Loučeň – 3. den

Loučeň – 3. den

Už v půl deváté otevíráme oči a za oknem už zase svítí ta žlutá koule. Jdeme na poslední zámeckou, snídani, a pak balíme. Po zaplacení útraty v recepci, se jdeme ještě projít do parku a proběhnout pár labyrintů. A pak už odjíždíme. Nejedeme rovnou domů, ale jedeme do Hrabalova kraje, do Kerska. Nejdříve se chvilku procházíme, ale pak už míříme do restaurace Hájenka, která si zahrála ve slavném filmu Slavnosti sněženek. No, copak si tam asi dáme. No přeci kančí. Ale jak? Se šípkovou nebo se zelím? Se šípkovou!!! A bylo to fantastické.
Po jídle se jedeme ještě podívat na chatu, kde bydlel pan Hrabal a už otáčíme kormidlo směrem domů. Ale ještě nejedeme rovnou domů, jedeme se podívat na Bobeše na parník. Akorát přijíždějí, takže se naloďujeme a dáváme si okružní hodinku s ruskou výpravou a s kávičkou. Potom pokračujeme dál, ale stále ještě ne k domovu. Po opuštění Prahy se stavujeme ještě v Ruzyni na letišti, aby si Ivana mohla hezky číst na sluníčku knížku, no a já, abych si mohl při té příležitosti udělat pár fotek letadel. Strávíme tam něco přes hoďku, a pak už rovnou domů. Cililink, cililink, zazvonil zvonec a dovolený je konec.

Loučeň – 2. den

Loučeň – 2. den

Půl deváté a krásně vyhajaný jdeme na snídani. Venku se už teč vaří vzduch, tak uvidíme, jak to dneska přečkáme. Po snídani vyrážíme na chvíli do místních lesů a podívat se na lesní studánku. Cestou potkáváme nádherně zrekonstruovanou myslivnu. Cestou zpět koukáme po houbách, ale prd. Po návratu na zámek si jdeme vyfasovat piknikový koš a jdeme sebou praštit do zámeckého parku. Do stínu. Obsah koše se nedá sníst (řízky, kuřecí stehna, ovoce, plněný housky), tak si ho bereme na pokoj s tím, že ho později dorazíme. Následuje opět vířivka a klid na lůžku. Na odpolední výpravu vyrážíme už v půl třetí, něco je ve vzduchu. Přijíždíme do muzea cukrovarnictví a lihovarnictví v Dobrovicích, začíná pršet… Super muzeum, ještě suprovější průvodkyně (má nohy až na zem, ale hlavně má něco vhlavě), a je jen pro nás. Vydrželi jsme tam hodinu a půl, zatím co venku leje. Cestou na zámek se stavujeme ve Smetanově úmrtišti, vobci Jabkenice. Bydlel zde na návsi vmyslivně. Chvilku přestává pršet, tak vyfotím myslivnu a pelášíme zpět. Po příjezdu na zámek jdeme na kávičku, pak hodinka relax. Následuje čtyřchodová večeře (tataráček z rajčátek, krém z mrkve a zázvoru, vepřové plátky na cibulové marmeládě a čápy s mákem). No paráda, teč jen čekáme, jestli praskneme nebo jestli zmákneme tu prohlídku zámku za světel svíček. Zámkem nás provází kněžna s knížetem. Jsou to z části průvodci, ale z části také představují knížecí rodinu. Prohlídka je ještě lepší než včera. Než po prohlídce dorazíme na pokoj, stavujeme se ještě v zámecké restauraci na panáčka. A pak už spánek.

Loučeň – 1. den

Loučeň – 1. den

Vstávám na devátou a slunce už paří na plný pecky. Po snídani jdu s Odinou na zahradu, kde jí chvilku házím balón, ale za chvilku se i ona potí i za ušima, tak toho rychle necháme a jdeme se schovat do stínu. Lehce po desátý sedáme do meďáka a vyrážíme. Cesta do Prahy dobrá, ale po Praze fujtajbl. Oběd si dáváme u Mekáče, zatímco venku se vaří asfalt. Po odpočinku najíždíme na hradeckou dálnici a pokračujeme na zámek Loučeň. Těsně před koncem cesty stavíme u závor. Ale nejsou to obyčejné závory, ale klasické, dřevěné na ruční pohon. Dokonce i stavědla mají mechanická. A pak už jen chvilku a jsme na zámku. Ubytujeme se na zámku (máme obývák a ložnici, a k tomu koupelnu s vířivkou), popíjíme uvítací šampáňo, skáčeme do vířivky, a pak na chvilku odpočinek v posteli. Po poledním klidu vyrážíme do zámeckého parku. Nebyl to dobrej nápad, vylemtat flašku šampáňa, a pak jít do toho vedra… Zastavujeme se v zámecké cukrárně. Kávička, mřížkový koláč a čápy s mákem. Když vylezeme ven, je to ještě horší. Zámeckým parkem se proplížíme, abychom alespoň viděli, kam sebou zítra praštíme s tím piknikovým košem. To jsem na něj tedy zvědavej. Vycházíme z areálu zámku a jdeme si koupit do Coopu  vínko na večer a nanuky. Před večeří skáčeme opět do vířivky. Pak cesta do zámecké restaurace na véču. Hodně dobrá! Když to zdlábneme, jdeme na večerní prohlídku zámkem. Úžasnej průvodce a úžasná večeře (dneska už druhá) v zámecké jídelně. Po prohlídce požádám kastelána, jestli by nemohl zapnout venkovní osvětlení zámku, že bych si jako udělal pár večerních fotek. A světe div se, mohl! Po focení si jdeme chvilku sednout do baru, a pak už jdeme na pokoj, kde si já dávám ještě vířivku, a pak padám do postele.