Babiččino údolí – 5. den

od Karel Řehák | 8. 8. 2014 | Dovolená 2014 - Babičino údoli

Tak dnešní den bude spíš takový ležérní, odpočinkový. Dopoledne vyrážíme do sousedního města, České Skalice. Potřebujeme hlavně vyzvednout nějaké prašule, a pak se chceme kouknout trochu po městě. Bankomat ok, ale zbytek děs, běs. Město není připravené na turisty, domy na náměstí nejsou moc opravené. Asi tu není moc peněz. Nakupujeme tedy základní potraviny, tedy víno a čokoládu a vyrážíme na zříceninu Rýzmburk. Je to taková krásná oddychová procházka. Zříceninu jsme sice nenašli, byla zarostlá v lese, ale procházka to byla opravdu nádherná. Odjíždíme tedy na hotel na polední pauzu a čekáme na signál od mladejch, kdy máme vyrazit do ZOO ve Dvoře Králové. Píp, píp, přichází zpráva, že ve dvě máme být u ZOO. Namačkám trasu do navigace, která nám prozradí, že vzdálenost 20 kilometrů pojedeme 35 minut. No asi už je nějaká unavená, říkáme si a vyrážíme. Po absolvování trasy se divíme, že to trvalo jen tu půlhodinku. Jeli jsme přes pole, role, přes záhonky, no ale, jsme tam. Parkujeme, začíná pršet, a jdeme tedy do hlavní brány. Máme hlad, chceme jíst. Přestává pršet, hlad je větší a větší. Terka vyhlíží tlustýho Němce, kterýho chce sníst. Nakonec dostává klobásu a je spokojená. I my se nadlábneme a vycházíme na výpravu mezi zvěř!  Procházka nakonec trvá skoro tři hodiny! Ke konci už to vzdávám a odcházím na párek v rohlíku. Zbytek rodiny mě pak dohání na parkovišti, odkud odjíždíme do Zlíče na hotel. Dáváme si kávu, pak odvádím děti na jejich ubytování. Hodinka pauza, dvojka bílého na pokoji a odchod na večeři. Večeře opět luxusní, jako celý týden. Odvádíme mladý do jejich apartmánu a vracíme se k nám na hotel. A tady už klasika. Vínko, čokoláda, TV. Někdo se divil, jak to, že se na dovolený díváme na telku? No jo, když my ale přes rok na ní nemáme čas. A pozor, televize už je barevná a na elektriku!!!

Babiččino údolí – 4. den

od Karel Řehák | 7. 8. 2014 | Dovolená 2014 - Babičino údoli

Ráno vstáváme na to, že máme dovolenou, hodně brzo. Už v osm jsme na snídani. Tak jako téměř každý den, si dávám tři vajíčka, něco šunky, zeleninu, džusík. Pak jdeme na pokoj pro věci a vyrážíme do Náchoda, na exkurzi do místního pivovaru Primátor. Exkurze je téměř rodinná, jen my dva, sládek a tři Němci. Jak už jsem psal, prováděl nás pan sládek Pavel Kořínek, který v pivovaru pracuje již čtyřicet let. Aktivně se spolupodílel na zavedení výroby speciálů, např. 16% Exluziv, dvou nejsilnějších piv v České republice 21% Rytířské a 24% Double, pšeničného piva Weizenbier a dalších. Výklad je tedy opravdu hodně odborný a chvilkama se v něm oba ztrácíme. Ale prohlídka super! Po skončení jdeme do podnikové prodejny nakoupit nějaké suvenýry pro bábušky. Když jsme prodejnu opustili, prodavačka dává na dveře ceduli ZAVŘENO a odjíždí na Maledivy.
My se ale přesouváme do Nového Města nad Metují. Chceme tam okouknout klášter a jeho zahrady. Jenže… Klášter opravují a jeho věž je celá zahalená do modré sítě. No ale, vstup je zdarma, tak vyrážíme na vrchol. Za shora je pohled na město a zahrady jako když tam má mítink ODS. Snad i ti zedníci jsou modrý. Takže žádná fotka a slaňujeme dolů. Jdeme do zahrad, ty jsou sice hezké, ale malinkaté. A začíná být vedro, tak se přesouváme do nejbližší restaurace trochu se najíst a napít. Pak jdeme okouknout náměstí a kostel a frčíme si dáchnout na hotel. Ten včerejšek nám dal přeci jenom zabrat.
Po odpočinku si půjčujeme kola a jedeme se projet do Babiččina údolí. Cestou se stavujeme v mlýně, na bělidle a na mandlu. A pak jedeme dál a dál… Cestou zpět potkáváme, světe div se, sládka z pivovaru :-).
Na hotelu vracíme kola, dáváme si odpolední pivko a jdeme se zkulturnit na pokoj. Ještě než odevzdáme kola, projedu se po vesnici, abych sehnal mladejm nocleh. A povedlo se. Hned v prvním stavení zaznamenávám úspěch. Jdeme na večeři, kde se zase totálně zrušíme. Zdejší kuchař má totiž obě ruce pravé nebo co. Prostě bomba!!!
A pak už červený, čoko, tv…

Babiččino údolí – 3. den

od Karel Řehák | 6. 8. 2014 | Dovolená 2014 - Babičino údoli

Po božské snídani vyrážíme do nedalekého Broumova, podívat se na místní klášter. Parkujeme, ke kostelu je to kousek, jsme tam za chvilku. Jenže… Zahrada se rekonstruuje, kostel se rekonstruuje, a do kostela se smí pouze s průvodcem a další prohlídka je za hodinu :-(. Tak to tam chvilku očumujeme, a pak se přesouváme k dřevěnému kostelu, který leží na místním hřbitově. Podle pověsti byl kostel založen v roce 1177 (tedy krátce po založení obce v roce 1171). Byl údajně postaven jakousi pohanskou šlechtičnou, která na tomto místě přijala křest. Šlechtična rovněž věnovala kostelu svou perlovou čelenku, která je dnes uložena v městském muzeu. Kostel je jednolodní orientovaná stavba. Na kamenné podezdívce a prahu z dubových trámů stojí hrázděná dubová konstrukce, pobitá zevnitř i zvenčí prkny. Okolo celého kostela je otevřený ochoz, krytý pultovou střechou. Kostel měl původně dva vstupy, jeden na západní a druhý na severní straně. Během úpravy v 18. století byl zřízen i třetí vstup do nově vzniklé sakristie. Oba původní vstupy mají portály s gotickou profilací. Vnitřní prostor je rozdělen na loď, kněžiště s trojbokým závěrem a sakristii. Na západní straně lodi je kruchta. Strop je trámový, pobitý rovněž prkny. V ochozu kostela se nachází celkem devět dřevěných desek, na kterých jsou kronikářské záznamy z let 1542-1847, většinou o požárech (1549, 1757 atd.) a dalších pohromách (například kobylky 1542, sražení kostelní věžičky vichrem 1550, povodeň 1570, mor 1582, 1586, 1632, vojenský vpád pruského vojska 1779, rekvizice 1810, cholera 1847).
Po prohlídce se vracíme zpět do města pro auto a přemisťujeme se do Broumovských skal. Parkujeme na úpatí hor a v restauraci Amerika se posilňujeme před výstupem na vrcholky skal. Na hodinkách odečítáme nadmořskou výšku 458 metrů nad rybníkem a vyrážíme. Místy je stoupání tak velké, že nosem narážím na zem. Nahoře z nás sice stříká pot, ale zase si člověk ověří, že není s fyzičkou tak úplně v prdeli.
Nejdříve se jdeme občerstvit do chaty Hvězda. Sedíme na terase a kocháme se výhledem do Broumovského údolí. Potom se jdeme projít po skalách. Nádherná panorámata, to zase jo!!! Nasekáme pár fotek a začínáme slaňovat k auto, k hospodě Amerika.
Z Ameriky odjíždíme do města Police nad Metují, kde je muzeum stavebnice Merkur.
Normálně dávám do příspěvků jednu ilustrační fotku. Dneska dělám výjimku a přidávám jednu z muzea. Přesně tuhle stavebnici jsem dostal před více jak čtyřiceti lety od tatínka a maminky v Vánocům. Nebo to byl Ježíšek či Děda Mráz? No, dneska už to asi nezjistím…
Sedáme do auta a jedeme do hotelu. Tam si dáváme hodinku odpočinek. Před večeří ještě vyrážíme na prohlídku jedné půlky vesnice. Nebejt těch náklaďáků přes den, byla by to luxusní vesnice pro život. Následuje večeře, která nás svou velikostí vždycky umrtví. A pak už červené, čokoláda, Ozzák…

Babiččino údolí – 2. den

od Karel Řehák | 5. 8. 2014 | Dovolená 2014 - Babičino údoli

A máme tady druhý den. V pondělí, než jsme odjížděli, dávám babičkám instrukce, že nechceme dostávat zprávy typu: kočky běhaj po silnici, slimák sežral rajče, pes kulhá na ocas, kohout kokrhá falešně a schválně, jakou jsem si přečetl SMS? Utekla kuřata! A jaká byla druhá? Pes žere kuře! Tak to bylo hustý. Jak s takou zprávou ale naložit třista kilometrů od domova? Zabalit to tu a jet chytat domů slepice nebo přinést psovi sůl a pepř? No… Takže vstávám a jdu dopsat deník za pondělí. Ivana ještě chrní. Vstává až v půl deváté… Následuje bohatýrská snídaně, pak chvilka volna na pokoji. Ta snídaně musí přeci trochu slehnout, že jo :-).
Dnes vyrážíme po stopách opevnění Československa před druhou světovou válkou. Nejdříve jedeme na pevnost “Zelený” (N-S 75). Tento dělostřelecký srub měl být největším objektem z celé tvrze, svůj název „Zelený“ dostal podle příjmení původního majitele pozemku na kterém byl postaven. Betonáž se prováděla ve dvou intervalech a to od 3. až 7. září 1938 a druhý až za všeobecné mobilizace ve dnech 20. až 28. 1938. Při betonáží bylo celkově spotřebováno 5520 m3 betonu. Hlavní výzbroj objektu spočívala ve třech střílnách pro 10 cm houfnice vz. 38, které měly svými zbraněmi mířit do údolí řeky Metuje, kde byly důležité komunikace. V nynější době jsou otvory po vytržených střílnách zaslepeny plechovými deskami. Bohužel do tvrze se žádná z těchto zbraní nedostala. Dále ve stropě sruby měly být osazeny dvě pancéřové zvony se střílnami pro lehké kulomety. Třetí lehký kulomet měl být umístěn ve střílně postřelující ochranný příkop před střílnami. Jak houfnice tak ani zvony na staveniště nebyly dodány. Objekt je rozdělen na dvě patra, přičemž v horním (bojovém) jsou kasematy pro houfnice, vstupní chodbička, chodbičky do zvonů a nouzový východ z objektu. V dolním (týlovém) patře je filtrovna, sociální zařízení, ubikace části mužstva, velitelské stanoviště a místnosti, do kterých padaly vystřílené nábojnice. Obě patra a podzemí jsou spojeny schodištěm a šachtou pro dva nákladní výtahy. Bohužel průvodkyně o pevnosti nic nevěděla, takže výklad byl poněkud strohý.
Prohlídku zakončujeme na pevnosti Můstek. Pěchotní srub o kubatuře 3100 m3 betonu byl umístěn projektanty na nejvyšší terénní bod tvrze o nadmořské výšce 619 metrů. Místo bylo velmi dobré na pozorování a tak se počítalo s osazením pozorovacího zvonu, odkud měly být dodávány informace pro minometnou otočnou věž. Objekt disponoval dalšími dvěma zvony, ve kterých měly být uloženy lehké kulomety. Pro pancéřovou kopuli bylo určeno dvojče těžkých kulometů. Ve střílnách pod betonem měly být dva protitankové kanóny ráže 47 mm umístěny ve společné lafetě s těžkým kulometem a v další střílně dvojče těžkých kulometů. Betonáž objektu proběhla ve dnech 25. až 31. července 1938. Svůj název „Můstek“ získal podle nedalekého dřevěného lyžařského můstku. Za mobilizace neměl tento srub stálou osádku, z důvodu celkového nedokončení. Kromě vnitřních stavebních úprav nebyl dokončen ani zához.
Pokračujeme dále kolem pevnosti Jeřáb, která ale není přístupná. Pokračujeme proto dál, k pevnosti Lom. Je to menší pevnost v lese. Ta přístupná je, je tam dokonce i nějaké zachovalé vybavení. Promítá se tam naučný film o vzniku těchto pevností. Pak jdeme dál, k pevnosti Březinka. To by měla být jednička mezi pevnostmi, co se týká vybavení a funkčnosti. A opravdu pevnost nezklamala. Všechny podrobnosti týkající se této pevnosti, jsou popsány ZDE. Cestou zpět k parkovišti začalo docela slušně pršet. Zastavujeme se tedy u pevnosti Zelený, kde je docela dobře zásobený bufík. Když už jen krápalo, přesunujeme se k Jiráskově chatě. Než tam dorazíme, vykoukne slunec a svítí a svítí. Vystupujeme na věž, odkud je nádherný výhled. I do Polska. A všechny podstatné informace o chatě jsou TADY.
Opouštíme chatu a jedeme do Náchoda na zámek. Skoro do patnácti jsem si myslel, že se v tý písničce zpívá: “Na Chodský zámeček vršku kulatého…”, a ono ne :-). Nahoru vedlo aspoň tisíc schodů, ale stálo to za to. Dokonce tam jsou i medvědi. Prohlédneme si nádvoří a pomalu scházíme dolů, do města. A frčíme do hotelu. Sprcha, večeře, pohoda s vínem… Tak zase zítra…

Babiččino údolí – 1. den

od Karel Řehák | 5. 8. 2014 | Dovolená 2014 - Babičino údoli

Začíná první den dovolené, venku zase prádelna. Ráno ještě přijíždí mechanik od Ferrari, aby nám prohlédnul vůz před cestou a přivezl snídani. Kolem jedenácté vyrážíme směr Babiččino údolí. Vůbec netušíme, kudy pojedeme, necháváme se vést navigací. Cesta ok, až na D11 byla hromadná nehoda (jak se později dozvídáme vrtulník, tři těžce zranění) tak to místo objíždíme po okolních vesnicích, čímž nabíráme sekeru kolem jedné hodiny. Ale co, dovolená, není kam spěchat, takže klídeček. Před třetí přijíždíme k hotelu Holzbecher, kde strávíme několik nocí, a odkud budeme vyrážet na výlety. Hotel má bohatou historii. Sloužil dříve jako zájezdní hostinec a přepřahali se tu koně. Teď k jeho historii přibude další významná událost, ubytovali se zde Řeháci :-). Po ubytování, 0 + 2, se jdeme naobědvat. Sice trochu pozdě, ale zase moc dobře. Pak následuje klid na lůžku.

Později odpoledne vyrážíme na první seznamovací procházku Babiččiným údolím. Hezká cesta po rovince podél řeky Úpy a jejích okolí. Nejdříve se stavujeme na zámku, kde žila kněžna. Má nádherný rozlehlý park. Odtud přecházíme k Rudrovo mlýnu a k vodnímu mandlu. Rudrův (Ludrův) mlýn je Kamennou budovou jejíž největší část tvoří mlýnice zabírající přízemí a horní patro. Do děje babičky se dostává s rokem 1773, kdy mlýn vyženil Antonín Rudr, děd Mančinky, postavy z Babičky, která byla skutečnou kamarádkou Barunky Panklové. Jak mlýn tak mandl jsou prý stále funkční, tak uvidíme. Dále pokračujeme k pomníku babičky s dětmi. Je vybudován v nadživotní velikosti a dostat od téhle “babičky” lepáka, přijdu o zbývající zuby. Ale pomník je hezkej, to zase jo. Jdeme ještě kousek dál, abychom si prohlédli Staré bělidlo a okolní stavení. Začíná poprchávat a my se pomalu vracíme zpět na hotel. Následuje večeře, TV, dvojka červeného a čtení na pokoji.