9. den

9. den

ŘímVstáváme o trochu dříve a jdeme na poslední snídani. Pak následuje rychlobalení a poslední procházka po Římě. Motáme se jen kolem hotelu, kupujeme kabelky a nějaké ty suvenýry z města měst. Je docela slušnej pařák už takhle ráno. Po nákupu si jdeme na hotel pro věci a pomalu míříme na nádraží. Tam naskakujeme do shikansenu a frčíme na letiště. Jdeme se ihned odbavit, abychom se zbavili kufru a čtyř kil parmezánu. Opět dostáváme lístky do business třídy. Až vletadle (OK-CED) se pak dočteme, že jako členové OKPLUS na to máme nárok. No, když jinak nedají:-)
Jdeme do restaurace, dáváme si poslední jídlo vŘímě. Bobešáci si objednali pizzu, to ale ještě netušili, že obsluha pro ní poběží až Říma. Naše letadlo má zpoždění, tak se poflakujeme po halách. Když se odlepíme od země, vidíme, jak letadlo mladejch už taky najíždí na odletovou dráhu. No aspoň na ně nebudeme muset dlouho čekat na Ruzyni. A taky jo, jen si vyzvedneme auto na parkovišti GoParking, už nad námi přelétají. Lehce po šesté vyrážíme z Prahy a před sedmou jsme doma.

8. den

8. den

VatikánIhned po snídani vyrážíme kam? No přeci do Vatikánu!!! Po prohlídce jdeme kolem našeho dávného ubytovacího sídla, Velehradu, na pahorek Gianicolo. Cestou se začíná prudce oteplovat. Jednak vylejzá slunce a jednak je to hezky do táhlého kopce. Na vrcholku je zrovna probíhá výstava historických vozidel. Tankujeme do sebe bublinatou vodu, odpočíváme a pak pomalu slejzáme směrem k čtvrti Trastevere. Ivana tam chtěla nutně vidět jeden kostelík. Pokračujeme dál přes řeku na Campo di Fiory. Autobusem se pak vracíme zpět na hotel. Přes polední slunce si dáváme pauzu na lůžku a kolem čtvrté vyrážíme opět do města. Tentokrát jdeme do továrny na zmrzlinu. Lucce jsem to sliboval už aspoň půl roku. Lidí je tam jako mraků, ale zmrzlina byla jako vždy výtečná! z fabriky pokračujeme přes kostel San Giovanni di Laterano rovnou ke kruháči, tedy ke koloseu. Tady se chvilku upíchneme do stínu a pozorujeme gladiátory. Potom kolem Císařských fór přicházíme k piánu, tedy k pomníku Vittoria Emanuelle II. Ten oblejzáme kolem do kola a fotíme. Opět skáčeme na autobus a jedeme do hotelu. Malá pauzička, stativ na rameno a jdeme na véču. Bobeš nás nasměroval do hodně dobré restaurace, kde vzorně papáme. Po hodech jdeme po okolních ulicích a fontánách a s Luckou vyrábíme noční fotky a kupujeme Italskou vlajku.
Po příchodu na hotel dorážíme ferneta. A já píšu deník:-)

7. den

7. den

Přesun do ŘímaVstáváme na budíka vpůl deváté, balíme a pochodujeme na snídani. Po jídle opouštíme pokoj, bagáž necháváme vrecepci a vyrážíme ještě na procházku kolem přístavu, kde pozorujeme spouštění lodě na moře. Potom už jdeme na autobus, který nás zaveze ke Králičí pláži. Určitě by se měla zapsat mezi Sedm divů světa. Dneska jsou pěkný vlny, tak se necháváme houpat a pozorujeme cvrkot. Já sebou pak šlehnu na písek a opaluju se a opaluju se, až mi málem shořeli nohy. Před čtvrtou se loučíme s rukama a mořem a vyrážíme k zastávce, aby nás bus opět dopravil k hotelu. Tam si bereme bagáž a přistaveným autem odjíždíme na letiště.
Ihned se odbavujeme, abychom se zbavili kufru, Ivana žádá místo u okna, číča za přepážkou kývá a podává nám sedadla D a E. No, asi nepoletí A320, ale MD82. Pak je to tedy vpořádku. Jenže, přiletěl Airbus (I-BIKF) a my jsme seděli do uličky a veprostřed. Naštěstí do Říma letělo asi jen čtyřicet lidí, tak že jsme si vklidu přesedli k oknu. Abych tu holčinu jen nehaněl, dala nám místa vbusiness třídě, tak že paráda.
Let probíhal klidně, kufr jsme na letišti měli za chvilku. Bohužel nám těsně před nosem frnknul vlak, tak jsme museli čekat půl hodiny na další.
No to už ale vystupujeme na Termini, Ivana má strach, abychom se s Bobešem a Lůcou neminuli jako loni. Zastavíme, otevřou se dveře, a tam Honza s Luckou. No paráda. Do hotelu to máme kousek, odkládáme zavazadla a jdeme na procházku nočním Římem zakončenou vydatnou večeří. Na hotel se vracíme po půlnoci, kopnu do sebe fernet a spím. A všichni ostatní taky.

6. den

6. den

MajákTo, to, to je ale zima!!! Večer jsem trochu pošteloval klimatizaci na pokoji, a ráno nám oboum koukal jen frňák z poddeky. Vyhodil jsem tučňáky oknem a jdeme na snídani. Jo Italské snídaně. Dneska jsem napočítal deset druhů sladkého pečiva, pak nějaké sušenky, nesmí samozřejmě chybět prošuto, sýry, různé housky, několik druhů ovoce, džusy a já nevím co všechno.
Po snídani vyrážíme s naším džípem na výpravu po severovýchodní části ostrova. Nejdříve však nakupujeme vsuproši několik základních tekutin. Tedy minerálku a víno. Následně projíždíme ještě několik pláží, kde okouníme a lelkujeme. Jedeme taky na východní maják, kde už jsme sice byli, ale teč je v jiném světle. Fotíme a točíme také pár panoramat ze stativu. Před odjezdem na oběd zavítáme ještě k obrovskému parníku, který se nevejde do přístavu a parkuje z druhé strany ostrova pod letištěm. Než k němu dojedeme, zastavujeme se na mini plážičce, kde to Ivana nevydržela, a narvala do vody alespoň nohy. Pak vlezeme do džípu a uháníme se schovat na pokoj před poledním sluncem.
Když už se slunce vyblblo, vylézáme z hotelu a jedeme na Králičí pláž. Nejedeme ale přímo, zbývá nám totiž prozkoumat kus severozápadní části ostrova. Od huby jsem si odtrhl bagetu a nesu jí věčně hladovejm rackům. Naházel jsem jí celou do moře, ani jeden se jí nedotknul. Rozmazlenci, jo rybičku, to jo. Tůdle. To jejich bráchové na Vltavě, by za bagetu dělali salta na hladině. Odjíždíme tedy na Králičí pláž. Pohled na ní z výšky sta metrů je úchvatný. Zahazujeme oblečení a hup do moře. Plaveme, a z části jdeme, na ostrov králíků. Tam se usadíme na písčité pláži a pozorujeme cvrkot. k Ivaně připlavala krásná medúza. Chvilku jí trénujeme, pak jí to přestane bavit a odplave. A my také. Chvilku lelkujeme na pláži, pak Ivaně nafouknu lehátko a sama neohroženě vyráží s brejlema a šnorchlem zkoumat podvodní život. Když jí tak pozoruju, zjišťuji, že Žak Kustó byl proti ní učiněnej amatér.
Udeřila šestá a my se balíme, a pak sápeme o sto metrů vejš k autu. Jedeme se zkulturnit, pak na procházku centrem, pak chvilku na letiště pozorovat večerní přílet Meridiany. Letadlo nepřiletělo, tak jedeme odvést auto a jdeme na véču. Ivana má dneska špagety karbonáre, já ryby, kalamář a krevety. vpůl jedenácký opouštíme restauraci nacpaný jak Jeníček a Mařenka. Na pokoji Ivana vpůli větě usne, je tu teč dorážím víno a píšu deník. z klimačky už zase lítaj kusy ledu, tak už se na to taky vyprdnu a zalezu. Zítra nás čeká přes den pláž, navečer přelétáváme do Říma za Honzou a Lucákem.
Zazvonil zvonec, a já jdu taky spát!

5. den

5. den

LampedusaVstáváme vdevět :-). Tak co dneska? vúterý výlet lodí, ve středu výlet letadlem a dnes? Dnes výlet terénním vozem! vmístní ostrovní půjčovně aut půjčují různé druhy přibližovadel. Od skútrů přes klimatizovaná vozidla až po džípy, které jako by vypadly z filmu MASH. Tak že si půjčujeme, přes recepční, úplně stejné vozidlo, jakým jezdil Howkey Pierce.
Po snídani vyrážíme směrem na západ. Nejdříve nad Králičí pláží, to je tam, kde se líhnou želvy :-), děláme pár panoramatických snímků, protože jsme sebou vzali i stativ. Potom pokračujeme dál na západ. Naším cílem je maják na západě ostrova, ale za živého boha nemůžeme najít k němu cestu. Vždycky dorazíme knějakému vojenskému objektu. Protože nemáme sebou navigaci, prozatím to vzdáváme a po severním pobřeží ostrova jedeme k majáku na východním pobřeží. Každou chvilku zastavujeme na místech, odkud je výhled na skaliska a moře. Na jednom obzvlášť hezkém místě pózujeme s džípem na fotky pro babičky. Za volantem mě střídá Ivana. Také si chtěla zkusit, jaké to je řídit teréňák. Pokračujeme dál, až k majáku. Tam se usalašíme na skaliskách a pozorujeme ruch na moři.
Následně jsme si jeli odpočinout před sluncem na hotel. A také se najíst. Prošuto s melounem. Zatím co se Ivana válí, já dopisuju deník za středu.
Kolem čtvrté vyrážíme na odpolední část výpravy. Nejdříve se jedeme zásobit do supermerkata, pak pokračujeme středem ostrova opět k západnímu majáku, tentokrát ale s navigací. Byla nám ale na prd, stejně nás dovedla zase k vojákům. No nevadí, zajíždíme na útes a večeříme vpřírodě. Po jídle se vracíme do města a jedeme z letiště, na východní část ostrova. I tam jsou pěkné pláže i strmá skaliska. vzarostlém prostředí objevujeme krásné vily pro horních šest tisíc. Vlastně jen šest, bez těch tisíců. Cestou zpět se zastavujeme u přistávací dráhy a čekáme na přílet večerní linky Meridiany. Asi za čtvrt hodiny přelétá vnízké výšce nad letištěm MD 82, nad mořem se otáčí o stoosmdesát stupňů a vrací se zpět. Rozsvěcí se přistávací dráha a pilot předvede ukázkové přistání.
My balíme a jedeme na hotel. Devátá udeřila, a je opět tma jako vpytli a já jsem dnes neztratil ani jednou kšiltovku 🙂
PS: zítra odlétá Honza s Luckou do Říma, kde se pak vsobotu sejdeme. Když jsem Lucce psal, jestli se těší a jestli už má sbaleno, odpověděla: Ano, zabaleno a natěšeno, dnes spím oblečená, obutá s taškou vruce a mezi dveřma. No, není na zabití??? 🙂