5. den

5. den

Tak poslední noc je za námi, teč ještě poslední snídaně a naposledy vyrážíme do města. Tentokrát však ne za památkami, ale na ‚super‘ tržiště utratit nějaká eura za trička a podobně. Ivana vplouvá do davu, aby se za půl hodiny vynořila ověšena igelitkami plnýma značkových věci.
Cestou zpět na hotel se stavujeme ještě v supermerkatu zakoupit zásoby špaget na další léta a vedle pak kupujeme ještě kebab, který na konec pojídám v Pato. Pak vyzvedáváme kufry na hotelu, docpeme do nich zakoupené zboží a trmácíme se na nádraží. Ivana vyfasovala kufr jedoucí, já kufr nesoucí. Lilo ze mě jak z cikána táhnoucího kolejnici do sběrny. Na nádraží to zrovna jedný Italce prodávající lístky moc nešlo, tak tam ve frontě trávíme krásnou čtvrthodinku. Ve chvíli, kdy vyndala ze šuplíku manuál a začala ho studovat, přišla naštěstí ke druhé pokladně její kolegyně. Čirou náhodou jsem tam stál jako druhej 🙂
No, naštěstí již odepsaný vlak měl pět minut sekeru, tak že nastupujeme a tradá na letiště.
Ve vlaku sedí vedle nás pár z Japonska a už deset minut má Vánoce z toho, že jim původci ‚štípnul‘ lístek kleštěmi 🙂
Na letišti se jdeme nejdříve odbavit, bohužel jsem zanedbal ‚check-in‘ přes internet, tak nemám sedadlo u okna 🙁 .
Pak se jdeme vyvalit do kavárny, ze které je dost dobrý výhled na letištní plochu. Po kávě a pivku se přesouváme ke gejtu a pak do letadla.
Kpt. Sadílek je fakt kouzelník! S B737-500 odlétáme s pětiminutovým zpožděním a přistáváme v Praze o patnáct minut dříve! To vše v letové hladině FL330 a s OK-XGA, s šestnáct let starým letadlem. Parkujeme u terminálu non-schengen, tak že pro nás přijíždí autobus a převáží nás do schengenu.
Pak už jen voláme na GoParking a mikrobus nás převáží k autu a frčíme domů.
Tam už nás čeká Kuba s kafem a s Očasem!

Fotky z dovolené jsou tady.

4. den

4. den

Ráno normálka snídaně (recepční mě zdraví: Buon Giorno pane), fernet proti skleróze a šupky hupky do města. Sedáme do metra a jedeme na náměstí Republiky. Když tu náhle ‚ Attenzione, Attenzione:-)‘! No prostě musíme vystoupit na Terminy a jít na tu další stanici pěšky, protože krtek dál nejezdí. Na náměstí Republiky je supernádherná fontána a velké Diokleciánovi lázně. A taky tam mají pěkný kufry, tak že Ivana jeden bookuje. Dále pokračujeme ke ‚čtyřem fontánám‘. Jsou na rohách domů u jedné křižovatky:-) Pak jdeme kolem prezidentského paláce, až narazíme na zastávku autobusu a vracíme se zpět šedesátčtyřkou na Terminy. Tam vyzvedáváme kufr a jedeme metrem Emanuelovo náměstí. Cestou na hotel se stavujeme v továrně na výrobu zmrzliny, kde ji zároveň i prodávají a kde jí mají neuvěřitelných padesátdva druhů!!! Než dojdeme na hotel, kupujeme si k obědu ještě kebab, který je z opravdového masa 🙂
Teč, po obědě, přečkáme to největší horko zase na pokoji a odpoledne se vrátíme zpět do centra!
Tak že, fernet proti zarděnkám a vyrážíme pěšky do parku nad Koloseum. Je pěkně prosluněnej a vyschlej, připomíná to Austrálii. Pak přecházíme do Kolosea, kde si různě poposedáváme ze stínu do stínu a pozorujeme cvrkot. Rozkládám stativ a dělám nějaká panorámata. Pomalu se loudáme do ‚Time Elevatoru‘. Je to projekce o vzniku Římské říše na třech plátnech a na pohyblivých sedačkách. Má to i další vychytávky, jako je vítr, déšť a po Ivaně dokonce lezla i myš. Nebylo to špatné, ale chce to alespoň něco málo vědět o Římu. Pokladní mi při vstupu z ničeho nic vrátila tři eura za vstupenku, tak že jsem šel jako dítě. Nevím, co bylo rozhodující kriterium 🙂
Po skončení přecházíme k Panteonu, tentokrát ho stíháme otevřený. Pár fotek zevnitř i zvenku a pokračujeme dál. Kde se vzala, tu se vzala Piazza Navona. No co se dá dělat, už zase sedíme v oblíbené restauraci. Já s pizzou a Ivana se špagetami. Já s bílým vínem a Ivana s kapučínem.
Po vynikajícím kulinárském zážitku odcházíme k Andělskému hradu udělat pár večerních snímků. Pak se pomalu vracíme přes Navonu na Corso Vittorio Emanuele II. Skáčeme do šedesátčtyřky a jedeme na Terminy a odtud metrem jednu stanici k továrně na zmrzlinu. Nechtěli jsme, museli jsme :-)Š To je taky nápad, mít otevřenou fabriku do půlnoci!
Blízáme zmrzlinu a pomalu se suneme do hotelu přečkat poslední noc:-)

3. den

3. den

Dneska nás nevzbudil ani provoz na ulici, ale až budík v půl devátý. Zápasím s mobilem, který si postavil hlavu a ne a ne se rozeběhnout. Pak jsem nakonec zvítězil. Jdeme na snídani, fernet proti žloutence a vyrážíme.
Dopoledne vyrážíme do lázní Caracalla . Vystupujeme na zastávce Circus Maximus , kde bylo dříve ‚hřiště‘ pro bojové hry. Pak se za děsného vedra přesouváme do lázní. Jsou ohromné, a to z nich zbylo jen opravdu málo. O to víc jsou nádherné. Kocháme se pohledem na obrovské klenby a pomalu procházíme každé přístupné zákoutí. Na některých místech se dochovala buč dlažba anebo dlaždicové obloženi stěn:-)
Pak se vydáváme k bráně Porta San Sebastiana. Jedna se o bránu Aureliánových hradeb, které vedli okolo Říma. Procházíme se hradbami a pak vylézáme na jednu z bočních věží, odkud je nádherný výhled na cely Řím. Po vykoukání se vracíme stejnou cestou zpět na oběd do hotelu. Pak následuje spánek.
Kolem čtvrté vyrážíme na Palatin, což je pahorek mezi Cirkem Maximem a Forem Romanem . Je to opět obrovská plocha zbytků sídel císařských paláců. Pak sestupujeme do Fóra, kde je známý Saturnův palác či palác Vestálek s krásnými pohledy na Kapitol .
Fóra opouštíme a jdeme směrem k Panteonu . Cestou Ivana tráví asi dvacet minut v obchodě s hadrama, ale pak stejně vychází s prázdnou. Panteon byl již zavřený, ale kolem byla spousta lidí a restaurací:-) Dělám pár fotek a pokračujeme na nejhezčí náměstí v Římě (na světě?). Piazza Navona . Oproti minulým letům je tu o něco více venkovních restaurací, naopak ubylo černošských prodejců s kabelkami, deštníkama, brejlema a jiným harampádím! Za což patří velký dík místním policistům, kteří mají pořádek opravdu pevně v rukou, tak že se tu již nepotulují bandy černochů či Marokánců. Je tu vidět jak státní policie, tak městská i kriminálka, ale i finanční, která dohlíží hlavně na stánkaře.
Jdeme tedy do ‚naší‘ restaurace a dáváme si každý pizzu. Sotva to sníme:-) Pak vybaluji stativ a jdeme fotit. No a po focení už jdeme do zmrzlinárny, kterou nám kdysi ukázal Honza a která zůstala věrná svým zásadám a i zásadám Říma, tedy že i malé je velké. Tak že si za čtyři padesát odvážíme na trakaři zmrzlinu. A Ivana ještě se šlehačkou! Tu pak asi dvacet minut blížeme.
Opouštíme náměstí směrem k ‚Pianu‘, kde ještě udělám pár fotek a pak už hajdy na autobus číslo šedesátčtyři, kterým však nejedeme do Vatikánu, tak jak minulá léta, ale na Terminy. V autobuse pro šedesátpět stojících je ještě jednou tolik lidí, tak že se všichni tak nějak tělesně sbližujeme. Vystupujeme na nádraží, skáčeme do metra:-) Tentokrát na náměstí nezabloudíme a jdeme rovnou do hotelu. Cestou potkáváme tři nebo čtyři ‚šlápoty‘, které nejsou černě tak jako u nás, ale naopak jsou to hodně hezké blondýnky. Asi jsou to studentky, co nesehnaly jinou brigádu, aby si mohli zaplatit studium. Recepční se diví, co že jsme přišli tak brzo:-)
Následuje večerní fernet proti malárii, psaní zápisníku a zaslouženy spánek!

2. den

2. den

Tak je tady první ráno v Římě. Už v půl devátý 🙂 nás probudil provoz na ulici. Dáme trochu té hygieny, pak snídani (není žádná uzenina, o to víc sním sladkého pečiva). Pak už jen nezbytný lok fernetu na cestu a tradá za památkami. Nejdříve jdeme okouknout z blízka zříceninu, na kterou koukáme z okna. Jmenuje se Porta Maggiore. Je to brána ze zbytků Aureliánského opevněni. Pak přecházíme, podle Ivany, k malému kostelíku San Croce in Gerusalemme. Zde Ivana pronáší památnou větu: i malé věci jsou v Římě velké! Opravdu, je to kostel jako prase! Potom přecházíme na Lateranské náměstí a cestou procházíme místní bleší trh a po prve na nás útočí zmrzlina. Mladík za pultem opravdu nedělal Itálii ostudu. Každý si odnášíme ‚jeden‘ kopeček, který pak před katedrálou San Giovanny lížeme čtvrt hodiny. Pak se jdeme juknout na Svaté schody, po kterých se smí chodit jen po kolenou. A skutečně, několik Betmenů i normálních lidí takhle pomalu šplhá nahoru. My jsme zvolili klasické schodiště vedle.
Následně přecházíme ke katedrále San Maria Maggiore. Zase obrovská stavba s nádherným stropem a se zpovědnicema pro různé národnosti:-) Přes čínskou čtvrt odcházíme na náměstí Vitorio Emanuele, kde Ivana obtěžuje trhovce. Cestou na hotel pak v ‚supermerkatu‘ nakupujeme salát k obědu. Obědváme na hotelu. Pak odpočinek a pak vyrážíme na odpoledni prohlídku.
Nejdříve naše cesty vedou na Španělské schody . Tam jsou stovky turistů, ale zážitek stál opět na to! Děláme pár fotek a uličkou, kde má obchod každý, kdo něco znamená, vyrážíme na Andělský hrad . Zakupujeme lístky a vyrážíme vzhůru. Nádherný rozhled a co teprve, když po půl hodině nacházíme schody do nejvyšších míst. Pak je pohled na sluncem ozářeny Řím opravdu super. Na hradě jsme vydrželi něco přes hodinu a pak se přesouváme ke katedrále sv. Petra . V zapadajícím slunci je to proste nádhera! Pak se jdeme projit do přilehlých uliček, v jedné z nich večeříme. ‚Stálo‘ to za to 🙂
Pak už je tma a vyrážíme fotit osvětlenou katedrálu! Na place před katedrálou rozbaluji stativ a fotíme a fotíme:-) Pak balíme a metrem se přesouváme ke Koloseu, kde též fotíme a čumíme:-)
Pak opět hup na metro, jeden přestup a vystupujeme na náměstí Vitorio Emanuele. Ten, kdo ho naprojektoval, nedal nikomu vědět, že je zrcadlově stejné a tak ho opouštíme v pravém horním rohu, tak jako dopoledne. Asi po dvaceti minutách zjišťujeme, že se nacházíme v místech, kudy jsme dopoledne nešli a že i letadla přistávající na městské letiště přistávají jaksi z druhé strany.
Tak se tedy vracíme, hledáme ten správný východ z náměstí a šlapeme na hotel. Tam jsme lehce před dvanáctou, následuje očista, fernet a pád do postele!

1. den

1. den

Lehce po deváté vyrážíme z Pato, Ivana dnes kupodivu nemá průjem. Cesta probíhá normálně, těsně před Prahou Ivana zjišťuje, že průjem má:-) Odbočuji z dálnice, chvilku pauza:-) Pak dorazíme na parkoviště GoParkingu, parkujeme, převáží nás mikrobusem na Terminal 2. Těsně před předaním kufru k odbavení, odpadává jedno kolečko:-) Slečna u přepážky nám cestu do Říma nahlas závidí:-) Palubní vstupenky jsme si vytiskli už doma, tak jenom kufr šup na pás a hotovo:-) Při procházení rámem nikdo nepíská, nuda:-) Vyvalíme se na pozorovací terasu a pozorujeme cvrkot na ploše. Odlet je o deset minut odložen:-) Letíme s B737-400, OK-CGI (stáří jedenáct let), letová hladina 10050 metru. Vybral jsem dobrá místa, máme dvě okénka a nohama nedosáhneme na sedadla před námi 🙂 Trasa je podobná jako do Benátek, ty však necháváme za sebou:-) Přistáváme o pět minut dříve. Docela dlouho čekáme na kufr, inu Ital v zimě tančí a v létě spí:-). Pak se tunelama přesouváme k vlaku a frčíme na Terminy. Pak následuje nejhorší část cesty: musel jsem nést kufr do hotelu v ruce, když má to polámaný kolečko:-) Ubytováváme se, klímačka frčí, fernet se taky cestou nezkazil:-) V pokoji je mramorová podlaha! Obědváme píseckou klobásu, čteme si noviny, pak sprška a vyrážíme do velkoměsta.
Pěšky se vydáváme ke Koloseu. Cestou se zastavujeme v bazilice San Giovanny in Laterano . Ještě než se dostaneme ke Koloseu , kupujeme si první zmrzlinu. Kupujeme si také lístky a prolézáme Koloseum:-) Je tam spousta lidí, ale stojí to za to. Potom přecházíme k památníku Vittoria Emanuela II . (Piáno) a cestou rekognoskujeme vykopávky po pravé straně ulice:-) Od Piána se pak vydáváme po ulici směrem k náměstí Popolo, ale zhruba v jedné třetině odbočujeme vpravo směrem k fontáně di Trevi . Ještě než k ní dorazíme, zláká nás jedna venkovní hospůdka, kde večeříme. Já špagety, Ivana pizzu. Pak přicházíme k fontáně. Jako vždy tam je spousta lidí, ale dojem to nezkazí! Kocháme se a pak vyrazíme na metro. Cestou se stavujeme v sámošce pro základní potraviny: čokoláda, pivo, voda. A pak už hup na metro a tradá do hotelu. A opět sprška a pak hají!