výhled stál za to. Máme celou Florencii jako na dlani. Na věži se zdržíme asi půl hodinky. Pak sestupujeme dolů se škodolibým úsměvem na tváři. Mile se usmíváme na vzhůru stoupající návštěvníky, kteří se plazí při zdi. Projdeme se ještě po náměstí a vybíráme si restauraci na obídek. Dáme si lazaně a špagety, bruskety a salát a k tomu bílé vínko. Pak se vydáváme hledat Davida. Ivana říkala, že tu bude. Už se na něj těším. Asi po půl hodině zjišťujeme, že hledáme na špatné straně města, a tak přecházíme na jiné místo a tam je. No ale není tam Michal, ale nějaká socha. Že přej David… Tak ho chvilku očumujeme, a jdeme se k řece podívat se na most Ponte Vecchio, kterej je hodně podobnej mostu Rialto v Benátkách, akorát je větší. Jo a mají na něm dobrou zmrzlinu. Z mostu jdeme zpátky na nádraží přes Piazzale degli Uffizi, kde je světoznámá galerie. A už jsme na nádraží, lezeme do vlaku a spíme. Teda já. Ivana čumákovala, kde co lítá a večer se jí pak chtělo spát. Po večeři jdeme za tmy do města na focení. A tentokrát to vyšlo. Pak se vracíme na hotel, já si naleju do krku ferneta, Ivana čokoládu a čteme si.
Po snídani se jdeme podívat k věži. Náměstí je již plné turistů, kteří se různě fotí s šikmou věží. Já fotím ty turisty. Couráme se v tom mumraji, pak jdeme na prohlídku do Baptisteria. Potom už se pomalu blížíme k věži. Cestou nás ale přepadla zmrzlina. No, co se dá dělat. Pak už ale stoupáme na šikmou věž. Seshora je perfektní rozhled po okolí. Jak po blízkém, tak vzdáleném. Je to ale divný pocit, chodit po tom šikmém ochoze. Po vykoukání sestupujeme a jdeme do muzea Svaté pole, což je vlastně jeden obrovský krytý hřbitov. Následuje polední pauza:-)
No já spal jak dřevo… Vyrážíme do centra města. Nejdříve se proplétáme uličkami, kde chodí jenom místní, pak se ale dostáváme na bulvár vedoucí do centra, a tam to tedy žije. Turisti, turisti, turisti. Ale s nimi taky spousta předzahrádek a restauraček. V jedné z nich kotvíme na kávu. Ivana si dala presso, kde je jeden a půl centimetru kávy a tři cenťáky šlehačky. Hrnečku se rozpustí dno, lžička se začíná odpařovat. No, když bude nejhůř, stodvanáctka tu snad funguje taky. Jdeme k řece, a pak podle ní. Občas uděláme odbočku mezi domy, abychom se dostali k bráně nebo k věži. Nakonec zatáčíme přes řeku do samého centra a končíme až u nádraží. Tam zjišťujeme, kdy nám zítra jede vlak do Florencie. Pak jedeme busem zpět k šikmáči a jdeme si nakoupit zásoby do marketu. Odnášíme nákup na pokoj, dáváme si malý předkrm a zase vyrážíme do města. Tentokrát se stativem, abychom mohli dělat noční fotky. Než se setmí, procházíme ještě okolní uličky. Pak kotvíme v jedné restauraci na malou večeři. Dáváme si minestrone a pizzu. Dobrý, dobrý… Mezi tím se dokonale setmělo, přidělávám foťák na stativ a jdeme dělat umění. Při první fotce mi foťák napíše, že je zrcadlo uzamčené, protože je slabá baterka :-). No nic, balíme a jdeme bydlet. Na pokoji ještě trochu vína, čokoláda a spánek…
Ráno v klídku vstáváme, snídaně, pak jdu proházet Odinu, Ivana zatím dobaluje. Pak následuje kávička a chvilka odpočinku. Lehce před jedenáctou jdeme do auta a vyrážíme směr Ruzyně. Přijíždíme na “goučko”, pro neznalé, na parkoviště Go Parking, a tam nás čeká milé překvapení. A sice ti, co mají parkoviště předplacené, parkují nyní přímo na letišti naproti terminálu 1. A do dvojky je to jen kousíček krytým chodníkem. Zbavujeme se kufru, letenky už máme z domova, a jdeme do Mekáče. Máme tam prý slevu od GoParkingu třicet procent. A fakt, máme! Tak se napucneme, pak ještě kafíčko a už si to vykračujeme ke gejtu. Odlet se trochu opozdil, páč neseděl počet pasažérů, ale nevadí, Ivana si čte a já pozoruju pohyb na ploše. Pak již nalézáme, následuje školení a tradá. Startuje se z dráhy 12, takže to máme i s vyhlídkovým letem nad Prahou. Následně ale vylétneme nad mraky a je po vyhlídce. Ale aspoň svítí slunce. Při přistání to nad mořem s námi pěkně zašejkrovalo, ale aspoň není nuda. A už jsme na dráze a rolujeme k budově letiště. Docela dlouho čekáme na kufr. Potom jdeme na zastávku autobusu, Ivana se vrací pro lístky. Zajímavé je, že zalézá do budovy letiště a vyleze z hospody. Ale lístky má! V autobuse máme zapnutou navigaci, abychom věděli, kdy vystoupit. A povedlo se, vystupujeme na křižovatce u věže. Projdeme kolem ní a jsme na hotelu. Bydlíme asi třista metrů od šikmé věže v Cassa San Tomasso. Zaparkujeme kufr na pokoj, dáme si uvítacího ferneta a jdeme se cournout po okolí. U věže si kupujeme vstupenky na středu, abychom nemuseli stát frontu a hlavně, abychom se tam dostali. Pak si jdeme ještě do sámošky koupit prošuto, víno a meloun. Cestou zpět se stavujeme na večeři, na špagetách.
Večer si čteme a na půl oka koukáme na fotbal. Naši to těm Čecháčkům pěkně natřeli 🙂 .