Zámek Zbiroh
Pátek - první den
Lehce po jedenácté vyrážíme do Maštale. Ale jen na oběd. Před odjezdem jsem byl druhý den za sebou na dentální hygieně, bolela mě huba, takže se tam stavíme na oběd. Ivana klasickej, Já jenom polévku. No ale, čím víc jsme se blížili ke Kněževsi, tím víc mi zabíral IbalGin. Prsty jsem zkoušel, jestli bych ukousnul maso, a bylo to lepší a lepší! Takže do restaurace už vstupuji s jasným úmyslem, že si dám plnohodnotný oběd! Když nám Míra, číšník, nese jídlo, diví se že tam nebudeme spát. My se nadlábneme, a vyrážíme po Plzeňské dálnici směr zámek Zbiroh. Teda, překvapil mě ten provoz tam, člověk musel být pořád ve střehu. Na zámek přijíždíme v půl druhý, jdeme se ubytovat, drapneme dron a jdeme se projít kolem zámku a udělat nějaký fotky z výšky. Chceme využít toho, že od rána svítí slunce. Předpověď totiž na víkend hlásila, že bude zima a místy sněžit. Ivana tedy připravila běžky, ale nakonec jsme vzali hůlky. Pochodíme, polétáme, a vracíme se na zámek odnést dron. No a když už jsme tam byli, skočili jsme do Zámecké krčmy na kafe, štrůdl, a paštiku z jelena. Pak si bereme hole, a jdeme dolů do města. Svítilo tedy slunce, ale na ruce byla zima. Město, teď mimo sezonu nic moc. Jak říkával Vláďa Menšík: jako když se koukáš z okna, a nikdo nejde. Vracíme se na zámek. recepční nás varovala, že je to strašnej krpál, ale by to v pohodě. Dokonce jsme nahoře byli dřív, než jsme chtěli. Tak jsme se šli podívat do sousední zástavby vedle zámku, která je v mapách zakreslena šedivě, bez sebemenší informace, o jaký objekt se jedná. Recepční mám říkala, že jsou tam hasiči. No, ale nebyli to obyčejní hasiči :-). To co jsme objevili sem psát nebudu. Pak už se vracíme na zámek, chvilku do naší komnaty, že začnu psát deník. Jenže se nějak "porouchal" ten systém, na kterém zveřejňuji, takže prd. Dal jsem aspoň na FB leteckou fotku zámku. Asi za čtvrt hodiny mi píše bejvalá kolegyně z katastru: "stavte se na kafe". Následovala výměna informací, kam a kdy, a nakonec jsme se dohodli na sobotu před obědem, abychom neotravovali. A pak už jdeme na večeři. Tady musím tedy smeknout klobouček. Ivana si dala jen polívku, a já plněný bramborový knedlík s trhaným kachním masem o váze 300 gramů. Když to přinesli, říkal jsem si, že to bude spousta těsta, a kousek masa. Ne! Byla to slabounké těsto, člověk se až divil, že jim to drží pohromadě, a uvnitř minimálně 200 gramů luxusní kachny!!! Popravdě, měl jsem co dělat, abych to snědl. A pak už komnata a spánek. Přeci jenom jsme nachodili přes 12 tisíc kroků. Bylo to vlastně první chození po zimě.
Sobota - druhý den
Ráno nás čeká bohatá snídaně. Ale byl jsem ještě nacpanej ze včerejška, tak to byla spíš jen degustace. V deset vyrážíme do Kařez, kde máme v plánu obejít místní chovné rybníky. Povedlo se, a končíme na sádkách. Pak se vracíme pro automobil, a jedeme do obce Třenice, kde je jednak rozhledna, a druhak tam bydlí ta kolegyně z katastru. Rozhledna nepatří mezi nejvyšší, ale do začátku sezóny to stačí. Nejdřív vylezeme nahoru my, pak dron. Uděláme pár záběrů, a volám onej Kamile, že je tedy navštívíme, ale jen na kafe. Ok, přijeďte. Byl to kousek, a chtěli jsme zůstat venku. Ne, pojďte dovnitř, přeci nebudete pít kafe venku. Ok, jdeme dovnitř, a tam už je v kuchyní přichystáno na oběd. Tak tedy oběd: indická čočka, netušíme, jak se dozvěděla, že indická kuchyně je naše oblíbená, a k tomu indické placky. Jo, pecka. Pak tedy to slíbené kafe. Chvilka vyprávění, loučení a jedeme zpátky do Zbirohu, ale ne na zámek, ani ne do města, ale k místním rybníkům, které obcházíme. Sic byl jeden vypuštěný, ale i tak to byla pěkná procházka. Pak se přesouváme k místní škole, a odtud k meči ve skále. A fakt tam byl!!! Vracíme se pak na zámek, odhodíme kameru a dron, a jdeme na kafe a pivo do krčmy. Po sváče máme objednanou prohlídku zámku. Ta byla super, a bylo nás jen dvanáct a dobrej průvodce. Pak jsme šli do zámecké komnaty, Ivana si číst, já psát zápisky. Až to odešlu, tak půjdeme ještě ven, pak večeře, a pak zase zámecká komnata. Zbývající zápisky dopíši doma!
Neděle - třetí den
Tak jak jsme předpokládali, večeře byla famózní. Pravda, k rybce na zelenině jsem si pro jistotu dal hranolky, ale fakt moc dobrý. Následoval přípitek na vydařený víkend a odchod do zámecké komnaty. Tam jsme koukali na film o zámku a jeho hradní studni.
Budíček, vstáváme a jsme ochuzeni o jednu hodinu spánku. Jdeme do hodovní síně, kde už na nás čeká zámecká snídaně. Pravda, trochu mě zarazilo, že v pětihvězdě jsou schopní k snídani dát i včerejší scvrklé klobásky a slaninu vypraženou do černa, ale dobrá. Venku je pěkně hnusně. Zataženo, fouká, a je zima. Jsme rádi, že nám na ten pobyt počasí vyšlo. Jdeme se ještě natáhnout, a pak vyrážíme ku Praze. Stavujeme se ještě v obci Nový Jáchymov, kde je pozůstatek po dolování železné rudy, v podobě zrekonstruované cáchovny. Protože ještě není sezóna, je budova zavřená. Je fakt hnusně, tak si říkáme, že se stavíme na Křivoklátě. Ale ještě než vyjedeme, zjišťujeme, že z důvodu natáčení je hrad uzavřen. No nic, zamíříme na Prahu do POP Airport provětrat Ivany kartu, zatím co já tu dopisuji deník. Až naplníme kufr, přejedeme přes dálnici na oběd do Maštale. Dneska mají mimo jiné pečenou kachničku s bramborovým knedlíkem a červeným zelím. Tu si dám, protože dialékařka mi neustále říká, že mám jíst dietní jídla. A ty kačky přece pořád žerou trávu a lupeny, takže dietní je až až. No, a pak už pofrčíme domů...