Františkovy lázně
Neděle - tak po snídani už to muselo přijít. Nejdřív jako nic, pak pořád nic, a pak najednou jo! Nadešel čas balení. Tak, ale to my za ta léta umíme už velmi rychle a efektivně. Pak stěhujeme věci do auta. To by člověk nevěřil, kolik věcí se za ten týden z auta nanosí do baráku. Hodně! Apartmán vyklizen, a my vyrážíme na Chebský hrázděný statek Milíkov. Jako, už jsme takových statků viděli spousty, Ivana se vždycky těší na cepy a hrábě, ale tenhle byl opravdu mimořádný. Na to, že to pár let byla rekreační nemovitost, je strašně zachovalý. Jasně, byl obnoven za peníze EÚ, ale fakt hezky a citlivě. Zdržíme se asi hoďku, a pak pokračujeme na statek Bernard. Statek byl vybudován v roce 1922 těžební společností Britannia jako zemědělské zázemí pro zásobování dolů potravinami. Po roce 1945 statek převzaly Falknovské hnědouhelné doly. Po roce 1989 zde ještě fungoval výkrm vepřů, ale v roce 1993 byl provoz ukončen a areál začal rychle chátrat. Obec Královské Poříčí statek získala a v letech 2005–2006 provedla rozsáhlou rekonstrukci za přispění Evropské unie. No, a my jsme tam jeli tradičně na oběd 😀. Ceny jsou tam Tahitského typu, ale kuchyně fakt dobrá. No, a pak už nás čeká hoďka domů. Tedy, takhle spát se mi už dlouho nechtělo. Dorážíme domů, vyložíme auto, a s Mikinou si jdu na půl hoďky schrupnout. Nakonec to byly skoro dvě hodiny. Pak tedy konečně slezu, vypiju studený kafe, a je po dovolený!
Dnešní fotky
Sobota - to zas byla noc. Slečnu za zdí zase chytil žlučník. No ale, naštěstí jsem schvácen usnul, a probudil se docela slušně vychrňenej. Dnešní den jsem poprvé vytáhnul auto, a jeli jsme do nedaleké vesnice Libá, kde Ivana objevila hrad. Hrad jsme sice našli, ale vchod ne 😀. Jdeme tedy do místního, velice slušného, restaurantu nejdříve na kávu a nějaké pití. S obsluhou dám tiskovku, a během chvíle se dozvídáme, kde na hrad, a kde je vstup. A tak tedy ťapeme do vršku. Pokladna zavřená, ale s oznámením, když tu nebudu, volejte. Tak tedy volám, průvodkyně a kastelánka téměř okamžitě bere telefonovadlo, a běží nám otevřít. Prohlídka probíhala v neformálním tónu, spíše jako když nás provádí teta. Osud zámku byl docela pohnutý, a když vezmu posledních pár let, tak zámek koupili poslední němečtí vlastníci, kteří se ho jali opravovat. Jenže s hradním pánem to brzo fláklo, a tak obnovu hradu převzal syn. No. Je tam uděláno hodně práce, ale když ser to vztáhne na celý hrad, je to žalostně málo. Docela bych si troufnul říci, že to nedosahuje asi deseti procent. A kvalita oprav? Jako by to dělal Gejza. Je opravená střecha, což je super, že tam neteče vrchem, ale celý objekt není odizolován, takže některé stěny nemají ani omítky. Nové sádrové stropy se odtrhávají... Prostě škoda. Financování oprav proběhlo přes EU, a nějaké finanční prostředky vložili i majitelé. Teď už ale několik let opravy stojí, což je opravdu škoda. Dole ve vsi jsme se dozvěděli, že prý vlastníci nesplnili dotační podmínky, čemuž bych se ani nedivil. Je to fakt pakárna. Pak tedy slezeme opět do hospody na oběd. Jako jídlo ok, piviště taky, ale chvilku jsem vzpomínal, proč mi to připomíná Tahiti. Že by tou cenou? A po pravdě, nebylo jen tady, ale v celých lázních. Po jídle vyrážíme na na cestu kolem místního rybníka. Pak pouštíme dron nad hrad, a protože jsme z hradu viděli v dáli opuštěnou obrovskou halu, posílám ho i tam, abychom zjistili, jestli se tam vypravit či ne. Ale jo, nakonec jsme tam došli, a od AI zjistili, že: :...budova byla přádelna, kterou nechal v roce 1910 postavit C. B. Göldner, majitel přádelny v Hazlově. Na svou dobu šlo o velmi moderní závod – měl vlastní parní stroj na výrobu elektřiny i vodárnu umístěnou ve věži, která sloužila hlavně jako požární zásobárna vody. Později byla za továrnou postavena také barvírna...". Teď se tam provozuje paintball. Do té doby, než to spadne. Původně jsme sice chtěli dnes dojet i do Chebu na hrad, ale na zámku jsme se dost zdrželi, tak jsme cestu do Chebu zrušili. To je právě ta výhoda, že jezdíme sami. Nikomu se nemusíme přizpůsobovat, nebo on nám, a když se změní cíl, tak se prostě změní. A protože jsme už dlouho nebyli na Americe 😀jedeme tam na sváču. Dneska už nebudeme trhat žádné rekordy v chůzi, vracíme se do normálu. Pak jsme dorazili na penzion, já píšu zápisky, Ivana si čte, a společně čekáme na večeři 😀.
Dnešní fotky
Pátek - ráno opět cesta na procedury, pak královská snídaně, a potom hup do sportovní obuvi a vyrážíme oklikou k rybníku Amerika. Sice jsem tam už byl, ale Amerika prostě neomrzí. No a to jejich občerstvení také ne! Jdeme povětšinou lesem, tak nám slunce může... No, jenže jsme tam přišli před dvanáctou, tak bylo ještě zavřeno, takže pokračujeme dál směrem do Frantovejch. Ale jdeme také oklikou, abychom viděli i jiná místa než ta kolem cesty, po které jezdí Frantovláček. Když jsme měli rybník za zády, narazili jsme na hotel Francis Palace. Fakt pěkný, restaurace i bar. Hotel je vybaven i wellness, ale cena dvoulůžáku se soft jídlem je tři tisíce kaček. Tak se občerstvíme, a pokračujeme domů. Doma sprška, a cesta na oběd. Po obědě máme pauzu, a pak vyrážíme do čentra. První zastávka je na nádraží 😀. Ale není to obyčejné nádraží, je to opravené nádraží! A to jako velice slušně. Je tam dokonce i občerstvení s cukrárnou, na peróně jsou židličky s podsedáky, prostě něco, co by u nás na Mostecku vydrželo přesně pět minut po instalaci. V hale nádraží jsou umístěné i vitráže. Dáme tedy kafčo a colu, a koukáme nejdřív na motoráky, tři soupravy různým směrem tam stály, a pak na prázdné koleje. Je tam totiž absolutní ticho! Ještě zjišťuji, že ve vyšších patrech jsou bydlení rezidenčního typu. Potom pokračujeme dál do čtvrtě, kde probíhá nová výstavba. Dál pak směřujeme do parku před lázeňský dům Pawlik. Samozřejmě tam nejdeme náhodou. Kolem páté mají přijet návštěva z Mostu. Tak jasně, že Honza s Kájou, kteří přijeli obytňákem. Tak, on to nebyl úplně obytňák, ale museli parkovat na místě pro autobusy s vlekem. Chvilku po páté jsou tady, tak se jdeme čouhnout po Frantovejch, a ochutnat nějaké koktejly. Zrovna, když jsme se blížili k zahrádce, začalo slušně lejt. Baby se tedy schovaly pod deštník, který Ivana vytáhla z klobouku. My tvrďáci jsme se proplétali mezi kapkami deště. Objednáváme koktejly a pomalu přestává pršet. Potom se jdeme ještě kouknout po lázních, a následně jedeme autem k nám na penzion. Auto dáváme do dvora, a jdeme do nedaleké hospody asijské hospody. Nevím jak to vietnamská šéfová poznala, ale uhodla, že Honza je naše děťátko 😀. Po véče se vracíme do penzionu. Následuje loučení, poldové zastavují dopravu aby se děti mohli s tím korábem vytočit na silnici, a frčí domů. My ještě jdeme do LIDLu. Cestou zpět se spustil lijavec jako blázen. I když podle Tahitského měřítka drobně pršelo. Pak jsem chtěl napsat deník, ale chvilku jsem se natáhnul, a probudil se až ráno 😀.
Dnešní fotky
Čtvrtek - dneska vstávačka už půl osmé. Slíbil jsem masérce, že jí před akcí ukážu pár fotek z Tahiti. A sliby se mají plnit nejen o vánocích. Říkal Jenda Ledecký. Po procedurách jdu nakoupit čerstvé pečivo k snídani. Po návratu domů plánujeme dnešní den. Stejně jako já včera, tak i my dnes nejdeme chodit po centru, ale vyrážíme na podobný okruh mimo Frantovky. Nejdříve procházíme kolem městského hřbitova, kde je vedle bývalého židovského hřbitova umístěna kaple. Dneska těch fotek moc nebude, protože procházíme kolem polí a po cyklostezkách. Po obejití okruhu se stáčíme na Národní sednout si na zahrádku doplnit kafe, limo a alkohol. Pak pokračujeme dál do nové vilové čtvrti. No, asi ve Frantovejch nemají na Městském úřadě architektonickou kancelář jako v Mostě. Baráky hezký, to jo, ale co kus, to originál. Jak do vzhledu, tak hlavně do velikosti objektu. No ale dobrá, když se jim to líbí... Pak už se pomalu stáčíme k hospodě na oběd. Trochu jsem frajeřil se znalostí téhle čtvrti, a dostali jsme se úplně jinam 😀. Potupně tedy spouštím mapy a necháme se navést. Domů se pak těch sto metrů odkutálíme. Následuje sprcha a klid na lůžku. Podle Norského YR celé dopoledne prší, ale ve skutečnosti je tu Sahara. Někdy po třetí vycházíme k Lázním Leontýnka. Kdyby někoho ten název překvapil, tak se mu nedivím. Ivana si stále nemůže zapamatovat, že jsem jmenují Lázně Natálie. Jdeme tam cíleně, protože víme, že je tam otevřeno luxusní a odzkoušené občerstvení. Zpátky se vracíme kolem zámečku rovnou do penzionu. Tady odložíme hole, a jdeme do Lidlu. Pak půl hoďky pauza, a cesta na večeři. Dneska žádné přežírání, dáváme si jen polévku a závitky. A pak už cesta domů. Sedíme na terase, a část z nás si čte, a část píše deník.
Dnešní fotky
Středa - dnešní den je bez procedur, protože v lázeňském domě nají narváno. Při snídani a ještě nějakou dobu po ní sleduji zasedání parlamentu, a ven vyrážím až po desáté. Rozhodl jsem se, že se dnes nevydám do lázní, ale udělám si takový okruh severně od Frantovejch. Vyrazil jsem bez dronu, protože jsem si myslel, že dnes to nebude tolik zajímavé. No chyba. Vyrazil jsem také bez pití, protože bylo lehce pod mrakem, a zhruba v polovině cesty byla hospoda. Za celou tu dobu co jsem šel po těch okreskách, mě minulo jedno auto a jeden traktor. Začalo se pomalu oteplovat, a vylezlo slunce. Kolem mě byla zajímavá a klidná příroda. A spousty drobné zvěře a ptáků. Tolik sojek pohromadě jsem ještě neviděl. Cestou jsem narazil turistickou tabuli u bývalé obce Dvoreček. Měla docela pohnutou historii. Po vystěhování Němců se místní do opuštěných domů nechtěli stěhovat, a tak chátraly a pomalu se rozkrádaly na stavební materiál. Poplužní dvůr a zámeček převzalo zemědělské družstvo. Ale že by to byla záchrana, tak to ne. Následovalo rozhodnutí o likvidaci obce. Tu teď připomínají jen neodvezené zbytky sutě, a hlavně dub letní, který byl v roce 1985 vyhlášen památným stromem. Obvod kmene má úctyhodných 480 centimetrů, a je 24 metrů vysoký. Cestou jsem minul několik pěkných rybníků. Pak jsem pomalu docházel do poloviny cesty. Už jsem se těšil na polívku a pivsona v hospodě. Jenže, hospoda tam byla, ale zavřená. No, už jsem začal mít docela žízeň, tak jsem chvilku uvažoval, že se skočím napít ke koňům ve výběhu, ale ty dráty kolem mě odradili. Zpátky do penzionu zbývala asi hoďka půl, tak tedy hyjé. Sluníčko peklo, a já jsem šlapal. Domů jsem přišel úplně vyprahlej, nezůstala ve mě ani kapka včerejších piv a vína. Takže jsem nedříve do sebe nalil půl láhve mattonky, a teprve pak přišla na řadu sprcha a chvilka odpočinku v horizontální poloze. Pak tedy znovu do hadrů, a cesta do hospody na oběd. Šoupnul jsem do sebe velice luxusní svíčkovou, a pak se vracím zpět do penzionu dospat včerejší noc. Ve vedlejším apartmánu totiž bydlí mladá rodinka s dítětem, a paní měla v noci asi žlučníkový záchvat, protože v noci několikrát hekala a ječela, a bolestí mlátila hlavou do zdi 😀. Pak jsem vyrazil na malou obchůzku lázněmi, na Národní jsem si dal kafe a nějaký pití. Pak jsem se stavil v lázeňském domě Pawlik zjistit, jestli dělají ještě exkurze po lázeňských domech. Pak už jsem šel rovnou na vlakovou zastávku očekávat Ivanu. Měla přijet v 18:10, a přijela v 18:10!!! Od vlaku jsme se pomalu loudali k oblíbené Vietnamské restauraci, kde nás úplně zničili. Jak velikostí porcí, tak chutí. Po návratu sprška, a pak já Primitivo, a Ivana knížku a postel.
No jak tak koukám, mohl jsem ty zápisky psát odděleně pro každý den. Ale netušil jsem, že toho bude tolik!
Dnešní fotky
Úterý - Ráno pěkně v klidu snídaně na terase. V noci asi pršeno nebo co, ale teď svící slunečník! Dneska mám procedury až po obědě, tak žádný spěch! Po snídani vyrážím na okružní cestu po lázních. Prvně mířím k lázeňskému domu Pavlik, a pak ještě kousek dál, k železniční zastávce. To abych zjistil, jestli tu mají ještě koleje, po kterých se zítra přiřítí Ivana. A mají. Pak se stáčím směrem k Císařským lázním a dál ke Kolonádě Solného a Lučního pramene. Pak jsem to švihnul přes parky ke Dvoraně Glauberových pramenů, a dál k Infocentru. Odtud pak přes Luisiny lázně, sakra, vůbec se o nich nezmínila, a zpět na náměstí Míru. Nebo Mírů? Pak jsem dorazil na Národní, která se od náměstí táhne na sever až ke kostelu Povýšení. Ulice je udělaná jako pěší zóna, ale byl jsem tam já, a asi deset květináčů, ve kterých byly palmy. Zahrádky byly úplně prázdné, kromě jedné, kde jsem zakotvil na kafe a Brazilský východ slunce. Něco jako dýmka míru ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág 😀😀😀. Pak už jsem mířil do penzionu, kde na mě čekal k obědu vynikající čočkový salát od mojí drahé manželky. Sezobnul jsem ho, a následovala cesta na procedury. Jednou z nich byla masáž. Říkal jsem dívčině, že žádný násilí, ale to v ní asi vyprovokovalo nějaký pud pomsty. Ale přežil jsem. Pak opět cesta domů, přezul jsem obuv a vyrazil k rybníku Amerika. Celý den tady bouřilo, ale ani kapka vody, tak jsem se rozhodl, že to risknu. A dobrý. Dokonce když jsem tam dorazil, vylezl slunec. K sváče jsem si dal kuřecí tortillu a malého pivsona. To proto, abych ještě dorazil domů. Když jsem připravoval dron, přidal se ke mě takovej mladej klučina, a všechno ho strašně zajímalo. Během pěti minut jsem měl vnouče. No, ona spíš maminka by mohla už být pravnouče. Když jsem měl nafoceno, a vracel jsem dron k nám, sklesal jsem do patnácti metrů, povídám mu: chceš to řídit??? Kluk oči na vrh hlavy, a já byl v tu ránu větší hrdina než Tlapková patrola! Pak následovala cesta domů. Pořád hřmělo jako blázen, ale ani kapka. Doma jsem dal chvilku pauzičku, připravil fotky do deníku, a vydal se do Lidlu pro základní potraviny. Loupáčky, víno, čokolády a mléko. Pak jsem chvilku smolil zápisky, a byl čas na vietnamskou večeři s Plzní! Když jsem se vracel z hospody, tak konečně trochu poprchávalo. No, ale nic moc!
Dnešní fotky
Pondělí - Tedy, trvalo to hodně dlouho, ale konečně sem se dočkal! Dopoledne jsem byl ještě na radnici, pak jsem zajel k mamině, pak naložit bagáž, a kolem půl jedenácté vyrážím na západ. Cesta celkem ok, před cílehttps://youtu.be/hkjvFtLoQqom jsem se stavil na malou sváču. Protože jsem dorazil docela brzo, šel jsem si nejdříve zajistit procedury, pak na oběd, a pak jsem vyrazil na blízký hrad Seeberg. |Samo jsme tam již byli, ale ještě jsem neměl fotku z letadla. Tak dneska se to podařilo! Po návratu do města jsem si skočil vybrat prachy na procedury, a pak už jsem jel se ubytovat. Když jsem nanosil věci do apartmánu, praštil jsem sebou na hoďku do pelechu. Venku bylo osmadvacet stupňů a strašný dusno. Později odpoledne jsem se vydal nejdříve do centra k Frantovi, a pak jsem pokračoval dál k lázním Natálie okouknout, jestli je tam stále ten super bufík, jako když jsme tu byli naposledy. A je! Protože je pondělí, měl zavřeno, ale zítra už normálně frčí. Měl jsem sebou dron, tak jsem udělal pár záběrů tam, a pak i ve městě. Po návratu domů následovala sprška, a pak cesta do již odzkoušené vietnamské restaurace. Jídlo super, Plzeň luxus! Pak cesta domů a relax na terase s primitivem. To je super pramen, vřele doporučuji! A potom zápisky.
Tentokrát nebudu dělat zápisky pro každý den, ale zážitky budu doplňovat sem. Je to celkem fuk, akorát že nepřijde upozornění do mailu. Takže si je potřeba si na to vzpomenout, a večer se podívat, jestli jsem sem něco dopsal 😀.
Dnešní fotky.
