4. den

4. den

Alpy

Vstávačka, snídaně, chvilka odpočívání a balení. Kufry odkládáme v recepci a jdeme na poslední procházku Římem.
Větší část výpravy chtěla jet na letiště místo vlakem autobusem, tak že jsme strávili místo pětadvaceti minut na cestě hodinu a čtvrt J, ale zase jsme viděli kus Říma a hotel, kde honza pracoval. Na letišti se hned odbavujeme, máme místa vzadu u okna. Potom se jdeme projít a najíst. Dáváme si gnocchi s pestem. Vynikající!!!

Při procházení bezpečnostními rámy Ivana opět troubí. Za sklem sledujeme pohyb letadel po ploše, tak že nám čekání na odlet docela uteče. Do Prahy letíme se společností SmartWings, ale na tento let má výpomoc od společnosti Blue Air. Letíme z dráhy 25 Boeingem 737 800 (YR-BIB).

Už jsem si myslel, že se vletadle nebojím, ale kdy začal nad Alpami ve dvanácti kilometrech brzdit, přišlo mi to hodně divné.

No, vpohodě jsme přistáli, vyzvedli kufry a auto a ujíždíme k domovu!

Přistání v Praze:

3. den

3. den

Lázně CarracalaV deset vyrážíme metrem směr Lázně Carracala. Italové mají dnes svátek, tak je všude lidí jako much. I v metru. Nakonec ve zdraví dorazíme do cíle. Od rána je vedro jako prase, takže rádi využíváme stín ze zbytků staveb lázní. Opět procházíme (my dva) komplexem ohromných staveb a opět se divíme (všichni), jak to mohli postavit. Po prohlídce jdeme na autobus a přesouváme se na Římské hradby. Teda, rádi bychom se přesouvali, ale houby jede. Nakonec se přeci jenom dočkáme a odjíždíme. Hradby jsou celé naše, nikde žádná další výprava. Z věže hradební brány je nádherný výhled na město.

Když slezeme dolů, lezeme do autobusu a jedeme na ústa pravdy. Než k nim dorazíme, procházíme kolem Circo Maximo, a pak se stavujeme v restauraci na oběd. Fetučiny s lososem jsou fakt hodně dobrý!

Po jídle jdeme k „ústům“, pak k řece.

Potom už náš čeká cesta na autobus a autobusem na nádraží. Obě Lucky jdou ještě obhlídnout kabelky, zbytek jde na hotel. Cestou kupujeme ještě vínko na večer. A následuje dvouhodinová pauza, před odchodem na poslední večerní výpravu.

Po pauze jedeme autobusem na Navonu. Tam sledujeme „umělce“ a nasáváme atmosféru Říma. Potom hledáme místečko, kde bychom se nadlábli. Nakonec náš jeden číšník ukecal, že když budeme u nich večeřet, dostaneme šampáňo. Tak jsme mu udělali radost. Dávám si grilované krevety. Po jídle se ještě procházíme po náměstí, a pak vyrážíme na zmrzku.

Pak někdo půjčuje naší Lucince mapu a ta náš vede na náměstí Popolo. A kupodivu jsme tam došli. A pak i k řece a nakonec i na metro. K Alíškům na terasu už trefíme bez mapy. Dopijeme všechno co teče a jdeme spát.

2. den

2. den

Pantheon

Vstávám před osmou, na snídani jdu s Žákovic. Pak se na pokoji střídám s Ivanou a píšu deník. Dnes máme na pořadu Vatikán:-)

Vyrážíme před desátou, dokonce i Alíšek vstal. Jdeme na metro k nádraží a jedeme do Vatikánu. Už ráno je vedro jako prase. Nejdříve si prohlížíme náměstí před chrámem sv. Petra, pak jdeme dovnitř. Jelikož je zítra sv. Petra a Pavla, je všude lidí jak nasr:-), no hodně. Navíc je průchod chrámovou lodí omezen. Obejdeme kostel kolem dokola a míříme na Andělský hrad s tím, že tam bude míň lidí, když jsou všichni ve Vatikánu. Nebyla tam ani noha, bylo zavřeno :-). To nás ovšem nevykolejilo a pokračujeme na náměstí Navona na oběd.

Honza nám objednává jídlo a čile klábosí s číšníkem. Když to všechno sníme a vypijeme, odměňujeme se zmrzlinou v naší oblíbené zmrzlinárně.

Pak obkroužíme náměstí a míříme k Pantheonu. Opět lidí jako much. Po prohlídce jdeme k památníku Viktora Emanuela II., kolem kterého jsme šli včera. Dnes ho ovšem obcházíme, vlezeme do výtahu a necháme se vyvést na samý vrchol. Je odtud nádherný výhled přes celý Řím.

A pak už nastupujeme do autobusu a míříme zpět na hotel. Následuje pauza a v sedm máme sraz u Alíšků na společnou večeři.

Kolem šesté jdeme nakoupit jídlo na večeři a v sedm už jsme u Alíšků na terase.

Tam sníme a vypijeme co se dá, a kecáme a kecáme, až udeří jedna hodina a jdeme spát. Škoda, že neuvidíme ráno uklízečku, až přijde uklízet na terasu 🙂 .

1. den

1. den

Kašna u Španělských schodů

Vstáváme ve čtvrt na osm, snídaně a odchod na autobus. Jenže, jak si tak v noci spím, zdá se mi, že se mi seknul mobil, a že nebude tedy ráno zvonit a frnkne nám éro. To mě tak vytočilo, že jsem se vzteky vzbudil. Kouknu na mobil a? Byl vypnutej!

Letadýlko má asi půl hoďky zpoždění, máme dobrá místa s výhledem na město, tak že po startu krásně vidíme pláže, kde jsem se spálil jako prase, přístav, „náš“ hotel, Etnu:-) Letíme Airbusem 319 společnosti WindJet (EI-EDM) z dráhy osm.

Opouštíme Sicílii a míříme, tentokrát přímo na Řím. Nad městem děláme krásný vyhlídkový okruh, Vatikán máme jako na dlani. Pak trochu houpy houpy a bum a přistáváme na dráhu šestnáct, která je určená jen pro přistávání.

Jako poslední odjíždíme od letadla a „italští manuélos“ ještě ani neotevřeli nákladový prostor. Však pak na kufry čekáme třičtvrtě hodiny. O to rychleji pak s námi uhání vlak do města. No, bodejť by neuháněl, za 14 euro na osobu J.

Cestou dostávám od Alíška sms, že když ho prozvoním, přijdou nám naproti. Super. Nakonec nás ale zaspal :-).

Cesta do hotelu byla brnkačka, na recepci se podivují, že jsme dva a placené máme tři pokoje. Ivana ožije a hbitě zapřede se „zajíčkem“ rozhovor.

Dáme si u Alíška pár fernoušů a už jsou tu Bobeš s Luckou a LáϏa s Luckou. Trošku zakufrovali, vyšli jiným východem než jsem na ně čekal (u dvou krav J) a pak jsme zase čekali u řady motorek (ovšem každý u jiné J), ale nakonec jsme se všichni šťastně sešli vhotelu.

Dáváme jim trochu času na ubytování a vyrážíme na Španělské ptáčky. Vlastně schody. Je tam lidí jako much, ale pořád pěkný. Pak jdeme pomalu dál, k fontáně de Trevi. Po pokoukání se jdeme nadlábnout, a pak jdeme najít nějakou zmrzlinárnu. Hledání netrvalo dlouho. Sedíme pak na Benátském náměstí, blížeme a koukáme na památník Viktora Emanuela II. Potom přecházíme ke Koloseu a odtud jedeme metrem k hotelu. Ivana celou cestu sýčkuje, že zabloudíme, ale Bobeš náš vede neomylně správným směrem. Den zakončujeme na terase u Sobotků popíjením fernetu. Po příchodu na pokoj sedí na posteli tučňáci, protože se mi zdálo, že klimatizace blbě chladí a zkušebně jsem jí dal na 19 stupňů. No a ukázalo se, že chladí dobře 🙂 .