Táááááák, podařilo se mi dokončit sestříhání videa a upravit fotky z naší krátké, ale o to víc luxusnější dovolené v Bergamu, takže se v sobotu při kávě můžeme na to dílo podívat. Jako předkrm můžu zatím nabídnout fotky, které jsou TADY. No, a video níže si necháme na sobotku…
Jo, a také jsem dorazil fotky ze Slovenska a Moravy. Je to sice už dlouho, co jsme tam byli, ale stojí to za to. Jsou TADY.
No tak dobrá, já z tý postele teda vylezu. Dáme snídani, hodíme pár hadrů do kufrů, natáhneme zase rifle a bundy, a jdeme na autobus. Stanice je od nás tři minuty, tak jsme tam docela s předstihem. Město dál slaví své výročí, a všude je plno lidí už takhle po ránu. Poblíž zastávky se pořádá sraz veteránů, tak jdu chvilku očumovat. Pak skáčeme do busu, a asi pětadvacet minut jedeme na aeroporto. Když jsme viděli tu frontu na odbavení, tak jsme si chtěli objednat hotel do úterý, ale svítila tam cedule, že budeme čekat maximálně sedmnáct minut. A klobouk dolů. Jsme tedy odbavený a čekáme v hale s výhledem na plochu a Alpy. Ten pohyb, jaký tam byl, by Ruzyně jen záviděla. Tak proč si nedát poslední dobrou Italskou kávu??? Máme pár minut zpoždění, ale pak pro nás přijíždí B737 – MAX Air Malta, tak doufáme, že to ti kucí Americký pořádně opravili, a že už si ta automatika v kokpitu nebude dělat co chce, a my doletíme v pohodě. Přistáváme o pár minut dříve, a nastává klasika. Tedy Goučko a cesta domů. A odpo ještě stíháme návštěvu u babočky. Nebo babičky? Dovolená sice krátká, ale o to víc jsme si jí užili. Ještě dorazím video a fotky a je to komplet.
Kdyby někoho zajímalo, kolik a kam máme nalétáno i s touto dovčou, tak statistika je tady https://my.flightradar24.com/rehakk
Ráno klasická colazione all’italiana, pak se díváme z okna, jak do kostela naproti přivezli svěcenou vodu, a potom vyrážíme na lanovku do dolního Bergama. Překvapilo nás množství lidí, které se houfovalo před budovou lanovky. Pak zjišťujeme, že město slaví výročí vzniku, a veškerá MHD, tedy i lanovky jsou free. Sjíždíme dolů, a jako první navštěvujeme kostel Chiesa di San Leonardo ( https://mapy.cz/s/dofohenuho ). Opět krásně vyzdobený. Pokračujeme dál, a potkáváme zahrádku patřící ke kavárně, tak co se dá dělat, jdeme si dát dobrou kávu. Pak pokračujeme dál po Via Sant’Alessandro až ke kostelu Monastero di San Benedetto ( https://mapy.cz/s/hepopovero ), a opět neskutečná paráda. Couráme se uličkami dolního Bergama a pomalu směřujeme zpátky ke stanici lanovky. Tam ovšem bylo obrovské hejno lidí, takže se přesouváme na nedalekou autobusovou zastávku, a nahoru jedeme busem. Cestou domů si kupujeme oběd i večeři, a jdeme to sezobnout. Následuje odpočinek, a po něm cesta na stanici lanovky, která nás dopraví do horního města. Jen podotýkám, že od rána je zase pařák, a tak rifle a bundy spinkají v bytě. Nahoře ani nemáme žádný cíl, jen se pokoukáme po okolí, a pak pomalu scházíme uličkami zpět dolů. Kdo zná italské uličky ve staré zástavbě tak ví, o čem píšu. Dole na nás čeká opět luxusní káva, a my se pomalu couráme městem, až dojdeme na náměstí Piazza Vecchia. Výjimečně si nedáváme kafe, ale jdeme do kostela Duomo di Bergamo, kde už jsme sice byli, ale teď se jdeme podívat do katakomb, na které jsme posledně neměli čas. Celou tu prohlídku jsme měli otevřená ústa nad tou nádherou, až nás z toho bolela celá huba. No a pak už se pomalu vracíme domů. Čeká tam na nás večeře, láhev vína, výhled do uličky, a pak Tři tygři na YouTube. Dneska noční výpravu nechystáme, protože zítra vstáváme docela brzo…
Vstávat a cvičit! Krásně vyhajaný vstáváme na snídani, ke které jsme měli sladké šneky. Myslím jako pečivo, ne šneky jako šneky. A trošilinku prošuta. Ráno byly trochu mraky, ale než jsme se vyhrabali ven, už zase svítil slunec. Dnešním cílem je prolézt uličky a kostely kolem centra, vyšplhat se na zříceninu hradu, a poznat život po setmění. Nejdříve nás boty vedou na náměstí Piazza Vecchia, v jehož blízkosti leží několik kaplí, muzeum a věž. Nejdříve tedy vylézáme výtahem na zvonici Campanone ( https://mapy.cz/s/dupedanuge ), z které je perfektní výhled na historické centrum. Nad námi je zavěšen obrovský zvon, a vedle dva menší. Když jsem dořekl větu „jestli to spustí, bude sranda“, tak to spustilo. Bylo akorát půl jedenácté. Ivana se nalepila na zeď, a zavřela oči i uši. Rachot to byl opravdu pekelnej! Ze zvonice jdeme pak do muzea, které je po rekonstrukci, a je v něm spousta audiovizuálních „atrakcí“. Úplně nejlepší však byl „film“ o vzniku Bergama. Po prohlídce si jdeme sednout na náměstí do zahrádky na kafčo a trochu toho vína. V centru náměstí zatím probíhá aukce děvčat, nebo defilé nejúspěšnějších žákyň města, nebo něco úplně jiného. Prostě chodila tam děvčata dokola, a lidé jim tleskali. Po kávě se jdeme podívat do katedrály Duomo di Bergamo, která je úplně nádherně vyzdobena. A pak následují katedrály Cappella Colleoni, Basilica di Santa Maria Maggiore, všechny kolem náměstí Piazza Duomo. A protože se přiblížil čas oběda, kupujeme si pizzu a nějaké další věci a jdeme se domů nadlábnout, a trošku natáhnout. Odpoledne pokračujeme objevováním uliček kolem centra a návštěvou chrámů. Samozřejmě jsme nemohli vynechat ten, který byl přímo naproti našemu bytu, tedy kostel Chiesa di Sant’Agata nel Carmine. Pak jsme se se zmrzlinou v ruce dostali na hradby starého města a ke kostelu Duomo of Salò. Pak jsme pokračovali uličkama dál až na náměstí Lavatoio ( https://mapy.cz/s/fapazarome ), které je upravené jako odpočinková zóna, samozřejmě s restaurační zahrádkou, kde jsme si museli dát kávu a víno. Po odpočinku jsme se vydali na zříceninu hradu Rocca ( https://mapy.cz/s/hukogapafu ), ze které jsou úžasné výhledy na všechny strany, včetně výhledu na Alpy, a je tam umístěn památník osvobození Bergama za I. světové války. A pak šlapeme domů na véču. Italská klasika: prošuto a sýr! Večer jdeme ještě na chvilku ven, podívat se, jak to žije po tmě. Většina restaurací má otevřeno do dvou nebo do třech, ale v naší uličce byl už kolem dvanácté absolutní klid. Vracíme se domů a koukáme na telku…
Ráno při příchodu na snídani rovnou hlásím, že nechci ani vajíčka, ani toust, že jsem se včera přežral. Obsluha však hlásí „pozdě, já vás zahlédl, jak jdete, tak jsem to dal hned do výroby“. Tousta srabácky zabalíme do ubrousku a nenápadně ho proneseme ven, ve vajíčkách se jen porejpu. Sotva se dovalím na pokoj, bereme kufříky, a jedeme na Goučko. Přestupujeme do dodávky a frčíme na letiště. Prší, hnus. Protože máme jen kufříky na palubu, jdeme k odbavení. Přikládáme palubní lístky, a prd. Jednou, dvakrát, třikrát… Jdeme tedy k odbavovací přepážce, která je na druhém konci haly, buchta nám to zkontroluje, načte palubní vstupenky ruční skenerem, vše ok. Vracíme se k odbavení, a opět nic. Přivolávám pikolíka, ať nám s tím pomůže. Zkoušíme postupovat podle jeho rad, a pořád nic. Nakonec vstupenky načte ručně, a postupujeme dál k rámům. Tady mi slečna sdělí, že můj deodorant má velikost 200 mililitrů, a povoleno je 150. Nabízím se, že kousek upiju, čemuž se zasmála, ale sprej vyhodila. A Ivaně pískaj boty. Po průchodu jdeme ke gejtu. Cestou se stavíme na kafe. Otevřel se nástup, a naše palubní vstupenky zázrakem fungují. Protože letíme Ryanairem, který nepoužívá nástupní mosty, sedáme do autobusu a jedeme k letadlu. Nástup, poučení a letíme. Mraky, mraky, mraky. Někde nad Západním Německem jako by se v místnosti náhle rozednělo. Konečně slunce! Pod námi sice mraky, ale to slunce je boží!!! A slečny začaly rozvážet jídlo. Tady bych se trochu zastavil. Protože jsme letěli hladoletem, objednal jsem už při koupi letenek malé občerstvení pro každého. Tedy pití, zapečenou bagetu a pringles. A pak, když jsem se válel v posteli s covidem, tak jsem přiobjednal ještě nějaký víno a vodku. Slečny k nám přijeli s vozíkem, a čekal jsem nějaké významné pohledy, že nám to vezou. Ale nic, už chtěli odjet, tak jí říkám, že máme objednané jídlo a pití, a ona že to mají naložené, ale že se jim to nenačetlo do systému, komu to mají dát. Naštěstí jedna z cabin crew byla Češka. Říkala, že mají naloženy bagety, nealko pití, pringles, víno i vodku, ale že to je na celý letadlo, a neví, co z toho je naše. Tak jí říkám, že všechno. Nejdříve nevěřila, ale pak to navozila, a nakonec se mi podařilo otevřít v mobilu offline letenku, kde bylo všechno zaznamenáno. Uff, co by člověk neudělal pro jídlo… A to už jsme nad Itálií, mraky se rozestoupily, a pod námi se objevily zelené louky, baráčky, no prostě paráda. Začínáme klesat, kolečko nad Bergamem a jsme na zemi! Vylézáme z letadla, absolutně modrá obloha bez mráčků, teplota 25 stupňů, a my rifle a bundy. Na mobilu už mám zprávu, že řidič bude čekat u východu číslo tři s cedulí. Od naší poslední návštěvy se letiště poněkud rozrostlo. Jsme u východu a během chvilky přichází chlapík s cedulí. Nasedáme do auta a jedeme k bytu. Bydlíme v samotném centru historického jádra Bergama – Citta Alta ( https://mapy.cz/s/kutonebeco ), které je zapsané v UNESCO. Vystoupíme, a v mžiku je tu paní, od které si pronajímáme byt. Domy jsou z venku docela ošuntělé, ale říkáme si, že je asi těžké opravovat fasádu pod dohledem památkářů a UNESCO. Bydlíme ve druhém patře. Paní otevírá byt, a my padáme na hubu! Kompletně zrekonstruovaný byt o velikosti 1 : 1, plochu každé místnosti odhadujeme podle dlažby na pět krát pět metrů, plus socilálka a chodba. Okna máme do pravé italské uličky, široké na jedno auto a jednoho člověka bokem. Na levé straně je kostel Chiesa di Sant’Agata nel Carmine. Chvilku si odpočineme, a vyrážíme na první seznamovací procházku po ulici Via Bartolomeo Colleoni, která prochází celým městem, a spojuje obě stanice lanovky. A samozřejmě už v kraťasech a v tričku! Jedna lanovka jezdí do dolního města, druhá pokračuje do horního části Bergama. Pomalu se procházíme směrem k lanovce vedoucí do horního města, a cestou obdivujeme desítky obchůdků a restauraček. Všude vládne Italský klid… Nastupujeme a jedeme vzhůru. Kolem nás se otevírají nádherné pohledy do dalekého okolí, a hlavně na historické jádro Bergama. Nahoře se jen tak trochu courneme, důkladnější prohlídku si necháme na jiný den. Z pátky do lanovky, a jdeme ulicí tentokrát ke stanici druhé lanovky. Pak se vracíme k bytu, a na náměstí Piazza Luigi Angelini si dáváme v Pasticcerii Donizzetti vínko a aperol ( https://mapy.cz/s/fozojenede ). No, a pak už se pomalu vracíme na byt. Cestou kupujeme k večeři pizzu a víno, k snídani sladké pečivo.
Dnešní den, je vlastně den nula naší podzimní dovolené. Dopoledne ještě jedu na kliniku do centra Prahy na rázovou vlnu a laser. Tak jako vždy, když jedu na zákrok, jedu po D8. Jenže tentokrát jsem si cestu opravdu vychutnal. Na kraj Prahy jsem jel padesát minut, a do centra k Národnímu divadlu, kde parkuji, jsem jel celou hodinu!!!!!!!!!! Prostě děs a bída. Po zákroku se pomalu, a opravdu pomalu, přesouvám do penzionu V Maštali, kde budeme dneska nocovat. Já se hlavně těším na oběd. Než jsem se tam doplácal udeřila třetí. Ale je to ok, mají ještě hotovky, tak si dávám velice luxusní gulášek se šesti. Snědl jsem ale sotva pět kousků, protože ty knedlíci byly velký jako cédéčko. Potom se sunu na pokoj, s Ivanou mám sraz až v šest u Mekáče.
Večer nabírám u Meka Ivanu, je mimořádně hnusně, a jedeme se podívat za klukama do obce Zličín. Pokecáme, popijeme, a před osmou se vracíme do základního tábora. Nemůžu se rozhodnout, jestli si dám večeři nebo ne. Ty jejich porce… Nakonec si dávám plněnou kuřecí kapsu. Co na tom může být velkýho. No, když ten talíř přivezli na dvoukoláku, musel jsem uznat, že jsem to odhadl špatně. Nakonec jsem to zbouchal, ale bylo to o život. Skoro jsem si myslel, že si už nedám víno, ale prvotní pochybnosti jsem brzo zdolal.