Bari a Řím 2012
V neskutečně krátkém čase jsem dal dohromady fotky z Itálie.
A TADY jsou!
4. den – čtvrtek
Ráno snídaně – stejná jako předchozí dny, ty čtyři párky tam už leží od úterý. Pak se balíme a jako protřelí autoturisté nacpeme vrchovatě kuframa naší zapůjčenou Lancii. Vyrážíme od hotelu na letiště a máme to hezky načas. Bohužel po cestě se ukázalo, že si Kája neuložil do GPS polohu parkoviště půjčovny na letišti, tak jedeme po paměti. A najednou, kde se vzali, tu se vzali dva policajti a už na nás zvedají plácačku. Když ale uviděli, jak odhazuji kufry a pak můj zděšený výraz a navíc uslyšeli příšernou angličtinu (možná mi taky vůbec nic nerozuměli) kdeže je to parkoviště, tak nás radši pustili bez řečí dál:-) Přesně v 10 hodin odevzdáváme auto (už jsem zahnala ten infarktový stav), na letišti dáváme vínko v malých lahvičkách a už se přesouváme do Říma. Vlak z Fiumicina na Termini letos stojí 14 euro, ale je to alespoň celkem rychlé. V hotelu Patria se ubytováváme a vyrážíme nejkratší cestou po Via Nazionale do centra. Po cestě se zastavujeme v jedné skvělé lidové tratorii na oběd. číšníkovi z nás přecházely oči kolem, co všechno jsme snědli. Docházeli jsme pak k Benátskému náměstí, když se docela dost rozpršelo. Naštěstí se s námi Váša rozdělila o deštníky. Zapadli jsme do nejbližšího kostela, že posedíme a po dešti vyrazíme. Jenže pršelo víc a víc, lidí v kostele taky přibývalo víc a víc. Takovou návštěvnost tam asi ještě nezažili. Pavel se vytasil s výborným nápadem vzít si taxi do Vatikánu. Tak jsme se dovezli přímo ke Svatopetrskému náměstí a poprvé bez front na kontrolní rámy (umístěnýma těsně pod chrličem vody) jsme navštívili baziliku. V přední části se odehrávala mše, takže se dopředu nemohlo. Rozhodli jsme se přes nepřízeň počasí vylézt na kopuli. Během výstupu jsme z vnitřní strany kopule viděli z výšky velebníčky. Na ochozu bylo téměř prázdno a tak jsme se pokochali sice zamračeným, ale ostrým výhledem. Pak jsme ještě vlezli na chvíli do baziliky a pak už tradá na metro a zpátky do hotelu. V blízkém obchodě jsme nakoupili zásoby vína, proscuitta a podobných pochutin na večeři.
3. den – středa
Po studené snídani jedeme s Ivanou na letiště vypůjčit auto, s kterým se vracíme k hotelu a jdeme se smočit do moře. Bylo krásně teplé a mělké, tak se tam válíme jako lachtani. Před polednem se jdeme převléct na pokoj a vyrážíme na výlet. Asi po hodině jízdy přijíždíme do města Alberobello, kde mají krásné domečky (UNESCO) s kamennými střechami. Jsou to placáky naskládané na sobě bez použití jakéhokoliv pojiva. Potkáváme nádherný krámek s jídlem s vynikajícím prodavačem. Od všeho, na co se podíváme, nám dá ochutnat. Kupujeme prošuto a sýr, a jdeme hledat restauračku na oběd. Už to vypadá, že sníme nákup, když tu narážíme na krásnou restauraci v historických domečkách. Jenže, vlezeme dovnitř, a tam zájezd Němců. Hmmmm. Už začínáme couvat, ale přibíhá číšník, a když zjišťuje, že je nás jen quattro, provádí nás restaurací až na úplný konec, kde je připravený stůl pro čtyři. Jídlo bylo vynikající, obsluha božská, konečně Itálie.
Po lahodném obědě, se pomalu vracíme do auta a pokračujeme dál, opět asi hodinku, do města Matera, kde je skalní město. To nejde popsat, to se musí vidět, alespoň na fotkách. Celé skalní městečko procházíme při západu slunce. Opravdu nádherný zážitek!!!
A pak už následuje cesta domů, přerušená jen nákupem večeře v sámošce. Jíme opět na balkóně. Klídek, pohoda, dobré jídlo i pití.
2. den – úterý
Krásně jsem se vychrněl. Frčíme do restaurace, které je na střeše hotelu, a jak už jsem psal, s výhledem na moře. Teč to moře ale oproti večeru vidíme. Bohužel to všechno kazí snídaně. To že je skromná by mi snad ani tak nevadilo, jako to, že je všechno studený jak psí čumec. I ta servírka byla jak led. Pavel se sice chvilku snaží vyladit tousty, ale stejně nic moc. Po snídani se vydáváme na cestu do Bari. Demokraticky se rozhodlo, že se pojede vlakem, aby bylo trochu adrenalinu. Ten už začal na nádraží, kde jsme čekali asi dvacet minut na rozpáleném peróně. Pak napadlo Vášu, že bychom mohli kousek popojít mimo budovu, kde to božsky foukalo. No, ale přijel vlak, otevřely se dveře, ale nebylo se kam vecpat. Nějak jsme to ale udělali a už frčíme. Vedro ještě větší než venku, na zádech přilepený prsa dvou studentek vracejících se ze školy. Ale jedeme jen deset minut, tak se to dalo vydržet. Po příjezdu do Bari směřujeme do historického centra, kde nejdříve navštěvujeme krytou tržnici. Italská klasika: spousty čerstvého ovoce i zeleniny, ryby. A pozor, kupy sušených rajčat. Kupujeme zásobu na celý den, prodavač nám dává ještě ochutnat vlastnoručně naložená rajčata. Moc dobrý! Pak jdeme podél moře, v poledne zapadáme do krásné zahrádky jedné z místních restaurací. Všechno hodně dobré, pomlouváme hotelovou restauraci, číšnice musí škytat. Potom vstupujeme do centra města, které prolézáme kousek po kousku. Také se stavujeme v přístavu, ale moc se tam toho nedělo, tak zase pokračujeme v krasojízdě. Protože nechceme večeřet na hotelu, rozhodujeme se, že budeme jíst na balkóně, a že si nakoupíme jídlo v sámošce. No jo, ale kde jí najít? Jdeme ulicemi a vypadá to, že Baristi (Barista = obyvatel Bari) jedí snad jen kabelky a boty. Děvčata tedy navštěvují informační centrum, kde dostávají cenou radu, kde nakoupíme večeři. Pak následují trochu zmatky na nádraží, ale celkem pohodová cesta na hotel, a pak nádherná večeře na balkóně.
1. den – pondělí
Ráno probíhá v klídku, odlétáme totiž až v poledne, takže ráno funguju ještě jako starosta. Pak doma kávička a už je tu Pavel s Vášou. Nakládáme kufřík a vyrážíme. Parkujeme opět na nejlepším parkovišti u letiště. Dodávka nás ihned převáží do haly, kde se zbavujeme kufrů a jdeme vyjíst mekáče, mám totiž strašnou chuť na opečené krevety. Pak už se naloďujeme do éra. Přestože tahle společnost nemá místenky, máme dobrá místa. Jenže okno je zasraný (jinak to napsat nešlo) jak jetel, takže fotky z přeletu do Milána nic moc. Tak si dáváme alespoň dobré vínečko. V Miláně máme čtyři hoďky čas. Dost málo na to, abychom jeli do města, ale dost na to, abychom ochutnali místní vínko, nebo dvě:-) Pak jdeme ke gejtu, kde mi na rameno klepe úplně cizí chlápek, jestli prej jsem v restauraci nezapomněl brašnu s foťákem. No, to je přeci vůl, když mám brašnu přes rameno. A ejhle, nemám! Tak to to pěkně začíná. Poděkuju a jdeme se usadit do letadla. Cesta opět v pohodě a po hodině a kousek přistáváme v Bari. Kufry máme za chvilku v ruce a tágem jedeme do hotelu. Následuje rychlé ubytování a cesta do hotelové restaurace s výhledem na moře. Jídlo poměrně dobré, ale docela malé porce. Obsluha děsná, asi to nebyla Italka:-) Pak se jdeme projít podél moře. Cestou narážíme na nádhernou restauraci na pláži. Jdeme dovnitř jen na jednu pizzu pro všechny. Jen taková ochutnávka. No, číšník to pochopil jinak a každému naúčtoval kuvert, jako bychom měli k večeři slona. Blbeček. Pak se procházkou vracíme na pokoj, kde následuje v rychlém sledu sprcha, fernet a skok do peří.