Bergamo
Fotky z výletu do Bergama jsou TADY.
2.den
Tak je tady ráno! Tedy, kdyby nezatroubil budík, spíme až do oběda! Roztahujeme závěsy a valíme oči. Před námi se rozkládá čtvrť tvořená z nízkých domků a za nimi začínají Alpy. Postupně dáme ranní hygienu, skáčeme do společenského obleku a jdeme na snídani.
Zde bych vložil malou vsuvku: tentokrát jsme batožinu omezili opravdu na to nejnutnější, tak že se nám vše vešlo do kabelky!
Sjíždíme do čtvrtého patra, kde je připraven snídaňový bufet. Dávám si míchaná vajíčka na slanině, má choť pak půl kila šunky a jednu housku. Paráda. Pak přichází rodina německých turistů, která dorazila s cestovní kanceláří Wehrmacht Reisen. Během krátké chvilky přesunují celý bufet k sobě na stůl. Ale nakonec, pokud je někdo zvyklý snídat čtyři druhy marmelády, dva druhy jogurtů, vajíčka na slanině, vajíčka na tvrdo, kroasanty, topinky, kávu, čaj a džusy, tak proč se přetvařovat, že?
Opouštíme restauraci, balíme věci a vycházíme na prohlídku města! Slečna v recepci nám dává mapu na cestu, venku ještě žasneme nad budovou hotelu.
Po ulici Via Borgo Palazzo jdeme do centra města. A jsou tu opět ti Italové: žádný spěch, klídek, žádný paroháč za volantem, chceš přejít silnici, tak běž:-). Odbočujeme na Viale Emesto Pirovano, která vede k místnímu hřbitovu, jehož vstupní brána je opravdu architektonický skvost! Po Via Giacomo Gastoldi a Via Cario Senarasi se vracíme na Via Borgo Palazzo, po které pokračujeme do centra Nového města. Na Piaza Saint Anna si dáváme malou pauzičku. Docházíme Piazza Giacomo Matteti, kde obdivujeme krásnou kašnu. Pak zabočujeme na Via Rome, za kterou již vykukuje staré město, tedy jak říkají místní: Citta Alta. Nastupujeme na funicolare a během několika minut vystupujeme v historickém centru starého města.
1.den
Dneska ráno povídá Ivana: “Došel nám parmazán a polenta, budeme muset zajet do Itálie”. No, že bych byl nadšený, to zrovna ne, ale když tak smutně koukala:-) Dopoledne ještě řežeme a štípáme dříví na zimu, po obědě přijíždí babička Zdena ohlídat ranč po dobu naší nepřítomnosti a my se jdeme trošku natáhnout.
Kolem čtvrté sedáme do Mercedesu a vyrážíme směr Praha Ruzyně. Dálniční známku nemáme, protože máme dost času, tak těch dvacet kilometrů po dálnici oželíme. Mysleli jsme si. Jenže začínající žně a traktory na silnici nás hodně zbrzdili, tak že před dálnicí padá rozhodnutí: Ošidíme stát a pojedeme po dálnici. Šlapu Mercedesu na krk a schováni mezi nápravami kamiónu, v pohodě dojíždíme na naše oblíbené parkoviště GoParking. Obsluha nás dováží k terminálu dvě, vyskakujeme a jdeme si k přepážce ověřit, zda naše doma vytištěné palubní lístky jsou OK. Lístky jsou OK, ale kočka za přepážkou nás informuje, že letadlo má zpoždění a každému dává šek na 180 korun.
No co, máme přiletět v devět nebo v jedenáct, stejně už bude tma:-) Jdeme tedy na první večeři a i v nejdražší restauraci na Ruzyni se pěkně nadlábneme.
Pak se jdeme cournout po letišti. Objevujeme hezkou audiovizuální expozici o historii letiště a nalézáme také vyhlídkovou terasu.
Pak jdeme na druhou večeři a pak už k bráně, kde na nás už čeká dva roky starý Boeing 737-76N/W OM-NGG. Hupky do něj, krátká instrukce, šup na dráhu šest a tradáááááá. Kapitán nás vítá na palubě, přeje hezký let. O pohodlí a bezpečí na palubě, se prý budou starat tři andílci. No věděl, co říká 🙂 !
Tak že přistáváme, skáčeme do taxíku a během deseti minut brzdíme u hotelu. Zjišťujeme, že prospekty od hotelu nelžou.
Tak že následuje božská sprcha ve sprcháči s elektronickým ovládáním (sprcháč je totiž zároveň sauna, solárko, posluchárna je tam rádio 🙂 ). Lehce po půlnoci pojídáme božské řízky a sledujeme v TV vysílání Italské pobočky UNICEF. Je to o chudých Italkách, chudinky namaj vůbec nic na sobě:-)