Loučeň – 3. den

Loučeň – 3. den

KerskoUž vpůl deváté otevíráme oči a za oknem už zase svítí ta žlutá koule. Jdeme na poslední zámeckou, snídani, a pak balíme. Po zaplacení útraty vrecepci, se jdeme ještě projít do parku a proběhnout pár labyrintů. A pak už odjíždíme. Nejedeme rovnou domů, ale jedeme do Hrabalova kraje, do Kerska. Nejdříve se chvilku procházíme, ale pak už míříme do restaurace Hájenka, která si zahrála ve slavném filmu Slavnosti sněženek. No, copak si tam asi dáme. No přeci kančí. Ale jak? Se šípkovou nebo se zelím? Se šípkovou!!! A bylo to fantastické.
Po jídle se jedeme ještě podívat na chatu, kde bydlel pan Hrabal a už otáčíme kormidlo směrem domů. Ale ještě nejedeme rovnou domů, jedeme se podívat na Bobeše na parník. Akorát přijíždějí, takže se naločujeme a dáváme si okružní hodinku sruskou výpravou a s kávičkou. Potom pokračujeme dál, ale stále ještě ne k domovu. Po opuštění Prahy se stavujeme ještě vRuzyni na letišti, aby si Ivana mohla hezky číst na sluníčku knížku, no a já, abych si mohl při té příležitosti udělat pár fotek letadel. Strávíme tam něco přes hoďku, a pak už rovnou domů. Cililink, cililink, zazvonil zvonec a dovolený je konec.

Loučeň – 2. den

Loučeň – 2. den

Piknik

Půl deváté a krásně vyhajaný jdeme na snídani. Venku se už teč vaří vzduch, tak uvidíme, jak to dneska přečkáme. Po snídani vyrážíme na chvíli do místních lesů a podívat se na lesní studánku. Cestou potkáváme nádherně zrekonstruovanou myslivnu. Cestou zpět koukáme po houbách, ale prd. Po návratu na zámek si jdeme vyfasovat piknikový koš a jdeme sebou praštit do zámeckého parku. Do stínu. Obsah koše se nedá sníst (řízky, kuřecí stehna, ovoce, plněný housky), tak si ho bereme na pokoj s tím, že ho později dorazíme. Následuje opět vířivka a klid na lůžku. Na odpolední výpravu vyrážíme už v půl třetí, něco je ve vzduchu. Přijíždíme do muzea cukrovarnictví a lihovarnictví v Dobrovicích, začíná pršet… Super muzeum, ještě suprovější průvodkyně (má nohy až na zem, ale hlavně má něco vhlavě), a je jen pro nás. Vydrželi jsme tam hodinu a půl, zatím co venku leje. Cestou na zámek se stavujeme ve Smetanově úmrtišti, vobci Jabkenice. Bydlel zde na návsi vmyslivně. Chvilku přestává pršet, tak vyfotím myslivnu a pelášíme zpět. Po příjezdu na zámek jdeme na kávičku, pak hodinka relax. Následuje čtyřchodová večeře (tataráček z rajčátek, krém z mrkve a zázvoru, vepřové plátky na cibulové marmeládě a čápy s mákem). No paráda, teč jen čekáme, jestli praskneme nebo jestli zmákneme tu prohlídku zámku za světel svíček. Zámkem nás provází kněžna s knížetem. Jsou to z části průvodci, ale z části také představují knížecí rodinu. Prohlídka je ještě lepší než včera. Než po prohlídce dorazíme na pokoj, stavujeme se ještě v zámecké restauraci na panáčka. A pak už spánek.

Loučeň – 1. den

Loučeň – 1. den

Labyrint na zámku LoučeňVstávám na devátou a slunce už paří na plný pecky. Po snídani jdu s Odinou na zahradu, kde jí chvilku házím balón, ale za chvilku se i ona potí i za ušima, tak toho rychle necháme a jdeme se schovat do stínu. Lehce po desátý sedáme do mečáka a vyrážíme. Cesta do Prahy dobrá, ale po Praze fujtajbl. Oběd si dáváme u Mekáče, zatímco venku se vaří asfalt. Po odpočinku najíždíme na hradeckou dálnici a pokračujeme na zámek Loučeň. Těsně před koncem cesty stavíme u závor. Ale nejsou to obyčejné závory, ale klasické, dřevěné na ruční pohon. Dokonce i stavědla mají mechanická. A pak už jen chvilku a jsme na zámku. Ubytujeme se na zámku (máme obývák a ložnici, a k tomu koupelnu s vířivkou), popíjíme uvítací šampáňo, skáčeme do vířivky, a pak na chvilku odpočinek vposteli. Po poledním klidu vyrážíme do zámeckého parku. Nebyl to dobrej nápad, vylemtat flašku šampáňa, a pak jít do toho vedra… Zastavujeme se v zámecké cukrárně. Kávička, mřížkový koláč a čápy s mákem. Když vylezeme ven, je to ještě horší. Zámeckým parkem se proplížíme, abychom alespoň viděli, kam sebou zítra praštíme s tím piknikovým košem. To jsem na něj tedy zvědavej. Vycházíme z areálu zámku a jdeme si koupit do Coopu  vínko na večer a nanuky. Před večeří skáčeme opět do vířivky. Pak cesta do zámecké restaurace na véču. Hodně dobrá! Když to zdlábneme, jdeme na večerní prohlídku zámkem. Úžasnej průvodce a úžasná večeře (dneska už druhá) v zámecké jídelně. Po prohlídce požádám kastelána, jestli by nemohl zapnout venkovní osvětlení zámku, že bych si jako udělal pár večerních fotek. A světe div se, mohl! Po focení si jdeme chvilku sednout do baru, a pak už jdeme na pokoj, kde si já dávám ještě vířivku, a pak padám do postele.

Konstantinovy lázně – 2. den

Konstantinovy lázně – 2. den

LoukaVstávačka vosm hodin, ve čtvrt na devět už jsme v jídelně a snídáme. Po snídani se organizovaně přesouváme na autobusový terminál, skáčeme do auta a jedeme ke zřícenině hradu Krasíkov. Stále na ní probíhají restaurační práce, ale vypadá pořád krásně. Po prolezení zřícenin se přesouváme zpět na parkoviště k autu, kde jak zjišťujeme, je ohrada s jelenem. Je to pěkný chlapák, ale je chudák zalezlej pod jedinou haluzí, aby na něj nesvítilo slunce.
Jedeme zpět do lázní, a vrychlém sledu následuje: solná jeskyně, koupel s mořskou řasou a uhličitá koupel.
Hezky vyplavčený se jdeme nacpat do naší restaurace, pak se plazíme do hotelu na poobědní klid na lůžku. Po vyhajání jdeme zpět do centra na kávu a zmrzlinku, a hned po tom, co to zdlábneme, vyrážíme na zříceninu hradu Gutštejn. To je jedinej hrad včolíku, tak že se k němu jde z kopce. Bohužel se stále opravuje, houby tam nerostou, tak po zakázané prohlídce vyrážíme na okružní jízdu okolím. Přeci jenom, vklimatizovaném autě je to lepší než pěšky, s ježky. Když to celé objedeme, končíme vKokašicích u lanového centra. Ale tam jen očumujeme.
Pak míříme do hotelu, do bazénu. Hezky před večeří vytrávit. Po jídle jdeme opět do města, směrem te Starým lázním. Ty jsou zavřené, tak pokračujeme dál k bývalému minigolfu, kam jsme vminulém století chodili s dětmi. Ani golf už neexistuje. Několik let. Vracíme se k hotelu, na předzahrádku, na fernet, na pohár, na ananas.
No ale přeci nepůjdeme už spát??? Jdeme tedy zase do místního bazénu. Nemůžu najít vypínače, tedy vlastně zapínače, tak tam ploveme po třiceti letech manželství po tmě. A pak už hup na pokoj. Někdo musí dopít toho portugala:-)

Konstantinovy lázně – 1. den

Konstantinovy lázně – 1. den

JirásekPo půl deváté vyrážíme za zaslouženým odpočinkem do Konstantinových lázní. Navigace se usmyslela, že nám detailně ukáže Českou vlast, a celou cestu nás směrovala po silnicích třetí třídy, místama i snad šesté:-) Těsně před příjezdem do lázní si Ivana vydupe čůrací přestávku. Při vylézání z auta šlápne na dva hřiby. vtu dobu to ještě nevíme, ale jsou to poslední houby, které vlesích u Konstantinek najdeme.
V lázních přistáváme kolem poledního, vedro jako prase. Jdeme se najíst do vyzkoušené hospody (bože, ten kuchař je nějakej divnej) a ejhle, stále je dobrá jako dřív. Pak se jdeme ubytovat do lázeňského domu Jirásek a dáváme si malý odpočinek. Potom jdeme na procházku městem, stavujeme se vcukrárně na kávičku a zmrzlinku, pak zase pokračujeme vobhlídce opraveného centra lázní. Před večeří si jdeme na dvě hodinky zařádit do wellness centra (bože, ten recepční je nějakej divnej) . Bazén, vířivky, Kneippovy chodníky, no paráda. Potěšující taky bylo, že jsme tam byli nejmladší.
A hupky dupky na večeři, na kuřecí řízeček. Po véče odcházíme na podvečerní procházku kolem kempu.  Přilehlou čtvrtí, kde je takové ticho, že si člověk myslí, že ohluchnul. Směřujeme k domu, který obývají bratří Křížkové, tedy skupina Damiens. Ale ouha, barák je na prodej a bratři pod mostem. Teda, to by napsali vBlesku. Prostě ho prodávají, tak že už z jejich nahrávacího studia vedle baráku neuslyšíme: :-)staň co má se stát, zlej sen se může zdát, mám tě rád, každé ráno víc než dřív:-). No jo, život jde dál.
Než zalezeme do postele, dáváme si na terase našeho domu ferneta s toníkem, grilovanej ananas a vynikající pohár. Ale pak už jdeme chrupat!