Patnáctý den

Dnes přišel den “D” a z Pardubic přijíždí Jitka. Cestou do Teplic, kde jí vyzvedáváme, se stavujeme pro Kamču. Pak tedy nasazujeme Jitku a jedeme do Ústí na hrad Střekov. Počasí nám přeje a z hradu je pěkný výhled. Pak se jedeme nadlábnout do restaurace U Lípy, která opět jako vždy nezklamala!!! Ivana si dokonce přiváží kus jídla domů. A protože je Jitka nedočkavá, až uvidí Ondráše, vyrážíme do Lomu. Mlaďas zatím spí a tak si dáváme kafčo a melouna. Mají tam strašný horko!!! Pak se Pinďa probouzí a baví celý dvůr.
Loučíme se a odjíždíme domů připravit se na žranici u Zelenků. Večer nás podnapilá babička rozváží po obci.
A dovolená končí, celkem se najelo 1885 kilometrů….

Čtrnáctý den

Dneska zůstáváme doma a dáváme do pořádku zahradu a hlavně bazén. Opalující se babičky tam už pro bodláky nebylo ani možné najít. A taky zalejváme psa! Po obědě si jdu trochu schrupnout a pak již rozdělávám oheň, protože přijede Ondráš a rodiče. Ve volné chvilce ještě zastřihávám plot kolem pergoly. Pak už přijíždějí Čmerdíci. Ondra nejdříve dělá že se stydí, ale časem zní jeho jódlování po celé zahradě. Opékáme, bumbáme, dlabeme.
Později přichází Ládík a jdeme se na chvilku juknout do výčepu, kam za náma přichází i Bohoušek. Cestou tam uctivě zdravíme majitelku a kuchařku od “Křížka”.

Dvanáctý a třináctý den

Odjíždíme na dvoudenní výlet. Ivana se loučí s babičkama u vrátek, dojemné:-). První zastávka je opět v Praze na letišti. Jenže nás čekalo nemilé překvapení. Na místo, aby se přistávalo na dráhu dvacetčtyři a startovalo na šestku (jako posledně), to bylo dnes obráceně, tak že fotky nic moc. Pak se přesouváme do centra Prahy do paláce Flora, do IMAXu, tedy do 3D kina. Ještě před začátkem představení se pořádně posilňujeme. Máme objednané lístky na film Žraloci. U vchodu dostáváme speciální brýle. Promítá se na plátno 20 x 25 metrů. A opravdu, žraloci, medúzy a jiné mořské potvory se proplouvají mezi námi. Ivana statečně uhýbá:-)
Po skončení frčíme na Hrádek. Děti připravují plány, jak půjdou brzo spát, co tam vlastně budeme dělat takovou dobu, nikoho tam neznají, nikdo nezná je:-).
Ale dopadlo to dobře, nakonec se poznali! Jo a k večeři jsou super řízky a super studený pivo a super nálada. Večer se jdeme sprchovat a Ivana všem sděluje, že neteče teplá voda. Nakonec se ukázalo, že točila ventilem u topení!
Ráno nám Verča připravila superiózní snídani a posilněni vyrážíme směrem Patokryje. Cestou se ještě stavujeme na hřbitově a v Praze u Mekáče.
Doma na nás čeká hafík a studený pivo v lednici!!!

Jedenáctý den

Dnes jedeme do města léčivých pramenů, do Karlových Varů. Po malém zakroužení parkujeme v podzemních garážích. Pak vyrážíme směrem k granthotelu PUPPík na lanovku na rozhlednu Diana. Během pěti minut překonáváme výškový rozdíl 166 metrů. A opět cenové překvapení letošního léta… Vstup na rozhlednu Diana = 0 Kč včetně DPH !!! Sraboši a Němci jedou na vrchol rozhledny výtahem. Z vršku rozhledny jsou KV jako na dlani…Kocháme se a pak sjíždíme lanovkou do stanice Jelení skok a jdeme se juknout na kamzíka, který zde našel léčivé prameny…
A pak už fofrem do muzea Becherovky. Průvodkyně je znalá věci a prohlídka je tedy super! Obzvláště pak sklepy, kde to voní kořením… Na závěr ochutnávka, tři panáčky, a pak šup z klimatizovaných místností ven. Usedáme v zahrádce restaurace a čekáme na vystřízlivění.
Cestou domů se stavujeme u Sekyrů na chalupě. Příjemné posezení ve stínu s pohledem na řeku, rychlá kávička a frčíme domů….

Desátý den

Tak dnes jenom kraťounký výlet… Jedem kus za Louny, podívat se na tajuplné Kamenné řady. Po silnici čtvrté cenové skupiny přijíždíme do Kounova, parkujeme u zastávky ČD.
Tak jako všechny naše cesty i tato vede strmě do kopce. Cestou nacházíme kosti turistů, kteří neměli takouvou výdrž. No ale, jsme nahoře a jdeme naučnou stezkou. Asi po dvou kilometrech nacházíme ony slavné “Kamenné řady”. No tedy, jestli tohle jsou Kamenné řady, tak za zahradou máme kamenné moře a hory… Ale nevadí, alespoň jsme se prošli. Cestou zpět se Ivana stavuje v práci pro šroub do foťáku. Několik zaměstnanců dostává infarkt a část mozkovou mrtvici.
Pak už jen cesta domů, do hospody a ke krbu, kde už jako věrný Džungarský pes čeká babička…

Devátý den

Dneska vyrážíme na delší výlet: Praha letiště a Kluky. Cestou do Prahy si užíváme kvalitní jízdy po dálnici. Po dálnici, po které kráčel Praotec Čech na Říp. No, nicméně po necelé hodince odbočujeme na letiště, ale ne k budovám ČSA, nýbrž jedeme k obci Přední Kopanina, přímo na začátek přistávací dráhy 24. Sotva zaparkuje, začíná přehlídka přistávajících letadel. Po tu dobu, kterou tam trávíme a fotíme, přistávají v tříminutových intervalech. V jednu chvíli nám vír vznikající za letadlem málem odnesl i maminu. Čas příjezdu byl tak kvalitně naplánován, že vidíme přistávat i nákladní jumbo z Číny.
Pak odjíždíme k Písku, do Kluk. Babička už nás vyhlíží dalekohledem před Věry barákem. Vyhazujeme kotvu a brzdíme! K obědu dostáváme super kančí gulášek a pivko jako křen! Pak se jdeme juknout na dvorek a na zahradu mého dětství. Kuba buší do špalku a láká slepice na tlučené kosti. Slepice chtějí ale sežrat nás!
Potom jedeme k Věrce na kafe a několik kilo rolády. Jdu se před cestou zpět chvilku natáhnout. Pak přichází bouřka, ale venku se moc (vůbec) neochladilo. Před Prahou si vychutnáváme asi dvacetikilometrovou kolonu….