od Karel Řehák | 26. 8. 2023 | Dovolená 2023 - Mutěnice, Dovolená 2023 - Telč
Ráno Ivana vybíhá do nedalekého pekařství pro čerstvou snídani, snídáme, pak balíme, a pak vyrážíme do Dačic podívat se na zámek. Cesta nebyla dlouhá, a tak po chvilce jízdy zastavujeme u zámku. Zvenku tedy vypadá jako budova gymnázia, ale když vstoupíme na nádvoří, tak se té budově musíme omluvit. Na prohlídku ale nejdeme, jen se pokocháme zvenku. Pak hledáme památník “Kostce cukru”, která zde byla poprvé vyrobena. Portál Kudy z nudy nás poslal úplně jiným směrem, a tak Ivana, s vrozenou citlivostí zeměměřiče, nás navedla na správné místo. Z Dačic pak odjíždíme do Starého Hobzí, kde má známá chalupu. Je to zase jen pár minut. Chaloupka je původní, dvě stě let stará, a rodina známé jí vlastní přes sto let. Dáváme kávu, a pomalu vyrážíme do Mutěnic. Cestou teplota vystoupala z dvacetidevíti na pětatřicet. Těsně před cílem, si ve Velkých Pavlovicích dáváme řízek jak sloní ucho. Vyrážíme k cíli. Nemůžeme se dovolat majiteli, tak si říkáme, že bude čekat na místě. Nečekal, a telefon nebere. Naštěstí mám z loňska číslo na jeho syna, který zvedá telefon hned na první zazvonění. Nakonec se ukázalo, že mi jeho manželka poslala jiné číslo. Majitel dorazil do deseti minut, a my se ubytováváme. Venku, jak už jsem psal, je masakr. Vylezu alespoň do vinice ochutnat pár hroznů. Kolem sedmé vycházíme na obhlídku sklípků. Naše cesta vede samozřejmě nejdříve k Vincúrům na první sklenku! A pak ještě jednu, ale pak, protože jsme z toho horka k.o. odcházíme domů. Cestou míjíme sklípek, kde je parta lidí, tak trochu přibrzdíme, a dáváme si s nimi sklenku. Pak už opravdu jdeme domů. Tam na nás čeká majitel, tak trochu pokecáme, a dáme sklenku 🙂 . Když nás opustil, tak večeříme, a následně padáme do pelechu.
od Karel Řehák | 24. 8. 2023 | Dovolená 2023 - Telč
Večer jsme si nastavili klimatizaci na dvacet stupňů, takže první věc, co jsme museli po ránu udělat, bylo vyhnat z apartmánu tučňáky. My si ve svetrech dáváme snídani, a pak dopisuji deník za středu. Pak vycházíme do výhně, směrem na náměstí. Dnešním cílem je zámek. Kupujeme si dva okruhy. Nejdříve jdeme po renesančních sálech, a když skončíme, tak po pětiminutové přestávce jdeme do zámeckého sklepení. Za dvě hoďky to máme za sebou, a tak jdeme hodit ještě očko do zámeckého parku. Těsně u zámku stojí kostel sv. Jakuba Staršího, který má přístupnou věž. Takže cíl byl jasný. Schodožebříky nahoru byly dost na pankáče, a myslím, že i Jan Tleskač by čuměl. Ale nakonec to naše výprava zdolala na jedničku. Horší to bylo s ochozem nahoře. Jeho šířka byla jen osmdesát centimetrů, a byl bez zábradlí!!! To bylo opravdu jen pro odvážné. No, ještě že byly dokola mříže 🙂 . Pak se vracíme na náměstí, a kotvíme v první zahrádce na oběd. Po jídle se vracíme do ledničky na poobědní klid. Odpoledne vyrážíme vozidlem na nedaleký hrad Roštejn. Tedy, on byl nedaleko, ale přímá cesta k němu byla uzavřena, tak jsme to museli objíždět přes tři vesnice. Prohlídku jsme těsně prošvihli, a tak jdeme do bufíku, a nádvoří si dáváme kafe a pivsona. Protože každý správný hrad má věž, slézáme i tuto. Tady ale byly schody jedna báseň. Po prohlídce věže jdeme ještě udělat patnácti kilometrový okruh kolem hradu. Ivana mě ale upozorňuje, že to nebylo patnáct kilometrů, ale minut. No, zkazila mi radost! Vracíme se zpět do Telče, ale cestou jsme si uvědomili, že jsme cestou tam viděli ceduli “Pstruh na roštu”. Napínáme tedy oči, abychom jí nepřejeli. Máme jí, a odbočujeme k Roštejnskému rybníku (při vymýšlení jmen objektů tu moc fantazie nebylo). U rybníka byl takový malý kempík, a u něj restauračka, kde dělali pstruhy. Objednali jsme, a za čtvrt hodinky byl na stole. Luxusní! Pak se jdeme trochu cournout k rybníku a hurá domů. Jsem si tedy myslel. Ale vedoucí zájezdu zjistila, že nemáme ještě deset tisíc kroků, tak jen zavíráme auto do chlívku, a jdeme si na náměstí pro zmrzlinu, a pokračujeme k dalšímu rybníku. Na tom potoce, co protéká Telčí, je takových rybníků dvanáct. A z toho pět jich je v katastru Telče! No, a pak už můžeme jít domů. Ivana si otevřela knížku, a flákla sebou, já láhev, a píšu deník. Přenastavil jsem klimačku na dvacetdva stupňů, tak mi snad půjde večer zlomit deka…
od Karel Řehák | 24. 8. 2023 | Dovolená 2023 - Telč
Skoro obyčejná středa, akorát že vstáváme v devět, následuje víkendová snídaně, a balení. Tedy, Ivana měla již zabaleno z úterka, ale já jsem musel do hospody, tak balím až dnes. Chvilku po desáté odjíždíme směr Telč, ovšem se zastávkou v SAPA, kde si dáme oběd. Cesta ok, klimačka se snažila, a přestože teplota venku oscilovala mezi dvacetidevíti až dvaatřiceti stupni, nám bylo fajn. Pravda, po vystoupení v Praze to byla pecka, co jsme dostali do tváře. Cestou do bistra se to ale trochu vylepšilo, protože začalo pofukovat. Dali jsme si pho bo, Ivana tedy prý menší porci, ale mě se zdálo, že menší bylo jen to korýtko, a množství zůstalo stejné. Stejně jsme to celé nesnědli, to se prostě nedá. Sedáme tedy do auta, najíždíme na dálnici a jedeme do Telče. Cestou si dáváme na pumpě kafe. Do Telče přijíždíme lehce po třetí. Ubytujeme se v apartmánu s prostorem asi pětkrát větším než Sváťovo “bydlík”, no co, aspoň nemusím pořád chodit bokem a se zataženým břichem 🙂 , pouštíme chlazení a dáváme si hodinku pauzu. Pak se jdeme podívat na náměstí, které je zapsané v UNESCO. Na náměstí je minimálně deset “zahrádek” s občerstvením, ale my kotvíme v cukrárně na zmrzlinu. S tou si pak sedneme ven, a kocháme se krásně opravenými domy. Přitom pokukujeme po místu, kde by jsme se navečeřeli. Recepční nám doporučil restauraci v penzionu “Panský dvůr”. A bylo to super. Dobré jídlo, vlastní pivo! Akorát ta porce byla pro dva. Potom se přesouváme do Tesco, nakoupit snídaní, a druhou večeři, tedy víno. Slibuji, že dalších sedm dní nebudu chodit kupovat víno do obchodu 🙂 . Tak už jdeme na apartmán, sprcha, knížka, víno a Vinaři v telce.
