Třetí den

Třetí den

1305190067Ráno mám chuť na míchaný vajíčka jako doma o víkendu. Ivana sice říkala, nech si zajít chuť, ale kuchař nebo kuchařka jakoby stál za dveřma našeho pokoje. No jasně, byla tam!!! Po snídani se balíme, stěhujeme věci do auta a vyrážíme vstříc dnešnímu dobrodružství.

Nejdříve vyrážíme do Kostelce podívat se na místní zámek. Tam jsem zjistil, že mi došla baterka ve foťáku, takže jsem fotil na mobil. No nevadí, stejně se budeme stavovat u Ivany kamaráda, a tam si baterku nabiju. Procházíme zámeckou zahradou. Jsou tu desítky ne-li stovky keřů azalek a rododendronů, v bazéncích pak plavou koi kapři. Pak se dozvídáme, že onen kamarád na Ivanu zapomněl, tudíž že se návštěva nekoná. No snad tu baterku někde nabiju. Ze zámku pokračujeme do Rychnova nad Kněžnou, podívat se na místní pivovar. Sice to nejdříve vypadá, že je pivovar uzavřen, ale nakonec se ukázalo, že vchod je na druhé straně objektu. Vcházíme do krásné zahradní restaurace, kde se nejdříve občerstvujeme, a pak se vydáváme na prohlídku minipivovárku. Mezitím mi slečna servírka dovoluje u ní zasunout nabíječku do zásuvky. Takže mám vyhráno. Po prohlídce si dáváme grilovanou šunku a piviště. Nakupujeme suvenýry a vyrážíme na zámek do Častolovic. Před odjezdem ještě fotím čápa na hnízdě na komíně.

V Častolovicích je zámek a krásná malá zoologická. Asi hoďku se procházíme zahradou, pak se uchylujeme do nádvoří zámku, kde si dáváme zmrzku. Po pokochání se přesunujeme do auta a odjíždíme směr Pato, kam dorážíme lehce po čtvrté hodině.

A fotky? No jasně, jsou TADY!!!

Druhý den

Ráno hupkáme na snídani, pak jdeme nakrmit koně, kozu a ovci. Vracíme se na pokoj a balíme si věci na celodenní putování krajem. Počasí nic moc, ráno před snídaní trochu sprchlo, předpověč hlásí, že se to má vylepšit. Jako první navštěvujeme rozhlednu Vrbice. Je to nově postavená otevřená věž, která se tyčí do výšky třiceti metrů. To je o něco více, než desetipatrový barák s bytama. Vyšplháme na vrchol, odkud je i při tom mizerném počasí dobrý výhled. Vidíme dokonce Kunětickou horu u Pardubic a na 90% i Žižkovský vysílač v Praze. Ale docela to nahoře fouká, tak sestupujeme dolů a musíme si zahřát ruce hrnkem horké čokolády. Pak se jdeme projít do blízké vesnice. Pak nasedáme do auta a kousek si zkracujeme cestu k Olšinkám s vodníkem a k Vrbické studánce, která se nachází v hustém lese a má průzračnou vodu.

 

Dále naše cesta vedla do města Potštejn, nad kterým se tyčí stejnojmenný hrad. To jsme ale netušili, že ve městě probíhá pouť, a celé město bude ucpané jak autama, tak lidma. Ale parkujeme na centrálním parkovisku, prodíráme se davem a míříme na kopec. Cestou vzhůru odcházejí poslední mraky a vylézá slunce a krásně to do nás pere. Na hradě si dáváme limču, a protože je vstup možný pouze s průvodcem, na kterého nejsme zvědaví, uděláme pár fotek a klesáme dolů, do údolí. U jednoho z mnoha stánků si kupuju gyros a Ivana masové závitky. Pak procházíme poutí, nakoupíme tričko s břichem a frgál a pak chvilku hledáme parkoviště. Pokračujeme dál, a to sice na rozhlednu Rozálku v Žamberku. Dřevěná opláštěná stavba ve tvaru husitské hlásky je vysoká dvacet metrů. Z rozhledny pokračujeme do Vamberku, kde je muzeum krajky. Bylo tam, ale zavřený. Tak se jdeme podívat na kamenný most přes řeku (nic moc), a pak se přesouváme do obce Peklo, kde je přes řeku Zdobnici postaven unikátní dřevěný věšadlový most. Následuje cesta do penzionu, kde si dáváme před večeří pivko a po večeři ferneta. Večer jsme utahaní a jdeme brzo spát.

 

První den

První den

Podhorní mlýnTak je pátek, musím na dopoledne do práce. Myšleno na katastr. Ivana se celý den binká doma, já musím dřít. Ale jak už jsem psal, byl jsem v práci jen na dopoledne, takže po jedenáctý jsem doma u stolu. Naobědváme se, a vyrážíme do Orlických hor. Navigace ukazuje, že tam budeme za tři a čtvrt hodiny, ale nakonec to děláme za dvě a třičtvrtě.. . Projíždíme Kostelcem nad Orlicí a dojíždíme k mlejnu. K Podhornímu mlejnu. Je to nově zrekonstruovaná stavba mající asi osm pokojů. Ubytováváme se, pak si dáváme piváka a zákusek a jdeme na prohlídku nejbližšího okolí. Cestou sice trochu sprchne, ale nás, staré trempíky to nepoloží. Je tu taky s náma rodina s dvouma dětma, který jsou hodný. Napsal bych jako naše, když byly malý, ale to by se dalo napadnout. Tak napíšu jako děti Habadů. U jídla jsou ticho, neřvou, všechno sní a pozor, dokonce pozdraví!!!! To mi udělalo stejnou .radost, jako když tu nejsou Němci. K večeři máme vynikající sekanou, a pak věneček s kávičkou. Já jí měním za čaj, a Ivana vlastně taky. Večer sebou praštíme do postele, a protože v TV, tak jako obvykle, nic nedávají, koukáme na noťasu na Dívčí válku od Ringo Čecha. A nebylo to vůbec blbý.