2. července – sobota
Ráno si užíváme zámeckou snídani, pak krátké balení, přes auta na veřejné parkoviště a jdeme na objednanou prohlídku kostela na Zelené hoře. Průvodce byl takovej divnej, ale přehled měl. Prohlídka trvala skoro hodinu. Potom již nastavujeme navigaci na Červený Hrádek. Se skoro neteří jsem byl domluvený, že zjistí, jestli budou rodiče doma, nic jim neřekne, a my je překvapíme. Samozřejmě jen na rychlé kafe! Jenže, drbna je to… Cestou na nás zaútočil hlad, a tak koukáme, kde se zastavíme. Dálnici už máme za sebou, a teď zrovna nejsou poblíž žádné hospody. Když v tom najednou “BONFOOD”. Ano je to tak, jako by spadl z nebe (půjčeno od Kabátů). Náš dvorní dodavatel mořských ryb, Bonfood .s.r.o. otevřel cca před rokem i “zájezdní bufík”, kde prodávají jednak své výrobky a jednak ryby. A za pokladnou seděl sám velký šéf firmy 🙂 . Hezky jsme se najedli a pokračujeme ku Hrádku. Zaparkujeme za živým plotem, aby nás hned neviděli, a jdeme je překvapit. No jak jsem psal výše, je to drbna! Samozřejmě, že jim to vytroubila, takže přicházející velká (věkem) malá (vzrůstem) Míla přichází s úsměvem kolem hlavy a zve nás na kafe. Chvilku přemýšlím, jestli mám zabít malou (věkem) Mílu. Nakonec to přežila. Dáme rychlé kafe, obchůzka po panství a do hodiny odjíždíme. Zbývající kus cesty docela utekl, ještě jsme se stavovali ve Vraňanech pro malwiny. A odtud už je to domů opravdu kousek. Doma všechno zalito, a dostáváme hlášení, že slepice nenesou a ztratila se kočka. Vymlaskneme láhev bílého, připojím Ivaně na auto nabíječku, protože jsem nechal aktivní automatické rozsvěcování světel, které zapojoval nějaký šikula.
Tohle už je neděle, ale šoupnu to sem: ráno jsem přenosil vína do lednice a sklepa, přišla čtrnáct dní ztracená kočka, a už se od nás nehnula. Zazvonil zvonec, a super dovolené je konec. Celkem jsme ujeli 550 km vlakem, a 1.340 km autem.
Fotky z celé dlouhé dovolené jsou TADY.
