7. den – neděle

7. den – neděle

Lázně CaracallaPo snídani jsme zabalili. Kája si bohužel vzpomněl, že letos ještě neviděl lázně Caracalla, takže nám nezbylo nic jiného, než nasednout na metro a dojet tam. Samozřejmě, že v pravé poledne tam bylo na padnutí, ostatně jako vždycky. Určitě z horka opadaly i některé fresky, co tam údajně ještě loni držely na stropě (no nevím, fakt si to nepamatuju). Aspoň jsme se chvíli schovali do stínu pinií a dopíjeli poslední zbytky vína z plastové láhve. Vrátili jsme se na metro a přiblížili jsme se kus do centra, abychom ještě navštívili kostel Santa Maria Magiore. Po nepříliš přímé cestě jsme zapadli (doslova) do zcela nenápadné hospůdky, kde jsme si v utajené zahrádce pochutnali na čem jiném než na těstovinách 🙂 Jako předkrm byly sýry a jako desert jsem se se zájemci rozdělila o nadýchané tiramisu. Servírka neměla podprsenku! Předcházející větu nepsala Ivana :-). Posilněni jsme dorazili na náměstí, Brožů se šli kochat do kostela a my jsme se kochali životem venku. Pak jsme šli přes náměstí Vittoria Emanuela k známé továrně na zmrzlinu. Byl tam pěkný hukot, ale zmrzlina fakt výborná a hooodně. Vzhledem k postupujícímu času jsme se vrátili do blízkosti hotelu a ve vedlejší uličce jsme si dali ještě poslední kávičku a víno. Jako kdyby to ta Kájovo kšiltovka vytušila, že už odjíždíme domů, tak si řekla, že se jí chce zůstat v Římě a potvora se záludně schovala, takže jsme jí tam fakt zapomněli:-)Š. Zármutek nad touto ztrátou jsem si musela vyléčit nákupem kabelky u stánku cestou na Termini. Celý týden Pavel Káju během dne kontroloval otázkou Foťák,čepice,Ivana, ale na úplném konci bohužel polevil a takhle to dopadlo :-). Takže kšiltovka zůstala v Římě a my jsme odjeli na letiště, a pak odletěli domů. Že bychom se pro ní ještě někdy vrátili :-). Upřesňuji, že někdy neznamená příští rok!!! Neznamená, ale také nevylučuje, to taky nepsala Ivana!

6. den – sobota

6. den – sobota

VlčiceV sobotu po snídani jedeme autobusem do města a chceme navštívit ranní trh na Campo di Fiori. Trh byl hezký, kavárna u trhu už méně. Nakoupili jsme různé druhy sušených rajčat a ještě plody opuncií. Procházkou pak podél Tibery a kolem synagogy míříme k Ústům pravdy. I Brožů řekli, že Ústa pravdy nejsou nic moc. Pak chytáme autobus k Piánu a pokračujeme prohlídkou vlčice s Romulem a Remem. Vedle je vlčice vytvarovaná ze živého plotu a chtěli jsme se s ní vyfotit, ale museli jsme počkat, než se přežene výprava mladých Němců (do té doby si jí nikdo nevšiml). Na vyhlídkové restauraci na Piánu dáváme vínko a ovoce, a pak pěkně domů najíst a odpočívat.
Odpoledne se dopravujeme metrem na stanici Flaminio a přicházíme na náměstí Popolo. Bohužel stejný nápad měly asi desetitisíce dalších lidí, takže tam byl dost šrumec. Tady konečně postávaly živé sochy a taky jeden Ind levitující na tyči. Jenže Kája odhalil, že to bude nějaký fígl, takže jsme tam pěknou dobu na něj čučeli a dohadovali se. Potom jsme vylezli schodama nad náměstí, pokochali se vyhlídkou a došli jsme na Španělské schody. Tam bylo lidí snad ještě víc 🙂 Pod schodama se připravovala nějaká zvukotechnika, tak jsme si sedli a těšili se na nějaký koncert. Po dvaceti minutách těšení nás to přestalo bavit a zvedli jsme se. Dole jsme si na plakátech přečetli, že se jednalo zřejmě o nějaký předvolební mítink :-). Už se začali objevovat prodejci pečených kaštanů, tak jsme neodolali. Uličkami jsme došli až k fontáně di Trevi a zabrali jsme si pěkná místa na zábradlí. Turisté fotí jak pitomí, jenom my jsme v klidu. Ale přiblížil se hlad na večeři, takže nejdříve procházkou kolem prezidentského paláce, a pak už honem šupem do oblíbené tratorky k dědkovi, kde si dopřejeme pořádnou večeři i s polévkou minestrone. Poprvé v životě jsme ochutnali pořádného panáka Unicum, ale je to skoro jako hořký fernet. Večer jsme na pokoji museli společně vypít ještě dvě zbývající láhve vína, abychom neměli na letišti nadváhu.

5. den – pátek

5. den – pátek

PantheonRáno si nakupujeme třídenní lístky na MHD. Chce to opravdu hodně přemlouvání, aby si ten automat vzal peníze od Brožů, asi jim je tiskárna nějak špatně vytiskla nebo co. Chceme splnit Pavlovo přání vidět nějaký pěkný kostel, tak jedeme do San Giovanni di Laterano. Pořád pěkně leje, ještě že nám Váša u hotelu usmlouvala od Inda pěkný velký deštník na 7,50 euro. V kostele si dáváme rozchod, a tak mám čas nakoupit I nějaké suvenýry (kalendáře). Pak procházkou s přestávkou na kafíčko dojdeme ke Koloseu a po hlavní silnici k Piánu. Nejdříve vystojíme frontu na záchody s hajzldědkem-regulovčíkem, a pak vyjedeme skleněným výtahem na střechu Piána a rozhlížíme se po okolí. Bohužel dost fouká a je chladno. Následuje návrat do hotelu a musíme dorazit nakoupené zásoby z předešlého dne. Po obědě všichni ostatní odpočívají, ale já jsem musela splnit povinnosti a nakoupit suvenýry, dokud je pracovní den. Nakonec jsem se spokojeně (a trochu opožděně) vracela na hotel a na odpoledne jsem hned natáhla tričko s dlouhým rukávem, co jsem koupila původně Kubovi, protože nic teplého s sebou nemám. S mírným zpožděním jedeme na Benátské náměstí a odtamtud razíme k Pantheonu. U Pantheonu se Váša snaží usmlouvat kabelku, ale nevypadá to nadějně, pořád se tam pohybují policajti, takže kabelkáři musí opatrně kličkovat. Mezitím jsme poseděli u kávy a u vínka, a nakonec kupodivu vše dobře dopadlo, a Váša ukořistila za dobrou cenu dokonce dvě kabelky. Nejvíc asi zabral Pavlovo argument home bambini bé-bé (gestem choval mimino u prsu) :-). To už jsme se tlemili všichni i s kabelkářem. Pokračujeme na náměstí Navona a vsázíme se, jestli tam v restauraci bude ten kulhavý číšník, co tam byl před šesti lety, když jsme tam byli poprvé:-) a byl tam!!! Navona pořád krásná, jen se nám zdálo, že jsou málo nasvícené fontány a chyběly tam živé sochy. Po prohlídce náměstí a místního kostela jsme už neváhali a zapadli do oblíbené restaurace. To byl koncert, jak kolem nás číšník kmital! Výbornou večeři jsme sice protahovali, jak se dalo, ale pak mi už byla zima, tak jsme se zvedli. Kája ale nedal jinak, než že ještě musíme na zmrzlinu, tak si dal jednu malou a ještě jsem mu s ní musela pomáhat.

4. den – čtvrtek

4. den – čtvrtek

Ráno snídaně – stejná jako předchozí dny, ty čtyři párky tam už leží od úterý. Pak se balíme a jako protřelí autoturisté nacpeme vrchovatě kuframa naší zapůjčenou Lancii. Vyrážíme od hotelu na letiště a máme to hezky načas. Bohužel po cestě se ukázalo, že si Kája neuložil do GPS polohu parkoviště půjčovny na letišti, tak jedeme po paměti. A najednou, kde se vzali, tu se vzali dva policajti a už na nás zvedají plácačku. Když ale uviděli, jak odhazuji kufry a pak můj zděšený výraz a navíc uslyšeli příšernou angličtinu (možná mi taky vůbec nic nerozuměli) kdeže je to parkoviště, tak nás radši pustili bez řečí dál:-) Přesně v 10 hodin odevzdáváme auto (už jsem zahnala ten infarktový stav), na letišti dáváme vínko v malých lahvičkách a už se přesouváme do Říma. Vlak z Fiumicina na Termini letos stojí 14 euro, ale je to alespoň celkem rychlé. V hotelu Patria se ubytováváme a vyrážíme nejkratší cestou po Via Nazionale do centra. Po cestě se zastavujeme v jedné skvělé lidové tratorii na oběd. číšníkovi z nás přecházely oči kolem, co všechno jsme snědli. Docházeli jsme pak k Benátskému náměstí, když se docela dost rozpršelo. Naštěstí se s námi Váša rozdělila o deštníky. Zapadli jsme do nejbližšího kostela, že posedíme a po dešti vyrazíme. Jenže pršelo víc a víc, lidí v kostele taky přibývalo víc a víc. Takovou návštěvnost tam asi ještě nezažili. Pavel se vytasil s výborným nápadem vzít si taxi do Vatikánu. Tak jsme se dovezli přímo ke Svatopetrskému náměstí a poprvé bez front na kontrolní rámy (umístěnýma těsně pod chrličem vody) jsme navštívili baziliku. V přední části se odehrávala mše, takže se dopředu nemohlo. Rozhodli jsme se přes nepřízeň počasí vylézt na kopuli. Během výstupu jsme z vnitřní strany kopule viděli z výšky velebníčky. Na ochozu bylo téměř prázdno a tak jsme se pokochali sice zamračeným, ale ostrým výhledem. Pak jsme ještě vlezli na chvíli do baziliky a pak už tradá na metro a zpátky do hotelu. V blízkém obchodě jsme nakoupili zásoby vína, proscuitta a podobných pochutin na večeři.