Na skok do Říma
1. den – 30. října 2025
Čtvrtek stejný jako každý jiný, až na to, že místo do práce jedeme do Říma 🙂 . Ale postupně. Nejdříve naše kola směřují na Goparking. Tam se loučíme s automobilem a mikrobusem pokračujeme k terminálu 2. Palubní vstupenky máme sice v mobilu, ale i přesto si je raději tiskneme v boxu. Přeci jenom papír je papír 🙂 . Pak jdeme na privátní bezpečnostní kontrolu, kde klasicky není ani nožka. A pak už rovnou do salónku na snídani. Normálně si tam dávám panáčka, dva, tři nebo pivsona, ale takhle po ránu jsem na to neměl odvahu. A tak si aspoň dávám dvojku pozdního sběru, a pádíme ke gejtu. Je divný, že jdeme do přízemí k autobusu, a ne k chobotu. Záhada se ovšem brzo vysvětlila. Éro přistálo z Hurgády, takže parkuje na terminálu 1. Tam nás autobus vyhazuje, a my lezeme do chobotu. Sedadla máme hned za piloty, takže 1A a 1B. Třetí sedadlo zůstalo neobsazené, což se tentokrát ukázalo jako obrovská výhoda, protože když už jsme měli ty VIP sedadla, tak jsme měli i VIP občerstvení, takže se nám třetí stolek hodil. Jen jsme vylétli nad mraky, začalo se servírovat jídlo. No, kdyby z kuchyňky měli natažený pas, ušetřili by si spoustu kroků. Na závěr servírování přinesli sedmičku vína, a ta už nebyla kam dát, tak mi chodili dolévat. No, aspoň to bylo vychlazený. Když už jsme měli naservírováno, začalo letadlo vesele poskakovat, ale všechno jídlo i pití jsme pochytali, nic neulítlo, ani nespadlo. Při přistávání asi pilot potřeboval nutně na záchod, tak se snažil přistání neprodlužovat, a fláknul s letadlem na plochu, až mi vyletěla kamera. Z Fiumičičína se přesouváme vlakem na nádraží v Římě, a odtud pak metrem ke Koloseu. Od metra do bytu to trvalo asi deset minut pěšo. Cestou z letiště žádný bloudění, jsme prostě mazáci. Nebo, že by to mohlo být tím, že jsme tu po osmé? 🙂 . Byteček je malej, ale útulnej, a hlavně má lodžii. Sice do dvora, ale tomu vínu, co jsem tam večer pil, to bylo fuk. Po ubytování vyrážíme na první italský kafe, a něco nakoupit. Pak se zase vracíme do bytu, já si dobíjím telefon, protože jsem v letadle čumákoval na film, a krapet jsem ho vybil. Chvilku po šesté vyrážíme na trasu Koloseum a památník Vittoria Emanuele II. Cestou mírně poprchává, ale protože prší italsky, tak nám to vůbec nevadí, hlavně ale po chvilce pršet přestalo. Jdeme přesně po naplánované trase, Koloseum obcházíme zleva, a podél Fóra Romana. Benátské náměstí je celé zavřené, staví se tam metro trasa C. I památník Emanuela Victoria II obcházíme, a vracíme se zpět na Benátské náměstí. Ke Koloseu jdeme po druhé straně ulice, takže se nám nabízí perfektní pohled na Císařská fóra. Kolem Kolosea se prosmýkneme přes silnici, a cestou domů si vybíráme tratorku, kde bychom se najedli. K večeři jsou fettuccine se čtyřmi druhy sýrů a špagety s mušlemi. Mňamka! Já totiž doma v hospodách „italské“ těstoviny nejím, ale tady si je vychutnávám. A pak už rovnou domů…
2. den – 31. října 2025
Ráno bohatá snídaně a modré nebe! Dnešní program by měl být: náměstí Navona a blízká zmrzlinárna, Pantheon, fontána De Trevi. Na autobus jdeme kolem sluncem ozářeného Kolosea. Jedeme asi kilák, a vystupujeme na stanici poblíž náměstí. Na náměstí je poměrně málo lidí. Půlku ho obejdeme, a pak směřujeme do restaurace, kde jsme s Honzou snědli několik kilometrů špaget. Je to k neuvěření, ale narážíme na číšníka, kterého jsme tam viděli poprvé v roce 2002, když nás tam právě Honza vzal na večeři. Došli jsme k názoru, že buď je to jeho hospoda, nebo má pronajaté prostory, a občas si tam jde „zapinglovat“. Ostatně úplně stejně to má Jirka V Maštali. Slunce svítí jako zadarmo, a my si dáváme aperol a nasáváme atmosféru. Když ho vyzunkneme dokončíme kolečko kolem náměstí a jdeme otestovat, jestli je tam stále ta zmrzlinárna, se kterou nás Bobeš seznámil v době svého působení v Římě. A co myslíte, byla tam!!! A dokonce bez fronty. Dáváme si jen malou porci pro kojence, a pokračujeme k Pantheonu. Cestou slunce pere jako blázen. Od poslední návštěvy došlo ke změně. Vstup do budovy je zpoplatněn, což je v pohodě, ale u vstupuje fronta na vstupenky osmkrát zatočená, a končící na druhém konci náměstí. No neva, uděláme výpravu kolem Pantheonu. Stejně jsme jeho zadní část nikdy neviděli. Vydáváme se k fontáně De Trevi. Nejdeme značenou cestou, protože bychom se tam mezi ty lidi už nevešli, nýbrž malou oklikou, ale za to bez lidí! U fontány lidí jako much, ale mají to tu dobře zorganizované, takže za chvilku jsme u vody. Sice je tam lidí jako much, ale prohlídka dobře organizovaná. Uděláme fotky, a jdeme do blízké prodejny Benetton. Našel jsem totiž na netu trik, že když se vleze do obchodu, a jde se do prvního patra, tak je tam okno, z kterého se dá fontána vyfotit z vrchu. Ivana mi mezitím koupila tričko… Do bytu se vracíme přes restauraci, kde se pěkně nadlábneme. Pak se jdeme trochu natáhnout. Odpoledne vyrážíme k lázním Caracalla, protože jsou nedaleko od nás. No, ale pěkně nás vyšplouchli.Měli mít otevřeno do sedmi, ale když jsme tam v půl páté dorazili, akorát zavírali. No nic. Zaúkolovali jsme AIdu (pro jistotu, takhle mám pojmenovanou umělou inteligentu, takže první písmena jsou „ai“, neplést s „IL“ tedy s ALDOU, neboli s Alíškem 🙂 ), by nám našla spoj k Justičnímu paláci. Operativně se tedy přesouváme k Tibeře. V místní MHD se dají, stejně jako v Praze, možná že i v Mostě, kupovat lístky platební kartou, takže parádička. Justiční palác je si krásně opraven, bohužel ale nefungují fontány 🙁 . Podél řeky jdeme kolem stánků se suvenýry k Andělskému hradu. Ve stromech řádí obrovská hejna andulek, čili papoušků vlnkovaných. Řvou jako kráva, ale jsou perfektně barevní. Když jsme dorazili k hradu, začalo zapadat slunce, takže máme úplně perfektní fotky i videa. Opět požádáme umělou inteligentku aby nám našla spojení, a jedeme busem k Pianu (památník Vittoria Emanuela II.), a pak na Piano, kde si dáváme kafčo s výhledem na historii. Potom jdeme pěšo ke Koloseu, kde nás to vcuclo do tratorky na víno. Pak se stavujeme v Carrefouru (po našem je to v Čamfourovi, což byl švagrů kocour, kterého si přivezli od nás z chaty) pro snídani, a pak už rovnou domů. Dnes večeříme doma na lodžii. Z toho sluníčka jsme k.o., ale na druhou stranu, chodit poslední říjnový den v tričku, to je přeci paráda!!!
3. den – 1. listopadu 2025
U snídaně se mi z „fokáči“ podařilo vypálil v mikrovlnce kachličku. Což by nevadilo, akorát smrděl celej byt 🙁 . Jdeme na metro,a míříme na audienci k papeži. To jsme ještě netušili, že ho fakt uvidíme! Metrem jedeme do Vatikánu, a pak na náměstí svatého Petra, Pavla, Bohouše, Martina… Tam probíhá mše za zesnulé, a opravdu tam byl pápež, jak by řekl komisař Clouseau 🙂 . Potom se jdeme podívat na poutní místo Velehrad, kde jsme při prvních dvou návštěvách bydleli, a odkud nás Bobeš vyvážel za poznáním Říma. Ta čtvrť se celá změnila. Domy opravené, stromy prořezané, prostě luxusní čtvrť! Pak jedeme k Andělskému hradu oblíbenou linkou 64. Cestou přes most k hradu klademe květiny u místa, kde Bobeš ztratil občanku 🙂 🙂 🙂 . Opět požádáme chytrou inteligentku AIdu aby nám našla spojení ke Španělským schodům. Kolem hradu a soudu pak míříme na stanici metra. Cestou se stavujeme na oběd, pak do metra a jedeme na stanici Spagna. Za tu dobu, co jsme tu nebyli, vybudovali ze stanice nový východ přímo k fontáně. U fontány je téměř prázdno, za to na schodech je hlava na hlavě. Jdeme po schodech nahoru, kupujeme pečené kaštany a nasáváme atmosféru. Pak cesta domů a odpočinek, protože to slunce se asi pomátlo… Večer vycházíme k bazilice svatého Jana v Lateránu. Tím, jak je podzim, a brzo se stmívá, jsou památky večer krásně osvětlené. Od baziliky jdeme parkem zpět ke Koloseu. Cestou domů se stavujeme na véču, a pak už domů na lodžii. Pak chvilku česká telka, a hají.
4. den – 2. listopadu 2025
Poslední snídaně, už to skoro v bytě nesmrdí. Asi to bude tím, že jsme měli celou noc otevřený dveře a okna v kuchyni a v koupelně 🙂 . Opět ta chytrá AIda nám poradila, že máme vyrazit na letiště v půl jedenáctý od Kolosea, aby jsme tam byli ve dvanáct. Zdálo se mi to brzo, ale vyrážíme. A skutečně na letiště dorážíme chvilku po dvanáctý, takže paráda. Nejdříve si vyzvedáváme palubní vstupenky, což není až tak zajímavé, zajímavé bylo, že nám je vydávala paní, která odbavovala Brusels Airlines. Asi se nudila, nebo prostě jiná mentalita Italů? Procházíme bezpečnostní kontrolou, Ivana troubí 🙂 . Jdeme si dát snídani, kroasant a kafe, a pak jdeme ke gejtu, kde akorát přijíždí letadlo z Prahy. Zpátky je teda nabušený až po strop. Protože je obsazené i třetí sedadlo v řadě, máme jídlo poschoďově nad sebou, láhev vína a vodu mám strčenou v rohu, a držím je nohou, tak snad bude cesta bez drncáků. Podle toho, kolik toho přinesli, bude let do Prahy trvat asi šest hodin. Ale nakonec ok, zmákli jsme to, víno mi nechali až těsně do přistání. Bobeš nám před odletem psal, že v Česku hnusně, ale když jsme před čtvrtou přistáli, a tentokrát jsme to ani necítili, tak byla tma jako v tunelu, a pršelo vodorovně. Z letiště zase mikrobusem na GoParking, a protože jsme výlet museli zhodnotit, a hlavně se nám nechtělo domů, jedeme ještě do POPu. Řídí Sloník, protože já měl tu sedmičku. Dáváme kafčo, a Ivana dostává zprávu, že tam krachují nějaké prodejny s hadrama, tak vyráží na hoďku po obchodech, aby je zachránila. Mezitím vystřízlivím, teda oba si to myslíme, a vyrážíme do Pato. A to byl konec našeho výletu. Fotky doplním, video je níže.
Na úplný závěr bych chtěl poděkovat všem těm, kteří se podíleli na tomhle super dárku k narozeninám. Tak tedy: DÍKY!!!